13letý Jecho zářil na ODM a brousí dorost. Je to trochu výjimečné, cítí

Kanadské bodování uplynulé Olympiády dětí a mládeže na Karlovarsku ovládl teprve třináctiletý Adam Jecho, jenž jako jediný svého ročníku od začátku sezony pravidelně nastupuje v extralize dorostu. Vůbec se tak ale nemuselo stát – však má olympijskou medaili z tenisu! Teď ale sní o NHL.

Adame, jak vám zní titul nejproduktivnějšího hráče turnaje?
Zní to pěkně, ale takové osobní tabulky jsou pro mě až na druhém místě. Hlavní je týmový úspěch. Z mého osobního pohledu se mi ODM určitě výborně povedla. Škoda, že jsme to s týmem nedotáhli do bojů o medaile, ale myslím, že šesté místo je pro nás úspěch i tak.

Co za vaší produktivitou stálo?
Hodně mi k tomu pomohli spoluhráči. Tuplem, když se na turnaji dařilo i Lukáši Hešovi, se kterým hrajeme už asi od čtvrté třídy až doteď v deváté třídě i v dorostu. Jsme dost dobře sehraní. Vždycky to bylo tak, že Lukáš byl spíš nahrávač a tvořitel hry, já jsem převážně zakončoval. Na ODM se to možná trochu obrátilo, což bylo překvapení, ale vůbec to nevadí. Oběma nám turnaj vyšel, body už jsou jenom třešnička na dortu.

Pomohly vám zkušenosti z dorostenecké extraligy?
Zápasy v extralize dorostu mě můžou posunout ze všechno nejvíce, dávají mi hrozně moc zkušeností. Zvykám si na rychlejší a silovější hokej. Na olympiádě jsem jenom zúročil všechno z dorosteneckého hokeje, tady jsem měl na hru více času, takže jsem si mohl všechno rozmyslet.

Byl velký rozdíl mezi úrovní olympiády a extraligou dorostu, kde jsou hráči starší až o dva roky?
Určitě to bylo o něco jiné, ale na olympiádě byli nejlepší kluci z celé republiky. Většina z nich taky hraje dorosteneckou nejvyšší soutěž. Jsou zvyklí na rychlejší hokej, takže tam nebyl zase takový rozdíl, ale nějaký tam určitě byl.

V sedmi zápasech jste nasbíral sedmnáct kanadských bodů. Byl to váš nejlepší hokejový týden v životě?
Byl to jeden z největších turnajů, který jsem odehrál. A určitě mě tam potkala výborná forma. Bylo to díky tvrdé práci a rodičům, kteří mi pomáhali. Děkuju i celé organizaci ve Zlíně. Všechno se spojilo dohromady.

V čem vidíte svoje nejsilnější stránky?
Dokážu dobře číst hru a najít si místo na ledě pro zakončení. Možná je to také střela a mám i solidní bruslení, ve kterém se ale chci pořád zdokonalovat. Bruslení je v hokeji to nejdůležitější. Trošku bych chtěl zesílit, abych mohl hrát do těla. Jsem sice vysoký, ale nejsem tak silný jako ostatní kluci v dorostu. Tam by to chtělo ještě přidat.

Pojďme k průběhu turnaje. Jak se vám vedlo?
Hned první zápas jsme prohráli s Vysočinou, takže to byl trochu nepříjemný vstup do turnaje. Potom jsme vyhráli proti Jihomoravskému kraji, na který jsme se asi nejvíce připravovali kvůli výsledkům, které měl na předchozích turnajích ve VTMkách. S Jihočeským krajem jsme si ani nepředstavovali, že bychom mohli prohrát, to nás dostalo do kolen a chyběly nám bodíky, abychom se dostali do bojů o medaile.

Byla vámi zmíněná prohra tou klíčovou?
Určitě. Měli jsme rozhodně vyhrát v základní hrací době za dva body. Kdybychom potom porazili Olomoucký a Liberecký kraj, jak se nám poslední den v základní skupině povedlo, už bychom se nemuseli strachovat o to, jestli postoupíme ze skupiny a budeme hrát o medaile.

Jaké bylo utkání play off o páté místo?
Kluci z Ústeckého kraje na nás výborně nastoupili, byli jsme trochu šokovaní z toho, jak na nás vletěli. Dali nám takové šťastné góly, my už jsme to potom nestačili dotáhnout a otočit. Chybělo nám štěstí, protože jsme tým měli i na medaile. Když se na to podívám celkově, šesté místo je úspěch.

Vy už jste byl v roce 2017 na letní olympiádě. Jak jste se tam ocitl?
Do jedenácti let jsem hrál závodně tenis, takže jsem se tam za Zlínský kraj zúčastnil tenisového turnaje. Byl to výborný zážitek, vzpomínám na to moc rád. Byli jsme tam perfektní parta ještě s mým deblovým partnerem Honzou Hrazdilem, se kterým jsme skončili třetí. Mám vzpomínky na celý život.

Jak jste stíhal hokej a tenis?
Bylo to určitě náročné. Měl jsem kvůli tomu speciální plán ve škole. Ráno jsem měl hokejový trénink a hned po škole jsem jel do Prostějova na tenis. Do školy jsem se učil hodně v autě, to pro mě byla rutina. Vzhledem k tomu, jak to bylo náročné, jsem se před dvěma lety musel rozhodnout. A vyhrál hokej.

Proč?
Je to týmový sport, což mě o trošku více baví. Myslím, že v hokeji je větší šance prosadit se než v tenise. Hodně mi ale pomohl, protože tam jsou starty na balónky a švih při střele. Je to k hokeji skvělý doplněk, v létě mám možnost být na kurtech od rána do večera, což je perfektní.

Jako hráč ročníku 2006 pravidelně nastupujete v dorostu. Jaké to je být pořád nejmladší?
Možná už jsem na to trochu zvyklý, i když jsem nikdy nehrál s hráči o tři roky staršími. Každý zápas je pro mě nová zkušenost. Snažím se maximálně si to užívat a být co nejprospěšnější týmu. Puky ale pořád sbírám, i flašky napouštím. (směje se) Neberu to ale jako nějakou velkou povinnost, každý si tím musel projít. Jsem na to zvyklý.

V čem je pro vás dorostenecká soutěž nejtěžší?
Je tam obrovská konkurence, v týmu není jediné slabé místo, nejsou tam slabé články. Jak už jsem zmínil, hra je tam strašlivě rychlá oproti deváté třídě. Je to celkově daleko náročnější.

A jak se vám osobně v konkurenci daří?
Řekl bych, že solidně. Ze začátku sezony jsem se musel trochu rozkoukat, bylo těžší si zvyknout. Postupem času je to stále lepší a lepší. Pomohlo mi, že jsem už minulou sezonu chodil se spoluhráči na tréninky a odehrál jsem nějaké zápasy, dokonce i v play off.

A jak jste spokojen po týmové stránce?
Ze začátku sezony od nás nikdo nečekal takový start, protože jsme se chvíli drželi na úplně předních příčkách. Potom odešli do juniorky Lukáš Chludil a Šimon Frömel, kteří nás do té doby táhli. Museli jsme se s tím vyrovnat a říct si, že to nebylo jenom na nich. Museli jsme zase začít hrát jako tým. Potom jsme pár zápasů prohráli, ale teď jsme zase na vítězné vlně, takže bychom se mohli prodrat na vyšší příčky.

V čem je teď vaše největší síla, když jste museli nahradit dva tahouny?
Hrajeme více jako tým. Jeden za všechny a všichni za jednoho, jak se říká. To je naše největší síla. Máme výborné gólmany. I když z ničeho nic odešel Patrik Hamrla, což nás trochu oslabí, ale máme pořád Tobiho Synka a Tomáše Málka, který je ročník 2005. Oba chytají výborně, takže bychom neměli mít problém.

Vnímáte, že jste jediný hokejista ročníku 2006, který od začátku ročníku pravidelně sbírá starty v ELIOD Extralize dorostu?
Vnímám to, ale vím, že za Mladou Boleslav nastupuje Patrik Král a v Hradci Králové má pár startů Jirka Klíma. Nejsem úplně jediný, ale je to… Nevím, jak to říct. Je to svým způsobem trochu výjimečné.

Jaké máte před sebou karierní cíle?
Určitě by bylo pěkné zahrát si za áčko ve Zlíně, ale chtěl bych se podívat i někam do zahraničí. Všechno mám ale před sebou a mám dost času. Stejně jako pro všechny je mým snem NHL, ale krásné by bylo zahrát si extraligu.

Máte nějaké hokejové vzory?
Určitě, v extralize to je Milan Gulaš, který má exkluzivní sezonu. Je to hráč, který dokáže dát gól, ale zároveň umí hru i tvořit. Ve Zlíně se mi líbí Tonda Honejsek kvůli tomu, jak si umí podržet puk na hokejce a zpomalovat i zrychlovat hru. V NHL se mi líbí Sidney Crosby, který je dlouhodobou oporou v Pittsburghu. Je to hráč, na kterého se můj oblíbený tým může spolehnout.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter