Budeš jako Rantanen, slyšel Kaut v Coloradu. Na kempu chce vybojovat NHL

Foto: eu.coloradoan.com

Uplynulá sezona pro něj znamenala dekompresi mezi evropským a zámořským hokejem, Martin Kaut ji strávil na farmě Colorada. Talentovaný útočník sbíral ostruhy, zvykal si a makal, aby vedení dokázal, že je pro elitní ligu planety připravený. „Do Ameriky brzy odletím s tím, že chci hrát NHL. Rozhodne kemp," povídá jasně.

Pravidelně se potí mezi mantinely pardubického Dynama, účastník dvou posledních šampionátů dvacetiletých strávil také hodně času v posilovně, na tenisovém kurtu a podobně. Tento týden se mohl připravovat s reprezentací dospělých na kempu v Jihlavě, ovšem zámořský klub byl proti.

Mrzí váš, že jste si nemohl letní dril zpestřit tréninkem pod dohledem štábu Miloše Říhy staršího?
Pro každého hráče by měla být čest, že se může zúčastnit akce s reprezentací. Ale vedení Colorada mě do Jihlavy nepustilo. Nevím, asi se báli, že bych se zranil. Minulý rok to měl stejné Pavel Francouz, také mu to v klubu nepovolili. Nic s tím neudělám, kluby nepustily další kluky, jako jsou Martin Nečas, Filip Chytil, Filip Zadina. Trénuju v Pardubicích a myslím, že pod panem Lubinou budu mít kondici na stejné úrovni, jako kdybych byl s národním mužstvem.

Váš letní program je určitě hodně odlišný od toho loňského, kdy jste prodělal operaci srdce?
Tehdy jsem léto vlastně vůbec neměl. Když to srovnám, teď se cítím mnohem lépe. Trénovali jsme s Martinem Nečasem v Brně, věnoval se nám kondiční kouč. Za to jsem moc rád. Přibral jsem svalovou hmotu, mám osm kilo navíc. Doufám, že to bude v sezoně znát. Pocity mám každopádně pozitivní.

Stihl jste počátkem léta nějakou dovolenou?
Vůbec. Colorado mi dalo čtrnáctidenní volno, užil jsem si ho tady doma. Hrozně jsem se sem těšil, jsem takový ten český typ, který to má nejraději u nás. Byl jsem s rodiči, s bráchou. S kamarády.

Když jste s farmou Avalanche ukončili sezonu, nebylo v plánu, že byste se připojil k prvnímu týmu a nasál trošku atmosféru Stanley Cupu?
Měl jsem mítink s generálním manažerem Sakicem a ten mi řekl, že pro mě bude lepší, když pojedu do Česka a pořádně se připravím na další rok. Věděl, že vzhledem k operaci srdce jsem na to loni neměl čas. Poslali mě tedy domů. Možná jsem byl trošku smutný, že jsem nemohl poznat atmosféru play off, ale na druhou stranu si říkám, že mi chtěli pomoci.

Foto: Facebook Colorado Eagles

Vedle bitev AHL jste v minulém ročníku absolvoval i šampionát dvacetiletých v Kanadě. Jaká pak byla vaše druhá polovina sezony?
Myslím, že mnohem lepší. S první půlkou jsem nebyl spokojený. Pak už ano. Je zajímavé, že i předtím to bylo podobné. Přijel jsem z dvacítek a v Pardubicích byl úplně jiný hráč. Škoda, že to takhle nevypadalo už na začátku sezony.

Měl jste letošní mistrovství světa juniorů dlouho v hlavě?
Určitě (povzdychne si). A ještě když se od našeho ročníku očekával úspěch... Hráče i tým jsme na to měli. Prostě se nedařilo, ale už je to za námi. Nic s tím neuděláme. Mladší kluci budou mít šampionát doma v Česku a já doufám, že udělají lepší výsledek.

Pojďme zpátky ke Coloradu. Jak blízko jste k prvnímu týmu? Dalo se něco vypozorovat z debat s vedením během sezony?
V kontaktu jsme byli neustále. V podstatě každý týden se mnou volal Joe Sakic, mluvil jsem s jeho asistenty, s trenéry. Měl jsem informace a věděl, na čem jsem. V té minulé sezoně po mně chtěli, abych si zvykal na americký hokej. Samozřejmě, na šanci jsem čekal. Jenže Colorado bojovalo do posledního utkání základní části o play off a tým mělo stabilizovaný. Nebyl tedy důvod něco měnit.

Do nového ročníku je ale váš plán a cíl jasný, že?
Jednoznačně!  Na kemp jedu s cílem udělat tým. Když se to nepovede, nesmím být zklamaný. Bude třeba dál makat na farmě s vírou, že ta šance přijde. Ale teď myslím jen na to, že musím přesvědčit a vybojovat NHL hned.

Joe Sakic vám prý dával za příklad Mikko Rantanena. Finský útočník si také musel počkat na farmě a dneska je superhvězdou NHL. To člověka potěší, že?
Jo, mám to pořád před sebou. Je hezké, že vám něco takového řeknou. V klubu mi pomohou, to vím. Ale všechno bude záležet jenom na mně.

Když jste v kempu poznal Rantanena, MacKinnona a další esa Avalanche, jak vás přijali?
Říkal jsem to rodičům i všude, když na to přišla řeč. Připadal jsem si, jako bych měl za sebou deset sezon v NHL. Úplně v klidu kluci. Bavili se se mnou o životě, o hrách na playstationu. Byl jsem hrozně moc překvapený. To bylo skvělé.

Foto: Michael Martin, Colorado Avalanche

Na farmě je klima v týmu asi jiné. Každý chce vybojovat NHL, kamarádství se tam moc nenosí.
Neřekl bych, že tam kamarádství není. Ale každý tam chce hrát na sebe. A nahoře, v NHL. Je to něco jiného. Na druhou stranu se nedivím. NHL je z té farmy za odměnu, každý hráč tomu podřizuje všechno. Je to něco jiného, zvykl jsem si. A doufám, že v nové sezoně budu členem prvního týmu.

Zvládl jste adaptaci rychle i díky tomu, že jste měl v týmu krajana Pavla Francouze?
Jasně. Pavel mi hodně pomohl. Se zařizováním, se zázemím. Bylo to fajn. Teďka jsme rád, že mám tohle všechno za sebou. Pojedu a nemusím řešit auto, kde budu bydlet. Mohu se věnovat jen a jen hokeji. Na to se strašně těším.

Kdy odletíte do zámoří?
1. září. Nejdřív mě čeká nováčkovské kemp v Anaheimu, pak to začne.

Změnil jste nějak program přípravy? Nechtěli po vás z klubu něco speciálního?
Určitá úprava tam byla, zaměřovali jsme se hodně na sílu v nohou a na břicho. Také jsem hodně pracoval na střelbě. Myslím, že v Americe jsem ji zlepšil, dál se tomu věnuju.

Proběhlo velké hecování s kamarádem Martinem Nečasem, který v Carolině také usiluje o posun do NHL?
Určitě. Na tréninku se povzbuzujeme, často spolu hrajeme tenis. To víte, že se o tom bavíme. Teď mám trošku pauzu od posilovny, protože předtím jsem tam jel deset dní v kuse. Takže jen bruslím. Ale do odletu mě ještě nějaká práce s Nečim čeká, za pár dní zase začnu jezdit do Brna.

Foto: Martin Voltr

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter