Má poslední sparťanský titul. Hromas doufá, že jeho osudový klub Liberci ještě zatopí
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Dnes je mu pětatřicet a kariéru profesionálního hokejisty už pověsil na hřebík. Přesto se Karel Hromas zlatým písmem zapsal do kroniky sparťanského hokeje. Někdejší dříč, který nevypustil jediný souboj, byl totiž součástí posledního týmu, jenž Pražanům přinesl mistrovský titul. Před čtrnácti lety...
Teď doufá, že jeho následovníci ještě otočí semifinálovou sérii proti Liberci, ve které prohrávají 1:3 na zápasy.
Co jako kovaný sparťan říkáte na semifinálovou sérii Sparty a Liberce?
Její průběh mě překvapil – asi jako každého. Troufnu si říct, že nikdo nečekal, že by se Liberec dostal do vedení 3:0 na zápasy. Ale nikdo neříká, že je to pro Spartu konečná. Budou to mít hodně těžké, protože Liberec hraje výborně a otočit stav série z 0:3 na 4:3 není jen tak… Každopádně jim držím palce. Ale jak říkám, budou to mít těžké. Liberec hrál výborně první dva zápasy, v tom třetím měli možná trošku štěstí, ale celkově bych řekl, že v sérii se zatím jeví trošku líp.
Ale poslední krok je v play off vždycky nejtěžší, ne?
Přesně tak, je to už klišé, ale je to tak… Bylo to 3:0 pro Liberec, podle mě už teď může Sparta hrát „v klidu“. Pevně věřím, že pátý zápas doma vyhrají a pak se to bude odvíjet dál zápas od zápasu. Každopádně doufám, že Liberci ještě zatopí a že to nebude tak jednoznačné, jak to na začátku série vypadalo.
Vy tedy věříte tomu, že tlak je teď trochu paradoxně na Liberci?
Dá se to brát z obou úhlů pohledu. Ale jak jsem říkal, poslední krok je vždycky nejtěžší. Myslím, že Matěj Machovský chytil skvělou formu a Sparta si teď bude věřit o poznání víc, protože čtvrtý zápas přesvědčivě vyhrála. Naopak když Liberec prohraje v Praze, tak to bude 3:2, což by ho vystavilo zase o kousek většímu tlaku. Z mého úhlu pohledu by bylo fajn, pokud by se Spartě povedlo otočit sérii z 0:3 na 4:3.
„Doufám, že Sparta Liberci ještě zatopí a že to nebude tak jednoznačné, jak to na začátku série vypadalo."
Letošní tým Sparty je silný na všech postech. Čím si vysvětlujete, že se v play off opět dostal na hranu vyřazení?
Máte pravdu, ale je třeba si uvědomit, že play off je úplně jiná soutěž než základní část. Už několikrát se stalo, že tým z předkola došel hodně daleko, naopak favorit skončil brzy. Je to o tom, jak dokážete načasovat formu, přičemž Liberci to v prvních zápasech vyšlo líp. V tom čtvrtém měla zase převahu Sparta. Myslím, že další zápas bude hodně vyrovnaný.
Rozhodnou detaily, že?
Přesně tak, hlavně přesilovky a oslabení. V úvodních zápasech dokázal dát Liberec góly z přesilovek, taky proto je zvládl. Teď naposledy pro změnu Sparta sehrála výborně oslabení a zachytal jí Machovský. Tohle jsou aspekty, které vám zápasy v play off převáží na jednu ze stran.
„Je třeba si uvědomit, že play off je úplně jiná soutěž než základní část."
Nicméně Sparta kvalitu na obrat v sérii má…
Určitě! Sport je nepředvídatelný, může se stát cokoliv a já jim fandím.
Na druhou stranu… Kvalitu v týmu měla Sparta vždycky, jenže na titul čeká čtrnáct let. Je to tlakem a tím, že se na ni chce každý vytáhnout, protože je to Sparta?
Nepřísluší mi, abych tohle hodnotil, takže se do toho nechci moc pouštět, ale řekl jste to správně. Na Spartě jsem byl pět let a pamatuju si, že tlak tam byl vždycky obrovský. A stejně tak se na nás vždycky chtěli všichni vytáhnout, protože jsme byli Sparta. Tak to bylo všude a s každým.
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Nikde vás moc nemuseli, co?
Je to tak. Když to tak řeknu, Sparta byla všude nenáviděná. Nikde ji neměli rádi – kdo hrál na Spartě, tak ví. Čtrnáct let bez titulu je dlouhá doba, nicméně na Spartě je to opravdu pro hráče specifické, za tím si stojím. Na druhou stranu… Podívejte se třeba na Toronto, velkoklub v NHL a na pohár čekají taky strašně dlouho. Je to sport.
„Když to tak řeknu, Sparta byla všude nenáviděná."
Nemáte pocit, že se sparťanům před každým play off tak trochu rozklepou kolena, když si všude přečtou, jak dlouho klub čeká na titul?
To si nemyslím. Sparta má dost zkušené hráče na to, aby tohle nevnímali. A navíc platí, že když vyjedete na led a padne puk, tak všechny prognózy jako hráč hodíte za hlavu a hrajete play off hokej.
Byl jste součástí týmu, který Spartě před čtrnácti lety přinesl dodnes poslední titul. Vzpomínáte často?
To víte, že si vzpomenu. Doma mám vystavený malý pohárek, spoustu fotek… Jsou to hezké vzpomínky. A jak jste říkal, že už je to čtrnáct let, když se na ty fotky dívám, tak si občas řeknu: To už je to opravdu taková doba? Hokej už dnes nehraju, ale přijde mi, že to bylo včera. Vzpomínky jsou pořád silné, byť jsem tehdy byl mladý kluk.
„Když se na ty fotky dívám, tak si občas řeknu: To už je to opravdu taková doba?"
V čem byla největší síla tehdejšího týmu?
Bylo to výborně namixované. Měli jsme tam osobnosti, kterými byli Ondra Kratěna, Petr Ton nebo Jarda Hlinka a Jirka Vykoukal. Nechyběla ani střední generace hráčů – Martin Podlešák či Jakub Langhammer. A pak jsme tam byli my mladí, kteří jsme to měli odjezdit. Stejně tak je play off hlavně o brankářích a Dubísek (Tomáš Duba, pozn. red.) to tehdy prakticky vychytal. Nesmím zapomenout ani na Františka Výborného s Marianem Jelínkem na střídačce. Byla to jízda.
Řekl bych, že za čtrnáct let od posledního sparťanského titulu se extraliga hodně vyrovnala a top kádr může poskládat víc klubů.
Na jednu stranu máte pravdu, ale zase… Tahle sezona je sice poznamenaná covidem, ale podívejte se na čtvrtfinále – v něm skončily všechny série 4:0, což je paradox. Podle mě se vyvinul hlavně hokej. I v mé době byly top týmy, které byly pro Spartu konkurencí: jako například Pardubice. Teď máte Třinec nebo Liberec, který hraje na vrcholu hodně dlouho.
K vaší době neodmyslitelně patřily ještě bitvy se Vsetínem.
Jako hráč jsem je nezažil, ale pamatuju si, jak jsem se chodil dívat. Byla to doba, kdy za Spartu hrála silná generace s Ríšou Žemličkou, Jardou Hlinkou nebo Frantou Ptáčkem. Byly to persony a sparťani.
Na závěr: Jakou cestou jste se vydal po konci hráčské kariéry?
Pomáhám s tréninkem malých dětí, i když tahle covidová doba je v tomhle ohledu složitější. Když jsem skončil, chtěl jsem si dát od hokeje odstup, ale nakonec jsem zjistil, že mi chybí. A tahle práce s mladými mě baví a naplňuje.
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Share on Facebook
