Matiaško 4 góly sestřelil „svou“ Olomouc. Bylo to speciální, přiznává
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Michal Matiaško po náročném létě opustil Olomouc a doplnil třineckou juniorku, v jejímž dresu čtyřmi góly sestřelil právě svůj bývalý tým. Po vypršení dlouhého trestu je dvacetiletý útočník klíčovou postavou znovuzrození Ocelářů.
Michale, vy teď máte skvělou formu. Kde se to ve vás vzalo?
Hodně k tomu přispěli spoluhráči, proto se mi začalo dařit. Není to o tom, že bych nějak změnil svoji hru. Předtím nám to padalo celkově méně. Navíc jsem měl dlouhou pauzu, takže jsem se snažil co nejvíce trénovat, abych byl připravený na druhou část soutěže. Snad to bude pokračovat dál.
Našel byste konkrétní věci, kterým vděčíte za takový bodový přísun?
Asi to je díky tréninkům, každá hodina navíc pomáhá a dělá hodně. Já jsem byl často střílet na bránu, takže od toho se to možná odráží. Máme v Třinci individuální tréninky, což mi pomáhá v bruslení a právě ve střelbě.
Proti Olomouci jste odešel s bilancí 4+1. Bylo to bodově vaše nejlepší utkání?
Asi jo. Pět bodů už jsem asi měl, ale nikdy takhle. I hattrick jsem dal naposledy tak ve starším dorostu, když jsem tam hrál první rokem. Čtyři góly jsem ale v extraligách mládeže nikdy nedal.
A byl to i celkově nejlepší duel?
V kariéře asi ne, protože třeba druhý zápas proti Liberci jsem odehrál lépe než proti Olomouci. Čtyři góly jsou pro mě speciální, protože jsem je nikdy neměl, ale nejlepší zápas jsem odehrál asi s Olomoucí za chlapy, když jsme minulou sezonu hráli v Chomutově. Dal jsem tam i svůj první gól v extralize.
„Bylo to pro mě speciální a vnímal jsem to. Chtěl jsem podat co nejlepší výkon. Vyšlo to, ale nečekal jsem, že by to mohlo vyjít až takhle.“
Právě z Olomouce jste do Třince odešel. Vnímal jste to?
Bylo to pro mě speciální a vnímal jsem to, že budu hrát proti klukům, se kterými jsem minulou sezonu hrál. Připravoval jsem se stejně jako na každý jiný zápas, ale v hlavě jsem to měl. Chtěl jsem podat co nejlepší výkon. Vyšlo to, ale nečekal jsem, že by to mohlo vyjít až takhle. Jsem za to rád.
V sobotním zápase proti Liberci jste byli hodně blízko třem bodům. Co se v závěru stalo?
Je to škoda, tři body jsme měli prostě brát. Závěr jsme si měli lépe pohlídat, protože zbývalo sedm sekund do konce. Sešlo se nás strašně moc v rohu, byli jsme tam asi ve čtyřech. Jeden náš hráč byl před bránou, ale soupeř vyvezl puk z rohu, takže z toho vznikla situace dva na jednoho. Dávali gól do prázdné a nájezdy už potom byla loterie. Měli jsme si to pohlídat, protože každý bod je důležitý. Když už jsme skóre stáhli, měli jsme zápas dotáhnout do vítězného konce. Ne si to takhle zpackat, že dostaneme šest vteřin před koncem na 4:4 a pak prohrajeme v nájezdech.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak moc vás obdržená branka mrzela?
Strašně moc, protože každý bod je strašně důležitý. Na druhou stranu musíme zmínit, že v Hradci jsme taky dali gól šest vteřin do konce. Nemuseli jsme tam brát žádný bod a brali jsme dva. Takový je hokej. Teď se musíme připravit na poslední tři zápasy, protože to budeme mít ve svých rukou. Když ve všech třech vyhrajeme, do play off se dostaneme.
Vy už jste to zmínili v úvodu – kvůli disciplinárnímu trestu jste měl dlouhou pauzu. Jak jste celou situaci kolem konfliktu s rozhodčím viděl ze svého pohledu?
Píchl jsem do rozhodčího, nebylo to seknutí, ale kontakt tam byl. Podle mě to nebylo na deset zápasů, ale posoudilo se to tak, jak se to posoudilo. Musím to respektovat. Byla to moje chyba, že jsem šel do kontaktu s rozhodčím. To se nesmí, chápu to, ale byl to opravdu dlouhý trest. Dívali jsme se na to zpětně na videu a posílali jsme odvolání, ale neprošlo to.
„Byla to moje chyba, že jsem šel do kontaktu s rozhodčím. To se nesmí, chápu to, ale byl to opravdu dlouhý trest.“
Takže je to pro vás ještě větší ponaučení nechat sporné situace plavat?
Určitě, nemůže se sahat na rozhodčího. Byla to blbost z mojí strany, takže jsem se určitě poučil. Navíc jsem si uvědomil, že to jsou taky jenom lidi a taky dělají chyby, nemůžou pokaždé vidět všechno. Já jsem byl v afektu. Chvíli předtím mě trefil hráč a byl to faul, protože jsem neměl puk a šel jsem střídat. Rozhodčí stál vedle mě, ale jestli to viděl, nebo neviděl, to už ví jenom on. V ten moment jsem šel do kontaktu, teď už jsem ponaučený.
Jak pro vás bylo těžké chodit na tréninky a nezasahovat do duelů?
Když člověk vypadne ze zápasového tempa, je to trochu složité. Trénoval jsem normálně s týmem a pak jsem trénoval každé ráno sám. Když kluci odjeli na zápas, zůstával jsem v Třinci a chodil jsem trénovat sám. Trávil jsem hodně času v posilovně a na střelnici. Chtěl jsem být pořád připravený. Čas jsem se snažil věnovat tomu, abych se zlepšil ve věcech, které mi jdou, a odstranil nějaké nedostatky. Trénovat individuálně nebylo úplně nejlepší, ale v ten moment jsem nemohl nic jiného dělat. Pro mě to byla dlouhá doba. Naštěstí mi dovolili odehrát zápas za Frýdek, když byl přípravák proti dvacítce.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Zápasové tempo jste po návratu chytil rychle?
Úplně těžké to nebylo, protože jsem normálně trénoval se spoluhráči. Myslím, že jsem s tím vyloženě problém neměl. Rozbíhal jsem se trochu pomaleji, nebylo to úplně ono. Trip do Prahy nebyl nic extra, ale pak se to zlepšilo a pak už možná ani nebylo znát, že jsem nehrál.
Možná se vám to bude těžko posuzovat, protože jste přišel později a pak nehrál, ale přesto: V předchozím turnaji Třinec jako obhájce titulu neuspěl, ale do další skupiny vlétl skvěle. Čím to je?
Úplně nevím, jak to bylo na začátku, protože jsem přišel koncem října. Nevím, co se přesně změnilo. Nehráli jsme špatné zápasy, ale v nejdůležitějších momentech jsme pohořeli. Byli jsme kolikrát lepší, ale pak jsme prostě prohráli. K té nové skupině jsme si něco řekli. Malé detaily nás předtím stály body, teď se toho snažíme vyvarovat a hrát celých šedesát minut, abychom neměli žádné výpadky. Teď se chceme dostat do play off a urvat nějaký úspěch. Nemám pocit, že bychom se nějak změnili. I když jsem byl v období trestu a vrátil jsem se, přišlo mi, že hrajeme furt stejně, jen jsme vylepšili nějaké detaily.
„V Třebíči mi těsně před soutěží řekli, že pro mě nakonec není místo. Vůbec nevím, co v tom všechno bylo. Nečekal jsem to, už jsem v tu chvíli neměl kam jít.“
Proč jste se vlastně pro odchod do Třince rozhodl?
Úplně jsem se nerozhodl. Olomouc mě poslala do Třebíče, protože jsem chtěl hrát za chlapy, tak to bylo i domluvené. Šel jsem ještě se spoluhráčem Pepou Podlahou do Třebíče a musel jsem si místo vybojovat v přípravném období. Zkouškové období uplynulo a oni řekli, že mě chtějí, takže tam zůstanu. Myslím, že jsem to tam neodehrál úplně špatně. Řešila se nějaká smlouva, uběhlo čtrnáct dní a těsně před soutěží mi řekli, že pro mě nakonec není místo. Vůbec nevím, co v tom všechno bylo. Nečekal jsem to. Už jsem v tu chvíli neměl kam jít, protože v seniorech v první lize už bylo všude plno a v Olomouci už jsme se nedomluvili. Byl jsem chvíli doma a pak jsem se domluvil s Třincem, kde se soustředím, abychom udělali týmový úspěch a taky na sebe a na příští sezonu.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
