Kluci se obětovali pro tým, děkuje Hambálek s nulou. Pomohly mu i fotbal a tenis

Foto: Jan Běhounek

Dorostenci Liberce byli poslední, kteří v nadstavbové skupině A čekali na vítězství, a v sobotu se konečně dočkali – vynulovali pražskou Spartu. Obětavý výkon týmu kryl z brankoviště Vojtěch Hambálek, jenž kvituje přístup ke svátečním tréninkům a prozrazuje psychickou stránku čistého konta.

Taky jste si řekli „konečně“?
Ano. Spadl nám všem kámen ze srdce a jsme za výhru rádi. Určitě jsme měli v nadstavbě vyhrát dřív, ale aspoň už jsme vyhráli teď. Že jsme nakonec nedostali ani gól, byl takový bonus. Doufám, že teď místo šňůry proher bude šňůra výher.

Vojtěch Hambálek

brankář, 18 let

Reprezentace 20 (celá sezona) 2023-2024

Z 4

V 2

P 3.18

Ú% 87

Čím to bylo, že se vám výsledkově nedařilo?
To se takhle jednoduše nedá říct, bylo to jedno s druhým. Měli jsme hodně zraněných, takže se nám nesešli hráči a neměli jsme plný kádr, jak bychom chtěli hrát v plné sestavě. Zranění hrála velkou roli, protože nám vypadli střelci, kteří byli vysoce postavení v žebříčku bodování celé soutěže. Tím nechci podceňovat ostatní kluky z týmu, mohli jsme dát více gólů, než co jsme dali, protože jsme na to měli šance. Neproměňovali jsme je, ale teď jsme se proti Spartě rozstříleli, tak už to snad půjde.

Jak bylo těžké držet se psychicky v pohodě, přestože se vám nedařilo výsledkově a šla proti vám i zranění?
Myslím, že by to nešlo, kdybychom neměli tak dobrého trenéra. V tomhle nás podporuje a říká nám, že bude všechno zase dobré a musíme makat ještě víc, než jsme makali předtím, abychom vyhráli. Má dobrou autoritu, takže jsme ho poslechli a domluvili jsme se, že budeme držet dobrou náladu a budeme makat. On tvoří tak osmdesát procent z té dobré nálady.

Takže vás z toho zkoušel dostat jenom prací?
To zase úplně ne. Měli jsme i odpočinkovější dny, kdy jsme třeba jenom hráli, abychom se tím hokejem bavili, což je taky důležité. Hlavně teď přes vánoční svátky jsme trénovali někdy od 26. do 30. prosince a tam jsme jenom hráli, takže jsme se ze čtyř proher, které byly předtím, takhle dostali. Hodně jsme se na tréninku bavili, byla to spíš zábava než nějaké makání.

Pojďme k zápasu na Spartě: Jaký byl?
Do zápasu jsme nastoupili s tím, že musíme vyhrát a nemůžeme domů odjet bez bodu. Jeli jsme tam vyhrát. Všem se tam zápas podařil a hráli jsme šedesát minut stejný hokej, soupeře jsme přebruslili, blokovali jsme více střel a celkově jsme hráli lépe.

Vy jste na dvaadvacet zákroků vychytal nulu. Byla hodně cenná?
Má pro mě obrovskou hodnotu. Už nejenom z hlediska předchozích proher, ale hlavně proto, že mi v ní kluci strašně moc pomohli a obětovali se pro tým. I za vysokého stavu, když to ke konci bylo 7:0, pořád skákali do střel. Už bych ani neřekl, že by do střely někdo skočil, ale kluci pořád blokovali dál. Hodně mi pomohli a jsem za to strašně šťastný.

Byla to pro vás těžká nula, ať už po psychické stránce, anebo z pohledu samotného brankářského výkonu?
Psychicky to pro mě bylo docela náročné, protože v posledních dvou minutách byla jedna tyčka, takže už jsem si přál, abych to udržel, i když to bylo takhle na hraně. Vlastně každá nula je pro brankáře psychicky náročná, protože vždycky může soupeř ujet dva na nula a vyšachovat to do prázdné. Nám se to v tomhle zápase vůbec nestalo, jeli snad jenom čtyřikrát sami na bránu, ale víc jsme je k ničemu nepustili. Nic jsme jim nedovolili, nulu mi zařídili spoluhráči, kteří stáli přede mnou, já jsem je jenom podržel, když to opravdu hořelo. Zase až tak náročná nula to vlastně nebyla.

Foto: Jan Běhounek

Máte teď v dorostu Liberce jistou pozici jedničky?
Zatím mám nejvíce odchytaných zápasů, takže jsem asi jednička já, na postu dvojky se kolegové točí. Je to každý zápas jiné. Já do zápasů nastupuju jako jednička a kluci se protáčí, protože nechytají jenom extraligu, ale jdou si zachytat i za naše béčko, které hraje regionální soutěž, takže taky mají dost zápasů.

Jak bylo těžké vybudovat si pozici gólmana číslo jedna?
Vždycky je těžké zapsat se v začátku sezony a přesvědčit trenéra už třeba po prvních dvou zápasech, že mi má věřit. Pokaždé je to těžké, vždycky se musí makat, aby se něčeho dosáhlo. Pro mě byla výhoda, že se mi ze začátku sezony povedl zápas v Hradci, kde jsme vyhráli 3:1, a potom se mi docela povedl i turnaj v Plzni, kde už se to asi zlomilo na moji stranu, že bych měl mít post jedničky.

Jaká byla vaše kariéra před příchodem pod Ještěd?
Od prvních hokejových krůčků jsem byl ve Varnsdorfu, kde jsem i hokejově vyrostl. Hodně mě posunulo, že tam nebylo tolik dětí, jako bylo ve větších klubech, takže já jsem od mala hrál ve vyšších kategoriích. Dalo mi strašně moc, když jsem chytal proti klukům, kteří byli třeba o dva až o tři roky starší. Pro takhle malého gólmanka je to opravdu důležité, aby se někam posunul. Je to takový rychlejší posun, než pokud chytá proti svým vrstevníkům. Já už snad třetím rokem chytám dorost, prvním rokem v Liberci.

Věnoval jste se i jiným sportům, že?
Když jsem hrál hokej ve Varnsdorfu, do nějakých třinácti let jsem hrál ještě fotbal, první ligu. Vlastně mi to i docela šlo a byl jsem sám překvapený, že jsem to stíhal. A taky jsem hrál ještě tenis, protože ve Varnsdorfu nebylo tolik tréninků, ale já jsem byl od mala takový, že jsem pořád musel něco dělat. Rodiče mě kvůli tomu zapsali na co nejvíce sportů, co to šlo, a chytlo se to. Hokej, tenis a fotbal k sobě fungovaly a zrovna k sobě seděly časy tréninků. Teď jsem rád, že jsem sporty dělal, i když teď už to stíhám jenom rekreačně anebo při letní přípravě.

Foto: Jan Běhounek

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter