Dostál si splnil sen a vykročil do světa: Teď teprve všechno začíná

Foto: Martin Voltr

Lukáš Dostál v uplynulé sezoně naskočil na mistrovství světa dvacítek v Kanadě jako jednička, pak si splnil sen v extraligovém Brně a okusil i led nejvyšší finské soutěže. Třešničkou na dortu byla v úvodu letní přípravy nováčkovská smlouva s Anaheimem, tou poslední by měl být domácí šampionát juniorů na přelomu kalendářního roku.

Nový fanshop

Lukáši, stihl jste toho v minulém ročníku hodně. Jak jste ho viděl? 
Uplynulou sezonu hodnotím pozitivně, dala by se rozdělit na mnoho částí. Začínal jsem v Třebíči, kde se nám se spoluhráči dařilo. Pak přišlo mistrovství světa, nepředváděli jsme tam vůbec špatné výkony, ale vypadli jsme ve čtvrtfinále. Následná šance v áčku byl splněný dětský sen, moc jsem si to užil. Potom jsem se přesunul do finského Ilves, to určitě hodnotím pozitivně, protože to byla velice zajímavá zkušenost.

Jaké byly vaše začátky v seniorském hokeji za Třebíč?
Určitě to bylo super a zajímavá zkušenost. Měl jsem tam první kontakt s dospělým hokejem. Byl jsem za to opravdu rád a zjistil jsem, že to bude úplně něco jiného než juniorský hokej. Úplně první zápas jsem odchytal v sedmnácti letech proti Karlovým Varům, které měly ambice na postup do extraligy. Prohráli jsme tam asi 1:5, ale zase tak špatný zápas to nebyl, byli jsme v roli outsidera. Měl jsem tam čtyřicet zákroků a výš, takže jsem si po zápase říkal, že to nebude nic jednoduchého. Ročník 2017/18 byl hodně podstatný mezikrok, protože jsem si to zkusil a zjistil, že je to něco jiného než juniorský hokej.

Do sezony 2018/19 už jste šel jako jednička…
Šel jsem do ní s pokorou, ale věřil jsem si. Když jsem se vrátil z kempu v Anaheimu, měli jsme derby v Jihlavě a dostali jsme asi 1:6, to byl takový ten zápas, kdy jsem měl ještě jet lag a moc se mi to nepovedlo. Dělám to nerad, ale když budu hodnotit sebe, tak jsem se do sezony zvedl a už to nebylo tak špatné.

Z Třebíče jste naskočil do národního týmu. Jak vzpomínáte na šampionát v Kanadě?
Až do poslední chvíle, dva nebo tři dny před turnajem, jsme ze tří brankářů, co jsme tam byli, nevěděli, kdo půjde do turnaje jako jednička. Když se ukázalo na mě, nechci říct, že jsem byl překvapený, ale byl jsem za to opravdu strašně moc rád. Trenéři i starší kluci mi dali důvěru. Myslím, že jsem je nezklamal.

Lukáš Dostál

Lukáš Dostál | Foto: Jiří Mokrý, hstrebic.cz

Mistrovství světa juniorů je v zámoří hodně sledované. Připouštěl jste si nějaký tlak?
Celkově mám povahu, že si skoro žádný tlak nepřipouštím. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Už na první zápas jsem se těšil.

Jak vnímáte s odstupem času vypadnutí ve čtvrtfinále proti USA?
Byl to neúspěch, protože s týmem, který jsme tam měli, se čekalo více. Už to je za námi. Zase jsme neprošli přes to prokleté čtvrtfinále a nepostoupili přes Ameriku. Do poslední chvíle jsem věřil, že bychom mohli v tom čtvrtfinálovém zápase vyrovnat na 2:2, ale bohužel se to nepodařilo. Už je to dávno, ale pořád to bolí.

Dokázal byste říct, co duel rozhodlo?
Byli jsme celý zápas dost pod tlakem, hodně nás napadali. Troufám si říct, že Amerika byla lepší než my. Více bych to asi nerozebíral.

„Od malička jsem na to dřel, abych se jednou do brněnské brány v extralize podíval.“

Po návratu do České republiky jste extraligu opravdu okusil. Jak jste si debut užil?
Moc, moc. Od malička jsem na to dřel, abych se jednou do brněnské brány v extralize podíval. Podařilo se to, takže jsem z toho měl obrovskou radost. Musím poděkovat panu Zábranskému, že mi dal šanci. Nesmírně si toho vážím. Byl to můj sen. Teď mám před sebou další sny, které bych si chtěl splnit.

Myslíte si, že jste dostal šanci v A-týmu, i protože jste byl na šampionátu dvacítek brankářská jednička?
To je spíš otázka na pana Zábranského a na trenéry. Možná to hrálo svou roli, ale netroufám si říct, do jaké míry.

Stejně jako v první lize i v extralize jste premiérové utkání odchytal proti Energii. Zajímavé, že?
Jejich styl mi vyhovoval, ale každý zápas je jiný. Šel jsem do zápasu s čistou hlavou. Hrálo roli, že jsem proti většině klukům z Karlových Varů chytal, takže jsem neměl žádný ostych. Navíc nejsem před zápasy nervózní, takže jsem si to šel jenom užít.

V Brně bývá hodně bouřlivá atmosféra, i proti Varům bylo vyprodáno. Nerozklepala se vám kolena?
Neklepala. V Brně jsou jedni z nejlepších fanoušků v celé České republice. Byl to úžasný pocit. Ani jsem nebyl nervózní, protože jsem věděl, že když se něco nepovede, brněnští fanoušci nás podrží. Třeba když jsem chytal ten druhý zápas proti Litvínovu, osobně se mi nevyvedl, ale fanoušci mě vyvolali a podrželi mě, za což bych jim chtěl poděkovat. Byl to snad druhý zápas v sezoně, který se mi nepovedl, takže to byl trochu pech.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tampereen Ilves (@ilveshockey),Úno 16, 2019 v 8:37 PST

Na začátku února jste se vydal na sever. Jak se to celé seběhlo, takhle v průběhu ročníku?
S tou nabídkou přišel agent a nakonec to dopadlo. Ke konci sezony se na 99 procent vědělo, že Třebíč bohužel neudělá play off, takže jsme zvolili tuhle alternativu, abych si prodloužil sezonu. Ilves mě zároveň chtěl a Kometa mi umožnila do Finska odejít.

Co každodenní věci ve Finsku? Bydlení, stravování, jazyk…
Když jsem přišel, měl jsem respekt. Přiletěl jsem v den zápasu, takže jsem šel jenom do kabiny, byl jsem zvědavý, jak mě kluci vezmou. Říká se, že Fini jsou chladnější, ale není to asi úplně pravda. Když tě vezmou do kolektivu, tak to jsou super kluci. Navíc mají všichni skvělou angličtinu, protože se tam filmy nedabují, ale běží v angličtině s finskými titulky. Na bydlení a všechno okolo si nemůžu stěžovat, klub se o mě staral náramně.

„Bylo to hodně specifické, takový paradox. Od malička jsme chytali proti sobě.“

Jaká byla domluva s realizačním týmem? Není pravidlem, že všichni umí výborně anglicky.
Měli jsme dva kustody, jeden byl takový starší pán, takže ten věděl základy, a ten mladší uměl anglicky na výbornou. Žádnou jazykovou bariéru jsem tam neměl, za což jsem byl rád. Věděl jsem, že tam budu jenom do konce sezony, takže jsem se soustředil jenom na hokej. Nějaká slovíčka jsem se zeptal, protože mě to zaujala, ale více jsem to neřeším.

Na jaká konkrétně?
V jedné písničce, co tam hodně poslouchají, se zpívá ‚ja matka jatkuu‘. To znamená ‚výlet pokračuje‘ nebo něco takového. To bylo zajímavé. (směje se)

Premiéru v nejvyšší lize jste si odbyl vítězně proti Jakubu Škarkovi. Bylo to pro vás hodně výjimečné?
Bylo to hodně specifické. Od malička jsme chytali proti sobě a potkali jsme se i v mém prvním zápase ve Finsku. Byl to takový paradox. Moc jsem si to užil, fanoušci byli skvělí, kluci mi pomáhali, Kuba odchytal výborný zápas. Pár dní předtím jsem chytal Mestis, první ligu, abych si to vyzkoušel. Tam jsem se trochu potkal s finským hokejem, ale potom to bylo určitě na vyšší úrovni.

Musel jste na stylu chytání něco změnit?
V podstatě nic moc, jenom jsem musel chodit aktivněji za bránu, protože na to jsou kluci zvyklí. Hokej je posazený na tom, že beci odskakují do rohu a čekají na puky od gólmana, takže jsem musel být aktivnější. Vesměs jsem ale nic neměnil, ani Markus Korhonen, trenér gólmanů, nechtěl, abych něco měnil. V Česku se učí aktivní chytání, což vychází z té finské školy.

I díky aktivitě jste si připsal parádní asistenci...
Soupeř nahodil za bránu. Nejdříve jsem se podíval, že bych to zkusil vystřelit do brány, ale pak jsem si všiml, že jejich obránci jeli střídat a nemá to absolutně cenu. Byl by to akorát zahozený puk. Viděl jsem, jak jede ve středním pásmu Arttu Ruotsalainen, tak jsem mu to zkusil hodit do prostoru. Nechtěl jsem, aby z toho byla přerušená hra a vhazovalo se zbytečně u nás v pásmu. On si vzal puk a dal gól, takže jsem měl asistenci se štěstím.

Mohl byste přiblížit váš zápasový den ve Finsku?
Měl jsem spolubydlícího Toniho Henttonena, který přišel na zkoušku, jestli pro další sezonu uzavře kontrakt, nebo ne. Vstali jsme, dali jsme si snídani, šli na zimák na rozbruslení a pak zpátky na byt. Šel jsem se vyspat, najedl jsem se a jel zase na zápas. Denní rutina kolem zápasu byla stejná, jako když jsem byl v Česku.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tampereen Ilves (@ilveshockey),Čen 4, 2019 v 6:00 PDT

V čem vás zahraniční angažmá nejvíce posunulo?
Zaprvé mě to posunulo klidem, byl tam hodně velký. Nekřičelo se zbytečně v šatně, hodně se tam chtělo hráčům pomáhat. Byl tam klid. Když se prohrálo, tak se prostě prohrálo a další den se zase jelo dál. Kluci se hokejem hodně bavili. V tom byl rozdíl. Když někdo udělá chybu, nekřičí se zbytečně. Šli jsme zápas od zápasu. Celkově finská společnost je nastavená úplně jinak.

Jak moc se lišily tréninky v Tampere od Brna?
V Kometě máme výborného kondičního Miloše Pecu, takže tam odlišnosti vesměs nebyly. V sezoně se toho moc dělat nedá, protože je hodně zápasů. V létě, co sleduji a posílá mi Markus Korhonen, je to zaměřené spíš na fyzičku a běhání. Běhají schody, nosí se na zádech...

„Je to pro mě i moji rodinu odměna za všechny ty roky. Moc si toho vážím.“

Co pro vás znamená podpis v Anaheimu?
Je to pro mě i moji rodinu odměna za všechny ty roky. Je to další důležitý krok. Moc si toho vážím. Je to těžké popsat. Pořád je přede mnou moc práce. Teď teprve všechno začíná.

Jak bude těžké prosadit se v organizaci?
Jasnou jedničkou je John Gibson. Ryanu Millerovi končí smlouva, protože už je mu asi 38 nebo 39 let, takže je otázkou, jestli už neukončí kariéru. Mám ve smlouvě evropskou klauzuli, takže jsem v rámci Evropy šel do Ilvesu na hostování. Kdyby Anaheim řekl ‚zůstaň tady v AHL‘, asi bych zůstal, ale na tenhle rok to ještě na 99 procent nevypadá.

Jaký budete mít program v dalších týdnech?
Budu mít kemp dvacítky v Jihlavě. Potom 24. června poletím na deset dní do Anaheimu. Je tam development kemp a my gólmani tam zůstaneme o tři dny déle, protože si to tak přál trenér gólmanů. Až se vrátím, dám si chvíli volno a začnu se zase připravovat. Pak by měl být ještě nějaký reprezentační sraz, ke konci července už bych měl odletět do Ilvesu.

Máte před sebou nějaké mety do dalšího ročníku?
Když půjdu do brány, chci předvádět to nejlepší. Chci jít zápas od zápasu a budu se snažit pomáhat týmu, co budu moct. Navíc je domácí mistrovství dvacítek, takže udělám všechno, abych se do nominace dostal. Bude to zajímavá sezona. Budu chytat jednu z nejlepších evropských soutěží, to už samo o sobě je dosažená meta.

Šampionát juniorů v Ostravě a Třinci je sám o sobě velkou motivací, že?
Ano, to určitě je. Domácí mistrovství je domácí mistrovství. Uvidíme, jak se bude vyvíjet sezona, je to přece jen ještě šest měsíců.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz