Hokej, pak škola. Jako všichni profesionálové, říká novic v NCAA Pištěk

Foto: Archiv Theodora Pištěka

Theodor Pištěk už v brzkém dorosteneckém věku odešel do Švédska, které letos v létě po pěti sezonách opustil. Další štací dvacetiletého útočníka bude zámoří a konkrétně univerzitní NCAA, kde bude nastupovat v massachusettském týmu Lowell River Hawks.

Jak teď vypadají vaše dny?
Máme hodně tréninků a do toho školu. Jak je všechno nové, snažím do sebe dostávat co nejvíc, abych věděl, co a jak. Chci se naučit, jak to všechno probíhá. Teď to mám tak, že ráno vstanu, dám si snídani a dojdu na halu, kde máme trénink a jsem tam třeba do dvanácti. Potom jdu na oběd a odpoledne máme školu, ve které mám dva až tři předměty přibližně od dvou do šesti.

Takže je to úplně otočené od českého modelu. Překvapilo vás to?
Věděl jsem to, protože ještě než jsem přišel, zjišťoval jsem si informace od známých, kteří tu hráli. Oni to tady mají tak, aby to bylo co nejvíce profesionální, mohli jsme trénovat takhle po ránu a nebyli jsme unavení ze školy. Až po hokeji si plníme školní povinnosti. I potom ale máme přístup na halu, v podstatě jakoukoliv hodinu denně, takže si můžeme dojít na halu i k večeru.

Hokej je tedy na univerzitě prioritou?
Nevím, jak je to stoprocentně, a nezjišťoval jsem, proč je to takhle nastavené, ale oni chtějí být profesionální. Všichni profesionálové na světě trénují ráno a potom odpoledne mají volno. Co jsem slyšel, hokej je na univerzitě největší sport, máme halu pro šest a půl tisíce lidí. Americký fotbal anebo něco takového tu není, takže na hokej se klade důraz.

Zaujalo vás něco na začátku?
Jediné, co mě překvapilo, je zázemí, které je na super úrovni. Máme tu úplně všechno, co si člověk může vůbec představit. Od posilovny, přes šatnu a sprchy až po vířivku. Máme tu regenerační centrum a třeba i video místnost. To se mi líbí stejně jako celkově hala.

Foto: Archiv Theodora Pištěka

Jak to máte s bydlením?
Bydlíme na kampusu asi sto metrů od haly, takže kousek, ale na druhou stranu je tu všechno hodně roztahané, takže škola může být třeba patnáct minut chůze. Máme tam ale dvě hodiny, takže to není nic hrozného. Bydlíme po třech a máme takový svůj byt, kde jsou dva pokoje, dvě koupelny, obývák a hala. Mají to dobře udělané, nemůžu si na nic stěžovat.

Jak pro vás bylo těžké opustit Švédsko?
Těžké to bylo určitě, protože jsem ve Švédsku strávil posledních pět let a udělal jsem si tam spoustu kamarádů a přátel na celý život. Z toho pohledu to těžké bylo, ale snažil jsem se změnu si nebrat a nemyslet na ni. Samozřejmě jsem si to postupem času uvědomoval, ale nebylo to nic hrozného, počítal jsem s tím, že budu odcházet, a byl jsem připravený. Nedělalo mi to problém.

Proč jste se rozhodl odejít na univerzitu?
Tady hráč dostane čas navíc připravit se na seniorský hokej. Dostanu čtyři roky na to, abych se zlepšoval a udělal ze sebe hotového hráče. V kariéře se chci dostat co nejvýš, ale nijak na to nemyslím, chci se jenom soustředit na první rok, abych ze sebe vydal to nejlepší, co umím. Od toho se všechno bude odvíjet.

Jak se těšíte na ligu?
První zápas máme na začátku října a těším se moc. Zajímá mě, jaké to bude, jak soutěž bude probíhat a co všechno bude okolo hokeje. Fanoušky budeme mít normálně na halách, takže jsem zvědavý na atmosféru. Zápasy podle mě budou na krev, hrát se bude ve vysokém tempu a na všechno bude méně času. Určitě se bude objevovat i fyzická hra.

Co vy a úzké kluziště?
Zatím dobré a ani jsem to nějak nepocítil, že by mi mělo dělat nějaké problémy. Uvidíme, jak to pak bude v zápasech, až se rozjede liga, anebo při nějakých herních cvičeních a podobných věcech. Zatím s tím problém nemám.

Jaké máte týmové ambice do nadcházející sezony?
Určitě nejvyšší. Co jsem zatím pobral, všichni tady chtějí vyhrávat a dokázat za rok co nejvíc. Osobně bych si chtěl zvyknout na americký hokej a samozřejmě se pokusit pomáhat týmu tím, čím já mu můžu pomoci.

Foto: Archiv Theodora Pištěka

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter