Chtěl bych vyhrát NCAA. Analýzy draftu neřeším, vypráví Owen Power

Foto: Markéta Křížová

Je mu teprve osmnáct let, ale svojí hrou převyšuje i dospělé. Kanaďan Owen Power je jedním z nejlepších talentů pro draft 2021 a svoje umění nyní předvádí i na mistrovství světa v Rize. Co říká na dosavadní výsledky Kanady? Jak se vyrovnává s tlakem médií? A jak se mu líbí na univerzitě v Michiganu, kde studuje a zároveň hraje?

Turnaj si užívá, při rozhovoru zářil nadšením, že vůbec může být součástí součástí výběru javorových listů. Owen Power zároveň využívá této šance naplno – v pěti zápasech získal už tři body a na MS je tak nejproduktivnějším mladým obráncem od roku 2010.

Co říkáte na dosavadní výsledky kanadského mužstva?
Není to start, který bychom očekávali. Ale pořád víme, co v nás je, a věříme, že v příštích utkáních budeme úspěšnější. Snad to dotáhneme do play off, kde už se může stát cokoli.

Dosud jste oblékl kanadský dres pouze v patnácti letech na mezinárodním turnaji World U17 Hockey Challenge. Jak rozdílné je teď být součástí dospělé reprezentace?
Je to hodně jiné, patřím tu mezi nejmladší. Je to vůbec poprvé, co jsem si mohl navléknout dres Kanady na tak velké akci, navíc s tolika zkušenými spoluhráči, kteří už jsou na rozdíl ode mě profesionálové. Myslím, že velký rozdíl je už jen v tom, jak se připravují a jakým způsobem trénují.

Co konkrétně máte na mysli?
Už jen sledovat je na ledě, pozorovat jejich herní myšlení a návyky… Přináší mi to hrozně moc zkušeností a pomáhá ve vývoji. Taky se mi moc líbí, jak odhodlaně pracují mimo led, dělají důležité cviky, poctivě se připravují fyzicky i mentálně…

„Myslím, že velký rozdíl je už jen v tom, jak se připravují, a jakým způsobem trénují.“

Pokud zůstaneme u stylu hry, v čem se šampionát liší od NCAA?
Je tady větší kluziště, takže odlišná je především taktika. Univerzitní hokej je daleko víc ulítaný. Hraje se hodně nahoru dolů, víc se honíte za pukem, nahazujete a vyhazujete kotouče. Tady je to víc o poziční hře, k úspěchu potřebujete více herního myšlení.

Do Rigy odcestoval také váš spoluhráč Matthew Beniers z michiganské univerzity, avšak s výběrem USA. Jste v kontaktu?
Je to skvělý hokejista, a ještě lepší člověk. Na univerzitě jsme se společně sblížili a můžu říct, že je jedním z mých blízkých kamarádů. Mluvili jsme tu spolu už několikrát. Dáváme si vědět, jak se nám navzájem daří, a píšeme si o výsledcích z mistrovství.

Jaká byla reakce spoluhráčů na vaše nominace?
Byli úplně nadšení a celí šťastní, že jsme tady. Moc nám to přáli. Sledují naše zápasy, ptají se, jak se nám daří. A fandí nám na dálku. Pro mě osobně je to velká pocta, splněný sen. Každé dítě, které v Kanadě hraje hokej, chce hrát za národní tým. A mít takovou příležitost je opravdu neskutečné a speciální. 

Původně jste měl reprezentovat Kanadu už na MS juniorů. Nakonec k tomu ale nedošlo.
Byl jsem pozvaný na kemp, ale má univerzita nakonec rozhodla, že bych byl příliš dlouho mimo Michigan. V bublině jsme totiž měli být rovnou celý měsíc. Samozřejmě jsem se chtěl šampionátu zúčastnit, ale toto rozhodnutí jsem musel respektovat. Už když jsem šel do Michiganu, věděl jsem, jak velkou důležitost kladou na vzdělání. A hrálo to i velkou roli při mém rozhodování, právě proto jsem si vybral University of Michigan. Takže jsem naprosto rozuměl důvodům, proč mě nechtějí uvolnit.

University of Michigan je jedna z nejlepších škol světa. Co na ní studujete?
Vybral jsem si obor sportovní management. Mám za sebou první rok, ale předměty jsou velmi zajímavé. Přemýšlím o tom, že až jednou skončí moje hráčská kariéra, budu chtít dál pracovat u hokeje. Cítím tedy, že je smysluplné soustředit se také na vzdělání. 

Jak to zvládáte skloubit s hokejovou kariérou?
Není to špatné. Škola i hokejový tým se snaží ujišťovat, že máme čas na učení i tréninky. A že zvládneme stíhat obojí, balancovat to. Někdy je povinností opravdu hodně, není to jednoduché. Ale trenéři i učitelé nám to usnadňují a pomáhají nám. 

„Přemýšlím o tom, že až jednou skončí moje hráčská kariéra, budu chtít dál pracovat u hokeje.“

Jak hodnotíte fakt, že v NCAA se klade velký důraz na přípravu?
Univerzitní hokej se hodně soustředí na tréninky mimo led, v posilovně. Trenéři po nás neustále chtějí, abychom byli silnější a rychlejší. To je určitě výhoda, z toho pak těžíme. Ale na druhou stranu máme méně zápasů než v ostatních ligách, a to se také projeví, není to úplně nejlepší. Takže jsou tu výhody i nevýhody.

Ještě před univerzitou jste už v šestnácti letech naskočil do americké juniorské ligy USHL. Jak těžké bylo hrát proti až o pět let starším protihráčům?
Byl to docela skok, kluci byli rychlejší, silnější, zkušenější. Přesto si myslím, že jsem se s tím poměrně snadno vyrovnal. V USHL se mi moc líbilo, soutěž mě připravila na univerzitní hokej, na který jsem si poté hodně jednoduše zvykl.

Kvůli hraní v USHL jste se však musel stěhovat z kanadského Ontaria.
Bylo dost těžké opustit rodinu v tak mladém věku. Ale šel jsem bydlet k lidem, kteří se o mě starali jako o vlastního syna. Jsem jim za to moc vděčný, velmi mi pomohli a hodně mi tenhle přechod ulehčili.

V průzkumech pro draft 2021 se nacházíte hodně vysoko, teď už vás velká část odborníků řadí na pozici jedničky. Sledujete tyto žebříčky?
Snažím se o tom tolik nepřemýšlet. Občas na mě něco vyskočí, a potom je těžké si článek nepřečíst. Ale určitě je nevyhledávám, snažím se soustředit především na své výkony a z předpovědí draftu si nedělám těžkou hlavu.

Nevnímáte tedy tlak, který na vás pozornost skautů a médií vytváří?
Samozřejmě mě těší, jak vysoko mě odhadují. Ale ve skutečnosti na tom příliš nezáleží, o mém umístění rozhodne především můj vlastní herní projev. Já chci být co nejlepší a každým dnem se rozvíjet, dělat vše ještě lépe než dosud.

„Samozřejmě mě těší, jak vysoko mě odhadují. Ale ve skutečnosti na tom příliš nezáleží.“

Jak byste vy sám popsal svoji hru?
Myslím, že jsem obránce platný na obou stranách kluziště. Zvládnu jak ofenzivní, tak defenzivní hru. A tím pomáhám týmu, můžu hrát přesilovku i oslabení. Chci nadále odvádět dobrou práci jak na ledě, tak mimo něj, a pokračovat v rozvoji bruslení, defenzivní i ofenzivní hry.

Vaše příjmení Power přímo vybízí k hledání spojitostí s vašemi proporcemi – 195 cm a 97 kg. Vnímáte to jako vaši výhodu?
Na ledě mi to pomáhá, ale nechci se na to moc spoléhat. Soustředím se spíše na rozvoj šikovnosti a chytrosti. Výška a kila navíc jsou samozřejmě fajn, ale herní situace to za mě neřeší. 

Jaké máte ve vaší kariéře další cíle?
Dostat se do NHL musí být fantastické, ale přál bych si nejprve zvítězit v NCAA. V Michiganu o tom všichni sníme, byl by to nádherný úspěch. A rozhodně je to pro mě motivací.

Foto: Markéta Křížová

 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz