Je to cesta plná potu, slz a radosti, líčí Matějová. Láká ji i domácí mistrovství

Petra Matějová | Foto: Helena Hegeďová

Našlapanou sezonu má za sebou útočnice Petra Matějová. Na klubové úrovni zvládla úspěšný ročník s dorostem Vsetína a ženskému týmu Valašského Meziříčí pomohla k možnosti hrát příští rok nejvyšší soutěž. Vidět ovšem byla i na mezinárodní úrovni, kde je její progres nejvíce znát.

Petra Matějová má za sebou další z nabitých sezon. Zaujala v reprezentační osmnáctce a se vsetínským dorostem dokráčela ve druhé nejvyšší soutěži až do baráže o extraligu.

Valachům sice postup mezi elitu nakonec těsně unikl, jedno vítězství v soutěži ovšem Matějová v uplynulém ročníku přece jen oslavila. Ženský tým Valašského Meziříčí si totiž triufem zajistil možnost podat pro příští ročník přihlášku do Extraligy žen.

Petro, jste spokojená s tím, jak jste se během sezony hokejově posunula?
Určitě. Viděla jsem pokroky už na začátku sezony, v jejím průběhu i na konci. Ať už to bylo po fyzické, výkonnostní, nebo hokejové stránce. Dokážu lépe číst hru, mám přesnější nahrávky a střelbu. Celkově vidím progres, i když mám stále co zlepšovat a na čem pracovat. Od toho ale hokej hraju, abych se neustále zlepšovala a posouvala.

Z jakého progresu máte největší radost?
Asi z toho v přístupu a fyzičce. V poslední době jsem taky hodně zlepšila právě střelbu, dávala jsem i góly, zejména v ženské kategorii, v té klučičí je to přece jen trochu těžší.

„V poslední době jsem taky hodně zlepšila právě střelbu, dávala jsem i góly, zejména v ženské kategorii, v té klučičí je to přece jen trochu těžší.“

Vnímala jste svůj progres v zápasech?
Ano, když se hraje na dvě nebo tři lajny, tak jste stále v tempu, a to mně vyhovuje. Tam se právě ukáže fyzička každého z nás. Něco dobruslíte, vybojujete puk, dobře založíte akci, zastavíte soupeře u mantinelu, zblokujete střelu, přesně nahrajete, no a třešnička na dortu je, že dáte gól. To jsou detaily, které dělají hokej hokejem. Proto je hokej pro diváky tak atraktivní.

jednom z rozhovorů vás pochválil také trenér Andrašovský…
Z toho jsem měla opravdu velkou radost, protože díky reprezentačním trenérům jsem se hodně posunula a makám na sobě dál. To vám dodá takovou motivaci, že místo na sto jedete na tisíc procent. Jsem vděčná za to, že dokázal ocenit moji práci a píli. Samozřejmě to zahřeje u srdce, když vás někdo takhle vyzdvihne a pochválí. Moc si toho vážím a děkuji mu.

Jakým způsobem na sobě pracujete?
Máme velmi kvalitní suché v klubu, kondiční trenéři se o nás dobře starají. Je asi jasné, že třeba schody nebo tabata nikdy nikoho bavit nebudou, ale je to potřeba. Samozřejmě si dávám i něco navíc. Mám různá videa od naší kondiční trenérky Zuzky Maňasové z reprezentace. I když nemáme zrovna reprezentační sraz, tak s ní komunikuji, kdykoliv jí napíšu a zeptám se na něco, tak mi vždy poradí a pomůže. Je to super mít takového člověka. Pak si také chodím zaběhat, na kolo, plavání, tenis, stolní tenis, basket, kousek od nás máme workoutové hřiště, no a když nemám právě obuté hokejové brusle, tak si nasadím inline brusle. Prostě celkově trénink doplňuji ostatními sporty.

Petra Matějová

Petra Matějová | Foto: Karel Švec, Český hokej

Jak tedy vypadala vaše sezona?
Byla to jedna z náročnějších sezon, i když oproti té minulé byla o něco kratší. Reprezentační sezona nám skončila v dubnu, ale její vrchol byl v lednu na mistrovství světa ve Švédsku. Bylo to vlastně moje druhé mistrovství a každé bylo pro mě velkým zážitkem. Pro mě je velká čest reprezentovat naši zemi. Po tom snad touží každý.  Ne každému se to však splní, mně ano a byla jsem za to nesmírně vděčná. Snad budu mít ještě v budoucnu šanci se na další mistrovství světa žen dostat. Právě v těchto dnech jsem se dozvěděla, že v roce 2025 bude pořadatelem Česká republika. O to více je to pro mě motivující. V dubnu jsme celou reprezentační sezonu ukončili turnajem, nebo spíš přáteláky, ve Finsku, což byla také výborná zkušenost. V dorostu se nám bohužel nepodařilo postoupit do extraligy, chyběl krůček... Ale tak to ve sportu prostě chodí. Nicméně si myslím, že to byla i tak velmi úspěšná sezona.

Vraťme se ještě k poslední akci ve Finsku. Překvapilo vás, že jste na ni zamířila, když jste měla po mistrovství?
Bylo to velké překvapení, protože jsme si myslely, že budou pozvané mladší holky, aby si na osmnáctku lépe zvykly. O to větší radost jsme měly, když se na soupisce objevila i jména nás, které v osmnáctkách končí. Bylo nám řečeno, že jsme byly dobrý ročník a toto je poděkování za naši práci. Moc nás to potěšilo, proto jsme se snažily všechny tři zápasy ve Finsku vyhrát, což se podařilo. Byl to další skvělý zážitek a vzpomínka, kterou si budu ještě dlouho pamatovat.

„Dali jsme do toho opravdu všechno, výkonnostně jsme byli srovnatelní, ale chyběl tam ten poslední krok. Pevně věřím, že se nám to tento rok podaří.“

Co vlastně říkáte na svou reprezentační sezonu?
Ze začátku to bylo super, například turnaj v Teplicích se mně opravdu povedl. Měla jsem z něho dobrý pocit, ale pak se to nějak zaseklo. Mistrovství světa nám bohužel nevyšlo a bylo z toho opět páté místo jako vloni. Hned v úvodu mistrovství nám onemocnělo pár hráček, přidávaly se další, pak nastal sporný moment v klíčovém utkání s Finskem… Ale už je to za námi. Opravdu jsme všechny moc chtěly přivézt medaili, ale nepodařilo se. Přestože jsme prohrály, cítila jsem, že oproti minulé sezoně šel můj výkon zase o něco nahoru, proto chci na sobě stále pracovat, zlepšovat se, aby se mě podařilo dostat se na nějaký kemp s A-týmem žen. To bych si moc přála a udělám pro to vše.

A jak jste spokojená se svými výkony v klubu?
Více zápasů jsem odehrála samozřejmě v základní části a doufám, že jsem svými výkony a přístupem trenéry nezklamala. Bodů jsem sice moc nenasbírala (směje se), ale snad jsem byla platným hráčem. Zápasů bylo hodně, pokud si pamatuji, tak jsem odehrála asi 22 zápasů a doufám, že na to tento rok navážu. Dorostenecký hokej je jiný než ženský, je rychlejší, kontaktnější a posouvá vás ve všem dopředu. Chtěli jsme pro Vsetín získat zpět Extraligu dorostu, ale nebylo nám přáno. Dali jsme do toho opravdu všechno, výkonnostně jsme byli srovnatelní, ale chyběl tam ten poslední krok.  Pevně věřím, že se nám to tento rok podaří.  

Foto: Micheline Veluvolu / HHOF-IIHF Images

Co vás nejvíce posouvá?
Určitě tréninky a hlavně zápasy s dorostem. Zápas je v podstatě nejlepší trénink. Máme tu výhodu, že můžeme i v tomto období trénovat na ledě, a to ve středisku Kapka Resort ve Lhotě u Vsetína. Je to super a moc si toho vážíme. Ledy máme dvakrát do týdne. Jeden trénink je zaměřený na dovednosti, druhý na kondičku. Hra s kluky mě hodně posouvá dopředu, myslím si, že mě daleko lépe připraví na případné angažmá v zahraničí, než kdybych hrála jen s ženami.

Je něco, co musíte v ženském hokeji dělat jinak?
Musím přepnout hlavně ve hře do těla, u žen nemůžu do někoho jen tak naletět. U kluků zase musím být více zpevněná a všímat si hry kolem sebe. Neřekla bych, že je to u žen úplně pomalejší, ale přece jen nějaký skok tam je. Rozdíl je taky ve výkonnosti. Když kluci jednou zaberou, tak dokážou vyvinout větší rychlost nebo někdy u mantinelu skoro nemáte šanci (směje se). Holky jsou spíše techničtější, takové hračičky.

„Někdy opravdu vyloženě napadám a snažím se soupeři znepříjemnit hru.“

Můžete naopak něco z ženského hokeje přenést do mužského?
Asi dotěrnost. Někdy opravdu vyloženě nepříjemně napadám a snažím se soupeři znepříjemnit hru. To je asi můj největší přínos.

Jaký je nyní váš program?
Na začátku května nám s dorostem začala letní příprava, jak už jsem zmiňovala. Tréninky máme každý den, víkendy máme volné. V červenci budeme mít tři týdny volno a potom zase začneme trénovat.

Stíháte tréninky skloubit se školou?
Studuju na vsetínském gymnáziu a mám individuální vzdělávací plán, jinak by to opravdu nešlo. Těch akcí, tréninků a zápasů je hodně. Všichni vyučující mi ale maximálně vychází vstříc, můžu za nimi přijít a domluvit se na zkoušení, případně dovysvětlení některého učiva. Jsem zde moc spokojená. Teď se blíží konec školního roku, mám relativně více času, tak se snažím, aby známky byly co nejlepší. Snad se mi to podaří (směje se).

Foto: Helena Hegeďová

Jaké jsou vaše cíle pro příští sezonu?
V hokeji se chci posunout opět dál. Pokusím se zase dostat do sestavy dorostu. Ráda bych se také podívala do reprezentace žen, i když vím, že je to tam hodně plné, míst málo, ale třeba se na mě usměje štěstí, kdo ví... (usmívá se)

Kromě již zmiňovaného hrajete také v ženském týmu Valašského Meziříčí. Jaká byla sezona tam?
Měla jsem docela dost bodů, i když jsem nastoupila do už rozběhlé soutěže. Samozřejmě úroveň tam není tak vysoká jako v první lize dorostu. Měly jsme dobrý tým, vyhrály jsme tabulku a teď se uvidí, zda vezmeme extraligovou licenci. Pro mě by to samozřejmě bylo dobré, protože na extraligu se dívá o trošičku více lidí a trenérů. Hraje se proti kvalitnějším týmům a myslím si, že by to mohlo mít i lepší parametry. Uvidíme, je to v řešení. Jinak to byla fajn sezona, zápasy jsem si užívala, i když jich bylo jen pár. Postup byla sladká tečka na konci.

Takže je Extraliga žen ve Valašském Meziříčí reálná?
Je to tak padesát na padesát. Buď to vyjde, nebo ne.

„Hrát hokej v zahraničí a zároveň tam i studovat je mojí velkou motivací.“

Přemýšlela jste už dřív o tom, že byste hrála českou ženskou extraligu?
Byli se na mě podívat trenéři z Karviné. Zájem byl, ale bohužel jsem to časově nestíhala ani se školou, ani s hokejem tady na Vsetíně. V té době jsem si říkala, že to nemá cenu, teď už bych do toho možná šla. Tehdy jsem byla mladší a takové věci jsem příliš neřešila, byla jsem ráda, že můžu hrát za Valašské Meziříčí, což bylo super, nemusela jsem tak daleko dojíždět. Právě v tom vidím i docela nevýhodu, že ženských týmů je podstatně méně než u kluků. Holky se pak většinou skládají jen na zápas a netrénují spolu, protože to z hlediska dojíždění není možné.

Mluvila jste i o zahraničí…
Je to v řešení, zatím bych to nechtěla více specifikovat. Ještě se to vyvíjí, takže uvidím, jak to bude dál. Hrát hokej v zahraničí a zároveň tam studovat je mojí velkou motivací. Prostě bych se chtěla hokejem bavit a mít to vlastně dva v jednom (směje se). Myslím si, že šance tady jsou. Velkým vzorem jsou mi právě holky z áčka, které to tak mají.

V livestreamu na instagramu vsetínské mládeže jste v únoru zmínila o svých hokejových začátcích: „Pan trenér se na mě díval stylem, že u toho vydržím maximálně rok a pak můžu třeba na krasobruslení.“ Jak se ohlížíte právě za svými začátky a co vás na hokeji zaujalo natolik, že s ním počítáte i do budoucna?
Pokud hrajete hokej s klukama, zažijete i spoustu vtipných momentů, příhod, historek. Lidé si na mě ukazují a nevěří, že i holka může hrát hokej (směje se). Byla to, a ještě bude cesta plná slz, potu, odříkání a tvrdé práce, ale zároveň štěstí a radosti, že můžete dělat to, co vás baví a naplňuje. Pozitiva prostě převažují. Každý trenér, ať už to bylo v přípravce, nebo v dalších kategoriích, mě naučil něčemu novému a jsem jim všem za to moc vděčná. Chtěla bych zároveň poděkovat i trenérům v reprezentaci, že mi dali šanci, celému realizačnímu týmu, bez kterého bychom se neobešly, pro mě hlavně fyzioterapeutka Terka Kraváková, nyní už Pekařová, ze Zlína, která mě vždycky dokázala dát do kupy a jsem s ní v kontaktu doposud. Nebo ještě zmíním našeho kustoda Ferryho, od kterého jsme měly vždy prvotřídní servis. Dodnes mám s mnohými stále přátelské vztahy, mohu se na ně obrátit, popovídat si. Byly to krásné dva roky v osmnáctkách, reprezentovat je vždycky čest. To samé mohu říct i o trenérech na Vsetíně. Po hokejové stránce mi toho dali opravdu hodně a posunuli mě i jako člověka. Díky všem trenérům, které jsem měla možnost poznat, jsem dnes na daleko lepší úrovni, než jsem byla.

 
 
 
View this post on Instagram

A post shared by VHK ROBE Vsetín - mládež (@vhk_mladez)

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz