Gut si plní sen, Litvínovu fandil „tajně“ odmala: Titul mi otevřel oči

Foto: Archiv Michala Guta

Jestli máme Michala Guta spojeného s některým severočeským klubem, je to samozřejmě Chomutov. Však už v jeho dresu nahlédl i do extraligy. Jenže... Po dvouleté odmlce si nejvyšší soutěž zahraje o pár desítek kilometrů vedle. Za Litvínov, se kterým ho pojí silnější citové pouto, než byste čekali.

Fanshop národního týmu

Gut si laso od Vervy zasloužil svými výkony v Sokolově, kde v uplynulé sezoně sbíral bod na zápas. Stal se nejen nejproduktivnějším juniorem Chance ligy, ale taky tím nejlepším podle hlasování klubových sportovních manažerů.

Teď už čeká juniorského reprezentanta nová výzva.

Začnu tím posledním. Jak vás potěšila cena pro nejlepšího juniora Chance ligy?
Určitě mě potěšila, strašně si toho vážím. Byla to vzhledem ke koronaviru náročná sezona, nikdo nevěděl, jak všechno bude. Měl jsem původně odejít do Kanady a pořád jsem na to čekal. Chtěl jsem začít v Česku a jenom se udržovat, abych měl nějaké zápasy. Pořád jsem počítal s tím, že odejdu, ale nakonec jsem bohužel neodešel. Chtěl bych tímto poděkovat Sokolovu, kde se mnou měli trpělivost, nechali mě tam hrát a já jsem se jim to snažil vrátit. Ta cena už je jenom třešnička na dortu.

V žádném případě jste nebyl v Sokolově „navíc“, naopak už od začátku jste se zařadil mezi tahouny. Vypadalo to, že tým vám vyloženě sedl.
Vůbec jsem nečekal, že bych si takhle s klukama sedl. Nejdřív jsem komunikoval s Kadaní, svým mateřským týmem, ale to jednání nevyšlo a rozhodl jsem se jít do Sokolova, když ta možnost přišla. Měli jsme strašně super tým, i starší kluci byli hrozně fajn a pomáhali nám. Musím říct, že jsem z toho byl mile překvapený. Hned od prvního zápasu si to sedlo. V Havířově jsem tedy ještě nehrál, protože jsem byl po operaci a pořád jsem se do toho dostával, takže jsem naskočil až proti Litoměřicím. Kluci mi pomohli, abych se do toho dostal strašně rychle.

Neodehrál jste zdaleka všechny zápasy, přesto jste pomohl k desátému místu po základní části. Pak jste vypadli v předkole s Litoměřicemi. Jak se za sezonou ohlížíte z týmového pohledu?
I když Sokolov před sezonou posílil, tak kdo by řekl, že dokážeme hrát s top týmy, jako byly Kladno a Jihlava? Dokázali jsme hrát úplně s každým. Play off dopadlo, jak dopadlo, asi to tak mělo být. Litoměřice si před play off hodně sedly, byl to úplně jiný tým, než když jsme s nimi hráli na začátku sezony. Neměli jsme se za co stydět. Myslím, že jsme měli na to dojít dál, ale už je to za námi. I když to byla náročná sezona, tak byla úspěšná.

„Litvínov byl pro mě jasná volba. Dopsali mě na soupisku před play off a měl jsem s nimi jet na poslední zápas do Zlína.“

Vás si Litvínov zapsal na soupisku už s koncem přestupního termínu. Schylovalo se v té době k tomu, že byste si za něj reálně zahrál?
Ke konci sezony už jsem věděl, že do Kanady neodejdu, tak jsme koketovali s nějakými týmy z extraligy. Když mi to agent řekl, Litvínov byl pro mě jasná volba. Tak mě dopsali na soupisku před play off. Měl jsem s nimi jet na poslední zápas do Zlína. Den předtím jsem ještě hrál za Sokolov a po dopoledním rozbruslení jsem dostal telefon od pana Hynka, tak jsem si večer zabalil všechny věci a jel domů. Jenže jsem měl nějakou horečku a v téhle situaci nikdo nechtěl riskovat. Koronavirus to naštěstí nebyl, ale nevěděl jsem to na sto procent, takže jsem bohužel neodjel. Hráli tam ten vlasatý zápas, takže se pak dražil i dres, který jsem měl připravený (usmívá se). Jakmile skončila sezona Sokolovu i Litvínovu, už jsem se tam hlásil a trénovali jsme tam my mladí kluci, abychom byli v kondici před reprezentací a podobně.

Tou dobou už jste tušil, že do Litvínova se přesunete i nastálo?
Určitě. Jak jsem říkal, začali jsme to řešit už po mistrovství. Litvínov pro mě byl jasná volba, protože Franta Lukeš je moje rodina a odmalička jsem se na něj jezdil dívat, ačkoliv jsem hrál v Chomutově. Bylo mým snem si s ním někdy zahrát. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bychom spolu byli v kabině. Teď se mi ten sen plní a opravdu sedím v jedné kabině s Frantou, což je neskutečné. Je tam i Viktor Hübl… Jak se říkám, neměl jsem nad čím se rozhodovat.

Že jste příbuzný s Františkem Lukešem, to jsem věděl. Ale že jste až takový celoživotní fanda Litvínova, to jsem se upřímně dočetl teprve na začátku května.
Je to tak. Možná jsem mu nefandil takovým způsobem, aby to šlo vidět, protože v Chomutově jsem to nemohl tolik dávat najevo. Ale většina lidí věděla, že odmalička mu fandím hlavně kvůli Fandovi i Viktorovi, který je z Chomutova. Bylo to kvůli těmhle dvěma klukům. Byl jsem s nimi i v Třinci, když vyhráli titul, protože jsme tam vezli Frantovu manželku Verču. Mohl jsem i do kabiny, všechno jsem tam viděl a oslavil to s nimi. Bylo to úžasný.

„Možná jsem Litvínovu nefandil takovým způsobem, aby to šlo vidět, protože v Chomutově jsem to nemohl tolik dávat najevo. Ale většina lidí věděla, že odmalička mu fandím hlavně kvůli Fandovi i Viktorovi.“

Vašimi fotkami s pohárem se Litvínov hned chlubil. Je to tedy váš nejsilnější zážitek spojený s klubem?
Samozřejmě. Byla to i obrovská zkušenost do mé kariéry a hokejového života, strašně mi to otevřelo oči. Byl jsem na každém rozbruslení a třeba až na kabinu jsem viděl skoro všechno. Jak se kluci chovají, jak žijí tím play off, nebo i manželky a fanoušci… Patřilo to mezi obrovské okamžiky, které mě nabudily k tomu, že bych chtěl někdy něco takového dokázat a oslavit takový velký úspěch. Rád na to vzpomínám, byl to velký zážitek.

Od té doby už pohled na litvínovské výsledky bohužel není tak veselý. Cítíte touhu, abyste je pomohl pozvednout?
Já asi zatím nebudu jedním z těch, který by to měl nějak zvednout. Pořád jsem mladý, ale samozřejmě se budu snažit. I tím, jak přišel manažer Pavel Hynek, je tady vidina, aby se klub do budoucna zvedl. Podepsali spoustu mladých kluků, které by měli Franta s Viktorem vychovávat a postupně nám to „předat“. Do budoucna bych chtěl vidět Litvínov zase nahoře, byl by hezký pocit se tam vrátit.

Foto: Archiv Michala Guta

V čem je pro vás Litvínov specifický? Nebo místní zimák?
Když každý den jezdím kolem chemičky, je to určitě specifické… (usmívá se) Zimák i okolí jsou takové rodinné, není to tady nic velkého. Má proběhnout nějaká rekonstrukce, ale já si vůbec nestěžuju, že tady nemáme moderní arénu. Já mám tyhle stadiony rád, vždycky se mi tady dobře hrálo. Fanoušci jsou tady výborní a já se na ně strašně těším, jestli se tedy dostanu do základní sestavy a oni už budou moci chodit na hokej.

Každý hráč to vnímá jinak. Bylo pro vás strašidelné hrát bez fanoušků?
Vůbec jsem si nedokázal představit, jak to bude vypadat. Když jsem vyjel na první zápas bez nich, říkal jsem si, že je to opravdu divné a až úplně nereálné. I v Sokolově předtím chodilo dost lidí. Nedokážu si třeba představit, jak to měli kluci v NHL, kde ně chodilo dvacet tisíc a najednou nepřišel nikdo. I tady to šlo znát, většinu klubů to dost zasáhlo. Vždycky je lepší hrát doma před fanoušky, a teď tu výhodu nikdo neměl. Postupně už jsem si na to zvykl, a teď už si zase nedokážu představit, že by přišel plný barák pěti tisíc lidí… (usmívá se) Doufám, že už je tam pustí a všechno bude tak, jak má být.

Momentálně se nacházíte ve čtvrtém týdnu letní přípravy a začínáte trénovat i na ledě. Jaké byly ty první tři?
Jako kondiční trenér je tady Petr Švehla, který byl předtím v Chomutově, takže se s ním znám a nějaké přípravy už jsem pod ním absolvoval. Než jsem odešel do Ameriky, dělal jsem zase letní přípravu s Honzou Müllerem z Kadaně, takže jsem si vyzkoušel i něco jiného. Myslím, že teď je to jedna z mých nejzajímavějších příprav. Baví mě to a po třech týdnech se cítím úplně jinak. Každý den dostáváme strašné drily, ale myslím, že nám to do sezony hodně pomůže. Těším se, až třeba uvidím na ledě tu změnu, že jsem přibral nějaké kilo a budu statnější. Uvidíme, ale zatím mě příprava strašně baví.

Na čem tedy pracujete? Právě na nabírání váhy?
To už poslední tři roky nebyl žádný problém, Petr Švehla do mě dostal kila hned první rok v Chomutově. Teď je to všeobecné. V týmové přípravě to není tak, že bych se vyloženě na něco zaměřoval, ale podle toho, jak se dohodnu s Petrem, si můžu dělat nějaké detaily navíc. Teď je mým cílem zapracovat na bruslení. Jednak už chodíme na led a taky máme v Litvínově skatemill, kam začínám chodit.

„Já českou juniorku hrát nechci, a proto se snažím makat, abych se udržel v áčku. Abych byl ten hráč, kterého tam trenér nepustí.“

Zámořská cesta se pro vás tedy alespoň v mládeži uzavřela? Berete to tak, že vás osud zkrátka poslal jiným směrem?
Mrzí mě, že jsem se tam loni nemohl vrátit. Teď mám dohodu s Litvínovem, že kdybych chtěl, tak můžu na letošní rok ještě odejít. Pro mě je teď ale určitě prvním cílem dostat se do kádru Litvínova a hrát tam co nejvíc. Beru to tak, že tady už jde o dospělý hokej, zatímco tam je to pořád juniorka. Chtěl bych už hrát dospělý hokej stabilně a vybojovat si v něm nějaké místo. Dveře do Ameriky mám ještě otevřené, ale chtěl bych zůstat tady.

Počítáte ovšem i s možností, že vás Litvínov pošle do juniorky? Z extraligy sestoupí pět až šest týmů, takže se bude hrát o hodně.
Když to řeknu blbě: Doufám, že se to nestane a že si napořád vybojuju místo v áčku. Případně někde v první lize, se kterou budeme určitě spolupracovat. Doufám, že budu hrát tak dobře, aby mě pan Országh ani nechtěl pustit do juniorky, protože mě bude potřebovat v áčku. Upřímně už českou juniorku hrát nechci, ale na druhou stranu jsem hráč Litvínova a patřím mu, takže udělám, co řeknou. Pokud řeknou, že potřebují pomoc v juniorce, tak tam určitě půjdu a nebudu se hádat.

Foto: Tomáš Bouda, hcsokolov.cz

I kdyby se to třeba nedotklo vás, tak je jasné, že do dvacítky půjde z české juniorky řada hráčů. Mohlo by to mít na tým negativní vliv?
Když se podíváme na všechna mistrovství, bylo tam hodně málo kluků, kteří v té sezoně hráli českou juniorku. Pokud se tam někdo bude chtít dostat, asi bude muset hrát mužskou ligu v Česku nebo třeba juniorku ve Švédsku, v Kanadě. Jasně, když bude extrémně vidět v české juniorce, tak asi taky, ale jak říkám: Na posledních mistrovstvích tam nebyl nikdo takový. Je na trenérech dvacítky, jak budou vybírat. Ani já to místo nemám jisté, i když jsem tam minulý rok byl. Plácal jsem se tam a z osobního hlediska to pro mě bylo hrozné mistrovství. Taky jdu odznova. Podle mě ale vždycky dostane přednost někdo, kdo hraje áčko nebo juniorku v cizině, kde jsou o dost kvalitnější. Nechci nadávat na českou juniorku, ale takhle to prostě je.

Můžeme jenom doufat, že půjde nahoru…
Určitě. Je pravda, že teď bude v soutěži jiná konkurence, když se padá, ale zase aby ještě víc kluků neodcházelo… To není otázka na mě, ale spíš na jiné lidi. Já českou juniorku hrát nechci, a proto se snažím makat, abych se udržel v áčku. Abych byl ten hráč, kterého tam trenér nepustí.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz