Dva hattricky! Měchura zlomil smůlu ve štěstí: Měl bych si jít vsadit

Adam Měchura si v minulé sezoně vybral pořádnou dávku smůly, když vinou zranění přišel o větší prostor v seniorském hokeji a šanci zabojovat o draft i mistrovství světa osmnáctek. Na úvod Extraligy juniorů má však pořádné štěstí – až takové, že si možná vybere nějaký los. V posledních dvou zápasech totiž přispěl hattrickem!

Adame, o víkendu jste v Liberci ukázal skvělé individuální představení. Kde se to ve vás vzalo?
Já doufám, že to ve mně bylo vždycky. Prostě se mi všechno sešlo. První víkend se mi moc nedařilo, neproměňoval jsem šance, které jsem měl, a neměl jsem štěstí. Tenhle víkend jsem si to vynahradil, přálo mi štěstí a povedlo se.

Změnil jste něco?
Nezměnil jsem nic, ale možná to mohlo být novou hokejkou, kterou jsem si rozbalil. Navíc to byl druhý víkend, takže už jsem se cítil malinko lépe, hrálo se doma na vlastním hřišti a možná mi více sedli i soupeři. Asi se to tak všechno sešlo.

Jaký to je pocit být stěžejním hráčem mužstva?
Rozhodně je to hodně příjemné, ale zároveň velká zodpovědnost vůči týmu, aby to nebylo jenom jednorázově jeden víkend a zůstal jsem klíčovou postavou celou sezonu, což je i jedním z mých hlavních cílů sezony.

Proti Jihlavě jste v šedesáté minutě dokonal hattrick, byl váš první?
Ano, byl můj první a ani jsem vlastně neměl být na ledě. Jihlava šla do šesti bez brankáře a za nás tam šla jiná lajna, ale chvilku po tom jednoho mého spoluhráče nepříjemně dohráli v souboji, takže musel jít vystřídat. Na posledních pár vteřin jsem tam šel já. Dostali jsme se do útočného pásma, kde Honza Cikhart mačkal puk u mantinelu a pak ho vybojoval, já jsem si ho tam přebral a dával do prázdné. Bylo to takové vtipné, všichni jsme se zasmáli, že jsem měl takové štěstí a vyšlo mi to.

Jaký to byl pocit?
Super! Hattrick je vždycky super. Nejde z toho mít jiný pocit. Dříve jsem měl hattrick vždycky hodně blízko, dal jsem dva góly, ale nikdy jsem neměl to štěstí jako tentokrát, když jsem dal třetí gól do prázdné. Jsem rád, že jsem to prolomil, a rovnou z toho byly dva ve dvou dnech.

Druhý hattrick – šílené, co? V dobrém slova smyslu.
To bylo. (usmívá se) I kluci se mi smáli, že bych si měl jít setřít los anebo na něco vsadit, protože mám nějaké velké štěstí. Zatím jsem nic nezkoušel, ale ještě uvidím, rozmyslím se. (přemýšlí) Asi bych šel do losu, ty mě baví, i když jsem v nich předtím vůbec neměl štěstí.

Pro vás je aktuální forma asi o to cennější, že jste se nedávno vrátil po zranění, viďte?
Je to super a jsem rád, že se mi návrat takhle povedl. Je to hezké.

Co se vám přesně stalo?
V zápase za Benátky proti Kladnu někdy v únoru jsem si zlomil kotník. Stalo se to tak blbě asi minut před koncem zápasu u střídačky, bylo to nešťastné. Nahazoval jsem puk do pásma a protože už jsem potřeboval vystřídat, točil jsem se ke střídačce, a vtom kolem mě projel protihráč z Kladna. Zahákl se mi za brusli. Jak jsem byl v otočce, jednu nohu mi odtáhl pryč a já jsem spadl na tu druhou, kterou jsem měl pod sebou. Nebyl to žádný velký souboj.

Věděl jste hned, že je zle?
Nevěděl jsem, že to mám zlomené, na zimáku mi kotník zkontroloval doktor, noha mi nijak neotekla a měl jsem tam na kosti jenom malou bulku. Takže jsme mysleli, že to není nic vážného a je to jenom podvrtnuté. Měl jsem si kotník ledovat a v případě, že by mě víc bolel, jsem si měl skočit do nemocnice. Jenomže když jsem chtěl jít do sprchy už po zápase, vůbec jsem na nohu nemohl došlápnout, takže jsem nic neriskoval a šel do nemocnice hned po zápase. Tam mi řekli, že to je zlomené.

Jak probíhaly následující dny?
V nemocnici mě překvapili tím, že to bylo zlomené, protože jsem předtím nikdy nic zlomeného neměl. Byl jsem z toho špatný. Doktor říkal, že jsem měl ale štěstí, sice se kosti zlomily, ale nijak se nehnuly. Navíc u kotníku je většinou nutná operace, takže v tomhle jsem měl štěstí, že jsem na žádnou nemusel. Jelikož mi kotník v nemocnici otekl, dali mi ho jenom do dlahy, aby mi splaskl otok, a pak jsem šel na dosádrování.

Byl to velký zásah do vaší psychiky?
Byla to smůla a byl jsem z toho docela špatný. Stalo se mi to v době, kdy jsem zrovna mohl bojovat o mistroství světa osmnáctek a byl jsem v draftové sezoně. Bylo to takové nepříjemné na psychiku. Držela mě nahoře hlavně rodina, protože jsem byl doma v Písku a normálně bývám sám v Liberci.

Co jste dělal?
Konečně jsem měl čas taky na školu. (usmívá se) Dělal jsem věci do školy a hrál jsem hry na playstationu.

Jak probíhala rekonvalescence?
Bylo to docela dlouhé. Myslím, že jsem měl pět týdnů sádru, pak jsem dostal ještě na dva týdny ortézu a chodil jsem pořád o berlích. Když mi všechno sundali, mohl jsem pomalu začít chodit. Po týdnu suché přípravy jsem se do toho tak nějak začínal dostávat, ale nemohl jsem pořádně běhat, trvalo to dlouho. Běhat jsem mohl až v prvním týdnu v červenci, od té doby už jsem šel na sto procent všechno. Pak už šlo všechno dobře, hojilo se mi to a všechno šlo podle plánu.

Jak jste prožíval mistrovství světa osmnáctek?
Měl jsem u toho vždycky smíšené pocity. Na jednu stranu jsem klukům přál, aby se jim to povedlo, protože se se všemi znám, ale zároveň jsem u toho byl takový smutný, protože jsem tam nemohl být. Bylo to zvláštní.

Reprezentace a draft ale zůstávají vaším cílem, viďte?
Dělám všechno pro to, abych se tam dostal. Pro dvacítky jsem mladší ročník, takže dostat se tam by bylo jenom hezké. Hlavní teď asi je, abych se dostal do devatenáctek a hrál tam. Draft se mě týká i příští rok, byl bych jenom rád, kdyby se mi to povedlo. Doufám, že si o takovou šanci svými výkony řeknu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter