Medailista Číp o dánském hokeji i mentalitě: Lidé tady nespěchají
Foto: Facebook Odense Bulldogs
V Česku si Radka Čípa můžete pamatovat z dresu Znojma nebo Přerova. Uplynulou sezonu strávil šikovný forvard v Dánsku, kde hájil barvy Odense Bulldogs. Nutno říct, že většinu ročníku promarodil. V jeho závěru však svému týmu pomohl k zisku bronzových medailí. „Dánský hokej je lítačka nahoru dolů,“ popisuje Radek Číp v obsáhlém rozhovoru.
Uplynulá sezona pro vás byla trochu jako den a noc, že? Nejdřív vážné zranění ramene a poté zisk bronzových medailí.
Dalo by se to tak říct. Začátek byl v uvozovkách “noční můra”. První přípravný zápas a vypadalo to na konec sezony. Naštěstí to nebylo až tak černé a stihl jsem naskočit na konec sezony, za což jsem byl moc rád.
Kam bronz s Odense ve své kariéře řadíte?
Má polička hokejových úspěchů není moc obsáhlá (směje se). Tudíž bylo příjemné zakončit sezonu vítězstvím, byť to bylo o bronz a možná i zbytečné dva zápasy navíc, ale týmově jsme to pak mohli hezky oslavit.
Zpět ke zranění ramene. Bylo nejtěžší ve vaší kariéře?
Bylo to jedno z těch “těžších zranění”. Hlavně i mentálně, protože se člověk celé léto připravuje, těší se, nové prostředí a najednou hned na začátku je konec. Taky tomu nepřidá fakt, že některá zranění nemůžete úplně ovlivnit a tohle bylo bohužel jedno z těch nešťastných.
Pauzu bez hokeje jste zvládal jak?
Byť to bylo nepříjemné, tak v mých očích je pořád zranění horní části těla snesitelnější, než být o berlích a jen polehávat. Takhle jsem mohl víceméně fungovat, chodit ven a nebýt jen zavřený doma.
„Tohle bylo bohužel jedno z těch nešťastných zranění.“
Play off vám každopádně sedlo, ne? Ve třinácti zápasech jste nasbíral osm kanadských bodů.
Když jsem věděl, že se stihnu ještě vrátit, tak jsem se jen soustředil na to, abych byl stoprocentně fit, a hlavně si ten zbytek sezony užil. Trénink po tréninku a zápas po zápase. Nakonec to bylo příjemné, a hlavně se nic dalšího nestalo, což bylo víc, než kdybych dal 30 gólů (směje se).
Jen škoda, že jste nezvládli semifinálovou sérii a nemohli si zahrát o titul, co?
Snažím se být v životě hodně upřímný, nic si nenalhávat. Stát nohama na zemi a být realista. Takže musím říct, že chybělo všechno. První dva zápasy byly sice v prodloužení, lehce vyrovnané, ale jinak nás Aalborg v poklidu přehrál.
Co byste řekl k úrovni dánské nejvyšší soutěže?
V Dánsku je to lítačka, nahoru dolů, ale o to méně taktiky. Některé zápasy jsou šílené. Vedete o tři góly, pak o tři ještě prohráváte. Mezitím váš brankář vzteky rozmlátí tři hokejky, ale nakonec ještě o další tři vyhrajete. Přátelé, kteří na zápasy koukali, říkali, že je to celkem zábava sledovat. Člověk nikdy neví, co zvláštního se ještě přihodí.
„Přátelé, kteří na zápasy koukali, říkali, že je to celkem zábava sledovat.“
Nahoru jde dánská soutěž i celý dánský hokej, že?
Z dlouhodobého hlediska i ano, spíš se však přikláním k názoru, že mají momentálně šikovnou generaci. Měli hezky poskládaný tým, který byl konkurenceschopný na olympijských hrách i světovém šampionátu. Nicméně, celý jejich národní tým je v zahraničí, takže bych to vůbec nespojoval s dánskou ligou. Kdyby se postavil nejsilnější možný tým českých kluků z naší extraligy, tak by neměli žádný problém přehrát tým sestavený jen z dánských hráčů v dánské lize.
Foto: Facebook Odense Bulldogs
Jakou úroveň má dánská fanouškovská základna?
Fanoušci v Dánsku byli moc pěkným překvapením. Především v Odense, kde jsem hrál. Jelikož je Odense studentské město, tak hlavní tribuna byla hlavně ze studentů, kterým často ještě dělali akce na pivo zdarma, takže se sestřelili a pak fandili jako o život. Sice trochu jinak, ale bylo to vtipné. Především, když už toho měli dost v čenichu, tak občas padl gól a oni se začali radovat až dvě sekundy po, než to dokázali zpracovat a než zjistili, co se to vlastně stalo (směje se).
Kotle po vzoru Česka v Dánsku existují?
Jak jsem řekl, mně osobně přijde, že fandí trochu jinak. Bubny sice mají, ale nepoužívají je stejným stylem jako v Česku. Když to povím s lehkým vtipem a nadsázkou, tak oni “nechytračí”, jdou se pobavit, popít a kouknout na zajímavý sport. Během jednoho zápasu náš tým prohrával doma 6:0 a já sám už skoro odcházel (směje se). Ale oni zůstali dál, koukali a bavili se.
„Osobně mi přišlo, že v Dánsku se fandí trochu jinak.“
Stadiony jsou většinou menší než ty české, že?
Ano, většina stadionů je menších, řekl bych tak pro dva tisíce lidí, což je ale opět jen dobře, protože pak to má atmosféru. Zároveň tyhle stadiony ví, že jim to stačí skrz diváckou základnu. Dva nebo tři týmy mají stadiony pro čtyři, pět tisíc lidí, nicméně ti ví, že to naplní i tak, což byla především v play off super atmosféra.
Dá se nějak porovnat dánská liga, EBEL a česká první liga?
Když budu porovnávat, tak v mých očích bych dal z těchto tří EBEL nejvýš. Má to tu rychlost dánské ligy a zároveň po taktické stránce podobné první lize. Dánská liga oproti české první lize je řekl bych “jiná”. Není lepší ani horší. Rozdíl bych viděl v importech, ti tomu dávají kvalitu v Dánsku a Dánové zase tu rychlost a tvrdost, makají, perou se, nadávají, faulují, často je to vyhrocené, je to zábava hrát. V české první lize je to dost více o taktice, více svázané, více hokejové, a především hodně kamarádské (směje se).
Který z těch stylů vám sedí nejvíc?
Myslím, že jsem celkem přizpůsobivý. Ale pokud bych si mohl vybrat, sáhl bych po EBEL, poté Dánsko a česká první liga. Nicméně musím říct, že v Česku, respektive v Přerově jsem zažil zatím největší trenéry profíky. Pod přístup a styl hry Vládi Kočary, Kuby Grofa, Jiřího Sklenáře, Víta Černohouse a Kuby Fryče bych se určitě rád vrátil hrát, pokud bych měl jednou ještě možnost.
„V Přerově jsem zažil zatím největší trenéry profíky.“
A neplánoval jste tedy návrat do Česka?
Já, když něco plánuji, tak je to vždy úplně naopak, takže jsem se do ničeho radši nepouštěl (směje se). Chtěl jsem zůstat v zahraničí
Foto: Facebook Odense Bulldogs
V jednom rozhovoru v Dánsku jste řekl, že vám vyhovuje tamní životní styl. V čem?
Sám jsem byl celkem zvědavý, jaké to bude a bylo to jen příjemné. Bydleli jsme v pěkné, klidné části plné parků a lesů, kde jsme mohli s hafanem každý den chodit blbnout. A když je šťastný hafan tak jsem šťastný i já (směje se).
Takže mentalita je v Dánsku jiná než v Česku?
Já bych řekl, že ano. Co jsem stihl vypozorovat sám, tak mně přijde, že mají na všechno čas. Nikam se nehoní, jedou si takové piánko. Nemají rádi, když byste byť jen minimálně na ně zvýšili hlas, například na úřadech. Klidně se otočí a odejdou, případně vám položí telefon. Přijde mi, že se rádi na sebe usmívají. Dokonce i ráno, když jedou v dešti na kole do práce. Asi mají rádi svou práci a déšť (směje se).
„Vypozoroval jsem, že lidé v Dánsku mají na všechno čas. Nikam se nehoní.“
Odense je třetí největší dánské město s historickým nádechem. Jak se vám v něm líbilo?
Byla to moc pěkná zkušenost. Město krásné, ale musím říct, že už se těším na o dost menší a klidnější město Frederikshaven.
Navštívil jste rodný dům Hanse Christiana Andersena, kde je dnes muzeum?
Jelikož jsem měl volného času až až, tak jsme stihli projít skoro každou uličku města. Rodný dům Hanse Christiana Andersena byl na seznamu jako jeden z prvních. To jsme stihli s přáteli hned po příjezdu.
Už jste řekl, že v Dánsku budete pokračovat. Podepsal jste Frederikshaven. Bylo pokračování v zemi vaší prioritou?
Abych byl upřímný, tak jsem měl v hlavě jedno takové malé přání, ale věděl jsem, že aby to vyšlo, potřeboval bych více než kapku štěstí. Proto jsem moc rád, že mohu pokračovat v Dánsku, kde se mi líbí, kde je klid a hokej je zábava.
„Zahrát si znovu v EBEL by bylo velmi příjemné. Určitě bych také neodmítnul zkusit norskou nejvyšší soutěž.“
Proč jste se vlastně v Dánsku rozhodl změnit klub?
Co jsem stihl vypozorovat v sezoně a vykomunikovat s jinými hráči v lize, tak bych Frederikshaven z dlouhodobějšího hlediska zařadil mezi top čtyři týmy v Dánsku. Odense bohužel ne. Proto, když byla možnost jít do kvalitnější organizace, nebylo nad čím přemýšlet.
Je nějaká zahraniční soutěž, do které byste se v budoucnu ještě rád podíval?
Zahrát si znovu v EBEL by bylo velmi příjemné. Určitě bych také neodmítnul zkusit norskou nejvyšší soutěž, která je, jak jsem slyšel, dost podobná té dánské. Jako bonus mít možnost procestovat a žít v Norsku s pohádkovou přírodou a horami by byl splněný sen.
Foto: Facebook Odense Bulldogs
Share on Facebook
