Jak došli ke stříbru? Analytik Morkes shrnuje to nejlepší z českého týmu

Baví ho rozebírat hokej pod jiným úhlem, než je obvyklé. Jan Morkes alias Hockey Ninja reprezentaci už čtvrtou sezonou pomáhá jako analytik, a tak může nabídnout netradiční pohled také na české výkony z Kanady. Jedním dechem ale dodává, že stříbrné zásluhy nejsou jeho – radost má spíše z možnosti rozebrat celý turnaj do detailu.

„Analytika pro mě nejsou jen statistiky. Vnímám ji jako sběr všech dostupných informací pro rozbor zápasů, hráčů i trendů v hokeji. Speciálně ve sportu platí, že dějiny píší vítězové, ale abyste se mohli dobře rozhodovat, hodí se nezapomínat, jak k těm vítězstvím došlo,“ říká hned na úvod Morkes.

Čím přesně pomáháte reprezentaci na šampionátech?
Na turnaji typu mistrovství světa to znamená rozebírat zápasy bez emocí a zkreslení pod dojmem výsledku – s pomocí jasně definovaných čísel a kategorií. V nich se snažíme objektivně popsat, co se v zápase reálně dělo, a jak nebezpečné oba týmy byly. Trenéři dvacítky tak po zápasech pravidelně dostávali reporty. Shrnuli jsme jim nejdůležitější situace, typy útoků, ale také hráče, kteří se do jednotlivých situací dostávali. 

Očekával jste, třeba i díky analytice, jak silný bude letos český výběr?
Myslím, že to čekal málokdo. Samozřejmě bez Ruska odpadá z turnajů jeden silný soupeř, ale nešlo jen o zisk medaile – důležité je to, jakým stylem k ní hráči došli. Analyzoval jsem předchozí mistrovství, viděl hráče v jejich klubech, v přípravě, četl různé scouting reporty a řekl bych, že spousta kluků si v očích hodnotitelů zvedla potenciál. Tým nám během turnaje rostl před očima a dokázal posouvat své limity.

Pár odvážných novinářů ze zámoří ale Čechům medaili předpovědělo.
Ano, je třeba uznat, že někteří experti měli český tým v predikcích vysoko. Měli jsme obránce, kteří nastupovali už do několikátého mistrovství v této kategorii, což se také projevilo. Zároveň týmy ze světové špičky nepodávaly vždy výkony, na které jsme u nich obvykle zvyklí. My jsme udělali krok dopředu, oni o stupínek spadli. Výsledkem bylo nejzajímavější mistrovství světa juniorů za poslední dobu.

V čem letos vynikali čeští hokejisté?
Nebyl jsem na místě, můžu hodnotit jen z dění na ledě. A kdybych měl vyzdvihnout jeden herní faktor, tak že pět hráčů jezdilo dozadu i dopředu. Zní to triviálně, ale v době svázané defenzivní taktikou je každé dočasné přečíslení velmi cenné. Pokud se všichni poctivě vrátí, takové přečíslení proti vám nejenže nevznikne, ale ještě si bránící hráči navzájem pomůžou, takže soupeř se najednou musí probíjet proti dvěma, třem hráčům. A to není snadné ani pro Connora Bedarda.

Najednou Češi předváděli moderní a sebevědomý hokej, že?
Platí to i směrem dopředu. Naši obránci se skvěle zapojovali do protiútoků, vytvářeli potenciál pro přečíslení. Trenéři z NHL ve svých prezentacích často opakují, že je klíčové vyhrát svůj závod, porazit „svého“ soupeře (hráče, který vás má bránit), a vytvořit tak výhodu pro svůj tým. Když to děláte pravidelně a zvládnete to ubruslit, vytváříte tím neustále potenciál pro přečíslení dva na jednoho, tři na dva, čtyři na tři a podobně. Ne vždy je podobná poctivost samozřejmostí, ne vždy se jí podvolí celý tým, proti všem soupeřům a za jakéhokoli stavu…

Slavný zápas, který odstartoval MS výhrou proti Kanadě, vypadá na střelecké příležitosti a šance trochu jinak. Na druhou stranu Češi naopak přehráli Švédy ve skupině a zápas prohráli v prodloužení.

Stříbrná juniorka opravdu hrála jako tým.
Myslím, že nejlepším důkazem toho je dění na ledě. Trenéři nemuseli dělat taktické ústupky, na první pohled jste v zápase nepoznali, která lajna zrovna hraje. Všechny hrály to stejné, podařilo se složit kompaktní tým se spoustou silných hráčů. Zároveň ale uměli dobře bruslit a zvládli být aktivní dopředu i dozadu.

V TOP10 bodování turnaje není žádný Čech, ve druhé desítce jich ale najdeme hned sedm, z toho tři obránce.
Hezkým symbolem týmovosti může být i to, že každý hráč v zápasech alespoň jednou bodoval. Samozřejmě ne všichni mohou mít tak dobré ofenzivní statistiky jako brankář Tomáš Suchánek, který překonal rekord turnaje, ale snad kvůli tomu neodjíždí zklamaní... (směje se)

Herní filozofii by mohli popsat spíše trenéři. Přesto se zeptám i vás, na čem byla naše hra založená?
Z analytického hlediska byl kromě už míněných principů důležitým prvkem ofenzivy forčeking, který vytvořil významnou porci šancí týmu ve hře pět na pět a hlavně přenesl těžiště hry směrem k soupeři. Hrálo se „u nich“, na jejich půlce, soupeři se těžko dostávali do tempa a ke své hře. A dělali chyby při rozehrávce. Snad kromě Kanady s tím všechny ostatní týmy měly problém, včetně Švédů. Forčeking pomáhal i dalším složkám hry. I když jsme poslali na branku relativně málo nebezpečnou střelu, tým byl schopen znovu se dostat ke kotouči a vytvořit si další a další příležitosti. A hráči to většinou zvládli ubruslit.

Ve využívání šancí jsme byli s úspěšností 14,92 % nejlepší na turnaji. Dalo by se napsat, že díky efektivitě máme medaili?
Úspěšnost střelby je trochu nešťastná statistika, protože ji ovlivňuje i počet střel, kolik z nich bylo zblokováno a místa, odkud tým střílí. Spíš bych zmínil schopnost vytvářet si šance, mít kvalitní střely a naopak je nedávat soupeři. V bilanci šancí jsme byli v plusu ve všech zápasech kromě finále. Byli jsme po Kanadě a USA tým, který si vytvořil třetí nejvyšší počet šancí a očekávaných gólů na turnaji. A to je myslím klíčové pro dlouhodobý úspěch – umět si vytvářet víc šancí, než dovolíte soupeři. A mít ideálně víc způsobů, jak k nim dospějete, abyste nebyli zranitelní, když vám soupeř takticky nějakou sebere. A taky potřebujete mít trochu štěstí.

Klíčový byl také výkon brankáře Suchánka s úspěšností zákroků 93,41 %.
Bez skvělého gólmana se na krátkodobém turnaji dělá úspěch těžko. Tomáš Suchánek měl spoustu zázračných zákroků a působil jistě. Zároveň bych vyzdvihl obrannou práci celého týmu, který situace dobře dobrusloval a ve vlastním pásmu poctivě snižoval kvalitu soupeřových střel, ať už blokem nebo zmenšováním prostoru pro střelu pomocí těla či hokejky. Hrozně rád bych podobné věci vyčíslil, ale v této chvíli to zatím technicky není možné a musíme kombinovat čísla s osobním úsudkem.

Zkusíme to i u oslabení (90,48 %) a přesilovek (23,81 %)?
Klíčová byla hlavně oslabení, ve kterých se podařilo pokrýt většinu nebezpečných akcí soupeře a neinkasovat. Tým měl aktivní přístup, mnohdy zabránil, aby se protihráči vůbec rozestavili v pásmu. Našich pět gólů z přesilovek poté patřilo spíš k průměru turnaje. Není to špatná hodnota, ale nebyla klíčová. Kanaďané jich dali 14 s neuvěřitelnou průměrnou úspěšností 47 %.

Statistiky nejsou jen čísla, naopak čím lépe se dají data přeložit do hokejové řeči, tím jsou pro týmy užitečnější. Na obrázku jsou střelecké mapy týmu rozdělené dle herních situací (data zatím bez finále)

Bylo znát, že většina českých juniorů hraje v zámoří, takže je zvyklá na rozměry, rychlost i styl severoamerického hokeje?
Podle mě ano. Nejenže byli zvyklí, ale zároveň prakticky všichni hráči mají v kanadských juniorkách stabilní roli a spoustu času na ledě, takže jeli na turnaj z plného zápřahu. Což bohužel poslední roky nebylo kvůli covidu, posouvaným turnajům a dalším omezením možné. Jsem rád, že si hráči mohli konečně zahrát na „normálním“ mistrovství.

Česká parta najednou dohrávala souboje, získávala nerozhodné kotouče, u mantinelů si podržela puk. Umíte takové faktory popsat v číslech?
Úspěšnost v soubojích je statistika, kterou chce znát každý trenér, ale analytikům se z ní ježí vlasy. Soubojů jsou totiž v zápase stovky, možná tisíce, a definovat, jak by se měly objektivně počítat, je prakticky nemožné. Tím neříkám, že nejsou důležité, jen se dívám velmi skepticky na možnost je přesně zkalkulovat. Jestli ale trváte na nějakém čísle, podle údajů společnosti Instat jsme měli v zápasech třetí největší počet soubojů o puk a byli jsme třetí v jejich úspěšném zvládání (51 %). Můžete tomu věřit? Možná.

Často vyzdvihovaná byla také úspěšnost na buly. Do jaké míry mohou vyhraná vhazování ovlivnit zápas?
Vhazování jsou jednou z mála statistik, která je během zápasu snadno k dispozici, a proto se o ní hodně mluví. Ale její reálný vliv na hru je nižší, než si většina lidí myslí. Přesto se samozřejmě hodí mít puk na holi a začínat s ním střídání. A mít potom v klíčovém okamžiku důvěru v centra, že vyhraje buly, je k nezaplacení. Trenéři měli k dispozici informace o úspěšnosti hráčů z klubů a myslím, že svou kvalitu hráči prokázali i na mistrovství.

Trenéři se mimo jiné postarali i o rovnoměrné rozdělení ice-timu mezi všechny čtyři formace. Každá měla svůj přínos, na led mohl jít kdokoli do jakékoli situace, souhlasíte?
V obecné rovině souhlasím. Ale byl bych asi špatný analytik, kdybych nebyl schopen vypíchnout rozdíly mezi hráči, v pravděpodobnostech, že někdo vstřelí branku, v jeho přínosu pro tým. Není to automaticky uvažování v kategoriích lepší/horší, častěji spíš v hlubším pochopení, co pro tým který hráč dělá, jakou mnohdy neviditelnou roli obstarává. Hráči tohoto týmu nicméně ukázali, že pokud se všichni podřídí společnému cíli, cesta k úspěchu je bližší, než se zdálo. A v konečném důsledku z toho všichni budou profitovat i v osobních kariérách. Držím jim palce!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter