Haken: Nikdo z nás nemůže být spokojený. Je to v mentalitě kluků

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Solidní dojmy navzdory výsledkům doprovázely premiéru ročníku 2004 ve Finsku. Ovšem tradiční turnaj v Salcburku se české šestnáctce nepovedl: Po dlouhých letech na akci podlehla Slovákům a hrála jen o konečné třetí místo.

Bronz nakonec po vítězství 11:1 i získala, nicméně domácí akademický výběr Red Bullu pro ni nebyl rovnocenným soupeřem a zápas tolik o kvalitě týmu neřekl. Mnohem zásadnější bitvy se Slovenskem a Ruskem Češi nezvládli.

Slovákům dokonce nevstřelili ani branku, sborné vysoko podlehli vinou pětigólového přídělu ve třetí třetině.

„Je to v mentalitě, nastavení kluků. My se musíme z těch „dětí“ snažit udělat připravené a dospělé hráče, kteří budou nastavení na profi hokej. Oni se to naučí, já jim věřím. Ta cesta je ale na začátku hrozně těžká,“ přemýšlí hlavní kouč Petr Haken.

Jak celý turnaj hodnotíte?
S naším vystoupením nemůže být nikdo z nás spokojený, i když jsme na závěr dvakrát vyhráli. Přijeli jsme do Salcburku hrát dva zápasy s Ruskem, a to se nám nepovedlo. Prohráli jsme si to hned tím nástupem, což si myslím, že je zdvižený prst. Hráči se musí naučit připravit na reprezentační akci hlavně hlavou, protože je to opravdu něco jiného. První zápas jsme podcenili a bylo to vidět. Nevyšla nám první třetina, pak jsme začali honit výsledek, a to nás stálo možnost zahrát si s Rusy další zápas. Slováci byli na začátku důraznější a aktivnější.

Čím to ale bylo? Mluvíte o podcenění, mysleli snad hráči až moc na druhý zápas s Ruskem?
(přemýšlí) Na první reprezentační akci šestnáctky vždycky bylo to utkání se Slovenskem podpořené obrovskou euforií, protože se pro všechny hráče jednalo o start v národním dresu. My jsme letos tu euforii zažili už v prvním utkání s Finy. A tam to přesně bylo vidět a cítit. Tým ze sebe neskutečně vymačkal maximum, právě tou chutí a nadšením, zároveň podpořenou i šikovností.

Tady ale byla téměř polovina týmu nová, tuhle chuť mohli mít další hráči…
To souhlasím, ale zase ti, co tady byli… Prostě to nebylo takové. Slováci měli nastavení na první zápas lepší. Ta první třetina nás stála celý výsledek a pak nakonec i ten celý zápas, který jsme si tady v sobotu chtěli zahrát.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

A co další utkání?
Je dobře, že jsme proti Rusku byli schopni dobře zareagovat. Bylo vidět i obrovské nasazení a změna v nástupu do zápasu. Myslím, že jsme hráče nastavili i dobře takticky, protože se nám dvě třetiny opravdu dařilo hrát s Rusy nejen chvílemi vyrovnaně, ale druhá třetina byla v našem podání opravdu výborná.

Kluci vyhrávali i osobní souboje…
Přesně tak, to byl základ a klíč k úspěchu. Se Slovenskem jsme žádné neměli, předtím nám to chybělo i ve Finsku, kde jsme nebyli schopni se vůbec s nikým srazit. Naopak nás soupeř pak tou fyzickou silou vždycky zatlačil. Každý rok je to hodně podobné, hráči se ten fyzický hokej musí naučit. Naši soutěž svou kvalitou převyšují, kolikrát podstupují minimum soubojů, a skoro každý vyhrávají. Konfrontace s nejlepšími hráči na téhle úrovni je jenom posouvá a já věřím, že tahle akce bude zase další krok k tomu, abychom byli lepší. A hlavně abychom byli příště připravení, protože nám vždycky v každém zápase vypadla jedna třetina a na čtyřicet minut se hrát nedá.

Asi tedy kromě posledního zápasu, kdy kluci vydrželi na stejné úrovni pořád.
Souhlasím. Proto jsem byl rád, že můžu říct, že si kluci ten výsledek zasloužili. Opravdu jsme kontrolovali hru. Fungovaly nám věci, které jsme si řekli, takže kluci jim musí věřit. Musí věřit, jak na ty těžké soupeře, a musí to podpořit tím nadšením a důrazem. To nám ze začátku chybělo.

Soupeř byl ale přece jen až moc snadný, hráče to pak vedlo ke zbytečným kličkám navíc.
To s tím souvisí. Když jsme pak začali hru zbržďovat a zbytečně se pouštěli do soubojů jeden na jednoho, tak se nám rozbíleja a nefungovala. Všechny branky jsme dali po tom, co jsme zrychlili hru nebo dokázali jednoduchou přihrávkou přehrát forčekující hráče.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Chtěl bych vyzdvihnout jednoho hráče, který v Salcburku podle mě odehrál všechny čtyři zápasy na vysoké úrovni, a to je Tomáš Trunda. Šel do toho se správným přístupem, nevypustil žádné střídání.
Souhlasím, nešel tady žádný standard. Opravdu to tak bylo v každém zápase a nerozlišoval, jestli je to Slovensko, Rusko, nebo Salcburk. To je přesně typ hráče, který může ostatním ukazovat, jak pracovat. I my jsme ho v šatně ocenili jako nejlepšího hráče, a určitě zaslouženě.

Co dalšího vás v sezoně čeká?
V půlce října bychom měli hrát s Německem, ale zatím to nemáme od soupeře potvrzené. Akce určitě proběhne, i kdybychom měli mít krátký kemp, abychom zase viděli a měli možnost se po začátku soutěže konfrontovat s jinými hráči.

Budete zase chtít zapojovat hráče s nejlepší aktuální formou.
Přesně tak. Potom už v listopadu jedeme klasicky do Švýcarska na tři zápasy a další průběh sezony je stejný jako v předchozích letech.

Ještě poslední otázka. Šestnáctku jste trénoval i loni, jak můžete porovnat start těch dvou ročníků? Zdá se, že se potýkáte se stejnými problémy.
Je to v mentalitě, nastavení kluků. My se musíme z těch „dětí“ snažit udělat připravené a dospělé hráče, kteří budou nastavení na profi hokej. Tam už to není o tom, aby se před každým zápasem a třetinou musel zvyšovat hlas a hrozit nebo strašit. Oni se to naučí, já jim věřím. Vždycky se to ukázalo. Ta cesta je ale na začátku hrozně těžká. Loni jsme si s ročníkem 2003 stanovili cíl hrát po Novém roce dobré zápasy, připravit tým a jeho kostru, a to máme úplně stejné i teď. Nedokážu po tomhle turnaji říct, kdo je kostrou týmu, teď opravdu ne. Věřím, že po Novém roce, až pojedeme na turnaj čtyř, už bude tým vypadat a budeme připraveni na ty nejlepší soupeře.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter