Čtyři zápasy týdně a ice time až 40 minut. Je to trošku na tělo, přiznává Hlaváč

Filip Hlaváč prožívá snovou sezonu. Patří k nejproduktivnějším obráncům Ligy juniorů, pravidelně boduje ve 2. lize a podíval se i do Chance ligy. Trénuje s porubskou juniorkou i áčkem. V rozhovoru se talentovaný bek rozpovídal o tom, jak náročný takový program je, zda se s tím dá skloubit škola nebo jak nahlíží na svoji střeleckou formu.

Filipe, poslední dobou máte kolísavé výsledky. Co se od první poloviny sezony, kdy jste hráli o první místo, změnilo?
Sám nevím. Myslím si, že kolísavé výkony máme neustále. Někteří soupeři nabrali nové hráče a zvedli se. Máme výkonnostní výkyvy, na které doplácíme. Ztrácíme lehce vyhratelné zápasy kvůli individuálním chybám.

Co s tím?
Myslím, že klíčem k vítězství je přístup k týmu a zodpovědnost ke svým individuálním výkonům, což nám někdy chybí. Občas jde poznat, že nejsme plně soustředění.

V posledních pěti zápasech jste dali jen devět branek, kde je chyba?
Prostě nám to tolik nelepí. Měli bychom být důraznější před bránou a na to se musíme soustředit.

V obranné činnosti ale zase patříte ke špičce ligy.
Hrajeme především z obrany a snažíme se hlavně dostávat co nejméně gólů, protože víme, že jsme v útoku slabší a nedokážeme vstřelit tolik gólů jako týmy, které mají útok našlapaný, ale jsou zase horší do obrany. Obranu máme zkoušenou, většina hráčů hrála tuto ligu i minulou sezonu a na tom můžeme stavět.

V Lize juniorů máte nejvyšší procento využitých přesilových her. Mohla by to být cesta, jak se v útoku znovu nastartovat?
Je to určitě cesta jak dát góly a díky tomu vyhrávat, protože čím víc gólů dáme, tím víc zápasů vyhrajeme. Je to pro nás klíčové, díky tomu vyhráváme.

Soustředíte se při tréninku na přesilovky více, než je obvyklé?
Myslím si, že je cvičíme úplně stejně jako ostatní týmy. Spíš máme na tyto činnosti lépe zaměřené hráče, a díky tomu nám to funguje více než ostatním.

Za sebou máte Šumperk, proti kterému hrajete v neděli. Jak se na něj připravujete a s čím do zápasu půjdete?
Připravujeme se úplně stejně jako na každý jiný zápas. Myslím si, že stačí hrát tak, jak si to před zápasem určíme v kabině, takže se musíme vyvarovat individuálních chyb a soustředit se na týmový, poctivý výkon.

Minulou sezonu jste hráli play down. Je to zkušenost, která vás posílila a ze které můžete nyní čerpat?
Myslím si, že je jedno, že jsme hráli play down. Hlavní je, že většina kluků má zkušenosti z této soutěže. Minulou sezonu jsme měli hodně mladý tým, byli tam asi jen tři hráči ročníku 2002. Teď je nás těch starších více, takže máme zkušenější tým.

Vám osobně se velice daří střelecky. Měl jste někdy takovou sezonu?
Myslím, že to každý rok pomalu zvedám. Postupně se snažím více tlačit do brány. Tuto sezonu mi pomáhá, že se přesilovky hrají dost na mě, a většina bodů, co mám, je právě z přesilovek. Bez nich bych ty body neměl. Samozřejmě to je ale hlavně týmová práce, kdy mi to někdo dobře nahraje, někdo zase cloní a já už jen vystřelím. Dost mi také pomáhá, že mám velice vysoký ice time. Hraji klidně i 35 až 40 minut za zápas.

Který z gólů vám udělal největší radost?
(směje se) To asi nedokáži určit, každý gól je důležitý. Nejvíce možná ty, které pomohly k zisku bodů. Ve Vsetíně jsem hezky projel hřiště a skóroval jsem minutu před koncem. V Havířově jsem dal vyrovnávací gól sedm sekund před koncem. To jsou góly, které byly důležité pro tým, jinak pro mě jsou všechny stejné.

Snažíte se profilovat jako útočný obránce?
Trenéři nejsou moc rádi, když útočím, protože se pak místo mě nikdo moc nevrací, takže si to moc nemohu dovolovat. Když ale vidím příležitost, tak chci dát gól, mám na to slinu.

Na kontě máte deset startů za druholigovou Kopřivnici. Jak byste porovnal kvalitu Ligy juniorů s 2. ligou?
Liší se to zápas od zápasu a soupeř od soupeře. Některé týmy z juniorky by i možná dokázaly konkurovat ve druhé lize. Ve druhé lize jsou hráči, kteří mají mnohem více zkušeností a nejsou to takoví bažanti, co se hrnou všude po hlavě. Je to více svázané systémem. Rychlostně je to opravdu jak který zápas.

V deseti zápasech jste nasbíral šest bodů. Čekal jste, že by se vám mohlo takto dařit mezi dospělými?
Předtím, než jsem tam začal hrát, asi ne. Jelikož mám ale pravidelnou tréninkovou porci s porubským áčkem, tak jsem na to dobře připraven. Také pomohlo to, že jsem tam zapadl, nejsem tam jen do počtu a mám nějaký efekt na hru.

Zmínil jste, že pravidelně trénujete s porubským áčkem. Jak to máte s tréninky?
Každý den trénuji s porubskou juniorkou a s áčkem. Do Kopřivnice jezdím pouze na zápasy a předzápasové tréninky.

Často se stává, že hrajete tři zápasy týdně. Nepociťujete už únavu?
Poslední tři týdny jsem hrál dokonce čtyři zápasy týdně – středa, pátek, sobota a neděle. Je to trošku na tělo, ale trenéři mi říkají, že v devatenácti letech je únava jen v hlavě, takže se s tím musím smířit.

Do toho ještě studujete, dá se to vůbec s takovou porcí zápasů stíhat?
Studuji stavební inženýrství na Vysoké škole báňské, se kterou se to stíhat nedá. Možná by to šlo s nějakou ekonomkou. Pro ostatní kluky: nechoďte na stavební inženýrství, pokud chcete hrát hokej. (směje se) Opravdu je to hodně složité. Možná by to šlo bez juniorky, kdybych měl jen dopolední tréninky s áčkem, pak je to možná zvládnutelné. Teď ale musím studium přerušit, protože se to zvládat nedá.

Nastoupil jste i za áčko Poruby, jak jste si to užil?
Je to úplně něco jiného. Je to mnohem větší zábava. Je to o detailech, zápal do hry je tam od všech hráčů obrovský, všichni vás chtějí sežrat. Byla to nová zkušenost a doufám, že si to někdy zopakuji.

Ve vašem okolí se hokeji daří. Vítkovice, Poruba a Kopřivnice hrají na čele svých lig, vnímáte nějakou změnu oproti dřívějším sezonám?
Je to vidět na tribunách, v Kopřivnici teď na hokej chodí okolo tisíce lidí. V Porubě si ani nepamatuji, kdy naposledy přišlo méně než tisíc diváků. To v minulých letech nebylo. U Vítkovic si nejsem jistý, ale ve městě se stal hokej oblíbenějším. Je to fajn, doufám, že se nám někdy podaří zimák úplně naplnit.

Jaké máte do budoucna plány a ambice?
S každým týmem se chci dostat co nejdále. Chtěl bych, aby se toho povedlo co nejvíce a ať to zůstane našlapané tak, jak je to teď. Do dalších sezon upřímně nemám tušení. Plány tedy nemám a ambice si raději nedávám, abych nebyl zklamaný. Chci být každým rokem lepší, to je pro mě důležité. Abych si mohl říct, že jsem lepší než minulý rok. Myslím si, že nejsem na svém hokejovém vrcholu, chci se posouvat dál.

Chtěl byste se hokejem živit?
Byla by to hezká pohádka. Záleží, zda to tak uvidí i někdo jiný z vyšších pater.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter