- Hokej.cz
-
Soutěže
-
Reprezentace
Juniorské turnaje
- ELJ
- ELD
- 9. třída
- Žáci
- Zahraničí
- Dívčí hokej
- Archiv
Foto: Ladislav Svěnčík, Český hokej
10. listopadu 2022, 11:18
Martin VoltrV dresu české devatenáctky na turnaji v Porubě nastupují převážně hráči mladšího ročníku 2004, kteří mají na nejbližší MS dvacítek daleko, ale snaží se zaujmout spíš směrem k tomu dalšímu. Přesně to je i případ Jonáše Jungwirtha.
útočník, 20 let
Osmnáctiletý útočník na sebe nedávno upozornil skvělým představením v jihavském A-týmu. Při letošní premiéře a celkově druhém startu mezi dospělými se zaskvěl tříbodovým večerem, kdy Frýdku-Místku vstřelil dva góly a na třetí nahrál.
Od té doby už v sestavě Dukly vydržel a odrazil se i k reprezentační šanci. Na úvod turnaje v Porubě patřil mezi ty živější české mladíky, vytvořil si i jeden samostatný únik, ale z něj bohužel neskóroval.
Česká záloha prohrála s favorizovanou švédskou dvacítkou 1:5, Jonáš Jungwirth si pak vyzvedl cenu pro nejlepšího hráče týmu.
Jonáši, co se po první třetině stalo, že jste se Švédy už vůbec neudrželi krok?
Do první třetiny jsme vstoupili líp, než asi každý očekával. Byli jsme aktivní a to dělalo Švédům problémy. Pak už ale podle mě z naší hry vymizel ten drajv, odstupovali jsme od nich, hráli jsme s přemírou respektu a to se nevyplatilo. Švédové potvrdili, že jsou momentálně top tým, a přehráli nás v uvozovkách v pohodě.
Jak říkáte, nebylo pak toho respektu až moc? Vypadalo to, jako by se vaše odhodlání, že můžete hrát i s jasným favoritem, úplně rozplynulo...
Měli jsme informace, že to je silný tým plný individualit, ale s tím do zápasu jít nemůžeme. Musíme hrát bez respektu, snažit se jim vyrovnat. To se nám bohužel dařilo jenom tu první třetinu. Další dvě mi připadalo, že jsme se jich zalekli. A oni potrestali to, co měli.
Brankář Štěpán Vopravil musel být zavařený, druhou a třetí třetinu se hrálo prakticky jen před ním. Říkal vám pak něco?
Štěpán nic neříkal. Ale asi každý, kdo tady byl, musel vidět, že nám výborně pomohl. Měl spoustu zákroků, mohli jsme prohrávat daleko vyšším rozdílem.
Váš tým čeká v Porubě těžký program, tři zápasy ve třech dnech. Nebojíte se, že vám budou rychle ubývat síly, když čelíte takové kvalitě?
Co se týče mě, tak já si myslím, že jsem z Jihlavy kondičně dobře připravený a taky jsem naučený se sám o sebe starat. Doufám, že i po těch třech velmi náročných zápasech mi nedojde šťáva a budu moct podat sto procent i v posledním zápase.
Jak vůbec vnímáte svou šanci v devatenáctce? Cítíte to tak, že bojujete o místo až na příštím juniorském mistrovství?
Musím říct, že jsem ani nečekal, že budu povolaný. Když už tady jsem, snažím se z toho vytěžit maximum a makat každý den. Teď když hrajeme v podstatě proti nejlepším hráčům, kteří jsou v našem nebo o rok starším ročníku, tak se na ně chci dívat a brát si od nich zkušenosti. A bojovat o mistrovství světa. Z tohohle týmu je to delší cesta, ale nic není nemožné.
Nedávno jste zaujal tříbodovým vstupem do áčka Jihlavy. Dodalo vám to sebevědomí?
Jo, ale myslím, že jsem si tohle – v uvozovkách – sebevědomí přenesl už z juniorské extraligy. Na začátku sezony mi pomohla k rozvíjení ofenzivního talentu a sebevědomí na puku, což jsem si pak přenesl do prvního zápasu v áčku. Samozřejmě mě potěšilo, že se mi takhle povedl. Musím říct, že mi to ani nepřišlo reálné. Užil jsem si to, ale nějak se z toho nehroutím.
Chtěl byste být dobrým příkladem i pro mladšího bratra Jáchyma, který hraje v jihlavském dorostu?
Ano, samozřejmě se snažím jít příkladem. Ale co se týče nějaké pracovní morálky, to ani nemusím, on maká sám. Možná kolikrát i víc než já. A co se týče hry, snažím se mu občas něco poradit, i když asi ne tolik. To je hlavně dané tím, že brácha je obránce a já útočník. Proto je to trochu složitější.
Foto: Ladislav Svěnčík, Český hokej
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
