Místo hokeje bude navigovat letadla: Neviděl jsem perspektivu. Když nejste TOP hráč...
Tomáš Koblížek
|
Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz
Málokomu se povede vyhrát poslední zápas profesionální kariéry. Tomáš Koblížek to štěstí měl. Pomohl Pirátům zachránit Maxa ligu a hned poté ohlásil začátek nové životní kapitoly. „Říkal jsem si, že když budu chtít za pár let rodinu, bylo by fajn mít stabilní zázemí a v práci určitou pozici, přičemž hokej z mého pohledu takovou možnost nenabízel,“ popisuje v rozhovoru pro web Hokej.cz.
Jak dlouho ve vás zrály myšlenky na konec kariéry?
Loni v létě jsem si řekl, že by bylo fajn dodělat vysokou školu. Už tehdy jsem vnímal, že se asi blíží konec, byť mým cílem bylo ještě rok odehrát. Definitivní zlom přišel, když mi bylo nabídnuto současné zaměstnání. Cítil jsem, že tohle je šance, kterou nemohu odmítnout.
Pracujete v oblasti řízení letového provozu, co přesně je vaším úkolem?
Zatím procházím výcvikem, který bude trvat zhruba rok a tři čtvrtě. Pokud vše dopadne, jak doufám, budeme na našem stanovišti řídit přelety nad Českou republikou. Máme za úkol zajišťování vertikálních rozestupů, horizontálních rozestupů a podobně.
„Pokud vše dopadne, jak doufám, budeme na našem stanovišti řídit přelety nad Českou republikou.“
K letadlům vás to táhlo odmalička?
Ano. Dodnes si vzpomínám, jak jsme s tátou a bráchou koukali na dokumenty o letadlech a leteckých katastrofách. Vždycky mi přišlo fascinující, co člověkem postavené stroje dokážou ve vzduchu. Když jedu kolem letiště, pokaždé se kochám.
Mohl jste být i pilotem, ne?
Přiznám se, že to mě na rozdíl od bráchy neláká. (usmívá se)
Hrálo ve vašem rozhodování roli finanční hledisko a perspektiva?
Velkou. Přiznejme si, že pokud nejste TOP hráč Maxa ligy, tak velké finanční sumy nevyděláváte. Navíc kariéra hokejisty je věkově omezená. Hrajete zhruba do pětatřiceti a potom najednou nic. Tomu jsem se chtěl vyhnout. Říkal jsem si, že když budu chtít za pár let rodinu, bylo by fajn mít stabilní zázemí a v práci určitou pozici, přičemž hokej z mého pohledu takovou možnost nenabízel.
A nebude vám chybět každodenní pohyb spjatý s kariérou profesionálního sportovce?
Rozhodně se budu udržovat! Plánuju, cvičit, běhat… Gaučový povaleč ze mě nebude. (směje se)
„Když to šlo, chodil jsem na led například s juniory nebo dorostenci.“
Přípravě na novou životní kapitolu jste se věnoval už letos během sezony, jak náročné bylo skloubit ji s profesionálním hokejem?
Z časového hlediska jsem na to byl už poměrně zvyklý díky studiu na vysoké škole. Rozdíl byl pouze v tom, že do školy jsem jezdil až po tréninku a pouze dvakrát až třikrát týdně. Celková náročnost byla kromě toho, že pro mě zaměstnání bylo něco úplně nového, umocněna zejména tím, že jsem najednou nebyl se spoluhráči v denním kontaktu. Viděli jsme se pouze v den zápasu nebo o víkendu. Místo dopoledních tréninků jsem byl v zaměstnání a trénoval v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách. Když to šlo, chodil jsem na led například s juniory nebo dorostenci. Do toho uvolňování na zápasy, které mi kromě Frýdku-Místku bylo umožněno pokaždé, když o to klub požádal. Za to jsem daným lidem od nás nesmírně vděčný.
Tomáš Koblížek | Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz
Klub s vaším nestandardním režimem neměl problém?
Když mi bylo jasné, že nebudu moci pravidelně docházet na ranní tréninky, šel jsem za vedením, vysvětlil jim situaci a očekával ukončení kontraktu. Jenže v té době tým bojoval s rozsáhlou marodkou, neměli jsme moc hráčů, navíc boj o záchranu byl velmi vyrovnaný. Takže lidé z klubu se chtěli domluvit tak, abych alespoň do jistoty udržení soutěže, nebo když to půjde, tak do konce sezony ještě hrál. Zároveň chápali, že jsem dostal dobrou pracovní nabídku.
Zmocňovala se vás postupem času nostalgie?
Nebyl na ni čas. Naše situace byla těžká a já jako chomutovský odchovanec nechtěl být podepsaný pod sestupem. Jediné, co jsem měl v hlavě bylo, abychom se udrželi v Maxa lize.
„Jako chomutovský odchovanec jsem nechtěl být podepsaný pod sestupem.“
To se nakonec povedlo...
Po vítězství v posledním kole základní části nad Jihlavou jsem cítil obrovskou úlevu. Nejen mně spadl velký kámen ze srdce. Mám štěstí, že jsem vyhrál poslední zápas kariéry, takže si můžu říct – konec dobrý, všechno dobré. Ale je jasné, že ještě lepší by bylo, kdybychom vyhráli trofej. Tahle se sice zvládl poslední zápas, ale sezona jako taková nestála za nic.
Přitom začátek měl Chomutov dobrý, bylo zásadním zlomem zranění obou brankářů?
Myslím, si, že ano. Když se nám ve stejný moment zranili Pavel Jekel i Richard Běhula, byla to velká rána. Následovalo několik porážek v řadě, padla na nás deka a bylo těžké ji ze sebe dostat. Zároveň svou roli hrály některé další aspekty. Například úzký kádr, některá nepovedená angažmá a tak dál. Zkrátka se to všechno nasčítalo.
Před dvojzápasem v Porubě vám věřil málokdo.
To byl alespoň pro mě společně se zápasem proti Jihlavě nejtěžší moment letošní sezony. Bylo nám jasné, že pokud se chceme udržet v boji o záchranu, musíme v Porubě alespoň jednou vyhrát. Nakonec jsme zvládli oba zápasy, přičemž poté následoval skalp Litoměřic. V tu chvíli byla v kabině euforie. Jenže pak přišla série dalších porážek.
„Sestoupit o jakýkoliv počet bodů, který by nám přinesl zápas s Třebíči, by bylo velmi kruté.“
Ptát se, jak vám bylo po odpočtu tří bodů ze zápasu proti Třebíči, je asi zbytečné, že?
Všichni jsme byli v šoku. Trenéři nám to oznámili druhý den ráno. Asi nikdo nevěděl, jak zareagovat. Že se někdy někde stane chyba, to je ale přirozené a normální. Zároveň nikdo neví, jak by zápas bez Matěje Maštalířského dopadl. Nám tedy i přes prvotní šok nezbývalo, než zatnout zuby a makat dál. I kvůli téhle situaci jsem strašně rád, že tým poslední zápas s Jihlavou zvládl. Sestoupit o jakýkoliv počet bodů, který by nám přinesl zápas s Třebíči, by bylo velmi kruté.
Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz
Nastala už u vás fáze kariérního bilancování?
Kupodivu ještě ne. Přiznám se, že jsem ji čekal, ale zatím fakt nic. Pořád cítím hlavně úlevu skrz záchranu.
Zvládnete život bez hokejové kabiny?
Doufám, že jo (usmívá se). S kamarády budu pořád v kontaktu, navíc v novém zaměstnání máme taky mladý kolektiv a dobrou partu, což mi hokejovou kabinu tak trochu připomíná, byť jde samozřejmě o naprosto odlišná prostředí.
Střihnete si k práci druhou ligu?
Lákalo by mě to, ale uvidíme, jaká bude časová náročnost. Podle toho se rozhodnu.
Kdyby to neklaplo, pořád můžete chodit do Chomutova jako divák.
No jasně! Mám to v plánu. Jak už jsem říkal, jsem Chomutovák a klukům budu fandit.
Share on Facebook
