Mimo led mě hokej moc nezajímá, přiznává Polák. Co řekl o manažerech a Česku?
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Mediální popularitu moc nevyhledává, když už se ale dostane do své pohody, stojí to za to. Roman Polák je hodně zábavný hokejista, nebojí se být upřímný a otevřený. Prostě a jednoduše popisuje, co se mu líbí, z koho si dělá srandu a co mu vadí. Jeho styl je přímočarý, zkrátka jako na ledě.
Do souboje na ledě byste se s ním dostat nechtěli. Působí drsně, umí zahrát tvrdě a hokej hraje s neskutečným zápalem a bojovností. O to víc překvapí, jaký je Roman Polák mimo led. A že k hokeji musí hledat motivaci.
Davida Krejčího velmi dobře znáte z NHL. Teď se budete potkávat v extralize – jak se na něj těšíte?
Rozhodně se na něj těším. Překvapil mě rozhodnutím, že se chce vrátit a myslím, že to bude super jak pro Olomouc, tak pro diváky, kteří uvidí Krejču po tolika letech v extralize. Jsem zvědavý, co tam dokáže.
Jaký spolu máte vztah?
Myslím si, že moc dobrý, potkávali jsme se i v reprezentaci. Je to super kluk, pohodář a klidný člověk.
Krejčího se novináři hodně ptali na reprezentaci. Jaký postoj k ní máte vy?
Řekl bych, že u mě reprezentace už reálná není. Víceméně jsem reprezentační kariéru ukončil po Světovém poháru 2016 a nerad bych měnil svá slova. Chtěl bych to přenechat mladším. Do národního týmu už zkrátka patří jiní hráči, dravější. Alespoň se mladí mohou ukázat.
"Řekl bych, že u mě reprezentace už reálná není. Víceméně jsem reprezentační kariéru ukončil po Světovém poháru 2016 a nerad bych měnil svá slova. Chtěl bych to přenechat mladším. Do národního týmu už zkrátka patří jiní hráči, dravější."
Sledoval jste poslední mistrovství světa?
Spíše ne. Jen ty důležitější zápasy, skupinu jsem moc nesledoval. Mimo led mě hokej moc nezajímá. Soustředím se hlavně na sebe a na vítkovický tým. A na to, co mám odvést na ledě. Když potom přijdu domů, všechno hokejové pouštím z hlavy a snažím se věnovat spíše rodině a jiným zálibám.
Míváte někdy i problém s motivací?
Musím ji hledat, ale zatím se mi to daří, vždycky ji někde najdu (smích). Jsem typ člověka, který když už se dostane na led, tak tam nechá všechno. Dřu, makám, a hlavně mě to baví. Pak je tam spoustu věcí okolo, co mě už zase tak nebaví. Ale jak říkám, když si vezmu brusle a vlezu na led, tak jedu naplno.
Co je pro vás největší motivací v tuhle chvíli?
Zahrát si konečně před diváky. Protože minulý rok jsem se vrátil do extraligy a nebyl to úplně návrat, který jsem si představoval. Kvůli covidu to bylo všelijaké. Takže doufám, že teď si tu sezonu víc užiju. Budou tam nejen fanoušci, ale i ten tlak a atmosféra jako taková.
"Motivaci musím hledat, ale zatím se mi to daří, vždycky ji někde najdu (smích). Jsem typ člověka, který když už se dostane na led, tak tam nechá všechno. Dřu, makám, a hlavně mě to baví. Pak je tam spoustu věcí okolo, co mě už zase tak nebaví."
Teprve druhou sezonu v kariéře budete kapitánem. Jak rychle jste si zvyknul?
I když jsem na dresu nemíval céčko, tak jsem měl většinou roli týmového lídra. V kabině jsem měl velké slovo, i díky tomu, jaké jsem měl zkušenosti. Takže mi to nijak nevadí. Jen česká extraliga je trochu specifická, řeší se tu jiné věci, často i mimo led.
Máte na mysli třeba větší zájem médií o vás, jakožto kapitána?
Přesně tak, vždycky jsem se tomu vyhýbal. Byl jsem radši, když jsem rozhovory nedělal. Ale teď to beru tak, že k hokeji patří a nějak to prostě musím zkousnout.
Váš parťák z minulé sezony Filip Pyrochta odešel do finského SaiPa, teď hrajete s Karlem Plášilem. Jak vám vyhovuje nová spolupráce?
Zatím je to super, rozumíme si. Samozřejmě budeme ještě potřebovat pár zápasů, abychom se více sehráli, nicméně to je jen otázka času. Karel je perfektní hráč a má dobrou rozehrávku, takže já mu jen předám pár zkušeností a bude to perfektní (smích). Budeme spolu hodně mluvit, aby nám to fungovalo na sto procent.
První gól po návratu domů! Polák nastartoval obrat Vítkovic
Loni jste říkal, že tým je dobře poskládaný, protože mu nechyběla rychlost, zkušenost i mládí. Jak jsou na tom Vítkovice letos?
Uvidíme, v jakém světle se ukážeme. Ale máme velmi dravý tým a budeme nepříjemným soupeřem. Jen musíme dodržovat systém, který po nás trenéři chtějí. Protože si myslím, že taková naše hra protihráče bolí. Snad tomu všichni kluci dají sto procent.
Jak se vám spolupracuje s trenérem Milošem Holaňem, který – na rozdíl od vás – býval hodně ofenzivním obráncem?
Miloš to samozřejmě vždycky vidí jinak, takže se občas úplně neshodneme (smích). Pro něj je to všechno jednoduché, prý mám prostě jen vystřelit od modré čáry a dát gól do víka. Když pak netrefím bránu, tak hned koulí očima, jak je to možné (znovu se směje). Jinak se nám ale spolupracuje výborně, nemáme žádné problémy a já myslím, že to tak půjde i dál.
Jak hodnotíte předsezonní přípravu?
Myslím si, že jsme hodně dřeli. A Miloš mě vlastně provází celou kariéru. Trénoval mě už v juniorce v Porubě, potom jsem přestoupil do Vítkovic, kde mě měl mezi dospělými, a teď jsme se tu sešli znovu. Dokonce jsem byl letos po patnácti letech na týmovém soustředění, a zase pod vedením Miloše. Tak jsem si dělal srandu, že jediný, kdo mě tam dostane, je on (smích).
"Miloš Holaň mě vlastně provází celou kariéru. Trénoval mě už v juniorce v Porubě, potom jsem přestoupil do Vítkovic, kde mě měl mezi dospělými, a teď jsme se tu sešli znovu. Dokonce jsem byl letos po patnácti letech na týmovém soustředění, a zase pod vedením Miloše. Tak jsem si dělal srandu, že jediný, kdo mě tam dostane, je on (smích)."
Jak tedy vypadalo léto pod vedením přísného trenéra?
Má velmi specifickou, náročnou přípravu. Jak mimo led, tak i na něm jsme hodně makali, ale to je určitě potřeba.
Jaké jsou vaše osobní cíle do sezony?
Mimo led mám hodně osobních cílů (směje se). Ale co se týče hokeje, tak bych si přál, aby se nám dařilo týmově. A abychom naší hrou bavili fanoušky.
A co cíle týmové? Jak vidíte šance Vítkovic?
Extraliga je hodně vyrovnaná a my máme těžký start, prvních šest zápasů hrajeme venku. To nám hodně napoví, jak jsme připravení. Snad se s tím popereme.
Říká se, že hráči jsou jen zboží, se kterým se kšeftuje. Je v Česku přístup k hráčům lepší?
(smích) Ne, vůbec.
Pomohlo by, kdyby se z hráčů stali zaměstnanci klubů?
To by se asi mělo řešit s někým jiným, než se mnou. Ale rozhodně, vždyť jsme jedna z posledních zemí, kde jsou hokejisté OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná – pozn. redakce), což přináší hodně nevýhod. Myslím, že kdybychom byli zaměstnanci, tak bychom měli větší práva. Ale toho už se já asi nedočkám, protože tou dobou už v hokeji nebudu.
"Češi jsou často až moc kritičtí a zbytečně nadávají nebo si stěžují. A zatímco lidé v Americe více přáli úspěch, tady se úspěch neodpouští. Ale já bych neměnil, jsem Čech, v Česku jsem se narodil a mám to tady rád se vším všudy."
Dalším často skloňovaným tématem je zveřejňování platů. Byl byste pro?
Určitě, v Americe i ve spoustě jiných zemích to tak funguje. Bohužel ještě nejsme mentálně tak vyspělí, že někteří lidé rozhodně nepochopí, kolik hokejisté berou peněz. A budou nadávat ještě víc. Ale je to těžké. Někde se ostatním přeje úspěch, my jsme zrovna taková země, kde se moc nepřeje.
Vám osobně by tedy nevadilo prozradit svůj plat?
Já s tím problém nemám, v NHL to tak chodí a už jsem dlouhodobě zvyklý, že lidi vědí, kolik beru.
Která země vám tedy vyhovuje víc, co se týče nastavení lidí? USA, nebo Česko?
Všechno má svá pro a proti. I když je tu taková mentalita, tak jsme se sem s manželkou vrátili a chceme tady vychovávat děti. Vnímáme Česko jako domov, přestože je specifické. Češi jsou často až moc kritičtí a zbytečně nadávají nebo si stěžují. A zatímco lidé v Americe více přáli úspěch, tady se úspěch neodpouští. Ale já bych neměnil, jsem Čech, v Česku jsem se narodil a mám to tady rád se vším všudy.
Bydlíte přímo v Ostravě? Mezi ostatními bývá často podceňovaná.
Ano, vyrostl jsem tam. A vůbec mi nepřijde, že by se ve městě žilo špatně. A pokud má někdo vtipy o Ostravě… Když je ten vtip dobrý, tak se zasměju taky. Myslím si, že když to tam člověk přežije, tak je silnější. No a když ne, tak ho to zlomí… (smích)
Share on Facebook
