Milan Figala patřil k průkopníkům na Ostrovech, jeho návrat do vlasti zhatila vážná nemoc

9. října 2008, 9:45

Václav Jáchim

Patřil k elitním obránců naší nejvyšší soutěže na přelomu 70. a 80. let minulého století. Milan Figala vydatně pomohl Vítkovicím k mistrovskému titulu na jaře 1981, pronikl také do reprezentace. V roce 1979 získal stříbro z mistrovství světa v Moskvě, jeho kariéra však v elitním výběru skončila velmi brzy. "Po úspěchu s Vítkovicemi jsem se zranil a trenér Bukač vsadil na jiné. Škoda, mohl jsem sehrát víc zápasů, ale jsem šťastný, že vyšlo aspoň něco," vzpomínal před několika lety sympatický chlapík.

Jágr Chance liga

Osud byl k Figalovy nespravedlivý. Výtečný obránce a po skončení činnosti ambiciózní trenér zemřel v roce 2000. Ve věku nedožitých 45. narozenin podlehl rakovině žaludku, stalo se při operaci v jedné z německých nemocnic. Tehdejší asistent kouče Essenu měl velké plány, chtěl se po letech strávených převážně ve Velké Británii vrátit do vlasti. Ale to už bohužel nestihl.

Figala přišel na svět v Brně, ale k hokeji se dostal až po přestěhování rodiny na sever Moravy. V deseti letech začínal ve Vítkovících, později absolvoval vojenskou službu v Trenčíně a Litoměřicích, mezi domácí špičku se prosadil koncem 70. let. Dostal se i do reprezentace."Moc jsem s tím nepočítal. Loučila se silná generace, trenéři hledali nové mladší hráče. Nenapadlo mě, že budu mezi nimi," přiznal při rozhovoru, který s autorem těchto řádků vedl Figala koncem roku 1999 v Praze.

Někdejší opora Vítkovic tehdy dorazila do České republiky po delší odmlce. Figala byl jedním z asistentů v britském týmu Ayr Scottisch Eagles, který sehrál duel Evropské ligy na ledě Litvínova. Tehdy muž s knírkem působil svěžím vitálním dojmem, při debatě se nevyhýbal různým tématům. Bylo vidět, že má k vlasti pořád silný vztah.

Když přišla ke slovu vzpomínka na šampionát 1979 v Moskvě, ze srdce se zasmál. "Nejvíc asi lidem v paměti leží porážka 1:11 se Sověty. Na tu se nedá zapomenout. Na co Rusové sáhli, to skončilo v naší bráně. Hodně divný den to byl. Ale nedělal bych z toho takovou tragédii, jak se o utkání tenkrát psalo. Musíme si uvědomit, proti komu jsme hráli, kdo nás pískal. Jaká byla doba," mávl rukou.

Účastník ME juniorů 1974 stihl v reprezentaci 19 utkání, připsal si tři branky. Na mezistátní scéně posléze dostali přednost jiní, Figala dlouho nezůstal ani ve Vítkovicích. "V roce 1983 jsem přestoupil do Zetoru Brno a musím říci, že se mi z Ostravy nechtělo. Jenže vedení se rozhodlo pracovat s mladýmu, takže některé kluky uvolnilo. Mě, Říhu, Neuvirtha a další," litoval.

Přesun nesl těžko i z rodinných důvodů. "Bylo mi smutno, musel jsem opustit domov. Vítkovice poté sestoupily, úplně se rozpadla ta skvělá parta, která v roce 1981 slavila titul." Ani v Brně to nebylo nic moc. "Funkcionáři chtěli velké výsledky, nakoupili posily a mysleli si, že převrátíme ligu. Jenže nedařilo se. Úpadek brněnského hokeje pokračoval, nebylo síly, která by ho zastavila," doplnil smutně.

V necelých jednatřiceti letech se Figala rozmýšlel co dál. Lákalo ho zahraničí, za tehdejšího režimu však vedla co ciziny klikatá cesta. Přesto se dočkal. Odešel nejprve do Dánska, pak válel za nyní slovinskou Jesenici. "V roce 1988 mi zavolal jeden člověk s Pragosportu, kde sjednávali přestupy ven, že by měli něco v Anglii," upozornil.

Velká Británie tehdy nepatřila k oblíbeným hokejovým destinacím. Kdysi se na Ostrovech hrávala profesionální liga se spoustou borců NHL. Ovšem v 80. letech znamenalo dění za kanálem La Manche velkou neznámou. Figala patřil k prvním českým a slovenským průkopníkům, kteří se vydali pozvednout úroveň britského hokeje. Podobně jako třeba Jindřich Kokrment nebo Vincent Lukáč.

Zmíněná trojice posílila klub Fife Flyers, který sídlil v městečku Kirkcaldy. "Kvalita hokeje byla špatná. Hráli jsme jen o víkendech, tréninky probíhaly třikrát týdně od deseti hodin večer." Další rok zůstal bez krajanů. "Zrovna jsem se rozváděl a klidně to mohlo dopadnout tak, že bych se dal na pití. Ocitl jsem se ve složité situaci. Být doma, utápěl bych se lítostí. Proto jsem sedl na letadlo a znovu odjel do Británie."

Nahrály mu listopadové události. "Už jsem nikoho nemusel prosit, aby mě nechal venku déle. Ovšem nikdy by mě nenapadlo, že v Anglii vydržím tolik let." Hokej hrával až do čtyřicítky, poté se dal na trenéřinu. Podruhé se oženil, založil novou rodinu. Časem se přestěhoval do Ayru, jenž leží na severu Skotska. "Doporučil mě manažer Jack Lynch. On dělal technické věci, já trénoval, vybíral hráče, chystal taktiku."

Ayr se vyšvihl do čela britské Superligy, soupeřil zejména s Manchesterem Storm, zahrál si Evropskou ligu. Popularita hokeje šla výrazně nahoru. "Pomohlo, že soutěž byla profesionální. Vlastníci si rozdělily území, zaplatili licenci a vytvořili si nezávislost," říkal. Do České  republiky jezdil pouze o letních prázdninách. Párkrát ale dorazil i v sezoně s anglickými nadějemi.

O návratu natrvalo neuvažoval, ale také ho nevylučoval. "Nikdy se nemá říkat nikdy. Kdybych měl štěstí na dobrou nabídku, neváhal bych," uvažoval. Ovšem na to už nedošlo. V létě 2000 zamířil Figala do německého Essenu, kam si ho za nejbližšího spolupracovníka vybral Jan Benda starší. "Vidíte, blížím se domovu," říkal s úsměvem. Bohužel, další trenérské a životní plány naplnit nestihl. Obránce, který během deseti sezon sehrál  v naší nejvyšší soutěži 369 utkání a zaznamenal 23 branek, zemřel náhle 2. listopadu 2000.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz