Máša v Kanadě opět získal sebevědomí. Když mám podporu, dokážu velké věci, říká
Foto: bishopscollegeschool.com
Martin Máša se po své první kompletní sezoně v dorostu brněnské Komety rozhodl pro odchod do zahraničí, kde zažil velmi povedenou sezonu v týmu Bishop's College. Zároveň s hokejem dodělává střední školu a připravuje se na své další kroky v kariéře.
Máša završil vydařenou sezonu dalšími uspěchy - přijetím na Providence College a draftem do USHL, v kterém na něj ukázali Lincoln Stars.
Martine, před sezonou jste odešel do Kanady. Co vás do zámoří vedlo?
Vzhledem k tomu, že můj taťka je bývalý hokejista a zvolil si taky cestu zámoří, tak jsem se pro ni rozhodl taky. Akorát jsem se vydal cestou studia. Přišel jsem sem dostudovat dva roky na střední školu s tím, že jsem doufal, že dostanu nabídku na univerzitu. Povedlo se to a jsem rád.
Jak jste vybíral, kam zamíříte?
My jsme to začali probírat na konci sezony, takže už se toho nedalo moc natočit, ale dělaly se privátní tréninky s kameramanem, který mě celou dobu natáčel. Můj agent to poslal do Kanady a USA, na což se ozvalo hodně škol. Jedna z nich přiletěla i do Prahy, takže jsem měl osobní meeting se školou, na které právě jsem.
„V Bishopu mi hodně pomohli, získal jsem zpátky svoje herní sebevědomí.“
Čekal jste takový zájem?
Rodiče mi vždycky říkali, a taťka jako bývalý hráč ví, o čem mluví, že jsem dobrý hokejista a že bych to měl zkusit. Když mi agent říkal, že se pár škol ozvalo, tak jsem nebyl úplně překvapený, ale bylo to pro mě něco nového, protože jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych odešel z Česka. Bylo to super, ze začátku sice divné, ale pak se z toho stala realita.
Jste spokojený se svým výběrem a rozhodnutím?
Ano, strašně se mi tady líbí. Je to ale úplně jiný hokej. V Bishopu mi hodně pomohli, získal jsem zpátky svoje herní sebevědomí. Chyba najednou nebyla takový velký průser, trenéři mě nechali hrát. Viděli, že když mám jejich podporu, tak dokážu velké věci. Byla to super sezona, trenéři mě nechali hrát si to svoje a oproti všem ostatním sezonám byla ta letošní velmi vydařená. Mám opravdu jen slova chvály.
Cítíte rozdíl oproti přístupu, který znáte z dřívějška?
Vzhledem k tomu, že jsem na střední škole, tak to tady ještě není úplně tak strategické jako třeba v USHL, kam plánuju jít příští rok. Tady každý hraje na sebe, protože se chodí dívat strašně moc skautů. Oproti Česku to tady trenéři nechávají volnější, vůbec se nesoustředíme na výsledky. Trenér chce, abychom hráli a ukázali, co v nás je. Samozřejmě to ale musí mít nějakou úroveň. To byl asi takový největší rozdíl.
Takže i zápasy vypadají jinak?
Ano, když jsem se vrátil zpátky a viděl pár zápasů české juniorky, tak musím říct, že ta soutěž je super, ale je to úplně jiné než to, co jsem zažil já. Je to tak, že každý hraje na sebe, ale to neznamená, že nehrajeme jako jeden tým. Pokud je ovšem šance udělat nějakou kličku, nebo nahrát, tak s větší pravděpodobností hráč zvolí tu kličku navíc, aby se předvedl. Za sezonu jsme udělali strašně moc chyb, ale trenéři nás v tom plně podporují, protože ví, že jakmile budeme dělat jednu chybu pořád dokola, tak jednoho dne prostě zmizí a bude z toho něco nádherného.
Jak vypadal váš režim dne?
Vstávání každý všední den v 7:15, někdy jsou ráno dobrovolné tréninky. Máte třicet minut na to opustit budovu, cesta do školy trvá asi šest minut, jdete na snídani, škola začíná 8:50. Výuka končí v 15:30 s tím, že v průběhu jsou oběd a svačiny. Po škole trénink, který má tak dvě a půl až tři hodiny, míváme led i suchou. Po večeři potom začíná prep, což je vlastně příprava na další den školy. Vybírají se mobily a otevírají se dveře, abychom opravdu dělali školu a domácí úkoly. To trvá dvě hodiny a ve 22:30 je večerka. Takhle je to pořád každý den.
„Je to hodně organizované, párkrát jsem na to nadával, bylo těžké si zvyknout.“
Jak jste si na takový organizovaný program zvykal?
Je to hodně organizované, párkrát jsem na to nadával, bylo těžké si zvyknout. V Česku člověk není zvyklý mít až takový pořádek ve svém časovém harmonogramu. Je zvyklý zajít si někam na oběd, jít ven s kamarády, to se tady vůbec nesmí, protože za nás mají zodpovědnost a s výjimkou víkendů nesmíme opustit kampus. Je těžké si na to zvyknout, ale vydržel jsem to a teď už mi za pár dnů škola končí.
Už jste zmínil USHL, kam jste byl draftovaný. Co to pro vás znamená?
Je to strašně super. Před sezonou, když jsme se s agentem bavili, kam půjdu, to bylo jedním z našich cílů. Měl jsem super sezonu, takže jsem v to doufal. Navíc jsem v Lincolnu strávil dva týdny už před draftem, takže to, že si mě vzali, pro mě bylo naprosto skvělé.
Foto: bishopscollegeschool.com
Kromě toho jste si letos zajistil místo na univerzitě…
Providence je super místo, ale samozřejmě bylo více škol, se kterými jsem komunikoval. Funguje to tak, že hrajete zápasy a, jak už jsem říkal, máte všude milion skautů. Skaut potom přijde za trenérem a vyžádá si kontakt na mě, na mého agenta, nebo se mnou rovnou chce mluvit. S Providence to bylo tak, že mi zavolali, měli jsme pár meetingů, potom taky videohovor s celou rodinou. V Providence mi vyšli vstříc, je to menší škola, super místo a kampus. Taky to má pro mě i trošku hlubší význam, protože taťka dal v Providence svůj první gól v AHL.
O cestě studia už řeč byla, ale proč jste se tak vlastně rozhodl?
Studium jsem si vybral asi převážně kvůli mamce, protože vždycky chtěla upřednostňovat školu. To se nedá říct moc o mně, protože nejsem moc studijní typ (směje se). Nicméně vím, že škola je pořád důležitá, a navíc je to teď asi nejlepší cesta, jak se dostat do NHL, což je sen každého kluka. Rozhodl jsem se to vyzkoušet a po vydařené sezoně mi vyšel draft do USHL i univerzita, takže si nemůžu na nic stěžovat.
„Taky to má pro mě i trošku hlubší význam, protože taťka dal v Providence svůj první gól v AHL.“
Jaké jsou teď vaše plány na letní přípravu?
Vzhledem k tomu, že jsem ještě na škole a nemůžeme si dělat úplně, co chceme, tak vstávám každé ráno v pět a jdu ještě před školou do posilovny. Pak na to není čas. Máme ještě tři tréninky týdně, protože je období kempů, sezona úplně neskončila a ještě se udržujeme. Na letní přípravu se budu vracet do Česka a nejspíš budu mít individuální přípravu podle toho, co mi agent a taťka zařídí. Nějak to skloubím s ledy a domluvím se i se strejdou, který dělá crossfit. Bude to pro mě něco nového, protože jsem nikdy neměl individuální přípravu, ale myslím si, že to zvládnu.
Máte něco, na co byste se chtěl obzvlášť zaměřit?
V Lincolnu jsem viděl i pár zápasů a vím, že musím nabrat svaly, přibrat pár kilo, zesílit v horní polovině těla. V té lize se hraje hodně do těla. To je můj největší cíl, ale celkově musím makat na všem.
Foto: Markéta Křížová
Co od příští sezony očekáváte?
Jako každý si ještě musím projít kempy, ale doufám, že budu mít super sezonu v Lincolnu. Očekávám, že to bude hodně těžká a hodně dlouhá sezona, protože tam není moc pauz. Taky to znamená, že nebudu moc v Česku a neuvidím rodiče, což bude náročné i po mentální stránce. Čekám fyzicky i psychicky těžkou soutěž, ve které se pokusím obstát, aby když mi nevyjde draft letos, vyšel příští rok.
Share on Facebook
