Člověk ze sebe musí umět udělat kašpara, hlásí semifinalista Cimrman

Foto: Facebook HC Teplice Huskies

Projekt Díky, trenére funguje od roku 2016, kdy byl poprvé udělen titul Trenéra mládeže. V aktuálním ročníku se pořadatelům sešlo přes tři sta nominací, z nichž do nejlepší šestnáctky vybrali hned pět hokejových koučů. Druhým, kterého jsme vyzpovídali, je Martin Cimrman z Teplic.

partneři českého hokeje

Co na to říkáte, že jste po jedné oficiální sezoně v Teplicích dosáhl na TOP 16 v projektu Díky, trenére?
Samozřejmě mě to těší. Je vidět, že si někteří lidé a rodiče naší práce váží. Mám z toho velkou radost, že to má takovou odezvu. Vůbec mě něco takového na začátku nenapadlo. Už nominace na trenéra roku v teplickém okrese mě dost překvapila a teď i Díky, trenére. Je to hezký, ale pro to člověk hokej nedělá.

Co vám první blesklo hlavou, když jste se dozvěděl už o prvotní nominaci?
První mě napadlo, kdo by mě tak asi mohl nominovat, ale nijak jsem se po tom nepídil.

„Je to hezký, ale pro to člověk hokej nedělá.“

Čím jste si to vysloužil?
Těžko se mi to hodnotí. Předpokládám, že jsem si to zasloužil tím, jak všichni u nás v klubu přistupujeme k dětem, jak vedeme oddíl, jak vedeme tréninky a jak s dětmi pracujeme. Nevím, co konkrétně za tím stojí. Je to velké ocenění pro celý náš klub a všechny naše trenéry. Bez trenérů a všech lidí z vedení klubu bych nikdy nic takového, co se mi povedlo, nedokázal.

Takže nemáte nějaké kouzlo?
(směje se) Nevím, čím to je, ale prostě se mi komunikace s dětmi daří. Vidím to na jejich očích. Když k nim mluvím na trénincích a na zápasech, tak to většinou funguje. Když jim řeknu – v uvozovkách – nějakou ptákovinu, chytí se toho a jdou za tím. Taky ze sebe člověk musí umět občas udělat kašpara. Děti se ke mně hlásí, když se potkáme ve městě nebo při nákupech, takže nějaké kouzlo asi mám.

Jaký jste jako trenér?
Řekl bych, že přísný, ale férový a kamarádský. Děti už od nejmenších kategorií musí mít nějaký řád a musí se jim určit pravidla. Někteří si na ně zvykají déle, někteří se tomu podřídí hned. Když pak ale hráči vidí, že je trenér férový a můžou se na něj spolehnout, všechno mu to vrátí.

Zajímal jste se o „konkurenci“, kterou kolem sebe v šestnáctce máte?
Koukal jsem na to, ale neberu je jako konkurenci, spíš je beru jako kolegy, kteří určitě ve svých oddílech odvádí skvělou práci. Překvapila mě široká škála sportů. Očekával jsem, že se tam dostanou trenéři ledního hokeje a fotbalu, ale byly tam i softbal, atletika, bojové sporty nebo třeba jachting.

„Když hráči vidí, že je trenér férový a můžou se na něj spolehnout, všechno mu to vrátí.“

Co říkáte na to, že se do šestnáctky dostalo pět koučů od hokeje?
Hokej je, myslím, u nás za fotbalem sport číslo dva, takže se to dalo očekávat. Určitě k tomu přispělo i to, že se celkem úspěšně rozrůstá členská základna.

V čem vy osobně vidíte největší přínos Díky, trenére?
Největší přínos vidím v tom, že se potkají trenéři napříč různými sporty a podělí se o své zkušenosti. Že se probere pár příhod nebo příběhů. Hodně jsme se v letní přípravě věnovali třeba basketbalu a gymnastice, hráli jsme s dětmi fotbal, házenou, americký fotbal nebo frisbee. Když netrénujeme na ledě, snažíme se, aby se naučily všechno možné. Na letních kempech plánujeme během suché přípravy zařadit jeden den i baseball, tak jsem zvědavý, jak se s tím malé hokejky popasují.

Foto: Facebook HC Teplice Huskies

Máte vítězné ambice?
Každý by chtěl asi vyhrát, ale že bych se na vítězství nějak extra zaměřil, to říct nemůžu.

Kdybyste vyhrál, mohl byste své svěřence vzít někam na zahraniční stáž. Kam byste chtěl zamířit?
To by záleželo na možnostech a na tom, jak to vůbec s cestováním bude. Ale jedno místo bych měl – Finsko, Vierumäki. Předloni jsem tam byl na školení pro trenéry IIHF a areál tam je tedy fantastický. Takové malé sportovní městečko.

Máte i osobně nějakou zemi, kam přímo byste se chtěl podívat a kam i třeba v trénincích směřujete?
Obojí asi splňuje Kanada, tam bych se chtěl jednou podívat. Ve Vancouveru žijí naši rodinní známí, takže se to přímo nabízí. Až se náš klub zajede a budu moci v sezoně odcestovat třeba na dva měsíce, pofrčím. A samozřejmě čerpáme z tréninků Hockey Canada nebo US Hockey, takže by se stáž v mládežnickém klubu spojená s návštěvou zápasů NHL hodila.

„Daří se celkem dobře, škoda že naší první sezonu přerušil koronavirus.“

Podívejme se ještě k vám do klubu. Jak se vám daří?
Daří se celkem dobře, škoda že naší první sezonu přerušil koronavirus. Měli jsme před sebou ještě dost zápasů a turnajů, ale co se dá dělat. Od začátku května jsme s dětmi dělali online tréninky, což nás trošku prověřilo. První tréninky se příliš nedařily, ale nakonec to dopadlo dobře. Od druhého týdne v květnu už naplno trénujeme společně. S letní přípravou i s docházkou dětí jsem spokojený. Za měsíc je vidět velké zlepšení. Když jsme začali hrát s páťáky na trénincích třeba basketbal, kolikrát neuměli ani zadriblovat s míčem, ale teď už to vypadá o dost lépe – nahrávají si, nabíhají, driblují, snaží se o dvojtakt a podobně. To stejné platí třeba o házené, gymnastice nebo skákání přes švihadlo. I u dětí v přípravce je vidět zlepšení. Teď budeme doufat, že si to naši svěřenci přenesou i na led, kde začínáme v srpnu, a že se budou v červenci sami hýbat. Během karantény a celé letní přípravy měly naše děti individuální plány, takže dobře vědí, co doma můžou a mají dělat. V pátek jsme pořádali florbalový turnaj, kde byl k mání i skákací hrad. Doufám, že si to trenéři i děti užili a po měsíci volna se sejdeme zase všichni natěšení na tréninky na ledě.

Evidujete nějaký úbytek dětí vzhledem k mimořádné situaci, která nastala?
Úbytek bych neřekl. Jestli nějaký bude, tak možná v přípravce, ve které některé děti nechodily v létě na tréninky. Je otázka, jestli pak přijdou v září znovu na zimák. Uvidíme.

Jak jste na tom celkově s počty v kategoriích?
Momentálně máme napříč všemi kategoriemi – od přípravky do páté třídy – přibližně sto třicet dětí. Tenhle rok určitě problém mít nebudeme a nebojím se ani dalších let. V Teplicích a okolí je po hokeji velký hlad. Ve druhé třídě jsme přihlásili do soutěže Českého hokeje dva týmy a vůbec jsme nad tím, jestli to zvládneme, nedumali.

„V Teplicích a okolí je po hokeji velký hlad.“

Roste vám tam nějaká budoucí hvězdička?
Šikovných dětí tu máme hrozně moc. V páté třídě se pár talentů ukazuje, když na sobě budou dál pracovat, můžou z nich vyrůst zajímaví hráči a hráčky. O nižších třídách platí to samé. V každé kategorii máme děti, které to baví, a je na nich vidět, jak se chtějí zlepšovat a jak se zlepšují. Teď už je to jenom na nás trenérech, jak je budeme dál rozvíjet, abychom je hokejem nezavařili, ale zároveň je naučili ho milovat. Snažíme se vštípit dětem lásku k pohybu i sportu jako takovému a aby na sobě pracovaly samy od sebe i mimo hokejové tréninky.

A jak jste na tom s trenéry, když vám přibývá kategorií i dětí?
Trenérů nám také přibývá, což je skvělé. Máme štěstí na trenéry, kteří se k nám přiřadili z řad rodičů. Jsou to vesměs všichni bývalí hokejisté, kteří k nám přivedli děti, postupem času jim to nedalo a šli s námi na led. Čtyři si na podzim udělali trenérskou licenci C. Další o studium licence projevili zájem. Každým rokem nám přibývá jedna třída, takže požadavky na trenéry budou narůstat, nesmíme zaspat. Snad to takhle půjde dál. Chtěl bych tímto všem trenérům poděkovat, protože odvádějí skvělou práci, naslouchají, zajímají se a ptají se. Sdílíme tréninky v Coach Manageru, máme trenérské porady, v příští sezoně chystáme semináře, takže doufám, že se nám podaří udržet laťku kvality tréninku, kterou jsme si v minulé sezoně nastavili.

Foto: Facebook HC Teplice Huskies

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz