Co štve trenéry dorostu a juniorů? Slabý materiál, přístup státu i řády

Zatímco v žákovském hokeji jsou hlavním tématem kvalitní trenéři, jejich výchova a ohodnocení, tak kolem dorosteneckých a juniorských kategorií se zdaleka nejvíc mluví o konkurenci. O tom, co vadí zástupcům svazu i klubů, šla řeč ve druhém bloku hokejového fóra Kabina.

Šéf svazových akademií Pavel Geffert shrnul zásadní změny, které se v projektu udály za poslední rok. Upravené podmínky pro zisk licence snížily počet akademií ze sedmnácti na patnáct, sítem nově neprošly Chomutov a Slavia. Piráti nemají seniorské mužstvo v elitních soutěžích, sešívaní zase v posledních letech „neprospívají“ ve výsledcích výchovy.

Zatímco do loňského léta se ale diskuse točily výhradně kolem Akademií Českého hokeje, teď už k nim svazoví zástupci z hlediska řízení připojili i Sportovní centra mládeže. Tento status mají kluby, které nedosáhly na akademii, a přitom hrají dorosteneckou extraligu.

Celkový počet klubů v projektu se tedy snížil ze třiceti na čtyřiadvacet; akademií je momentálně patnáct a sportovních center devět. Organizačně pod ně spadají nejen juniorská a dorostenecká mužstva, ale nově i týmy v soutěži devátých tříd, která byla vyčleněna z žákovského systému.

„Když se po osmi letech vrátila kategorie deváté třídy, cílem bylo, aby biologicky méně vyspělí hráči dostali ještě rok na to, aby se adaptovali na dorostenecký hokej. To podle mého názoru vůbec nenastalo, protože jak trénink, tak zápasy kopírovaly žákovské soutěže. Proto jsme sáhli k tomuto kroku, aby se parametry tréninku blížily dorostu,“ uvedl Geffert.

Přiblížil také podobu soutěže deváťáků. „Po úvodní jednokolové kvalifikaci by měla vzniknout dvoustupňová soutěž,“ řekl. Dorostenecká extraliga projde v nadcházejícím ročníku dalším zúžením, ze 24 týmů bude 20, to v juniorce už se další redukce nekoná. „Kluby ji nechtěly, zůstane to na čtrnácti týmech,“ podotkl Geffert.

Poněkud déle pak trvá zavádění diferenciace finančního ohodnocení jednotlivých akademií. K té by mělo dojít až od začátku sezony 2023/24. Do klubů budou peníze putovat podle jejich umístění v rankingu, jemuž v poslední pětiletce (před aktualizací, tedy mezi lety 2016 a 2021) vládla Kometa Brno před Plzní, Libercem a Pardubicemi.

I svazoví představitelé teď doufají, že českým talentům pomůže zúžení mládežnických soutěží.

„Ani jedna z extralig nepatří mezi prémiové soutěže. Kvalitu a atraktivitu soutěže dělají hráči. My bohužel takových hráčů, kteří výrazně převyšují výkonnost ostatních, moc nemáme. Víc takových hráčů je vidět v kategorii dorostu, méně už v kategorii juniorů,“ připomněl Geffert fakt, který je daný i odchodem spousty hokejistů z republiky.

Vždyť v poslední sezoně podle jeho propočtů působilo v zahraničí 95 českých juniorů a 26 dorostenců!

Geffert si však nemyslí, že zvýšení konkurence v soutěžích bude samospásné. „Nejsem přesvědčen o tom, že ve zbylých čtrnácti týmech najednou začnou hráči lépe bruslit, efektivněji zakončovat, přesněji přihrávat. Myslím, že tohle je otázka techniky, a technika se nedá naučit, i kdybychom hráli každý víkend sebelepší utkání,“ apeloval na správný trénink.

Během diskusního fóra se shodl s dalšími účastníky na tom, že těžko lze předělávat „materiál“, který trenérům do dorostenecké kategorie dorazí.

„Přicházejí nám hráči, kteří mají nedostatky v bruslení, v základních individuálních činnostech. Nejsou připraveni v základech atletiky, gymnastiky,“ štve Gefferta. „Vidím to na hráčích, co umí a neumí. Musíme začít od nejmenších, aby byli schopní běhat, skákat, házet, udělat kotoul, a na to se potom daly nabalit další věci,“ souhlasil s ním František Ptáček, trenér extraligových dorostenců pražské Sparty.

Ani sportovnímu manažerovi přerovské mládeže Vladimíru Kočarovi se pohybová gramotnost dětí vůbec nelíbí. „Když použiju slovo ‚špatná‘, tak jsem ještě mírný. Stát by se měl zamyslet, co chce od nejmenších ve školkách a ve školách,“ řekl.

Úroveň tělocviků na školách či spontánní pohyb v rodinách patří do žákovské problematiky, zato další roky sportovců už čím dál silněji ovlivňuje zastaralý školský zákon. Jeho vinou je skloubení vzdělávání se sportem hodně tvrdým oříškem.

Kluboví trenéři ještě dokáží napnout síly v žákovských kategoriích, kde právě Zubři patří k pozitivním příkladům díky intenzivní spolupráci se základní školou Želatovská. Tréninkový proces u dorostenců a juniorů už ale často trpí.

„Je to na změnu školského zákona. Přestože to není můj obor, jsem přesvědčený o tom, že to je otázka priorit národa. Zaintererovaní lidé si musí říct, zda je to výchova, nebo jiné věci. Celý národ je na špičkách, když se podaří udělat medaile, ale vytvořit takové prostředí, abychom medaili vozili častěji než jednou za deset let, už se nám nechce,“ žehrá Michal Broš.

O prioritách vládnoucích garnitur hodně vypovědělo trudné období covidu, které naštěstí snad už máme za sebou. Můžete si ale vsadit, že na něj budeme ještě dlouho doplácet.

„První věc, která se u nás stala, že jsme zarazili dětem sportování a chození do školy. Finský dorostenec měl z dvanácti měsíců v roce zakázaný přístup ke škole a sportování v jednom měsíci, u nás to bylo jedenáct měsíců z dvanácti,“ připomněl Broš.

Kdo si pak myslí, že Čech může Finovi po pár měsících práce plnohodnotně konkurovat, ten je hodně naivní. „To je jako byste měli dvacet kluků zraněných celý rok. Tímhle přístupem se u nás podle mě staly nenávratné škody,“ tuší hlavní trenér jihlavské akademie.

Podobně jako Petr Hubáček v žákovském bloku, právě Michal Broš vnesl do diskuse řadu příkladů ze severského prostředí. Zmínil ale taky jeden aktuální problém, který se dotýká týmů v české juniorské extralize a slibované větší konkurence.

Přestupní řády tohle zvýšení poněkud potírají!

„V Dukle jsme se zajímali o pár hráčů z týmů, které soutěž neudržely, a narazili jsme na neprůchodnost systému. Jediná cesta, jak toho hráče můžeme získat, je koupit si ho za tabulkovou hodnotu. To je z finančních důvodů nemožné,“ štve Broše.

O pár dní dříve na to na Twitteru upozornil jeho klubový kolega, nový sportovní manažer Dukly Tomáš Vrábel:

Kočara s Davidem Moravcem reprezentovali hlas klubů, pro něž je prioritou udržení dorostenecké extraligy. Proti jejímu zeštíhlení jako takovému nevystupují, některé věci by si ale představovali jinak.

Olympijský šampion viděl na svých svěřencích v Porubě až přehnanou nervozitu z vytvořeného tlaku, Kočarovi zase vadí množství neustálých změn ve formátu soutěží.

„Potřebujeme vědět konečné číslo týmů, nemůžu pracovat jenom krátkodobě. Když budu vědět, že se to zastaví na dvaceti, je pro nás příští sezona klíčová. Pokud se to ale bude snižovat třeba na čtrnáct – a já nejsem v zásadě proti – tak bychom se vůbec za ničím nehnali, nasazovali přerovské kluky. Takhle ale spadnout nechceme, tak holt hledáme kluky s výkonností,“ zmínil Kočara.

Na druhou stranu pochválil Geffertovu činnost. „Za šest let, co jsem sportovním manažerem, je snad jediný, kdo si udělal čas, dojel za námi a řešil naše problémy. Dostali jsme se na online přednášky, které dřív byly jenom pro akademie. S příchodem Pavla se podle mě spousta věcí narovnává,“ kvituje aktivní zapojení do diskusí mezi kluby i svazem.

Ten mezi sezonami pořádá pro zástupce akademií a sportovních center trojici prezenčních seminářů. Dva už má za sebou, společně se sešli kondiční trenéři a následně trenéři brankářů i s regionálními trenéry brankářů. Na začátek srpna je pak v plánu sraz dovednostních trenérů.

Během následujícího ročníku by pak mělo dojít na pětici online seminářů, a to vždy v návaznosti na reprezentační akce, tedy s účastí trenérů národních mužstev.

S dalšími vzdělávacími semináři cílí Český hokej na zahájení sezony NHL v Praze, České hokejové hry i domácí akce mládežnických reprezentací.

Kompletní záznam druhého ročníku hokejového fóra Kabina:

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter