Místo konce kariéry průlom. Kristl sní o extralize, i přes vlastní blbosti

Richard Kristl. | Foto: Jiří Mokrý, hstrebic.cz

Nálepky problémového hráče, který si komplikuje cestu za hokejovým snem, se bude Richard Kristl zbavovat obtížně. Loni na podzim, krátce po životním utkání, ve kterém dal první extraligový gól, v opilosti havaroval. „Absolutní blbost. Udělal jsem v životě hodně blbostí, ale tato byla suverénně největší," přiznal dvacetiletý útočník patřící Plzni. Poučil se. Příležitostí dokázat to bude mít dostatek.

Před začátkem sezony jste se posunul z juniorky do kategorie mužů. Nakonec jste skončil na plzeňské farmě v Klatovech.
Nezačalo to pro mě úplně nejlépe. Když jsem se dozvěděl, že mám jít z Plzně do Klatov, bylo to pro mě velké zklamání. Trochu jsem přemýšlel i nad tím, jestli bych neměl začít pracovat, protože druhá liga je pro mě málo. Nakonec jsem se ale s tátou domluvil, že to ještě rok zkusím.

Jak těžké to bylo rozhodování?
Do hokeje jsem investoval celé dětství, takže se mi končit opravdu nechtělo. Vykašlat se na to po patnácti letech, po tolika trénincích... To by bylo těžké. Teď jsem rád, že jsem se rozhodl pokračovat.

Bylo těžké překousnout, že jdete do druhé ligy?
Protože mi vyšla sezona v juniorech, doufal jsem, že bych se mohl připravovat s plzeňským A-týmem. Bohužel mě rovnou poslali do Klatov. To se mi ze začátku těžce kousalo. V té době mě ale motivoval Pavel Vostřák (trenér Klatov, pozn. redakce) – říkal, že on sám se dostal do extraligy z druhé ligy. Chtěl ukázat, že cesta nahoru vede i odtamtud.

„Přemýšlel jsem, jestli bych neměl začít pracovat. Nakonec jsem se ale s tátou domluvil, že to ještě rok zkusím."

Jak vás Pavel Vostřák motivoval?
Hrozně moc se mi líbilo, že pod jeho vedením jsme měli tréninky, které byly nad rámec druhé ligy. Trénovali jsme někdy i dvakrát denně a myslím si, že ani v první lize některé kluby takhle netrénují. Začínal jsem věřit, že bych mohl po dobré přípravě podávat kvalitní výkony.

Právě vaše bodové hody ve druhé lize vás vystřelily až do extraligy, kde jste odehrál utkání proti Hradci Králové a Třinci. Proti Mountfieldu jste navíc skóroval.
Vstřelený gól v extralize byl vrchol mé kariéry. V sobotu, po zápase Klatov, jsem se dozvěděl, že další den jedu do Hradce. Bylo to všechno hrozně narychlo. Najednou jsem prakticky stál na ledě. Když jsem dal gól, byly to pro mě nepopsatelné pocity. Nic lepšího jsem v hokeji prozatím nezažil.

Po nejlepším životním okamžiku najednou přišel ten nejhorší, když jste naboural pod vlivem alkoholu. Co se vám zpětně vybaví při pomyšlení na událost, která otočila váš život naruby?
Absolutní blbost. Udělal jsem v životě hodně blbostí, ale tato byla suverénně největší. Naštěstí to dopadlo relativně dobře, protože se mohlo stát klidně něco horšího než promáčklý plech. Kromě sebraných papírů jsem se ale musel znovu vrátit do Klatov. Začínal jsem prakticky od znova.

„Absolutní blbost. Udělal jsem v životě hodně blbostí, ale tato byla suverénně největší."

Bylo těžké si uvědomit, že cesta do velkého hokeje bude zase o něco těžší?
Uvědomoval jsem si, že cesta výš půjde přes Plzeň velmi těžko. Nebyl to totiž můj první průšvih, který jsem v Plzni měl. Po pohovoru s vedením jsem věděl, že to budu mít hodně těžké, pokud se nezklidním. Zároveň jsem tušil, že tudy cesta nevede. To je samozřejmě má chyba, ne Plzně. Bohužel jsem ale problémový hráč. Doufal jsem proto, že dostanu šanci někde jinde.

íležitost přišla ve WSM Lize v dresu Litoměřic. Jak se tehdy uskutečnil váš přesun?
Po mém incidentu jsem byl měsíc a půl v Klatovech. V té době jsem byl smířený s tím, že tam dohraji sezonu. Před Silvestrem mi ale volal agent, jestli bych neměl zájem zahrát si první ligu, kde o mě měly velký zájem Litoměřice. Bez váhání jsem souhlasil, protože první liga je o úroveň výš než druhá.

Byla to pro vás velká vzpruha?
Bylo to skvělé. Druhá liga má sice nějakou úroveň a je kvalitnější než bývala dřív, pořád se ale jedná o poloprofesionální soutěž.

„Musím uznat, že jsem trochu líný hráč. Přesto, pokud se do něčeho obuji a vidím šanci se zlepšit, udělám pro to maximum."

Jak velký rozdíl jste pociťoval mezi těmito soutěžemi?
Čekal jsem, že první liga bude výrazně kvalitnější než druhá. Osobně si ale myslím, že týmy z horní části druholigové tabulky jsou srovnatelné s týmy z horší poloviny první ligy. Zpočátku jsem z toho měl obavy, ale myslím si, že jsem celkem obstál.

Nepatříte zrovna ke skvělým bruslařům. Překvapilo vás, že jste stačil tempu WSM Ligy?
Jsem spíše technický hráč, který má s bruslením problémy. Pokud budu chtít někdy hrát extraligu, budu muset vylepšit svůj pohyb. Celý život mě navíc trápí problémy s váhou, mám vždy něco přes. Je pravda, že jsem se bál, že to neubruslím, nakonec to ale bylo celkem v pohodě.

Nehraje v tom roli určitá pohodlnost? Přece jenom jste nikdy nepatřil k hráčům, kteří by si přidávali.
(smích) Musím uznat, že jsem trochu líný hráč. Přesto, pokud se do něčeho obuji a vidím šanci se zlepšit, udělám pro to maximum. Samozřejmě na ledě příliš nelétám, ale snažím se to nahradit přehledem a technikou. Věřím, že své slabé stránky postupně vylepším.

Proč jste v Litoměřicích vydržel jen měsíc?
V prvních pěti zápasech jsem nastupoval v první lajně, kde jsem získal čtyři body. Myslel jsem si tak, že je vše v pohodě. Následně ale Litoměřice přivedly Tomáše Hornu a já putoval rovnou do čtvrté lajny, protože trenéři nechtěli druhou a třetí měnit. V Litoměřicích jsem měl měsíční hostování, po kterém jsem dostal nabídku na setrvání do konce sezony. Tu jsem ale odmítl, protože si myslím, že je lepší hrát ve druhé lize v první lajně než o ligu výše ve čtvrté.

„Celý život mě trápí problémy s váhou, mám vždy něco přes. Je pravda, že jsem se bál, jestli první ligu ubruslím."

Nakonec jste se ale přesunul do Třebíče.
Hned za půl hodiny se mi ozval pan Čapek z Třebíče a ptal se mě, jestli bych nechtěl jít k nim. Bez váhání jsem jeho nabídku přijal, protože mi sliboval velké zápasové vytížení, což se následně potvrdilo.

Pomohlo vám, že jste se dostal do většího povědomí klubů v první lize, když jste měl za sebou měsíc v Litoměřicích?
Myslím si, že ano. Stále ještě patřím k relativně mladým hráčům, o které je dnes velký zájem. V Plzni byl obecně ročník 1995 velmi silný a hned osm hráčů si zahrálo extraligu. Je tak těžké se v Plzni prosadit. Jsem proto rád, že jsem se mohl ukázat v první lize.

V Třebíči jste stejně jako v Litoměřicích bojoval o play off. Jak zpětně vzpomínáte na tuhé boje, které pro vás nakonec nedopadly šťastně?
Když jsem přišel, ztráceli jsme pouze bod. Bohužel jsme ale nezvládli zápasy s Budějovicemi a Mostem. Věděli jsme, že ve zbylých čtyřech utkáních už musíme bodovat naplno. Vyhráli jsme tři, ale to poslední v Ústí jsme nezvládli. Prohráli jsme gólem z 55. minuty a měli po sezoně, protože ve skupině play out jsme měli takový náskok, že už jsme se o záchranu strachovat nemuseli.

„Utkání neměla žádný náboj, hráli jsme prakticky o nic. Snažil jsem ale hecnout, hrál jsem i o svoji budoucnost."

Byla znát ztráta motivace, když vám v play out o nic nešlo?
Musím přiznat, že první dva zápasy jsem kousal těžce. Byl jsem z toho celkem vyřízený. Utkání neměla žádný náboj, hráli jsme prakticky o nic. Snažil jsem ale hecnout, protože jsem hrál i o svoji budoucnost. Nicméně to nebylo jednoduché, přesto jsme závěr sezony snad důstojně odehráli.

Foto: hcskoda.cz

Po konci sezony v Třebíči jste se vrátil do Plzně, kde jste trénoval s ostatními hráči, kteří byli v případě potřeby k dispozici A-týmu. Věřil jste, že byste ještě mohl dostat šanci v play off extraligy?
Při zranění několika hráčů Plzně jsem v to trochu věřil. Nakonec jsem ji ale nedostal, což samozřejmě vždy zamrzí.

Během sezony jste vystřídal čtyři kluby. Jak moc vás tato sezona posunula ve vašem hokejovém růstu?
Já jsem celý život hrál jenom v Plzni. Jsem proto rád, že jsem mohl poznat jiné prostředí a zjistit, jak to chodí jinde. Nejvíc mi asi dalo angažmá v Třebíči, kde jsem byl v první formaci a hrál přesilovky. Měl jsem výborné hráče do lajny – Romana Erata a Davida Dolníčka, od kterých je opravdu co odkoukat. Je vidět, že toho mají hodně odehráno. Když jsem si dobře najel, tak jsem vždy dostal přihrávku na hůl. Byla radost s nimi hrát v jednom útoku. Jen je škoda, že jsme si spolu nezahráli v play off. Každopádně to byla do budoucna super zkušenost.

„Nejvíc mi asi dalo angažmá v Třebíči. Měl jsem výborné hráče do lajny, Romana Erata a Davida Dolníčka."

Tušíte, kam povedou vaše kroky v následující sezoně?
Nevím, jak to bude. Bude záležet na postoji Plzně, které patřím. Určitě chci ale působit nejníže v první lize. Nerad bych podruhé skončil v Klatovech.

Vaším cílem je extraliga. Vidíte šanci, že byste se o ni popral v létě v Plzni?
Plzeň má velmi kvalitní kádr a myslím si, i když zde nejspíše nějaká malá šance je, že tudy cesta zřejmě nevede. Tým se podle mého příliš měnit nebude. Mužstvo šlape a navíc se z juniorky nahoru posunou další hráči, kterým budou chtít dát šanci.

„Nějaké telefonáty s Třebíčí proběhly, takže z jejich strany zájem určitě je."

Neproběhly námluvy s Třebíčí?
Nějaké telefonáty proběhly, z jejich strany zájem určitě je. Uvidím, jak to dopadne.

Máte za sebou úspěšnou sezonu. Bude se od toho odvíjet i letní příprava? Teď bude na vás, abyste potvrdil výkonnost.
Ano, je to tak. Musím potvrdit své výkony i v příštím ročníku, protože jinak by se na letošní sezonu zapomnělo a bylo by to k ničemu. Určitě mám ale lepší výchozí pozici než loni. Budu se proto chtít kvalitně připravit, i když zatím nevím, kde to bude. 

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz