Máme nejsilnější tým, září gólman Kovář. Regeneraci obstarává klimatizace
Foto: Jan Pidrman, piratichomutov.cz
Jakub Kovář začne v ruské Kontinentální hokejové lize už šestý ročník, ve kterém by chtěl dosáhnout s mužstvem Jekatěrinburgu na pátý pokus nejvyšších met. Třicetiletý gólman neměl cestu v Avtomobilistu jednoduchou, ale přesto se vrátil a bude bojovat o prolomení čtvrtfinálového prokletí.
Začnete v KHL už šestou sezonu v řadě. Dá se říct, že jste si soutěž opravdu oblíbil?
Jsem strašně rád, že se mi daří na vysoké úrovni takhle dlouho držet. Doufám, že ze sebe dokážu ještě několik let vymačkat. Letos jsem hodně trénoval, abych byl dobře připravený, protože mám za dobu v Rusku před sebou poprvé tým, který má vysoké ambice. Věřím, že následující sezona bude ta pravá v celé kariéře a potáhne se na co nejdelší dobu, abychom uhráli nějaký výsledek. Většinou jsme se bili o zázrak, letos je velká šance něco uhrát.
Považujete se už v kabině za mazáka?
Sám sebe ne. Ono už to tak sice je, ale já jsem byl strašně dlouho zvyklý na pozici bažanta. On ten hokejový život hrozně rychle utíká, člověk se nestačí ani rozhlédnout a už je v šatně mezi pěti nejstaršími. Letos jsme podepsali více zkušenějších hráčů, takže se samozřejmě necítím jako mladík, ale pořád zapadám mezi průměr. Tři roky zpátky mi bylo 27 let a byl jsem čtvrtý nejstarší v týmu. Tenkrát jsem mazák svým způsobem byl.
Zmínil jste, že chcete ještě pár let přidat. Kolik by jich mělo být?
Už od narození bojuju s vrozenou vadou a velkými indispozicemi. Každá sezona, kterou prožiju ve zdraví, je hrozný dar. Hrozně moc si užívám, že ještě pořád můžu hrát. Musím se o svoje tělo hodně starat, abych vydržel. A to ne jenom do konce hokejové kariéry, ale abych se mohl normálně pohybovat i potom v životě. Nechci říkat, že budu hrát do čtyřiceti, protože nevím, co mi tělo dovolí. Je mi třicet a cítím se velice dobře, to zaklepu, takže bych chtěl ještě nějaké roky přidat.
Po třech letech v Jekatěrinburgu jste odešel do Čerepovce a pak se zase vrátil. Co vás k tomu vedlo?
Mě ne. Třetí sezona byla pro mě dost těžká, protože do týmu přišel trenér, který mě tam už od začátku nechtěl. Ještě než jsem přiletěl a stačil mě poznat, rozhlašoval, že mě nechce. Podle toho celá sezona vypadala. Trenér dělal všechno pro to, aby mě z Jekatěrinburgu dostal pryč. Nevím, jestli mu vadili obecně Češi, můj kontrakt, nebo případně to, že mě fanoušci měli raději než jeho. Došlo to k tomu, že jsem z klubu prostě musel odejít. V následující sezoně vyhodili v polovině jeho, takže se klub okamžitě začal snažit, abych se vrátil. Já jsem to tam měl velice rád, končila mi smlouva, takže jsem se vrátil.
Foto: Jan Pidrman, piratichomutov.cz
Jací jsou fanoušci v Rusku?
Fanoušci jsou trošku jiní, ale hokej milují. I když jsme je to naučili my, Čechoslováci, je to jejich sport. Většina z nich hrála hokej v dětství, takže mu rozumějí. Hokej je v Rusku hodně ovlivňován ekonomickou situací, protože je to z pohledu lístků hodně drahý sport a ne všude si to můžou dovolit. Rusové umějí udělat výbornou atmosféru a lidé se nestydí fandit kolem celého stadionu. Když jsou nějaké kotle, fandí všichni po celém zimáku. Když jsou větší a lepší zápasy, které vyprodají halu, atmosféra bývá fantastická.
Každý má rád svůj domovský stadion. Máte i nějaký další, kde se vám dobře chytá?
Náš stadion je nejstarší v lize, sice ho mám rád, ale jsou i jiné stadiony, kde je to super. Možná ještě starší, nebo stejně starý, je v Novosibirsku. Tam je starý dřevěný stadion, kde je strašná kosa, ale je vždycky vyprodaný, takže je i výborná atmosféra. Dobře se mi hraje na velkých stadionech v Kazani, v Petrohradě nebo derby v Magnitogorsku. Úplně nejraději mám zápasy v Čeljabinsku, to je nejbližší soupeř, se kterým většinou hrajeme čtyřikrát každý rok. Mají tam nádhernou a novou halu. Zápasy jsou vyprodané, přijedou fanoušci obou týmů, takže to bývá určitě nejlepší atmosféra.
Na soustředění létáte do Česka, kde jsou teď vysoké letní teploty. Jak náročné to pro vás je?
Jsem strašně rád, že jsme v Čechách, protože jsem nemusel letět do Ruska a mohl jsem čekat na mužstvo tady. Pro mě je Česko skvělé, protože jsem furt doma a můžu se vidět s rodinou. Vedro je teď i v Rusku, takže si člověk nevybere. Při regeneraci po náročných trénincích tělo v takovém vedru neodpočívá tak, jak by bylo třeba, takže to zůstává na klimatizaci. Byl jsem třeba s Čerepovcem na čtrnáct dní na kempu v Soči, kde bylo ještě větší teplo. Tam to bylo úplně šílené. Člověk vylezl po sprše na sluníčko a už z něj znova začal téct pot.
Jak v Rusku probíhá letní příprava na ledě?
Z evropských soutěží začínáme nejdříve, i když letos posunuli začátek ještě o týden dál. S letní přípravou jsme začali v půlce července, do Prahy jsme pak přiletěli 18., takže jsme s ní začali ještě později než v Chomutově. Máme nového trenéra, který je velice rozumný, takže nás nehonil už od začátku července, což vlastně bylo v Rusku poslední tři roky standardní. Měli jsme nástup třeba i prvního, takže to pak bylo hodně náročné.
Suchou přípravu si děláte sám, nebo máte nějakého tréninkového sparing partnera?
V Rusku si dělají všichni suchou přípravu sami, protože máme smlouvy jenom na deset měsíců. Květen a červen jsme bez smlouvy a neplatí nás. Je to na každém, jak se připraví. Já už se šest let připravuju na suchu sám. Poslední tři roky ale od června chodím na led s kamarádem Vaškem Pipkem, který vede gólmany v mém rodném Písku.
Foto: Jan Pidrman, piratichomutov.cz
Jak byste s odstupem času zhodnotil uplynulý ročník KHL?
Sezona byla výborná. Překonali jsme všechny klubové rekordy – v počtu nastřílených gólů a nabraných bodů nebo umístění po základní části. I z mého osobního hlediska to byla povedená sezona, asi druhá nejlepší. Jediné, co chybělo, bylo projít přes první kolo, které jsme hráli s Magnitogorskem. Kdyby se alespoň to první kolo povedlo, byla by to skvělá sezona. Play off nám moc nevyšlo, nebyli jsme úplně optimálně připravení.
Sérii s Magnitogorskem jste prohráli 2:4 na zápasy. Jaká byla?
Byla to hodně vyrovnaná série. Dvakrát jsme vedli, pak se jelo za stavu 2:2 na zápasy k nám domů na páté utkání, u kterého jsme zaspali první třetinu a prohráli ji tuším 0:2. Potom už se nám to nepovedlo otočit. Šestý zápas jsem musel bohužel vynechat kvůli zdravotním problémům a Magnitka si ho pohlídala.
Vždycky, když jste v Jekatěrinburgu chytal, vypadli jste ve čtvrtfinále. Neberete to už jako prokletí?
Ono to souvisí s tím, že hlavní cíl a touha mančaftu byly dostat se do play off, o které se padesát nebo šedesát zápasů pereme. Pak chytnete v prvním kole Magnitku nebo Kazaň, což jsou týmy, které mají úplně jiné rozpočty a v porovnání sil úplně jiné týmy. Pro nás je play off úspěch. Kdybych chytal v mančaftech, které jsou stavěné na titul, nebyl bych nadšený, kdybychom vypadávali pořád v prvním kole. Já jsem pokaždé chytal za mužstvem, pro které bylo snem hrát play off. Naopak si myslím, že právě tím jsem si udělal v Rusku dobré jméno, protože jsem Jekatěrinburgu do vyřazovacích bojů vždycky pomohl.
Naznačil jste, že letos budete mít vyšší cíle…
O cílech strašně nerad mluvím, protože u nás v konferenci je pět našlapaných týmů a další tři nebo čtyři velice slušné. Všichni se budeme nejdříve prát o play off, potom až o první místo v konferenci. Vedení by bylo rádo, abychom prolezli do druhého, nejlépe do třetího kola. Já bych byl skromný a první se staral o to, abychom udělali play off a s tím nejlepší výchozí pozici. Pak si to rozdáme s nějakým našlapaným týmem o úspěchy.
Chybí už vám hokej?
Strašně moc. Už mi chybí opravdové a vyhrocené zápasy. Na tyhle tréninky a přáteláky je ve třiceti letech těžké hledat motivaci. Už se těším až o něco půjde.
V Chomutově už jste jeden přátelský duel odchytal…
Bylo to hrozně těžké, jako kdybychom hráli v sauně. Myslím, že bylo na ledě tak třicet stupňů, k tomu všemu ta výstroj a zápasová zátěž. Nedalo se vůbec dýchat, takže jsem rád, že to všichni ve zdraví přežili. Ukázali jsme, že máme opravdu silný tým. I když je Chomutov velice nepříjemný soupeř s výbornou obranou a dobře připravený, kluci si s tím poradili. V proměňování šancí jsme byli jednoznačně lepší. Já moc práce neměl, což souvisí s tím, že chomutovští kluci odehráli těžký zápas v Liberci s Kunlunem. Myslím, že to pro ně bylo hodně náročné. Jak jsem říkal, v tom vedru bylo opravdu těžké chytat síly. My jsme byli odpočinutější, takže jsme měli zápas pod kontrolou.
Nedávno jste měl třicetiny. Jak jste je oslavil?
Slavil jsem brzo, už někdy na konci června, protože jsem přesně nevěděl, kdy poletím do Ruska. Manželka mi připravila nádhernou párty, takže jsme je s partou nejbližších oslavili. Už se těším, až dáme dohromady nějaké fotky a videa, protože to byla opravdu legrace. Rád si to pustím znovu. Manželka mi dárek připravila, je nádherný, ale ještě se dokončuje. Bude to ještě překvapení, takže bych o tom nerad mluvil.
Share on Facebook
