Maluju pokoje a čekám, říká Cikánek. Způsob konce na Kladně ho mrzí

Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz

4. července 8:07

Pavel Mandát

Na Kladně strávil kus života. Extraligu ale Rytířům Lukáš Cikánek zachránit nedokázal. Doufal, že dostane šanci znovu ji svému osudovému klubu vychytat, jenže to se nestalo.

President Cup 2020

Smlouvu na novou sezonu jste zatím nikde nepodepsal. Vyčkáváte?
Dá se to tak říct. Připravuji se individuálně, vyčkávám a do toho chodím s tátou pracovat jako malíř pokojů. Chodil jsem s ním na brigády každý rok, protože hokejem tady na Kladně si člověk nijak závratně nevydělá. Ale baví mě to, nemám nic proti práci rukama.

Nabídky vám ale chodí, ne?
To jo. Jenže zatím to není nic, co by mě oslovilo. Je mi dvaatřicet, mám rodinu, dcera půjde do školy, chtěl bych proto něco blízko, abych nemusel moc cestovat. Nechci trajdat někde v Polsku a podobně, to pro mě není.

Ve vašem věku se už asi ani nechcete někam plahočit za pár korun.
Přesně tak. I když já ani na Kladně nebral žádné závratné peníze. Tady se to hraje srdcem. Nechápejte mě špatně, nestěžuju si. Kdybych to nechtěl, tak jsem tam nezůstal a šel bych jinam. Jen mě mrzí jedna věc.

„Chodím na brigádu jako malíř pokojů. Nemám nic proti práci rukama."

Jaká?
Prosil jsem pana Čermáka, aby mi dal vědět, jestli se mnou počítají, nebo ne. Říkal jsem mu, že bych se to nerad dozvěděl z novin či internetu. Bohužel se ale přesně tohle stalo. O svém konci na Kladně jsem se dozvěděl asi 3. května z článku na hokej.cz, to mě dost mrzí. Byl jsem tam sedmnáct let a chtěl jsem na Kladně svou kariéru taky dohrát. Tohle jednání mě každopádně zklamalo a můžu vám říct, že nejsem jediný, s kým se takhle jednalo. Samozřejmě, že to bylo i přes agenta, ale já byl domluvený s manažerem, že mi dá vědět osobně, známe se už dlouho. Nedal mi vědět tři měsíce. V mém věku je už pak těžké shánět si 3. května práci.

Neodradila vás tahle zkušenost od dalšího pokračování v kariéře?
Já s tím nic neudělám. Tak to prostě je. Mrzí mě to. Nikdo se mnou prakticky nejednal a pak z nás ještě dělají blbce, když všude říkají, že jsme se vlastně nedohodli. Jinak si na Kladno nemůžu stěžovat, je to moje srdcovka. Ale bohužel.

Vy jste hodně domácký typ, že?
Přesně tak. Kdyby za to člověk bral hodně peněz, tak bych někam ven i šel, ale takhle se mi to nevyplatilo. To radši budu doma s rodinou, půjdu malovat válečkem baráky a budu mít klid. Štvou mě lidi, kteří si myslí, že každý hokejista nutně bere miliony. Není to pravda. Navíc v podstatě nemáme za celý rok volno. Hokej je taková fabrika. Musíte se tomu věnovat od rána do večera.

„Prosil jsem pana Čermáka, aby mi dali vědět, jestli se mnou počítají, nebo ne. Nechtěl jsem se to dozvědět z novin, popřípadě internetu. Bohužel přesně to se stalo, přičemž nejsem jediný, s kým se takhle jednalo."

Pojďme k uplynulé sezoně. Už vás přebolel sestup z extraligy?
Tak přebolel… Bolí to pořád, já jsem Kladeňák. Ale bohužel… Dopadlo to, jak to dopadlo. Měli jsme výborného gólmana. Denis Godla byl fantastický, lepšího jsme si přát nemohli a stejně se to nezachránilo. Z tohoto pohledu tam asi bylo něco špatně. Na bližší podrobnosti se mě ale neptejte, zase tolik do toho nevidím.

Chválíte Denise Godlu, ale extraligu jste Kladnu vychytal vy. Nemrzí vás, že jste v ní nedostal víc prostoru?
Podívejte se… Pro mě je hlavní dobro mužstva. Samozřejmě, že bych rád chytal víc, ale sezona mi od začátku nevyšla. Tak jsem prostě ustoupil a sedl si na tu střídačku. Klukům jsem fandil alespoň odtud, aby to udrželi. Jenže bohužel…

Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz

Špičkovali jste se z Denisem Godlou o tom, kdo půjde do branky?
To vůbec. On je výborný brankář, hodně rychlý. Já jsem prostě přijal roli, kterou mi dali. Nikdy jsem nebyl z těch, kdo by se s někým špičkoval nebo hecoval. V bráně jsem takový ten klasický flegmatik. Horší je to v civilním životě, když se to pak všechno nakumuluje a já vybouchnu. (směje se)

Jenže Denis Godla se v závěru sezony zranil a vás pak doslova hodili do moře. Hodně těžká situace, co?
To víte, že jo. Psychicky to bylo náročné, protože se nám nedařilo a postupně jsme ztráceli náskok na poslední tým. Navíc i moje osobní sezona byla složitá. Loňskou baráž o extraligu jsem odchytal se zraněným kolenem, šel jsem přes bolest. Doufal jsem, že operace nebude potřeba, ale bohužel byla. Pak vám trvá dlouho, než se do toho člověk dostane zpět. Zvlášť když moc nechytáte.

„Denis Godla je výborný brankář. Já prostě přijal roli, kterou mi v týmu dali."

Dlouho jste přitom útočili i na předkolo a pak jste se naopak museli strachovat o bytí a nebytí. Jak na to reagovala kabina?
Je to hodně složité. Kdo to nezažil, tak nepochopí. Měli jsme tam nějaké zkušené hráče a pak ty, kteří zkušenosti prakticky neměli. Jdete do zápasu a bojíte se, abyste ho zase neprohráli, máte svázané ruce… Sport je dnes především o hlavě. My jsme to bohužel nezvládli.

Co majitel a hráč v jedné osobě Jaromír Jágr, měl v kabině hodně proslovů?
Jo, my jsme se o tom bavili po každém zápase, říkali jsme si, co děláme špatně. Seděli jsme třeba hodinu a půl po utkání v šatně, řekli si k tomu svoje a ono to další zápas stejně nešlo.

Měli jste relativně nezkušený tým. Nebyl problém právě v tomhle?
Může to tak být. Dneska chtějí hrát všichni na mladé, ale ten mladý si taky musí něčím projít, aby se z toho pak nepos*al, když přijde nějaká taková krizová situace.

„Po každém prohraném zápase jsme seděli třeba hodinu a půl v šatně a říkali si, co je špatně. Jenže další zápas to pak stejně zase nešlo."

Před koncem přestupů navíc všichni vaši konkurenti mohutně posilovali, ale vy naopak ne.
Je to o penězích. To vám řeknu na rovinu. Dneska jsou v extralize snad tři týmy, které je opravdu mají.  Každý zkušený hráč něco stojí. Jarda si to vyhodnotil tak, že věří nám. My jsme to ale neudrželi. O to víc to mrzí. Ale jak říkám… Reálný svět není počítačový manager, bez peněz se to dělá těžce.

Váš sestup se každopádně určitě nerodil jen v posledním kole. Kde byl podle vás klíčový okamžik?
Těžko říct. Když jsme se o tom bavili s klukama, tak mi říkali, že to byl zápas v Boleslavi. Já tam sice nebyl, protože jsem marodil se zády, ale podle nich se to od toho zápasu zlomilo. Začali jsme prohrávat a už to jelo. Víte… V tom je krása hokeje. Když se sestoupí, tak to samozřejmě hezké není, ale celkově stačí drobný okamžik, aby se sezona otočila jakýmkoli směrem.

Upínali jste se v závěru k možnosti uzavření extraligy?
To vůbec ne. Samozřejmě, že se to k člověku dostane, ale my šli zápas od zápasu. Pro nás bylo důležité to, co se dělo na ledě. Zbytek jsme neřešili.

„Už to neprožívám tolik, jak když jsem byl mladší. Na světě jsou mnohem důležitější věci než sport."

Celkově to ale byl v extralize dobrý rok. Z tohoto pohledu u vás panuje vděčnost, ne?
Tak to určitě! Já nejsem žádný Martin Brodeur. Opravdu je tam ta vděčnost za možnost si extraligu ještě na ta stará kolena doma zachytat. Skončilo to smutně, ale nedá se nic dělat, je to jenom sport.

Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz

Působíte na mě tak, že priority máte ve svém životě stanoveny jasně.
Určitě jo. Už to neprožívám tolik, jak když jsem byl mladší. Na světě jsou mnohem důležitější věci než hokej. Proto si ani moc nedělám z toho, když bych nikde místo nesehnal. Prostě půjdu malovat, nějakou korunu za to dostanu a taky mě to baví.

U hokeje byste zůstat nechtěl?
Taky tady ta možnost je. Jsem v kontaktu s Martinem Chabadou, řešíme, že bych trénoval děti. Chtěl bych jim něco předat. Hlavně ohledně hlavy, v tom jediném jsem byl opravdu dobrý. (směje se) Znám spoustu hokejistů, kteří jsou výborní na tréninku, ale při zápasech se z toho pak pose*ou. V tomhle bych těm mladým chtěl pomoct. Tenhle aspekt je podle mě i jedním z velkých problémů našeho hokeje.

Větší důraz na mentální přípravu jedinců?
Přesně tak. Vidím to i na Kladně, protože už tam jsem trénoval. Jsou tam kluci fakt šikovní, kteří na tréninku odchytají všechno, ale přijde zápas a oni to pak nedokážou skloubit s tou hlavou. Koukněte se do zámoří. Tam jsou v tomhle o dost napřed.

„Jedním z problémů našeho hokeje je trénink mentální připravenosti hráčů. Znám kluky, kteří na tréninku září, ale pak přijde zápas a oni to nedokáží skloubit s hlavou."

To byste si hodně rozuměl s Marianem Jelínkem.
Tak on mě trénoval, když jsem byl na hostování v Mladé Boleslavi. Jeho předností je, že dokáže hráče mentálně posunout. Viděl jsem to sám na sobě. Má respekt, umí vás přinutit, abyste ho poslouchali a v neposlední řadě si zakládá na individuálním přístupu k hráčům.

Na který kolektiv vzpomínáte ve své kariéře nejraději?
To se těžko říká. Jsou to asi všechny ty kladenské. Je to tu rodinný klub, ve kterém vždy byla super parta kluků.

V době našeho rozhovoru jste na rybách. Je to váš velký koníček?
Je to výborný! Mám to rád, skvělý relax. Jen teď zrovna teda prší. (směje se)

Co váš největší úlovek?
Chytám hlavně kapry. Největšího jsem měl kolem devatenácti kilogramů. Někomu se to může zdát málo, ale pro mě je to úspěch.

Přemýšlíte při rybaření zpětně o vaší kariéře?
To vůbec ne. Člověk musí dělat vše na sto procent. Takže při hokeji řeším jen hokej, při rybaření jen rybaření a doma jen rodinu. Jinak by to nešlo. (usmívá se)

Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz