Malík poprvé hlavním koučem. Pro kluky chci být kamarád, říká
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
V NHL odehrál téměř osm stovek zápasů, posledních pět let už Marek Malík pracuje coby trenér v třinecké organizaci. Z mužského hokeje se však pozvolna přesouvá do nižších kategorií a nyní ho čeká nová role – jako hlavní kouč povede dorostence Ocelářů.
Malík se na začátku své trenérské kariéry dokonce objevil i na střídačce třineckého A-týmu, jinak asistoval Jiřímu Juříkovi v partnerském Frýdku-Místku. V průběhu sezony 2018/19 se oba přesunuli k juniorce, s níž za pár měsíců slavili mistrovský titul.
Po dalším roce dostal bývalý obránce a autor legendární nájezdové trefy zase trochu jinou šanci. Teď už bude jako hlavní trenér stát nad dorosteneckým mužstvem.
Očekáváte, že u mladší kategorie to pro vás bude jiné?
Práce to bude stejná, prostě tam budu chtít být pro kluky každý den a snažit se je posunout v jejich vývoji co nejvíce. Změna to bude maximálně v tom, že jde prostě o trochu mladší hráče, takže s nimi musím pracovat co nejlépe s ohledem na jejich věk.
„Až si kolikrát říkám: Ty brďo, kdy začne ta trenéřina?“
A jak tedy ideálně?
Já to beru takhle: Přecházejí ze základní školy na střední, to už je první skok. Přecházejí z devítky do dorostu, což už je dvouročníková kategorie. Začíná jim puberta, což je citlivý věk. Budu se s nimi snažit co nejvíce komunikovat, být pro ně takový kamarád, co nejvíc jim ten přechod usnadnit a učit je věci, které budou do hokeje potřebovat. Skončil pro ně žákovský hokej a začíná dorostenecký, kde už to začíná být trochu vážnější: Rozcvičení, připravenost na trénink, celkově zodpovědnost. Výzva to určitě je, ale je to prostě práce s klukama, a navíc mám vedle sebe zkušeného asistenta pana Aleše Macha. Všichni máme hokej rádi a já jsem tady od toho, abych jim byl nápomocen a trošičku je vedl správným směrem.
Vůbec poprvé jste ale hlavním trenérem. V čem vidíte hlavní změny?
Jsem v tom asi měsíc, tak zatím největší změnu pociťuji v tom, že to obnáší spoustu papírování. Až si kolikrát říkám: Ty brďo, kdy začne ta trenéřina? (směje se) Vyplňuji formuláře, řeším školu, ubytování a podobné věci. Co se týká konkrétního trénování: Za těch pět let, co jsem působil s panem Juříkem, jsem od něho měl obrovskou volnost a celkem velké pravomoce, takže bych v tom obrovský rozdíl neviděl. Ale samozřejmě už nebudu zodpovídat jenom za obránce, ale za celý tým. Pomalu se budu dostávat do trošičku jiné pozice hlavního trenéra, ale teď se spíš musím dostávat hlavně do těch mimotrenérských věcí. Ať se to týká rodinného života kluků, nebo jejich školního prospěchu.
Když jste dorost sledoval ze starších kategorií, viděl jste něco, co byste teď chtěl na jeho fungování změnit?
Pořád chceme vylepšovat všechno. Tihle kluci jsou ve věku, kdy jsou ještě tvořiví a učenliví, takže musíme pracovat na všem. Určitě tam budu zavádět všestrannost, do letní přípravy zapojíme i gymnastiku a jinačí sporty. Častokrát vidím, že kluci jsou striktně vedeni tak, že hrajou jenom hokej, ale všestrannost tam chybí. A na ledě učitě musíme pracovat na bruslení, práci s hokejkou, přijímání kotoučů a snažit se to dělat v co nejvyšší rychlosti. To jsou věci, ve kterých zaostává celý český hokej. My v Třinci to určitě nepodceňujeme a budeme na tom pracovat.
„Situace je pro kluky nesmírně náročná, v tomhle věku to opravdu málokdo zvládne.“
V uplynulé sezoně si devátá třída Ocelářů vedla dobře, ve své skupině byla druhá za Vítkovicemi. Značí to, že vám do dorostu přišli talentovaní hráči?
Zprávy mám takové, že někteří talentovaní tam určitě jsou. Bohužel vinou aktuální situace jsem kluky ještě neviděl naživo, akorát spolu komunikujeme přes různá videa, e-maily nebo telefonáty. Nemůžu to ještě říct z vlastní zkušenosti. Zatím ale musím říct, že kluci pracují perfektně. Zkoušejí si ten profesionální přístup, kdy jsou odkázáni sami na sebe a žádný trenér nebo spoluhráč jim nepomůže. Jak se připraví, je teďka jenom na nich. Situace je pro ně nesmírně náročná, v tomhle věku to opravdu málokdo zvládne. Ale jak jsme s kluky ve spojení, co se týká posílání reportů nebo videí, tak je zatím musím maximálně pochválit. Pracují na jedničku a cítím z nich chuť se zlepšovat, pracovat na sobě. Vidím u nich, že se nevzdávají a snaží se to zvládnout.
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Kdy se vůbec plánujete sejít?
Vládní rozhodnutí nám povolují scházet se od 11. května ve větších skupinách, ale u nás nastává malinký problém, protože asi polovinu mužstva máme mimo dosah Třince, celkem s velkým dojezdem. Jelikož jsou zavřené restaurace i hotely, tak kluky nemůžeme ubytovat na internátu, kde obvykle bydlí. Zatím to vypadá, že s kluky z dojezdové vzdálenosti se budeme scházet na sportovištích v Třinci a ostatní pojedou dále podle své individuální přípravy, kterou od nás dostávají na webových stránkách nebo přímo od kondičního trenéra. Musíme situaci brát tak, jak je, a hodně improvizujeme. Na prvním místě je ale zdraví a bezpečí kluků, a hlavně pro ty ze vzdálenějších koutů je momentálně lepší, aby zůstali doma. My pevně věříme, že se dobře připraví a až se sejdeme společně, tak tam nebude nic zanedbaného a jenom plynule přejdeme do další fáze letní přípravy.
„Nemám žádné vysněné cíle. Chtěl bych pracovat někde, kde za mnou bude vidět stopa.“
A ještě zpátky k vám: Máte po těch pěti letech představu, kam byste se chtěl v trenérském životě dál posouvat?
Abych pravdu řekl, chtěl bych pracovat tam, kde jsem žádaný, kde mě to bude bavit, kde budu přínosem a kde si budou vážit mojí práce. Nebráním se žádné kategorii. Začal jsem v uvozovkách trošičku zhurta, že jsem okamžitě naskočil k mužům, a teďka se vracím k nižší kategorii. Zodpovědnost a plnění práce jsou ale úplně stejné, ať je to u žáků, nebo u mužů. Teďka si akorát vyzkouším jinou věkovou kategorii. A jestli mě to v budoucnu zavane k mužům, do extraligy, do zahraničí... Opravdu nemám žádné vysněné cíle. Chtěl bych pracovat někde, kde za mnou bude vidět stopa.
Share on Facebook
