Druhou ligu odmítl. Juniorka v Litvínově mě posune víc, myslí si Svoboda

Jeho Chomutov loni sestoupil z nejvyšší juniorské soutěže a po konci sezony se Tadeáš Svoboda rozhodoval, kam dál. Volba padla na nedaleký Litvínov. A právě v jeho barvách se mladý forvard po čtyřech kolech DHL extraligy juniorů dostal mezi pět nejproduktivnějších hráčů soutěže.

Tadeáši, Litvínov přešel z loňské baráže o udržení na špici tabulky. Vnímáte to v týmu?
Samozřejmě to vnímáme a chceme si tyhle dobré výkony udržet. Zároveň ale nechceme myslet na to, co bylo loni. Letos míříme na špici tabulky, chtěli bychom být do pátého místa a samozřejmě hrát play off.

Jaké byly první čtyři zápasy?
Myslím si, že jsme hlavně dodržovali náš systém. Dělali jsme přesně to, co trenér chtěl, a vycházelo nám to. A i když to někdy nebylo úplně stoprocentní, tak jsme se snažili. Díky tomu nám to tam napadalo a zvítězili jsme.

Vám se dařilo i po individuální stránce. Jak jste se v novém týmu usadil?
Kluci mě vzali v pohodě. Všechno je tu dobré, máme skvělou partu a cítím se skvěle, takže ze svého pohledu nemám co vytknout. A za kanadské body jsem rád. Šel jsem do sezony s tím, že bych chtěl být nahoře v tabulce bodování, a zatím se mi to daří. Doufám, že se mě forma bude držet i nadále.

V utkání proti Zlínu jste skóroval dvakrát v první třetině, nicméně o vítěztsví se rozhodovalo až v závěru. Čím to bylo?
Musím říct, že Zlín nás ze začátku trošku přehrával. My jsme si pak po první třetině v kabině řekli, co nám chybí a co musíme začít dělat lépe. A podle toho jsme taky začali hrát. Drželi jsme to a ve třetí třetině už Zlín trochu odpadl. Hlavně po té stránce, že chtěli dát góly a otevřeli obranu. To pomohlo nám, a naopak jsme skórovali my, čímž jsme rozhodli zápas.

Takže to byla nedůslednost Zlína?
Přišlo mi, že chtěli dát gól, aby rozhodli, a my jsme toho využili.

V Olomouci jste naopak vedli 3:0 a soupeř začal dotahovat. Jak náročné to bylo v posledních pěti minutách, kdy Hanáci dvakrát skórovali?
Bylo to velmi náročné. Olomouc začala šlapat a dala do toho sto deset procent. My jsme se začali jenom bránit, soupeř pak dal dva góly a padla na nás nervozita. Myslím si ale, že jsme v této zkoušce obstáli a zaslouženě vyhráli.

Ulevilo se vám?
Mně osobně se neskutečně ulevilo, protože jsem byl nervózní. Když zápas skončil, tak pak už to byla pohoda (směje se).

Zmiňujete nervozitu. Pociťoval jste ji i na začátku sezony?
Týmová nervozita si myslím, že v kabině nebyla, ale já jsem trošku nervózní byl, a to z důvodu, že jsem v novém týmu. Byl jsem lehce nervózní, ale nic velkého to nebylo.

Loni jste působil v Chomutově. Jaká to byla sezona?
Loňská sezona byla zklamáním, protože jsme spadli, neudrželi jsme v Chomutově nejvyšší soutěž. Věřil jsem, že se udržíme, i když jsme věděli, že nebudeme hrát špici a budeme trošku níž. Věřili jsme, že to pro Chomutov ubojujeme, a to se nepovedlo. Byla to škoda.

Jak jste sestup prožíval?
Ze začátku jsme pořád věřili, že to můžeme udržet. Potom už jsme byli předposlední, poslední… Víte, narodil jsem se v Chomutově, odmalička jsem tam hrál hokej, a tak mi bylo trošku líto, že jsem byl zrovna u sestupu z nejvyšší soutěže juniorů. Mrzelo mě to.

Proč vaše cesta vedla dál právě do Litvínova?
Volal mi pan David Kočí, jestli bych nechtěl do Litvínova, kam přichází jako nový trenér. Říkal, že už mě sledoval a jestli bych to nechtěl zkusit. Dal mi nějaký čas na rozmyšlenou, protože jsem měl nabídky i z jiných týmů, ale nakonec jsem se rozhodl pro Litvínov, protože je to dobrý klub a mám to i blízko Chomutova, takže se to dá dobře kombinovat se školou.

Nebyla varianta, že byste zůstal v Chomutově?
Ano, byla tam i varianta, že bych hrál druhou ligu za A-tým. Já jsem ale chtěl pořád hrát extraligu juniorů, protože mám před sebou ještě jeden ročník v mládeži a myslím si, že by mě to prozatím mohlo víc hokejově posunout.

Zkušenosti se seniorským hokejem už ale máte – loni jste nastoupil v druholigovém Děčíně a také doma v kvalifikaci o 2. ligu. Co pro vás byla větší zkušenost?
Když jsem hrál druhou ligou za Děčín, tak tam oproti krajské lize v Chomutově byl znát rozdíl. Bylo to už spíš o taktice, těžší a rychlejší. Na druhou stranu větší zážitek to byl doma v Chomutově, kde bylo plno fanoušků. Splnil jsem si tím svůj sen. Teď je mým dalším snem hrát extraligu.

Jak na to vzpomínáte?
Vzpomínám na to rád, opravdu jsem si to užil. Hlavně jsem hrál se zkušenými kluky, jako jsou třeba Jarda Kůs nebo Roman Chlouba, kteří hráli Chance ligu i extraligu, takže jsem si to moc užil a jsem za to rád.

Nebylo svazující, že jste nastoupil zrovna do důležitých zápasů?
Ani bych neřekl. Byl jsem rád, že si můžu zahrát, a věřil jsem, že postup uděláme.

Byl postup A-týmu náplastí na sestup juniorky?
Neřekl bych, že to bylo úplnou náplastí na sestup. Samozřejmě to ale bylo velké potěšení.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter