Českobudějovický trenér Róbert Petrovický | Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Tři prohry a šest výher mají na svém kontě českobudějovičtí hokejisté v letošní přípravě. Pořádnou porci zápasů jim naordinoval Róbert Petrovický, nyní již poměrně zkušený trenér.
Trénoval slovenskou dvacítku, byl u reprezentačního áčka, ale taky ve švýcarském Lausanne. Petrovický má přitom obrovské zkušenosti taky jako hráč s několika sezonami v NHL nebo s trojnásobnou účastí na olympiádě.
„Připravujeme se na první zápas. Základem je dobrý start, během sezony pak přijdou i těžké časy, ale my chceme být připravení. Člověk už se těší na fanoušky Motoru a doufá, že budou také součástí týmu,“ prohlašuje před velkou novou výzvou.
Z kádru Banesu v létě odešli tři obránci a čtyři útočníci.
Po třech letech jste změnil působiště. Jak se to seběhlo?
Skončila mi smlouva v Olomouci. Byla to výborná zkušenost, skvělá štace i z pozice asistenta trenéra, nejen hlavního. Teď nastal čas posunout se dál, s Budějovicemi jsme našli společnou řeč, společné výzvy.
Dají se na startu sezony vyhlašovat cíle?
Každé mužstvo posiluje a chce se dobře připravit. Cílem pro všechny je dobrý začátek, zbytek sezony je pak maraton. My máme dost obměněný kádr, nový realizační tým. Od prvního dne jsme si tedy nastavili nějaký směr a myšlenky, jak chceme postupovat a pracovat.
V Motoru máte asi zajímavou práci, když přicházíte k novému týmu, který se navíc dost obměnil...
Přišli noví hráči a je potřeba je pospojovat, to bude proces, který chvíli potrvá. O každém hráči už ale máme přehled. Každá z posil má jiné silné stránky a jiný cíl, jak zapadnout do skládačky úspěšného týmu.
„Každá z posil má jiné silné stránky a jiný cíl, jak zapadnout do skládačky úspěšného týmu.“
Bude složité nahradit Tomáše Cibulku?
Samozřejmě vím, co Motoru přinášel, nebude jednoduché jej nahradit – kvalitního hráče, který se vydává směrem do NHL. Máme ještě vytipované hráče, o které bychom mohli i v sezoně posílit, abychom rozšířili kádr.
Z Olomouce jste si přivedl lotyšského reprezentanta Renarse Krastenbergse. Čekají se od něj góly?
Renars je určitě ofenzivní útočník, člen lotyšského nároďáku a já věřím, že svými schopnostmi nám co nejvíce dokáže pomoci.
A co další cizinci?
Filip Ahl hrál na Slovensku a dobře jsme se o něm informovali. Parker Bell je zas velký silový útočník, který by do týmu mohl přinést agresivitu. Chceme hráče využít na pozicích, ve kterých jsou dobří. Chceme zrychlit, přidat na důrazu. Víme, co nám kluci mohou přinést.
Sportovním manažerem se stal Václav Nedorost, další bývalý reprezentant. Jak úzce spolupracujete?
Komunikovali jsme spolu neustále, i když některé změny již byly hotové předtím, než jsem do Českých Budějovic přišel. Prodiskutovali jsme ale každého jednoho hráče, pro trenérský štáb je to zajímavá práce a skvělá výzva, když pozorujeme, jak se mančaft posouvá směrem k týmovému výkonu. Postupně se poznáváme na ledě i mimo led.
Kdo má tedy poslední slovo, co se týče posil?
Řeší to finálně Venca, ale máme společnou představu o tom, jak chceme tým ještě doplnit. Typy, které ještě potřebujeme, hledáme společně. Své si k tomu mohou říct i Valda a Vrbič. Více lidí znamená více informací, ale rozhodnutí je pak pouze jedno společné.
„Syn už je dospělý a věci si řeší podle svých schopností a talentu.“
Jaké vlastně bylo trénovat syna v kádru Mory?
Nebyla to jednoduchá situace, ale všichni souhlasili s tím, že doplní kádr. Můj přístup k němu byl vždycky po ose „trenér – hráč“. A tak to i zůstalo. Na konci dne je to samozřejmě syn, ale jinak jsme se bavili o týmových věcech a možnostech hokejového zlepšení vždycky jako trenér – hráč. Už je dospělý a věci si řeší podle svých schopností a talentu.
Když už jsme u mladých hráčů – co vás vedlo k angažování Marka Hejduka?
Naskytla se možnost získat jej po dokončení vysoké školy, chtěl si vyzkoušet Evropu, takže jsme poměrně rychle rozhodli, že mu nabídneme try-out. Chtěli jsme mu dát šanci a vidět jej naživo. Je znát, jak dospěl v univerzitním programu, je to trénovatelný kluk, pracovitý, dává pozor. Zkouška mu vyšla, podepsali jsme ho.

Českobudějovický trenér Róbert Petrovický | Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Do NCAA odchází i hodně slovenských hráčů…
Univerzitní program má svoji kvalitou. Hokej spojíte se studiem, každý soli pak vybere svoji cestu. A je to globálně atraktivní, hráči budou mít vystudované zajímavé obory. A klade se i důraz na tréninkový proces, aby se z kluků stali komplexnější hráči. Ve věku 23 nebo 24 let jsou pak odolnější mentálně i fyzicky.
A naopak v extralize je několik slovenských trenérů. Máte o to větší motivaci?
Před zápasem – mimo hokejové dění – si všichni trenéři vyjadřujeme velký respekt. Ale jakmile začne zápas, jsme už soupeři a chceme toho druhého porazit, je tam snaha toho druhého dostat.
Co se týče filozofie, v Motoru jste se shodli. Cítíte ale i určitý tlak?
Práci musíte brát den po dni, hokej je rychlý, hráči se různě mění, učí se. Chcete jim předat zkušenosti i z hráčské kariéry, ale trenérská práce už je hodně každodenní, je to neustálý proces. Někdy se daří více, jindy méně. My máme cíl, abychom byli každý den o malinko lepší. Mám samozřejmě velkou zodpovědnost, aby kádr získal týmového ducha a soudržnost. Je to také o lidech…
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: tym@redakce.hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: podpora@hokejka.cz