Mazanec se pořád směje, od Pavlíka to bolí, culí se Sajdl po dvou nulách
Tomáš Sajdl
|
Foto: Karel Švec, Český hokej
Loni na jaře vychytal Tomáš Sajdl mladšímu dorostu Hradce Králové titul. Přesto se pak do juniorky téměř nevešel, a tak rostl v zápasech krajské soutěže mužů. Teď už chytl šanci za pačesy a aktuálně patří mezi nejlepší gólmany turnaje O Pohár DHL – o víkendu nepustil ve dvou utkáních ani gól!
Mountfield nevstoupil do soutěže vůbec ideálně, po čtyřech kolech měl na kontě jen tři body. Doma proti Kometě a Jihlavě ale zabral, a to i díky svému gólmanovi. Tomáš Sajdl nepustil z 53 střel ani jeden gól, čímž napodobil počin pardubického Vojtěcha Nečase z prvního víkendu.
Víkend vám osobně tedy vyšel parádně, viďte?
Já si nemyslím, že úplně mně, ale hlavně kluci začali makat, začali hrát jako tým pospolu. V prvních dvou zápasech, co jsem byl v brance, nehráli tak dobře do obrany. Chomutov se docela povedl, tam jsme vyhráli v prodloužení, ale v Litvínově se mi to nepodařilo. Měli jsme video a pohovor, že musíme hrát do obrany, blokovat střely a udělat všechno pro to, abychom dostali co nejmíň gólů. To se podařilo.
Takže spoluhráči přidali na obětavosti?
Jak začali kluci blokovat střely, tak se mi chytalo o sto procent líp než předtím. Když vám zblokují jasnou střelu od modré ve chvíli, kdy nevidíte puk... Může to být gól, a vlastně není.
V Litvínově jste dostal tři góly ze šesti střel za deset minut. Jak se potom gólman cítí?
No, hodně špatně, co vám budu nalhávat. Po deseti minutách jsem šel z brány... Víc k tomu asi nemám. Úplně se mi to nepodařilo.
Jak jste se z toho sebral? Hodil jste to třeba druhý den za hlavu?
Spíš jsme si o tom popovídali s panem Luňákem (trenérem brankářů, pozn. red.). On se koukl na video a říkal, že první gól byl z nájezdu a udělal to pěkně. Druhý si myslím, že jsem mohl chytit, a třetí taky.
Teď jste si to ale vynahradil dvěma nulami.
S klukama jsme si tak nějak pořádně sedli. Myslím, že oni mi věří, a já věřím jim. Doufám, že už to půjde.
Pamatujete si, že by se vám už nějaký víkend takhle povedl?
(přemýšlí) To asi nepamatuju. V dorostu se mi povedlo play off, za to jsem byl nejvíc rád. Chtěl bych na to v téhle sezoně navázat.
Kometu jste porazili 2:0, Jihlavu 8:0. Takže se zdá jasné, které utkání bylo pro vás těžší...
Jo, ale Kometa nebyla zase o tolik lepší. Týmy jsou tady hrozně vyrovnané. Možná jsem měl víc zákroků, ale v tom zápase jsem se cítil líp. Pak s Jihlavou to bylo taky dobré, kluci mě podrželi.
Mohli jste si zápas jako tým užít, jakmile vám to tam napadalo?
Spíš trenéři říkali, ať hlavně nedostaneme góla, že chceme poslední třetinu udržet nulu. To se podařilo a byli jsme za to hrozně moc rádi.
„Je to trochu pomalejší, ale musíte přemýšlet, než něco uděláte. Třeba když něco pokazíte při rozehrávce, tak za to nesete následky.“
Za šest kol jste vystřídali už tři gólmani. Jaká je tedy mezi vámi situace?
První dva zápasy, co hráli kluci doma, jsem měl zdravotní problémy. Takže jsem nenastoupil. Pak se to vyřešilo a trenéři mi dali důvěru. Jsem rád, že teď můžu chytat.
Denis Vacek už je napevno mezi muži?
Ano, už by měl být s chlapy v Nové Pace. Myslím, že by měl v Hradci trénovat s áčkem.
Takže vy jste jednička a Kryštof Ševců dvojka?
Nevím, možná. Trenéři říkali, že když se mi bude dařit, tak budu chytat. Doufám, že splním jejich očekávání.
Jako ročník 2002 jste musel loňskou sezonu přečkat mimo extraligu, když v Hradci chytali starší a zkušenější brankáři. Kde jste vlastně působil?
Já jsem byl u chlapů v kraji, v Opočně. Měl jsem tam tak osmdesát procent všech zápasů. Jinak jsem ale trénoval s klukama v Hradci, kde jsem odchytal čtyři zápasy.
Jaké to bylo mezi dospělými?
Je to zase úplně něco jiného než v juniorce. Je to trochu pomalejší, ale musíte přemýšlet, než něco uděláte. Třeba když něco pokazíte při rozehrávce, tak za to nesete následky.
Měli jste nějaké týmové ambice?
Ne ne, myslím, že jsme žádné ambice neměli. Jenom jsme chtěli zkusit play off, a to se nepodařilo. Skončili jsme asi předposlední. Ale hlavní bylo, abych měl hodně střel. Šlo na mě třeba kolem čtyřiceti střel na zápas, takže jsem si hodně zachytal.
„Je to dobrý trenér. Myslím si, že je hodný, akorát v tréninku chce, abychom si nedělali srandičky a pořádně makali, protože pak se to zúročí i v zápase.“
Ten rok vám tedy zase něco dal?
Určitě, dal mi ten pohled na chlapský hokej. Je to něco úplně jiného než juniorka a dorost, kde jsem byl předtím. Byla to dobrá zkušenost, ale už se chci soustředit jenom tady na Hradec.
Byl jste letos už připravenější a věřil jste, že si místo v hradecké juniorce vybojujete?
Jo, snažil jsem se ho vybojovat od prvního tréninku. Makal jsem, abych ukázal, že na to mám, a mohl tady chytat. Zatím se to daří a doufám, že se bude dařit i dál.
Tým od letoška vede nový trenér David Kočí. Jaký je jeho styl?
Je to dobrý trenér. Myslím si, že je hodný, akorát v tréninku chce, abychom si nedělali srandičky a pořádně makali, protože pak se to zúročí i v zápase. Bere si tréninky z NHL a říká, co dělal on. Já jsem s ním spokojený a nemám s ním žádný problém.
Lidé ho znají jako bitkaře a tvrďáka. Je na vás taky tvrdý?
Jo jo, taky umí zvýšit hlas. Nebudu vám říkat, že ne. Ale jak říkám, jsem rád, že tady je.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Vy gólmani ale víc diskutujete s Filipem Luňákem, že?
Jasně. Vždycky když máme čas, tak si spolu popovídáme o zápase. Jak probíhal, jestli jsem mohl chytit něco navíc, rozehrát... U videa mi řekne, co tam bylo za chyby.
Práce s gólmany tedy v klubu funguje?
Jo, když máme čas a nemáme školu, tak můžeme jít na trénink s áčkem.
To už musí být docela zážitek, zvlášť když má Hradec jeden z nejlepších týmů v extralize.
Určitě. Je to zase úplně jiný styl hokeje. O hodně rychlejší než juniorka, tvrdší střely... Je to super. Zase vám to dá něco víc než tréninky s juniorkou, jsem rád, že tam můžu chodit.
Čí střely se vám chytají nejhůř?
(směje se) No tak od Filipa Pavlíka, když tam pošle bombu od modré. To je někdy docela špatné, bolí to.
A co útočníci? Který je z vašeho pohledu nejšikovnější?
Možná Tomáš Vincour, vyhlášený střelec. Ale oni jsou všichni dobří. Všechny střely jim lítají, jak mají.
V brance zase máte jako kolegu Marka Mazance se zkušenostmi z NHL... To je taky docela pecka, ne?
Je to hrozně dobrý kluk, pořád se směje, nemá žádný problém, popovídám si s ním. Zatím co jsme se párkrát viděli, všechno bylo v pohodě.
A koukal jsem, že s vámi na tréninky chodí i Radek Smoleňák.
Jo jo, teď začal. Nejdřív do posilovny, pak s námi chodí i na led. Snaží se nám radit a předávat věci z áčka, zkušenosti ze svojí kariéry. Že je potřeba, abychom si na sebe na ledě řvali. A že musíme hlavně makat, už jsme krok od áčka, tak abychom se tam dostali.
„Je to hrozně dobrý kluk, pořád se směje, nemá žádný problém, popovídám si s ním.“
Hází na vás taky hlášky, jako hází na nás při rozhovorech?
Jo, občas tam padne nějaká perlička.
Zpátky k juniorce. Po víkendu se panu Kočímu tréninky úplně nelíbily, tak myslíte, že se po těch dvou výsledcích zase musíte trochu vrátit na zem?
To určitě musíme. Já si taky myslím, že to nebylo úplně nejlepší. Asi si myslíme, že jsme ve hvězdách, ale nejsme. Musíme zase spadnout na zem a makat pořád dál. Je to jenom začátek sezony a musíme pracovat pořád, abychom měli dobré výsledky.
Sledujete jako brankář své další soupeře? Přemýšlíte, jak by mohli vypadat a jaké mají střelce?
Ne, to ne. Já se vždycky snažím jít do zápasu s čistou hlavou a neřešit takové věci. Jde mi o to, abych chytal co nejlíp a podržel tým.
Ve čtvrtek hrajete na Slavii, která je poslední s jediným bodem. Hlavně ten zápas nesmíte podcenit, že?
Přesně tak, nepodcenit, hrát pořád dobře do obrany a dát nějaké góly. Musíme to urvat a získat další body.
Kam by letos mohl váš tým mířit?
Chtěli bychom ty nejvyšší ambice, jako každý tým. Zkusit play off, pak semifinále a finále. Myslím, že bychom na to mohli mít. Když budou kluci makat do obrany i do útoku, půjde nám to, mně se bude dařit, tak by to mohlo vyjít.
Když si vzpomenete, jak jste vychytal titul v mladším dorostu, asi je velká osobní motivace zopakovat to o kategorii výš.
(usmívá se) No, to by bylo hrozně dobré. Kdyby se to povedlo, byl bych za to hrozně rád.
Foto: Eliška Poppelová, mountfieldhk.cz
Share on Facebook
