Mizérie Frýdku? Pořád věřím, že se to otočí, hlásí Husák. Pomáhá mu i narození syna
Foto: Lukáš Filipec, hcf-m.cz
Pokud byste přemýšleli nad největším zklamáním aktuální sezony Chance ligy, určitě by vás napadl i Frýdek-Místek. Rysi měli velké ambice, k překvapení mnohých ale živoří u dna prvoligové tabulky. Se špatnou formou se svezla i velká letní posila, obránce Patrik Husák.
Čím si dosavadní trápení vysvětlujete?
Kdybych to věděl, tak vám to hned řeknu, ale sám to nechápu… Když jsem viděl naši soupisku před sezonou, tak jsem si říkal, že nemůžeme skončit hůř než na pátém místě. Je za námi polovina sezony a my jsme skoro poslední. Je mi z toho strašně smutno. Hlavně vůči sponzorům, vedení a fanouškům, kteří do toho dávají spoustu peněz a úsilí. Ale takový je sport. Každý z nás se tomu snaží dávat maximum, bohužel se nám to nedaří zlomit.
Z prvních čtyř zápasů sezony jste přitom vytěžili tři výhry, to nebyl špatný start. Co se podle vás stalo pak?
Ani v těch prvních čtyřech utkáních to nebylo nic přesvědčivého. Už po nich nám říkali, ať si dáváme větší pozor. V Kadani jsme se trápili celý zápas, pak se to na naši stranu překulilo v posledních minutách. To samé se Sokolovem, kdy nám tam v poslední třetině napadalo pár gólů.
Týmu se nedaří například na oslabení, v této statistice patříte mezi nejhorší. Vidíte to jako jeden z hlavních problémů?
Není to o nějakém umění, ale o obětavosti. Musíte zablokovat střely a nechat na ledě maximum. Když se podíváte na naše statistiky v blokování, tak jsme někde na chvostu. To pak vypovídá i o tom, že dostáváme spoustu gólů. Buď to nevyhodíme, nebo střely nedokážeme zblokovat.
„Trenéry už nám vyměnili, tam očividně problém nebude.“
Co dalšího je podle vás potřeba změnit?
Trenéry už nám vyměnili, tam očividně problém nebude. Pořád si k tomu něco říkáme, ale jsou to jenom fráze. Každý z nás si musí sáhnout do svědomí, jestli tam nechal všechno. Dařit se nemusí, ale aspoň bojuju, někoho srazím a nějak týmu pomůžu. Pořád pevně věřím, že se to otočí a play off uděláme.
Změna trenéra se jako velký impuls zatím neprojevila, že?
V trenérech to není. Oni pro nás dělají maximum, abychom byli stoprocentně připravení na zápas, co se týče videa, nácviku a taktiky. Hodí se buly, ale pak je to na nás hráčích, jak dodržujeme taktiku a plníme pokyny trenéra. On nás vede nějakým směrem, ale my jsme zodpovědní za výsledek.
Jakou hrou se chce trenér Trličík ve Frýdku prezentovat?
Přišel s tím, že hru musíme zjednodušit. Nekomplikovat ji zbytečně složitými nahrávkami a snažit se hrát přímočaře. Máme za úkol rychle otáčet hru, být první na kotouči a dělat všechno v rychlosti.
Od začátku října jste vyhráli jen čtyřikrát. Jak jsou takové série náročné na psychiku?
Pro mě osobně hodně. S Frýdkem chci udělat úspěch, záleží mi na tom a užírá mě, že se nám nedaří naplnit předsezonní cíl. Jediné štěstí je, že se mi na konci prosince narodil syn. To pak přijdu domů, podívám se na něj a na všechny hokejové starosti zapomenu.
Teď přímo k vám. Do klubu jste na jaře zamířil jako velká posila, co říkáte na svoje výkony?
To musí zhodnotit někdo jiný. Samozřejmě tam byly zápasy, kdy to nebylo úplně ono. Spíš než osobní statistiky mě zajímá, jak hraje tým. To je hlavní věc, kterou momentálně řeším.
„Kdybych to neudělal, tak bych si za pár let vyčítal, že jsem se nepokusil dostat do nejlepšího extraligového týmu.“
Na kontě máte pouze jednu trefu do černého, loni jste přitom vstřelil hned osm gólů. Jak snášíte, že vám to tam zatím nepadá?
Ono je těžké dát gól, když vám kluci před brankou máchají hokejkami a nikdo si tam pořádně nestoupne. Vím, že to tam bolí, ale přesně to nám strašně chybí. U nás to umí dva hráči. Loni jsem dal většinu gólů tak, že jsem měl Tomáše Gřeše na masce a stačilo mi to tam jakkoliv dostat. Věděl jsem, že ten kluk dá gól, nebo to tam spadne mně. Co gólman vidí, to v dnešní době chytí. Po každém kole Chance ligy i extraligy se dívám na góly obránců a z drtivé většiny je to padající list od modré, clonící hráč před brankářem a gól. Takhle se dávají branky v dnešní době.
Otázka na závěr. Z Frýdku-Místku je to blízko do extraligového Třince, oba kluby spolu úzce spolupracují. Je posun do kádru Ocelářů jedním z vašich aktuálních cílů?
Máte pravdu, je to blízko. Šance tam je vždycky. Chtěl jsem o to ještě jednou zabojovat a odešel jsem z Poruby, která letos chce usilovat o postup do extraligy. Kdybych to neudělal, tak bych si za pár let vyčítal, že jsem se nepokusil dostat do nejlepšího extraligového týmu. Pořád pevně doufám, že se mi podaří v Třinci odehrát alespoň pár zápasů. Letos je situace bohužel těžká, ono se blbě bere někoho z Frýdku, který je momentálně dole a nedaří se mu. Stále věřím, že se semkneme a bude to ještě úspěšná sezona. Rád bych v této organizaci zůstal ještě pár let.
Share on Facebook
