Foto: Vítězslav Růta, Český hokej
9. února 2020, 19:56
Martin VoltrČtyři dny před osmnáctými narozeninami si Oldřich Cichoň poprvé v ročníku a podruhé v životě zachytal mezistátní zápas před domácími fanoušky. Potvrdil svou vynikající sezonu, jenže na Švédy to stejně nestačilo.
brankář, 22 let
Dosud Cichoň za osmnáctku nastoupil dvakrát na listopadové akci ve Švédsku a dvakrát na té prosincové ve Švýcarsku. Třem korunkám teď čelil podruhé a po porážce 1:3 to tentokrát dopadlo o gól vyšším výsledkem pro soupeře.
„Byla to super zkušenost, zápas jsem si užil. Škoda, že jsme nevyhráli,“ mrzí sparťanského talenta, jenž čelil 45 švédským střelám! „Nejtěžší pro mě byly ty jejich přesilovky, v nich to lítá. Tam jsem se hodně zadýchal,“ přiznává.
Právě rozdíl hry v početních výhodách měl na nedělní výsledek zásadní vliv. Po vyrovnání mohli Češi nalomit utkání zpátky na svou stranu ve dvouminutové přesilovce pět na tři, ale nestalo se tak. Naopak, jejich snahy ve třetí třetině rázně utnula pouhá dvojice klasických oslabení – nekompromisně zhodnocená.
„Třetího gólu byla škoda. Myslím, že padl z třetí dorážky. Měl jsem tam natažený beton a on mi to o něj hodil do brány. To mě mrzí, ale teď už s tím nic nenadělám,“ ví Cichoň. Obrovský tlak na brankovišti v těch chvílích ustát zkrátka nemohl. „S klukama jsme si to ale nevyčítali. Oni makali naplno, takže si myslím, že jejich chyba to nebyla. Prostě je to škoda.“
Další velký obrat před domácím publikem se tak nekonal. „Když to bylo 2:1, věřil jsem, že to můžeme otočit. Když jsme dostali třetí gól, tak ještě pořád taky. Ale když ten čtvrtý... ze 4:1 už je opravdu těžké zápas otáčet,“ hlásí.
Fyzické síly v tom podle něj roli nehrály. „Byl to sice čtvrtý zápas, ale nevymlouváme se, protože Švédové to měli stejné. I když ve třetí třetině už byla únava trochu znát, makali jsme naplno. Všechny zápasy jsme jeli do krve,“ těší Cichoně zejména dramata s Američany a Rusy.
Právě to, jak oba favority potrápili, si budou chtít Češi zapamatovat a přenést i do důležitějších bitev. Vždyť je čekají i v základní skupině světového šampionátu, stejně jako Finové.
„Skončili jsme sice poslední, ale aspoň jsme si ukázali, že s těmito těžkými soupeři dokážeme hrát. To je důležité. Na mistrovství už je musíme porazit,“ burcuje Cichoň.
Foto: Vítězslav Růta, Český hokej
Nic to nemění na tom, že Češi v globálu zkrátka za elitními soupeři zaostali. Roli papírového outsidera zvládli přetlačit jen v určitých třetinách, což k úspěchu nestačí. „Myslím, že oni mají nekompromisní koncovku. Když se jim ukáže prostor, dokážou to trefit. Na tom bychom ještě mohli zapracovat,“ přemítá mladík, jenž má ale pochopitelně jinou práci.
Tu si zatím v letošní sezoně plní víc než dobře. Parádní výkony v juniorce pražské Sparty ho zaslouženě vynesly do reprezentace, kde bojuje o své místo v konkurenci těžkých vah – Jana Bednáře s Nickem Malíkem.
„Už jsem v osmnáctce absolvoval pátý zápas, od Hlinky jsem byl na každé akci, tak už jsem si na to trochu zvykl. Ale pořád vím, že jsem v pozici třetího gólmana,“ povídá skromně.
I on každopádně bojuje o mistrovství světa a dva měsíce před jeho startem ani nemůže mít jiný cíl než do Spojených států vyrazit. „Hrozně rád bych se na mistrovství podíval, tak uvidím. Počítám s tím, že kdybych se tam dostal, budu třetí gólman. A kdybych dostal příležitost jít do brány, bylo by to úplně super,“ dodává sympatický pracant.
Foto: Karel Švec, Český hokej
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
