Minulá sezona nestála za nic. O to jsem teď hladovější, hlásí energetik Lauko
Foto: hokejkv.cz
Fanoušci české nejvyšší soutěže se mají na co těšit. Koronavirová pandemie oddálila start nadcházející sezony NHL, čímž otevřela dveře do extraligy zajímavým hráčům ze zámoří. Jedním z nich je také dvacetiletý talent Jakub Lauko.
Útočník z organizace bostonských Bruins se bude po českých kluzištích prohánět v dresu západočeské Energie. V lázeňském městě bude vyčkávat na start následující sezony.
„Já jsem se začátkem července sešel s Martinem Pešoutem. Nabídl mi, jestli bych tu nechtěl začít trénovat a pokud by to situace dovolila, tak i začít hrát. Pro mě to byla vlastně jediná možnost trénování a hraní v Česku,“ vysvětluje přesun na západ Čech.
Lauko přišel do neznáma, z kádru Energie se podle svých slov poznal jen s trojicí hráčů – bývalým zadákem Chomutova Lukášem Pulpánem a dvojicí mládežnických reprezentantů Otakarem Šikem a Janem Hladonikem.
Přesto si je nadaný šikula vědom, že přichází do týmu s ambicemi znovu předčít očekávání. „Samozřejmě, první ligu i extraligu jsem sledoval. Viděl jsem, že ze začátku byli chvíli i první. Co vím od lidí, kteří se kolem hokeje pohybují, tak hráli dobrý hokej, rychlý a bruslivý, což mi vyhovuje. Snad to bude dobré,“ slibuje si od dočasného angažmá.
Pozornosti se Laukovi dostane značně více, než tomu bylo v roce 2018 v Chomutově. „Já si nějaký tlak nepřipouštím už odmala, takže to bude v pohodě. Jsem tady, abych hrál hokej a připravil se na to, co je pro mě hlavní, takže sezona v zámoří, která začne nevím kdy. Doufám, že nějak v prosinci,“ přeje si rodák z Prahy.
Nicméně v Karlových Varech se nechce jen rozehrávat, týmu by rád pomohl. „Budu tu odvádět maximum, abych týmu pomohl co nejlépe můžu,“ slibuje útočník.
Česká naděje letos stihla jen dvaadvacet zápasů v AHL, v nichž pětkrát skórovala a zapsala čtyři asistence. Drtivou většinu sezony totiž pražský rodák promarodil, když jeho koleno nevydrželo srážku s ruskými protihráči v úvodní bitvě juniorského šampionátu.
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
„Bylo to těžké. Myslím, že kdyby to zranění bylo v jiném období, tak by to bylo jiné. Bohužel se to stalo takhle na mistrovství. Samozřejmě to bylo těžké, trvalo to ještě déle, než jsem čekal. V jednu dobu jsem z toho byl takový trochu špatný, ale samozřejmě jsou v životě horší věci a přes to se musím dostat.“
Když náročné zranění překonal a konečně se vrátil zpět do kolotoče zápasů, čekala na něj další nemilá zpráva. Ročník farmářské AHL ukončil covid-19. „Byl to takový pech. Říkal jsem, že to byl takový hřebíček do rakve v této sezoně, protože ta sezona nestála za nic a asi se k tomu schylovalo,“ myslí si Lauko.
„Byl jsem tři čtvrtiny sezony zraněný, takže to nebylo nic moc. Když jsem se vrátil a zase se do toho dostal, tak se přerušila sezona. Ta sezona stála za prd a přesně o to jsem teď hladovější.“
„Den předtím jsme hráli zápas, druhý den jsme přišli ráno na trénink a řekli nám, že se můžeme sbalit a jít domů, protože AHL řekla, že nikdo nesmí trénovat. Tak jsme se sbalili a byli doma. Za nějaký týden, týden a půl nám řekli, že máme co nejrychleji odletět domů,“ popisuje hráč Bostonu konec ročníku.
Ve své hokejové kariéře překonal těžké období, to jej nyní může motivovat k ještě lepším výsledkům. „Určitě. Já jsem byl tři čtvrtiny sezony zraněný, takže to nebylo nic moc. Když jsem se vrátil a zase se do toho dostal, tak se přerušila sezona. Ta sezona stála za prd a přesně o to jsem teď hladovější,“ hlásí.
Chomutov? Sleduje se mi to těžko
Jakuba Lauka pro velký hokej vychoval Chomutov. Piráti aktuálně zažívají temné období, což pochopitelně nemůže dvacetiletého odchovance těšit. „Sleduje se mi to těžko. Vyrůstal jsem tam, byl jsem odmala v kabině áčka kvůli tátovi. Rozhodně je to trošku těžké. Bohužel se to už stalo takhle a bude těžké to změnit. Na jednu stranu je asi dobré, že se začne úplně odznovu a bude se budovat zase něco nového.“
V červenci tohoto roku však musel Lauko skousnout ještě daleko horší zprávu. Zákeřné nemoci podlehl jeho dlouholetý kamarád Ondřej Buchtela. „Nechci si to stále uvědomovat. Znal jsem ho asi devět let, takže je to pro mě těžké. Na základní škole v Chomutově jsme spolu seděli v jedné lavici na každém předmětu, chodili jsme spolu i na střední. Je těžké na to nemyslet,“ přiznává.
Foto: nhl.com
Share on Facebook
