Holčák po vítězném turnaji osmnáctky: Poslali jsme vzkaz, že budeme hrát o zlato

Reprezentace do osmnácti let se připravuje na vrchol sezony, který přijde v podobě mistrovství světa v dubnu, a na turnaji pěti zemí ve Švýcarsku si pořádně zvedla sebevědomí. Vítězný turnaj v Zuchwilu přiblížil Tomáš Holčák.

Tomáši, máte za sebou turnaj pěti zemí v Zuchwilu, jak se za ním ohlížíte?
Myslím si, že to byl celkově dobrý turnaj. Vyhráli jsme, což je super, ale brali jsme ho hlavně jako přípravu na mistrovství světa, abychom se sehráli a vyzkoušeli si nové věci. To se nám povedlo. Ještě nás čeká jeden turnaj ve Finsku a potom už bude následovat vyvrcholení sezony ve Švýcarsku.

Odehráli jste čtyři zápasy ve čtyřech dnech, jak náročné to bylo?
Bylo to hodně náročné, ale na druhou stranu jsme zase měli výborný realizační tým, který nám pomáhal s regenerací. Měli jsme perfektně zařízeny masáže i jídlo, takže se to dalo zvládnout. Taky si myslím, že takový zápřah může mít jen pozitivní vliv vzhledem k mistrovství světa, které se taky hraje ve velkém tempu. Nemělo by nás to potom překvapit nebo zaskočit.

Měli jste čas i na jiné aktivity, nebo vás nabitý hokejový program naplno zaměstnal?
Mimohokejových aktivit tam moc nebylo. Jenom jsme třeba s kluky hráli na hotelu karty nebo podobné hry. Ven jsme ale třeba moc nechodili, spíš jsme se snažili odpočívat mezi zápasy.

První zápas jste odehráli hned 26. prosince, jak vypadaly vaše Vánoce?
Já jsem si užil Vánoce doma 23. a 24. prosince. Další ráno už jsme se zase sešli v Písku a celý den jsme cestovali. Před zápasem jsme měli ráno lehčí rozbruslení, abychom si osahali led.

Nepodepsal se shon pod začátkem prvního utkání s Německem, který nebyl příliš vydařený?
Je to asi možné. Spíš si ale myslím, že byl začátek utkání s Německem o naší psychice. Měli jsme ze soupeře trošku strach a hráli moc zbrkle. Fyzická únava tam ale určitě také hrála nějakou roli.

Zápas jste nakonec otočili a vyhráli v prodloužení, kde nastala změna?
Přibližně v polovině zápasu jsme začali hrát tak, jak jsme si před zápasem řekli. Nebáli jsme se víc tvořit s pukem a začali si víc věřit. Naštěstí se nám to povedlo otočit.

A poté se vám podařilo porazit i Finy…
Zápas s Finskem jsme odehráli dobře. Celý zápas jsme jeli ve stejném tempu, nebyly tam žádné výpadky ani na jedné straně, takže to byl určitě nejvyrovnanější zápas. Zároveň taky nejrychlejší a s nejtěžším soupeřem. Neměli jsme viditelně navrch, rozhodly malé detaily.

Dodala vám výhra sebevědomí?
Určitě ano. Vyhrát s Finy se nepoštěstí pokaždé. Určitě nás to nakoplo směrem do posledních dvou zápasů.

Hned v dalším utkání jste Slováky porazili vyšším rozdílem, a to 5:2…
Se Slováky to byl hodně emočně vyhrocený zápas. Byli jsme hodně trestaní, což nám ve finále mohlo zápas klidně prohrát, ale hráli jsme dobře oslabení. Naštěstí jsme nakonec vyhráli.

Máte pro vyhrocenost zápasu nějaké vysvětlení?
To asi ne, žádný konkrétní důvod bych tam nenašel. Šlo o to, že Slováci na nás šli od začátku hodně fyzicky, takže probíhaly i nějaké slovní přestřelky. Asi proto to bylo nakonec tak vyhrocené.

Prohráli jste jediné utkání, a to s domácím Švýcarskem. Co klíčového se tam odehrálo?
Švýcarům uznali gól, o kterém si myslím, že určitě neměl platit. Pískli ho tak zvláštně, až několik sekund po tom, co už mělo být dávno odpískáno něco jiného. Puk šel od tyčky ven, Švýcaři se začali radovat, a aniž by se rozhodčí podívali třeba na video, tak gól uznali. Potom tam, stejně jako v předchozím utkání se Slovenskem, bylo z naší strany hodně zbytečných vyloučení. Můžeme být rádi, že jsme to dotáhli až do nájezdů, protože tolik vyloučení si rozhodně na mistrovství světa nemůžeme dovolit.

Podepsal se na vás nějak gól, s jehož regulérností jste nesouhlasili?
To si úplně nemyslím. Určitě nás to štvalo, ale nijak zvlášť už jsme se na to nesoustředili a snažili se jít v zápase dál. Nenechali jsme se tím nějak ovlivnit.

I jeden bod nakonec stačil k vítězství, které jste si navíc zajistili už den před koncem turnaje. Jaké to pro vás bylo?
(směje se) Tak my jsme hlavně původně nevěděli, že nám stačí bod. Před zápasem jsme si mysleli, že potřebujeme minimálně dva. Po zápase jsme byli samozřejmě zklamaní z toho, že jsme prohráli, a když jsme se pak dozvěděli, že nám stačil jen bod, tak se to celé obrátilo. Začali jsme se v kabině radovat. To je asi taky můj oblíbený moment, na který budu vzpomínat. V tu chvíli už je vám asi všechno ostatní jedno. Kdo dal vítězný gól, kdo co dal a kdo co nedal, co mohlo být a nebylo… V takový okamžik jste rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Cítili jste třeba už před turnajem, že by to mohlo vyjít?
Určitě jsme do toho turnaje šli s tím, že ho chceme vyhrát. Nějaké speciální očekávání od toho, jak si tým sedne, jsem ale já osobně neměl. Byl jsem na to sám zvědavý. Samozřejmě jsem ale věřil, že na to máme.

Jaká se sešla parta?
Stejně jako na všech reprezentačních srazech se sešla výborná parta. Jsme všichni dobří kamarádi, nemáme tu žádné skupinky ani rozpory, což si myslím, že je ve finále naše silná stránka. Hrajeme jako jeden muž, jako jeden tým. Když se nedaří, tak se navzájem povzbuzujeme a dáváme do toho maximum.

Padly v kabině po skončení turnaje nějaké komentáře?
Trenéři nám pogratulovali a potom už jsme to nijak neřešili, jenom jsme oslavovali, hrály písničky. Když jsme odjížděli, tak jsme si připomněli, ať jsme nohama na zemi, protože ta hlavní část teprve přijde.

Co pro vás osobně výhra na takovémto turnaji znamená?
Myslím si, že to pro nás byl dobrý odrazový můstek směrem k mistrovství světa. Všem týmům, nejen těm, co byly tady na turnaji, ale i Kanadě a Americe, jsme dali jasně najevo, že my budeme jedni z kandidátů na zlatou medaili na mistrovství. S tím jsme do toho podle mě také šli. Poslat vzkaz, že my budeme ti, kteří budou hrát nakonec o zlato. Také pro nás je to psychická vzpruha a víme, že na to máme.

Jako tým jste si v zápasech vyzkoušeli mnoho různých situací. Které utkání dalo vám osobně nejvíc?
Řekl bych, že všechny zápasy byly, co se zkušeností pro mě osobně týče, stejné. Jsou to zápasy za národní tým, což už samo o sobě je super zkušenost a pocta. Každý zápas měl v sobě něco malinko jiného, ale vesměs to bylo už jenom to, že můžu hrát za národní tým.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter