Američané si mysleli, že nás přejedou jako zamrzlý rybník, líčí Šprynar

Sedmnáctka na turnaji ve Vaase porazila domácí výběr, se Švédy urvala bod a na závěr díky charakteru sehrála vyrovnanou partii proti Spojeným státům. Členem elitní formace, která obstarala čtyři z pěti českých gólů, byl i Jan Šprynar.

Co je pro vás nejvýraznější vzpomínka, se kterou jste se vrátil do Česka?
Charakter týmu, který jsme tam se spoluhráči zažili. Něco jsme si řekli na mítincích, všichni do výkonu dali charakter – blokování střel a osobní souboje, což zrovna Američanům moc nevyhovovalo a působilo to na ně. Byli docela rozebraní. Dodržovali jsem systém, hráli jsme dobře dovednostně, hráli jsme dobře do těla a prostě jsme měli charakter.

Dovolil byste si tvrdit, že každý hráč je dobrá osobnost?
Určitě. Každý do týmu něco přinesl a všechno to do sebe zapadlo. Je to jako mozaika – pokud vypadne jedna část, nefunguje to. Všichni do toho dali maximum a docela se to povedlo. Jak jsme nastoupili na Američany a potrápili je… S Finy a se Švédy jsme hráli taky dobře.

Byla to proti USA jízda, co?
Určitě si tenhle zápas budu pamatovat. Američané byli velmi dobří, ale my jsme nad nimi vládli charakterem a bojovali jsme jako tým. Akorát nám chybělo trochu štěstí, protože jsme na konci měli šance, mohli jsme vyrovnat a hrát s nimi třeba až do prodloužení, nebo vyhrát za tři body. Bohužel se to nepovedlo.

Je to hodně bolestivá porážka, nebo převládají pozitivní dojmy z dobrého výkonu?
Odehráli jsme dobrý zápas, takže nás mrzelo, že jsme jim nedali druhý gól, abychom srovnali. Hlavně na konci jsme měli velký tlak a chyběl tam kousíček. Byl jsem z toho spíš zklamaný. Když to beru zpětně, jsem docela nadšený, že jsme s nimi hráli takhle vyrovnanou partii.

Zaregistroval jste na ledě, jak moc se Američané na konci radovali?
Jo, jo, viděl jsem to, hodně se radovali. Asi s námi nečekali takhle vyrovnaný zápas. Měli velké sebevědomí a šli na nás s tím, že nás přejedou jako zamrzlý rybník a vyhrají výrazně vyšším rozdílem. To se jim nepovedlo, takže měli radost, že vůbec vyhráli.

A byla na nich cítit nějaká frustrace, když se duel nevyvíjel úplně podle jejich představ?
První třetinu na nich bylo vidět velké sebevědomí, ale druhou a třetí se trochu stáhli a byli překvapení, že s námi hrají takový zápas, jaký hráli. To byla asi ta hlavní příčina, proč měli na konci takovou radost.

Jak se zápas vyvíjel?
Na začátku z nás byl cítit výrazný respekt, hráli jsme opatrně a prohráli první třetinu o dva góly. Něco jsme si řekli v kabině a zjistili jsme, že s nimi můžeme úplně v klidu hrát hokej, aniž bychom se jich báli, jenom bránili a čekali, jak to dopadne. Do druhé třetiny jsme na ně nastoupili a vyhráli jsme ji 1:0. Hráli jsme hodně vyrovnaný hokej, který se přenesl i do třetí třetiny. Bohužel už tam nepadl žádný gól. Celkově jsme s nimi odehráli výborný zápas.

Hrála nějakou roli únava?
Byl to třetí zápas, takže bylo vidět na obou týmech, že jsme byli unavenější a tahali jsme nohy. Každý tam ale ze sebe něco vyždímal, takže jsme s nimi hráli výborný zápas, což byl velký zážitek a hlavně zkušenost.

Jak jste se na ledě cítil vy?
Já jsem se cítil skvěle, hrál jsem se super spoluhráči – Kubou Štanclem a Jirkou Felcmanem, za zády jsme měli Vojtu Husineckého s Matteem Kočím. Výborně nám to klapalo a měli jsme mezi sebou chemii, takže můj pocit byl skvělý. Cítil jsem se skvěle.

Vaše útočná formace zařídila čtyři z pěti gólů na turnaji…
Hrál jsem s Kubou i Jirkou už na předešlé akci ve Vispu ve Švýcarsku, kde nám to výborně fungovalo. A tady taky, když nás trenéři zase dali k sobě. Bylo štěstí, že trenéři mezi námi tu chemii našli a dali nás takhle rychle k sobě. Rozumíme si výborně na ledě i mimo led, což je skvělý. Myslím, že to máme opravdu dobře rozehrané.

Na čem je vaše spolupráce založená?
Nevím, neřeknu to úplně přesně. Je to od každého něco – víme, jakou každý máme roli v lajně, komunikujeme na ledě, dodržujeme přesně systém, který chceme hrát. Nemusíme se pohledem ani hledat a víme, kde je ten druhý. Hodně si nahráváme a nepředržujeme puky. To všechno bylo klíčové.

Vraťme se ještě k zápasům proti Seveřanům. Jaké byly?
První jsme hráli proti Finům, kteří šli do vedení. Pořád jsme měli naději a troufnu si říct, že jsme byli více jak půlku zápasu lepší než oni. Akorát jsme čekali na to, kdy dáme nějaký gól. Padlo to tam, vedli jsme 3:1, což nám přidalo hodně na sebevědomí. Věděli jsme, že to máme ve svých rukou. Pak jsme sice dostali jeden gól, ale nezhroutili jsme se a věděli jsme, že pokud budeme hrát pořád stejně, vyhrajeme. A tak se i stalo.

A se Švédy?
Prohráli jsme na nájezdy. Myslím, že jsme byli celkově lepší tým a hlavně ve druhé třetině je tlačili, ale je výborně podržel gólman. Nám tam nic nespadlo a nic jsme neproměnili. Hrál se v podstatě stejný hokej jako proti Finům.

Jak se vám osobně (ne)povedly samostatné nájezdy?
Jel jsem dva a oba jsem nedal, i když si na ně věřím docela hodně. U prvního nájezdu jsem si najel zprava a chtěl jsem udělal kličku do bekhendu, ale vypíchl mi kotouč. Chyběly kousíčky, už jsem měl gólmana položeného, ale šáhl mi do toho hokejkou. Při druhém jsem zvolil střelu nad vyrážečku, ale tu mi dobře chytil.

Nakonec z toho bylo celkové třetí místo. Není trochu zklamáním vzhledem k zápasům?
Určitě je to zklamání, docela velké. Mohli jsme hrát s Amerikou o první místo a skončit první, ale nakonec jsme skončili třetí, takže to bylo zklamání.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter