Mazancová a Eignerová, dvojčata od jiné mámy: Ještě nás nerozdělili
Foto: Martin Voltr
Řečeno přírodovědeckou terminologií, na hokejovém stadionu se odděleně téměř nevyskytují... Markéta Mazancová (na snímku vpravo) a Lucie Eignerová tvoří sehranou dvojici v Sušici i Příbrami, stejně jako v reprezentaci do šestnácti let. Jak se jim spolu hraje? Jaké mají hokejové vzory? A kam by to chtěly dotáhnout?
Kde jste s hokejem vlastně začínaly?
Markéta Mazancová: Já jsem začínala v Klatovech, kolem čtyř let na základně. S panem Kuchařem. Tam jsem hrála do starších žáků, pak jsem přestoupila do Sušice. Potom byla Sušice spojená s Vimperkem, tak jsme hrály spolu.
Lucie Eignerová: Já jsem začala ve Vimperku, taky ve čtyřech letech. Tam nás trénoval Martin Willmann, od začátku až do starších žáků. Pak jsme se spojili se Strakonicemi a potom se Sušicí. Tam teď hraju s Markét.
Jste v Sušici nejvíc spokojené?
M: Ono je tam stejně holek jako kluků. Takže nás kluci poslouchají a nemají žádné narážky.
Čím to, že se vás tam tolik sešlo?
M: Ti kluci by to sami nedali.
L: Nemáme prostě takový výběr kluků. Některé holky jsou ze Sušice, některé z Vimperka, sesbíraly se z měst u sebe.
Je příjemnější mít v týmu tolik dívek?
M: Někdy jo, někdy zase ne. Je dobré, že je nás tam hodně, můžeme jít třeba s holkama první do sprchy. Klukům prostě řekneme, že máme přednost (směje se). Kluci by to tam měli vést, ale jsou takoví…
L: Ne úplně špatní, ale nejsou tam dobří. Většinou to táhnou holky.
M: A hlavně ti dobří kluci odešli. Do Motoru, do Strakonic, do Klatov…
Dáváte tam víc gólů než kluci?
M: Spíš asi jo. Jsou tam tak dva tři kluci, kteří dokážou dát gól.
L: A většinou jim to holky na ty góly dávají, moc si toho nevytvoří.
Bavíte se spolu hodně, nebo je to oddělené a vy holky držíte spíš při sobě?
L: Jsme tam fakt společně, to máme zase dobré.
M: Nemáme sice moc silný tým, nehrajeme nějak extra, ale partu máme dobrou.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Zahrály jste si už i za dorost Příbrami, že?
L: Trenér nám nabídl, že bychom si to tady mohly zkusit. No a je to dobré.
M: Hrály jsme asi sedm zápasů.
Byl to velký skok ze starších žáků?
L: Bylo to rychlejší, to určitě. První dva zápasy to byl velký nezvyk, moc nám to nešlo. Pak jsme se ale docela rozehrály. A je to lepší, baví nás to asi víc než ti starší žáci.
Navíc jste se tu sešly s dalšími spoluhráčkami z reprezentace…
M: Přesně tak, už tady hrály Denča (Habartová), Julča (Pejšová) a Barča (Bartáková).
L: Tak jsme k nim přišly. Docela nám v týmu pomáhaly, že nás víc seznámily s klukama a podobně. Jak už jsme se znaly z reprezentačních kempů, tak to bylo lepší.
M: Ale i ti kluci tady v Příbrami jsou v pohodě, nejsou namachrovaní.
Za tu dobu, co jste spolu v týmu, hrajete pořád v jedné lajně?
L: Jo, pořád.
M: Ještě nás nerozdělili (směje se).
Sedlo vám to tak od začátku?
M: Jo, docela i jo.
L: My jsme neměly moc dobré spoluhráče, tak jim nezbylo nic jiného, než nás dát dohromady do jedné lajny. A tak už to zůstalo. Pak jsme spolu hrály i tady na repre, i v Příbrami hrajeme spolu…
Zvykly jste si na sebe a víte už, kde se ta druhá pohybuje, aniž byste se podívaly?
M: No, jak kdy (směje se).
Jak máte svoje role rozdělené?
M: Eigny docela dost bruslí a napadá, já si spíš hlídám post.
L: Vždycky se na sebe můžeme spolehnout. Centři mají většinou hlídat ten vrchol a vrací se. Já napadám a Mazi mě třeba zastoupí, vrací se, což je dobré.
Jste spokojené, jak vám to šlape v první reprezentační sezoně?
L: Jo, jsme.
M: Určitě. Nějaké góly už tam byly. Dýcek (Aneta Dýcková) je taky dobrý hráč, ten nám docela pomáhá. Hodí se k nám, je to celkem střelec. My se to snažíme ubruslit a nahrávat jí.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Markéto, vy máte víc gólů, Lucka zase asisistencí. Takhle to chcete hrát?
L: Prostě jak se to zrovna povede. Ale Mazi asi líp střílí góly.
M: A Eigny to zase umí líp přihrát.
Markéto, trénujete střelbu víc?
M: To asi ne (směje se). Zkrátka mi to tam trochu víc padá. Eigny má někdy smůlu, ale taky jí to tam teď docela začalo padat. Gólmanům to dává mezi nohy.
Vy jste mohla dát proti Rusku v poslední minutě životní gól, měla jste obrovskou šanci z dorážky…
M: Bohužel, no. Nevím, kolik vedle to šlo.
L: Docela o dost (směje se).
Někdo to ještě tečoval?
M: Ne, to asi ne, ale on byl před brankou docela chumel a já jsem nechtěla trefit brankářku. Nepovedlo se to.
L: Škoda. Ale když se dostaneme do finále, tak je porazíme.
M: Jo, jo.
Zápas s Ruskem byl pro vás možná zatím nejtěžší, co jste odehrály?
M: No, v dorostu v Příbrami byli ti kluci i lepší.
L: Ale byl to jeden z těch těžších zápasů.
M: Bylo to rychlé.
Vyhecovala vás atmosféra?
M: Jo, bylo tady docela dost lidí.
L: Nečekaly jsme takový nával. Na první zápas proti Maďarksu jsme byly nejspíš nervóznější, ale na Rusky možná trochu taky. Přece jenom je to tým, který to umí.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Jaké máte hokejové vzory?
L: Pastrňák je asi vzor pro obě…
M: Je dobrej, no.
L: Jinak že bych měla nějaký hokejový vzor, to asi ne.
M: Já jsem si dala kvůli Pastrňákovi osmičku na dres. Měl 88, ale tu jsme v klubu neměli, proto osmičku. Ta už mi zůstala. Hraju s ní pořád, jenom teď na repre jí má Denča, která je starší, tak jsem si musela vzít devítku. Doufám, že až se příští rok uvolní, budu tu osmičku mít (usmívá se).
Lucko, a vy jste jako malá neměla nějakého hokejistu, na kterého jste se třeba v televizi víc koukala?
L: V televizi asi ne, ale taťka hrál hokej, sledovala jsem tým ve Vimperku. Tam jsem třeba vždycky měla jako vzor Honzu Předotu.
A pokukujete teď už i po ženských vzorech? Máte přehled mezi hokejistkami?
M: Jo, to jo. Jak teď bylo mistrovství světa ve Finsku, tak jsem se koukala na Onlajny.
L: Třeba Tereza Vanišová, ta je ze Strakonic, což je blízko. Dalo by se říct, že je náš vzor.
M: Je šikovná.
Tereza hraje na univerzitě. Kam byste to chtěly dotáhnout vy?
M: Já teď jdu sem do Příbrami na gymnázium, takže tady budu hrát v dorostu. Mám před sebou ještě rok v šestnáctce, pak v osmnáctce bychom se zase mohly s Luckou setkat.
L: Rok budeme v reprezentaci rozdělené. Já sice do Příbrami nejdu, ale chtěla bych sem dojíždět. Tak uvidíme, jak to dopadne. Ale určitě bychom to chtěly někam dotáhnout.
Lákal by vás ten univerzitní hokej? To už je poměrně obvyklá cesta.
M: To zase úplně ne.
L: Do zahraničí asi ne.
M: Radši Česko.
Teď vám to stačí, to je jasné. Můžete hrát mezi kluky, ale za chvíli už nebudete moct…
L: Uvidí se.
M: Na střední bychom tady chtěly zůstat.
L: Pak uvidíme, jak na vysokou.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Trávíte spolu čas i mimo stadion?
M: My bydlíme daleko od sebe, sedmdesát kilometrů. Takže mimo hokej spolu tolik nejsme.
L: Ale většinou když jsme měly akce s reprezentací, tak jsme spaly den předtím u sebe. S hokejem dost cestujeme, třeba do Ostravy jsme jely pět hodin vlakem. To bylo docela záživné.
Jak říkáte, hokej je pro vás stejně číslo jedna…
M: To jo, vidíme se často. V pátek jezdíme do Příbrami na tréninky, pak zápasy, teď byla skoro každý víkend repre… Je toho dost.
Už se blíží léto, máte nějaké plány na dovolenou?
L: Chtěly bychom jet k moři.
Spolu?
L: Jako chtěly, ale to asi nevyjde.
M: My jedeme do Turecka s mamkou, taťkou a bráchou.
Už vám ale pomalu začne letní příprava. Nevadí vám, že vaši spoluhráči měli na rozdíl od vás duben volný?
M: Mně to třeba nevadí.
L: Mně taky ne. A Sušice není tak dobrý klub, že bychom tam hned měli suché. To spíš tady v Příbrami.
M: V Sušici suchou nemáme, každý si to tam dělá individuálně. Trenéři za to nejsou ani placení, dělá to víceméně dobrovolně trenér jednoho hráče.
L: Snažíme se tu suchou dohánět jinými sporty. Mazi má třeba atletiku, já zase dělám letní biatlon.
M: Nabíráme fyzičku jinak.
Máte velkou oporu v rodičích?
L: Jo, hodně mě podporují. Taťka někdy při zápasech docela řval, když jsme hrály špatně, ale zase chce, abych se někam posunula. I mamka, která tomu moc nerozumí, mě hodně vozí na tréninky a podobně.
M: Přesně tak. Samozřejmě taky finanční podpora, jezdit na tréninky něco stojí, výstroj, všechno. A mamka i taťka se mnou stráví spoustu času. Taťka to sice nehrál, ale kolikrát mi poradí. Hrál fotbal, ale hokeji rozumí taky.
Chtěly byste spolu hrát co nejdéle?
L: Kdyby to šlo, tak jo. Teď se docela bojíme toho, že budeme v reprezentaci rozdělené, ale snad to zvládneme.
M: Já si myslím, že se potom k sobě určitě zase vrátíme. A jestli ne do lajny, tak prostě budeme aspoň spolu v týmu.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Share on Facebook
