Marha o MS: Švýcaři mají psychický blok! Co Stránský do Pardubic? A výzvy sportovců po kariéře
Foto: Archiv Josefa Marhy
Josef Marha odehrál 159 zápasů v NHL, pak působil dvanáct sezon v Davosu. Přechod do sportovního důchodu tak mohl zvládnout poměrně jednoduše, řeknete si. Také on se ale podle svých slov hledal.
„Myslel jsem si, že skončit s hokejem bude jednoduché. Ale celý život jste zvyklý být v tréninkovém zápřahu, který vám někdo plánuje. Když potom skončíte, máte strašně moc volna. A přijde velký neklid – taky jsem na to nebyl připravený, protože vám už nikdo neříká, co máte dělat,“ připomíná Josef Marha, pětinásobný mistr ligy s Davosem.
„Ve Švýcarsku po kariéře chodí kluci i někam na stáže – do banky, k firmám, dokonce do truhlářské dílny. Což mi přišlo hodně zajímavé. Dá se na to připravit a budovat si něco už během kariéry. Čas na to je pořád, můžete se vzdělávat už během kariéry,“ říká rodák z Havlíčkova Brodu, který se usadil na východě Čech.
Teď dělá řadu projektů naráz a chce inspirovat i mladé sportovce.
Hokejisté většinou mají určitý kapitál, zkušenosti, kontakty. To může po kariéře pomoct, ne?
Je to ale také nebezpečné, protože pokud vyděláváte větší peníze, můžete narazit na podvodníky. Každý se někdy spálí a udělá chybu, ale člověk musí být opatrný v tom, co dělá, a komu má věřit. Já sám jsem prakticky rok nevěděl, co se sebou, chvíli jsem trénoval mladé hokejisty, hledal jsem se fakt dlouho. Nakonec jsem se pustil hned do několika oblastí. V dnešní době je velmi důležité učit se od správných lidí, dokázat je najít.
„Žít v přítomnosti a užívat si každého dne určitě není špatné, ale to neznamená, že člověk nemůže myslet zároveň na to, co bude za deset let.“
Finance jsou asi první věc, co by hráči měli řešit už během kariéry, že?
Dneska už doba pokročila, máte i spoustu finančních poradců. Podle mě by ale sbírat informace měl člověk už v mladém věku, šetřit a odkládat si peníze stranou. Případně investovat. A být rozumný, skromný. Nekupovat si hned auta, nebo věci, které člověk ani tolik nepotřebuje. Od chvíle, kdy sportovec začne vydělávat větší peníze, šetřit určité procento, nastavit si svůj plán. A myslet trochu do budoucna, protože konec kariéry může přijít i dřív, než to člověk čeká.
Někdo má však přístup takový, že se hlavně hodlá bavit...
Žít v přítomnosti a užívat si každého dne určitě není špatné, ale to neznamená, že člověk nemůže myslet zároveň na to, co bude za 10 nebo 15 let. Není to zase tak daleko, čas letí. Myslím, že kluci by se měli víc vzdělávat. A nerozhazovat tam, kde to není nutné. Nenechat se strhnout spoluhráči v kabině – ten si koupí to, tenhle tamto… Ne, není to důležité, nemusíte se všem vyrovnávat.
Na druhou stranu s koncem kariéry se každý musí vyrovnat sám. To může být pro někoho složité, nemyslíte?
Člověk dnes musí filtrovat informace, zároveň jich je ale všude dost. Vlastně stačí praktické znalosti. Škoda, že v Evropě moc nefunguje něco jako NHLPA v Americe. Poskytnou vám tam pomoc – a pokud vám poradí někdo z hráčské asociace NHL, určitě víte, že mu můžete důvěřovat. A že půjde o kvalitní informace. Ale také to budovali desetiletí a prošli určitým vývojem.
Foto: Archiv Josefa Marhy
Často je sport také byznys. V momentě, kdy kluby daného hráče nepotřebují, tak už prakticky nikoho nezajímá.
To tak je. I v životě, co si budeme namlouvat… Pak právě poznáte pravé přátele, kdo to s vámi myslel upřímně. Může to platit i v případě mladého kluka, který skončí kvůli výkonu. Pak se pozná, jak byl na to připravený. Souhlasím s tím, že sport je neskutečný trénink na život. Podnikám ve vícero firmách, ale disciplína, kterou se člověk z hokeje naučí, a férovost, nepodrazit nikoho…
A možná i zvyk, že člověk funguje v určitém režimu. Že má pracovitost a cíle.
Jenže to je právě ono. Hokejista skončí a najednou nemá náplň, životní smysl. Chybí motivace a radost z toho, že se vám i něco drobného povede. Pro mě třeba bylo těžké se po 20 letech vrátit do Česka. Docela dlouho jsem s tím bojoval. Ale člověk to pak překoná – stejně jako překonával sem sebe při trénincích. Dneska se doba rychle mění, já dělám různé věci, různé projekty. I díky hokeji jsem se dostal k dobrým lidem. Je skvělé vidět, že tvořím hodnoty a něco po sobě zanechávám. Zároveň žijeme v jedné z nejlepších zemí v Evropě. Lidé si myslí, že je všude tráva zelenější, ale není to tak. Hodně cestuju, takže to vidím.
„Podílím na projektu Green Hockey – speciální nůž vyměníte na bruslích za klasický nůž a můžete s ním vyjet na plastový povrch. Teď budeme v Česku otevírat první halu.“
Co přesně děláte?
Pomáhám jedné firmě ve Švýcarsku, jsem tam v průměru dvakrát do měsíce. Zastupuji i českou firmu na zdravotní obuv, pak se podílím na projektu Green Hockey – speciální nůž vyměníte na bruslích za klasický nůž a můžete s ním vyjet na plastový povrch. Teď budeme v Česku otevírat první halu s takovým povrchem v Buštěhradu u pražského letiště. Byli jsme s tím hřištěm i na All-Star Game NHL na Floridě. Mám také menší marketingovou firmu. V poslední době se ale hodně věnuji právě vzdělávání hokejistů, aby rozuměli i světu, který přijde po kariéře. Působím jako ambasador EasyChange v oblasti financí.
Švýcarům chyběl krok
Co říkáte z českého pohledu na MS 2026?
Vždycky je to o jednom zápase. Českému týmu chyběla energie, jestli byli unavení lídři, nevím… Taková šťáva a nadšení do hry tam ale nebylo. Na šampionátu v Praze byla od některých hráčů úplně jiná jiskra.
A co další stříbrný švýcarský krach?
Švýcaři dominovali v základní skupině, ale pak přišlo to, co říkám už 25 let a nejvíce jsem to viděl v přesilovce 5 na 3, kdy měli skoro dvě minuty proti Finům, ale snad ani nevystřelili na bránu. Tam jsem viděl, že to zase neunesli hlavou. Mají nějaký blok… Ve finále vyhrál lepší tým po zásluze, i když jsem to samozřejmě přál Švýcarům, mrzelo mě to. Ale když měli Finové přesilovku, vypadalo to úplně jinak.
„Švýcaři to zase neunesli hlavou.“
Ze švýcarské soutěže se do Česka stěhuje Matěj Stránský. Jen to ligové finále mu v prodloužení sedmého utkání nevyšlo...
Je to škoda, hrál tam pět let, udělal si tam dobré jméno. Škoda, že nevyhrál titul. Filip Zadina hrál za Davos také skvěle, jsou s ním spokojení. Zrovna nedávno jsem mluvil s Andresem Ambühlem, takže jsme se bavili o Davosu. Je parádní, že se konečně vrátili na vrchol švýcarské ligy, kam patří.
Trochu tím Stránský navazuje na překvapení z léta 2024, kdy se do Dynama přesnunul Roman Červenka. I jemu ještě zbývala ve Švýcarsku smlouva.
Za mě je to jenom plus pro Česko, že tady budou hrát špičkoví hráči. Ani se nedivím, že ve Švýcarsku je to pro lidi od hokeje trochu šok. Ve Švýcarsku je ale stejně větší zájem o Finy (tamní ligu hrálo 34 finských hokejistů) a Švédy (ve Švýcarsku působilo 33 Švédů), což je trochu smutné. Čechů tam bylo devět. A samozřejmě mají zájem taky o Kanaďany a Američany (dohromady 27 severoamerických importů – poznámka redaktora).
„Extraliga je defenzivnější, ve Švýcarsku se hodně jezdí nahoru a dolů, určitě se tam víc bruslí.“
Jaké jsou podle vás rozdíly mezi oběma ligami?
Česká liga patří do TOP 4, můžeme se samozřejmě hádat, která je nejlepší... Extraliga je ale defenzivnější. Ve Švýcarsku se hodně jezdí nahoru a dolů, určitě se tam víc bruslí. Můžete tam mít šest cizinců, ti vám hrají přes dvacet minut. Trend švýcarské ligy tak dělají cizinci, ne Švýcaři.
V TOP 20 bodování Švýcarské NL bylo letos jen pět Švýcarů...
I tak udělali Švýcaři na MS skvělý tým, hráli neskutečný hokej, jsou to vynikající bruslaři. Kdyby pochopili, že v domácí lize by potřebovali méně cizinců… Kdyby dali větší prostor Švýcarům, byli by ještě lepší. Na druhou stranu dneska jsme všichni chytří… Ale kdyby dali v prodloužení gólů oni, dneska mluvíme jinak. I když Finsko si finále zasloužilo víc. Švýcarům chyběl poslední krok.
„Kdyby Švýcaři pochopili, že v domácí lize potřebují méně cizinců...“
V čem vězí ten jejich pátý finálový neúspěch?
To vidíte, když přijde hráč z NHL do nějakého švýcarského týmu, tak jsou z něj hotoví, posazení na zadek. Potřebují ztratit respekt z hokejového světa. Oni už ho ztratili, ale ne zcela. Pořád to tam je, takový ten blok…
Zároveň zastáváte názor, že my Češi strašně moc nad vším přemýšlíme, ne?
Přesně tak. My jsme v Česku probírali brankáře… Trenér měl už na začátku říct, že gólmani jsou od toho, aby chytali, měl se jim dát klid a jistota. Bylo tam i několik mladých kluků – ti se tam dostali, protože něco umí a patří mezi nejlepší. A ne abychom spekulovali, že na tomto mistrovství světa budeme sotva ve čtvrtfinále. Měli jsme tam jet vyhrát i s mladými kluky. Takové to omílání, že na to nemáme mančaft… Měli jsme o to víc bojovat, když se vhodil puk. Samozřejmě měla Kanada hvězdy NHL, ale jsou to také jenom lidi, kteří se dají porazit – ukázalo nám to i Norsko.
„Švýcarsko potřebuje ztratit respekt z těch nejlepších hokejových zemí.“
Vzal byste do českého týmu na MS víc mladých kluků?
Pokud na to mají, ať tam jedou! Vzal bych to nejlepší, co tam bylo. Trenér si myslel, že nejlepší byli tito, tečka. Ano, já bych 3-4 hráče vyměnil, ale kouč je právě od toho, aby nesl zodpovědnost.
Bavili jsme se o přechodu sportovce z kariéry do pomyslného druhého života. Když nad tím tak přemýšlím, váš kamarád Petr Sýkora to zvládl dobře, co říkáte?
Bydlíme od sebe 10 minut, ale bavíme se spíš o jiných věcech než o hokeji. Petr do toho výborně skočil. Nejdříve byl skaut, pak pomáhal ve vedení, pak se stal manažerem. A pořád se musí učit. Být manažerem ve velkém stabilním klubu je možná trochu jednodušší pří výběru hráčů, ale zase jsou vyšší očekávání. On je respektovaná legenda, což mu pomáhá. Petr je slušný, přímý a výborný kluk.
Tak myslíte, že ho Matěj Stránský v Pardubicích potěší?
Podle mě nebude řádit jako v Davosu. Ne každý zvládne v Pardubicích dát třicet gólů, to ani nejde. Navíc máte jenom dvě minuty na přesilovkách. Kdo je bude hrát? Někteří kluci jsou zvyklí hrát přesilovku celé dvě minuty. Potřebujete mít vyvážený tým a dané role v něm, mít i nějaké dělníky, kteří budou žrát led. A aby to trenér ukočíroval, aby rozložil zátěž.
Share on Facebook
