Chybí nám důvěra, mrzí Špačka. Jak posunout český hokej? A co výrok Pešána?

Foto: Jan Beneš, Český hokej

Před lety válel v NHL, v elitní zámořské lize absolvoval více než devět stovek náročných hokejových duelů. Nechyběl na zlaté olympiádě v Naganu, třikrát se stal mistrem světa. Po konci své úspěšné kariéry předává hráčům zkušenosti ze střídačky. S Plzní slavil zisk extraligového titulu a nyní po dvouleté pauze Jaroslav Špaček pomáhá coby asistent trenéra i seniorskému národnímu týmu.

Aplikace Tipsport extraligy

Někdejší vynikající obránce má rozhodně co říct. Co podle něj nejvíce chybí českému hokeji? Jak v Plzni reagovali na výrok svazového šéftrenéra Filipa Pešána? A jak vnímá výkony české reprezentace během přípravy na mistrovství světa?

Národní tým před nedávnem absolvoval třetí turnaj Euro Hockey Tour. Jak s odstupem času vnímáte výkony české reprezentace na švédských Beijer Hockey Games?
Začal bych takhle: Nominace na všechny turnaje se letos vzhledem k pandemii koronaviru nerodí úplně jednoduše jako v minulých letech. I přesto si myslím, že jsme z hráčů, kteří hrají ve Finsku či Švédsku, a především v extralize, složili docela dobrý tým.

Tenhle turnaj bývá tím posledním před startem play off v evropských soutěžích. Chtěli jsme z extraligy třeba i lepší hráče, ale vzhledem k jejich obrovské vytíženosti v klubech, jsme je mohli těžko dostat. Šanci tak dostali mladší kluci a nevedli si vůbec špatně. Dokázali obstát v konkurenci hráčů působících ve Finsku, Švédsku či v KHL

Ve všech třech zápasech jsme hráli skvělý hokej. Byli jsme blízko úspěchu. Jediné, co mě mrzí, je poslední třetina v utkání s Ruskem a zbytečný gól na 2:3 ve stejném zápase. Jinak jsme v tom složení v žádném duelu nepropadli, což je pro extraligu výborný obrázek.

Je právě tohle největší plus posledního turnaje? Mladí hráči se otřískají v mezistátních duelech, získají cenné zkušenosti…
… A hlavně vidí, jaká je úroveň mezinárodního hokeje. Z extraligy najednou skočí o jeden až dva levely jinam. Samozřejmě od nich v nároďáku hned nečekáme klíčovou roli. Jde o to, aby mladí hráči nasáli atmosféru národního týmu. Třeba Filip Král. Hned vidí, že je to trochu jiné než v Kometě či dalších extraligových klubech. Kluci vidí, jak se pracuje v seniorské reprezentaci a mohou si udělat obrázek o trenérském zázemí.

Jsme rádi, že kluci nebyli vůbec vyjukaní a šli do toho, jak měli. Doufám, že si z toho vzali všechno – dobré věci, ale i ty špatné. Například, když jsme byli u toho zápasu s Ruskem, z vyhraného utkání se to rychle otočilo a nakonec byla výsledkem vysoká prohra. Kluci jeli domů a věděli, že na sobě musí dál pracovat a rozvíjet se. Zároveň ale viděli, kam by se možná jednou mohli eventuálně dostat.

Jak jste zatím spokojený se systémem, herním projevem a principy, které se snažíte hráčům během reprezentačních akcí vštěpovat?
Máme dva, tři systémy, které chceme propagovat a vštěpovat klukům do hlav. Záměrně neříkám pilovat, protože kluci se teď v nároďáku hodně měnili. Není jednoduché je do toho vpravit během dvou nebo tří tréninků, o to důležitější je na tom pracovat během zápasu a pružně reagovat na různé situace.

Musím říct, že kluci byli vnímaví. Věděli, kdy, jak a co hrát. Kdy bránit, kdy rychle otočit hru, jak přečíslovat soupeře a podobně. Některé detaily hry jsou možná trochu jiné, než na jaké jsou kluci zvyklí z klubů, ale všichni na ně skvěle reagovali. O to více budou připraveni na další turnaj.

„Šanci tak dostali mladší kluci a nevedli si vůbec špatně. Dokázali obstát v konkurenci hráčů působících ve Finsku, Švédsku či v KHL. V žádném duelu jsme nepropadli, což je pro extraligu výborný obrázek.“

Jak nahlížíte na vývoj realizačního týmu seniorské reprezentace, který se poslední dobou daří rozšiřovat?
U nároďáku jsem byl před dvěma roky pět sezon v kuse, a teď je to pro mě osobně malinko rozdíl. Přece jen realizační tým se od té doby neustále posiluje. Jsou tady nové strategie a systémy, které nám pomáhají při kvalitnější přípravě na soupeře. Čerpáme z hromady dat. Pak to musíme zjednodušit a to nejpodstatnější předat hráčům před zápasem. Rozhodně je nechceme zahlcovat, proto musíme informace shrnout do deseti nebo patnácti minut na týmových poradách.

Teď na Švédských hrách s námi byl i analytik Honza Morkes. Zase jsme se posunuli o krok dál. I pro mě to bylo něco nového. Zajímalo mě, jak toho využijeme. Sedli jsme si a řekli: „Honzo, takhle to bude připravené na každý zápas.“ O to jednodušší práci jsme pak měli během přípravy. Kluci to vnímají pozitivně, tyto informace po nás chtějí. Tým se pak posouvá zase o krok dál.

Můžete nastínit, jakou máte nominační strategii v rámci přípravných turnajů směrem k mistrovství světa? Šanci na turnajích dostala řada mladých hráčů, plánujete postupně vyzkoušet i zkušenější hokejisty?
Skončili jsme první přípravnou fázi turnajů před play off. Bylo zajímavé vidět v akci řadu mladých hráčů. Teď budeme vytahovat další hráče a připravovat si je před mistrovstvím světa. Prostoru na zkoušení bude ještě mraky, měli bychom totiž sehrát ještě spousta utkání v rámci Euro Hockey Challenge.

Teď to budeme ladit pro nejlepší hráče z extraligy nebo evropských soutěží. Tým bychom rádi doplnili také o kluky z NHL, kteří budou mít zájem zahrát si na šampionátu. Šanci dáme i mladým hráčům. V play off vždycky někdo vyskočí. Nikdo ale automaticky nemá jasnou jízdenku na mistrovství. Takhle to nefunguje.

„Tým bychom rádi doplnili také o kluky z NHL, kteří budou mít zájem zahrát si na šampionátu. Šanci dáme i mladým hráčům. Nikdo ale automaticky nemá jasnou jízdenku na mistrovství.“

České hokejové prostředí se otřáslo po nešťastném výroku Filipa Pešána, který se po juniorském mistrovství světa opřel do nízké pracovní morálky klubů. Jak jste tento výstup vnímal?
Řeknu to takhle. S Filipem Pešánem pracuji půlrok a musím říct, že naše spolupráce je opravdu na hodně vysoké úrovni. Nechci mluvit za Martina Straku, ale ten by to asi jen potvrdil. Celý tým šlape na plné obrátky. Je dost věcí, které bychom všichni chtěli v českém hokeji změnit. Není to jednoduché. Je zapotřebí do toho angažovat řadu lidí.

Jsem rád, že se tady v poslední době rozproudila diskuze. Zapojili se do ní Radim Vrbata nebo Venca Nedorost z Mladé Boleslavi, Venca Varaďa z Třince a další. Jde pouze o to, abychom si sedli, pobavili se o tom a pracovali. Všem nám záleží na tom, abychom vrátili český hokej tam, kde jsme dříve byli. Jsem přesvědčen o tom, že všichni chceme pro český hokej jen to nejlepší. Je to jen o spolupráci, ne o házení klacků pod nohy.

Foto: bkboleslav.cz / fhr.ru

Jak jste na slova Filipa Pešána, který řekl, že v klubech je potřeba zlepšit pracovní morálku, reagovali v Plzni? Určitě vás to nenechalo chladnými.
Dotklo se to všech klubů. Nejen Plzně, nebo třeba Liberce. Za náš klub velmi dobře vystoupil Tomáš Vlasák. Nechci tím ale říct, že by to na mě s Martinem byl ze strany Filipa podraz. Bylo to zkrátka jeho vyjádření, které nebylo úplně šťastné. Zároveň je potřeba říct, že Filip Pešán to s českým hokejem myslí dobře. Chce, aby se posunul.

Jeho vyjádření rozpoutalo slušnou debatu. Je tady kontroverze, ale vyříkali jsme si to mezi sebou. Nechtěli jsme přilévat benzin do ohně. Myslím, že v Plzni tomu dáváme dost. Vychovali jsme už řadu kvalitních hráčů pro áčko. V extralize se neřadíme mezi největší kluby, co se rozpočtu týče. I proto se o naši mládež musíme dobře starat a vychovávat si vlastní hráče. V akademii je vidět, že to děláme dobře, protože se dlouhodobě držíme na špičkové úrovni. Máme výsledky, ale samozřejmě zlepšovat se můžeme a musíme všichni.

Zpátky k vyjádření Filipa: Byl to nešťastný výrok, který namíchl všechny. V podstatě všechny kluby strčil do jedné díry. Na druhou stranu je dobře, že se o stavu našeho hokeje mluví.

„Všem nám záleží na tom, abychom vrátili český hokej tam, kde jsme dříve byli. Jsem přesvědčen o tom, že všichni chceme pro český hokej jen to nejlepší. Je to jen o spolupráci, ne o házení klacků pod nohy.“

Předpokládám, že jste to následně s Filipem Pešánem řešil.
Jasně, bavili jsme se o tom. Moc se mi to nelíbilo. Na druhou stranu chápu Filipa, že měl chuť tohle rozvířit, což se mu opravdu povedlo. (směje se) Už před dvěma roky bylo schváleno, že se juniorské a dorostenecké soutěže budou zužovat, ale vzhledem k současné době se tak nestalo. Teď se bojuje o devítku, aby hrála svou soutěž a připravila se na dorosteneckou soutěž. Jsem rád, že se to začalo hýbat. Teď hlavně potřebujeme, aby byli všichni zdraví a děti mohly začít trénovat. Potřebujeme dělat svou práci tak, jak máme. Musíme se co nejdřív dostat do „normálního“ procesu.

Foto: hcplzen.cz

Koronavirus takřka zastavil mládežnický sport, řada zimáků rozpustila ledovou plochu. V jaké oblasti podle vás pandemie nejvíce škodí hokeji?
Myslím, že ten největší problém teprve nastane. Kolik dětí se vrátí zpátky k hokeji? To bude podle mě obrovský problém. U devátých tříd, o kterých jsme se teď bavili, možná bude docházet k tomu, že se dva kluby spojí, aby daný ročník nezanikl.

Trochu se to vytříbí. Pokud tady bude kvalitní soutěž devátých tříd, kdy budou ti nejlepší hráči staženi do velkých klubů, začne to mít grády. Tím, že v dorostu spadne hodně mužstev, začne být soutěž lepší a lepší. Myslím si, že do pěti, šesti let by se to mohlo zvednout a půjdeme nahoru. Je ale potřeba čas. Kdo si myslí, že to bude hned za rok, musí být blázen.

Vidím to jako dobrou věc, protože z toho bude profitovat i první národní liga. Ta by měla usnadnit přechod z juniorského do dospělého hokeje. Mám osmnáctiletého syna a cítím z něj, že třeba Litoměřice jsou skvělým projektem. Je to v podstatě taková Dukla, jak se dřív chodilo na vojnu. Jen víc takových projektů. Díky tomu můžeme vychovávat další a další mladé hráče, kteří budou připraveni hrát v extralize, ale časem se mohou dostat i do Švédska, Finska, KHL nebo klidně i NHL.

„Myslím si, že do pěti, šesti let by se to mohlo zvednout a půjdeme nahoru. Je ale potřeba čas. Kdo si myslí, že to bude hned za rok, musí být blázen.“

K tomu ale vede trnitá cesta. Zeptám se jednoduše, byť chápu, že odpověď není snadná: Co aktuálně nejvíce chybí českému mládežnickému hokeji?
Těžká otázka… (dlouze se zamyslí) Kolikrát si myslím, že to je důvěra v trenéry, které hráči ve svých mužstvech mají. Klub se vždy snaží najít co nejlepšího trenéra pro danou kategorii. V tomto směru musí rodiče respektovat rozhodnutí klubů či manažerů a věřit v to, že trenéři dají hráčům to nejlepší, co mohou a dokážou hráče posunout. A pak toho hráče předat zase dalším trenérům, kteří budou kluka dál rozvíjet. Důvěra. Ta nám podle mě chybí nejvíc.

Dlouhé roky se hovoří o nutnosti zúžit mládežnické soutěže. Výkonný výbor svazu schválil redukci počtu účastníků už v prosinci roku 2019. Pomůže tento krok českému hokeji?
Opět se zastavím u devítky. Měly by to být v podstatě selecty. Už tam se začnou nejlepší hráči z regionu stahovat do matky – toho největšího místního klubu. Jeho úkolem je postavit co nejlepší tým. A pokud bude mít hodně hráčů, může pomoci i těm menším regionálním klubům.

Teď je situace taková, že si malé kluby chrání své nejlepší hráče. Když je pak vidím, že do matky přijdou někdy v dorostu, je to leckdy problém. V těch menších klubech jsou často zvyklí hrát sami na sebe, přitom hokej je kolektivní sport. Pak jim trvá třeba rok nebo dva, než se tomu přizpůsobí.

Nechci nijak bránit malým klubům, ale za mě by to tak klidně mohlo být už od šesté nebo sedmé třídy. Myslím, že to ve finále podpoří i ty tzv. „partnerské“ kluby. Plzeň pak bude vyhrávat na špičce žákovské ligy a ty menší kluby budou moci říct: „Tohohle hráče jsme vychovali!“ A mohou na to být pyšní. Jedině tehdy, když dáme nejlepší hráče dohromady a budou proti sobě hrát těžké zápasy, posune je to dál. A nejen je, ale celou dorosteneckou i juniorskou soutěž.

„Co nám chybí nejvíc? Důvěra. Důvěra v trenéry, které hráči v klubech mají.“

Na závěr se zastavme u historického úspěchu našeho hokeje. Před pár dny to bylo přesně 23 let od památného vítězství na olympijském turnaji v Naganu. Letí to rychle, že?
Ale pro mě je to jako včera. (směje se) Když člověk vidí záběry z Nagana, letadla nebo ze Staromáku, vždycky to potěší na duši a vzpomínky se hned vyhrnou zpátky. Vždycky, když se s kluky třeba jednou za pět let sejdeme, je to moc fajn. Jsou to skvělé vzpomínky, ale věřím, že brzy budeme mít i nové. Doufám, že to nebude trvat dlouho.

Foto: Eduard Erben / Síň slávy českého hokeje

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz