Lípa, Lípa! Volevecký měl ve Švédsku fanoušky: Ptali se mě, jak to můžou dokázat

Tomáš Volevecký | Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz

Jsou vítězství, která vám udělají větší radost než ta ostatní. Jedno takové vychytal o víkendu Tomáš Volevecký. Brankář pražské Slavie stál po premiérové nominaci do reprezentace v zádech české dvacítky, když si na turnaji v Ängelholmu vyšlápla na domácí Švédy. A jemu zase stáli v zádech malí hokejisté z České Lípy, kde vyrůstal!

Juniorská reprezentace vyrazila na severský turnaj hned se dvěma debutanty v bráně – Jakubem Vondrašem a Tomášem Voleveckým. Zatímco Vondraš měl „smůlu“ na zápasy, ve kterých Češi prohráli, tak Volevecký naopak vychytal triumfy nad Němci i Švédy.

A to přitom v novém roce působí jen v Lize juniorů, tedy druhé nejvyšší české soutěži.

Tím spíš si užil děkovačku po cenném skalpu, kterým se dvacítka vyšvihla na druhé místo. Díky vzácné návštěvě měla na utkání proti domácímu týmu parádní atmosféru!

Člověku se jen tak nepoštěstí, aby ho na reprezentačním turnaji ve Švédsku vyvolávali fanoušci z jeho města. Užil jste si to hodně?
Ano, byl to úžasný zážitek, udělali tam krásnou kulisu. Mládežnické kategorie hrály zápasy se třemi švédskými týmy a po cestě se stavily na náš zápas v Ängelholmu, aby nás podpořily. Tím, že to byl můj mateřský klub, který mě vychovával od přípravky až po začátky v dorostu, to pro mě bylo ještě emotivnější. Někteří mladší kluci se mě ptali, jak to můžou dokázat a jestli mají stejnou šanci se jednou dostat na takovou akci jako já. Občas ani nemáte slova, jak jim odpovědět. Akorát že jste pro to udělal maximum. Snažíte se jim jenom říct, že práce je dostane dál. Je to pro vás až takové dojemné.

Takže jste předem věděl, že tam budou? A měli jste čas popovídat si po zápase?
Hráli jsme od čtyř hodin a dozvěděl jsem se to kolem jedenácté, kdy mi psal můj bývalý trenér, který mě měl v deváté třídě. Ano, po zápase jsem se i s ním osobně potkal a prohodili jsme pár slov o tom, jak to v České Lípě chodí a jak se mně daří. Spíše jsme se ale bavili o životě než o hokeji, kterého máme dost i tak.

Jste v kontaktu s trenéry z vašeho mateřského klubu?
Úplně v pravidelném kontaktu s trenéry nejsem, ale kluci ze šatny jsou kamarádi do konce života. Maminku mám taky ještě v Lípě, takže se tam vracím, i když ne tak často, jak bych si přál. Potkávám se i s kluky. Občas, když mám týden volna, s nimi trávím tři čtyři dny. Musím říct, že je to velice příjemné.

„Snažíte se jim jenom říct, že práce je dostane dál. Je to pro vás až takové dojemné.“

Asi jste měl motivaci, abyste proti silným Švédům vychytal výhru...
Samozřejmě. Člověk chce vyhrát každý zápas, i když se nikdo nekouká, ale dodá mu to takovou motivaci a popožene ho to k trochu lepšímu výkonu. Na druhou stranu, hlavně gólman si to podle mě nesmí tolik brát a musí do toho jít jako do každého jiného zápasu. Nesmí na něm být vůbec znát, že si něco takového připouští a že ho ve výkonu něco ovlivňuje.

Vítězství vás pak asi hodně zahřálo, viďte? Nic proti Němcům, ale tohle byla trochu jiná úroveň a vy jste to zvládl.
Ano, intenzita to byla určitě jiná, střely jiné. Švédové hráli trochu svižnější hokej a rychleji napadali, takže zatímco s Německem jsem si za bránou dost zarozehrával, se Švédskem už to tolik nešlo. Ze začátku jsem si to rovnou odzkoušel, když jsem šel na první rozehrávku a měl jsem takový lehčí střet s jedním ze Švédů. Myslím si ale, že s klukama jsme to zvládli výborně, kluci se výborně připravili a byl to výborný týmový výkon.

Na rozehrávku jsem se chtěl taky zeptat, protože ve srovnání s Jakubem Vondrašem bylo silně patrné, jak často se snažíte vyjíždět z branky. Je to váš styl? Někdy i zariskovat?
Občas si z toho dělám srandu. Poprvé jsem to slyšel u Dominika Frodla, který častokrát říká: Jedině libero. (usmívá se) Takže se snaží strašně zapojovat do rozehrávky. A taky zmínil, že mu trošku okrájelo jeho hru, když přidali lichoběžník za bránu. Přiznám se, že i mně to trošku vadí, jelikož za bránu jezdím rád a pomáhám obráncům nebo útočníkům v rozehrávce. Myslím si, že v současném hokeji, jak je nastavený, je gólman šestým hráčem na hřišti a měl by se snažit co nejvíc vyjíždět z brány a pomáhat svému týumu. I to může být v některých těžších zápasech, jako byl třeba ten se Švédskem, rozdílový faktor.

„Dokázal jsem si, že i když v současné chvíli chytám druhou českou juniorskou ligu, tak můžu chytat na reprezentační úrovni.“

Co vám celkově týden s reprezentací ukázal?
Ukázal mi, že můžu chytat i mezinárodní zápasy. Samozřejmě nemůžu posoudit Finy, proti kterým chytal Kuba Vondraš, ale myslím si, že to z mé strany nebyl úplně špatný výkon. Dokázal jsem si tím, že i když v současné chvíli chytám druhou českou juniorskou ligu, tak můžu chytat na reprezentační úrovni.

Byl to pro vás stejný skok jako v listopadu pro vašeho parťáka ze Slavie Michala Pittra. Hádám, že jste to spolu probírali.
Ano. Bavili jsme se o tom ale i tak, že ten skok není tak velký, jako když se vracíte zpátky. V úterý jsem chytal zápas v juniorce proti Chomutovu. Náš pan trenér to řekl tak, že jdete skoro o tři levely níž, což já bych nerad takhle přirovnával. Ale aniž bych chtěl snižovat tu ligu, určitě jdete kvalitativně dolů. I když už tam mám něco odchytáno a vím, co čekat, trochu jsem se bál, že by mě tam mohlo něco překvapit. Naštěstí jsme vyhráli těsně 2:1.

Zajímavé. V čem přesně je podle vás těžký návrat do horší ligy?
To je hrozně složité. Je to v takové tvrdosti střely, a navíc v mezinárodním hokeji máte stanovený systém, který národní celky hrají většinou stejně – dejme tomu – od osmnáctky nahoru po chlapy. V Lize juniorů se ani moc nedělají videa, takže moc nevíte, co od toho týmu čekat. Pokaždé přijede s někým jiným, někdy si přivede zpátky i svoje kluky z extraligy, nebo mu přijdou vypomoct. Takže tam můžete čekat úplně cokoliv. Když si gólman před zápasem pustí video a vidí například přesilovky, založení nebo kombinaci v útočném pásmu, tak mu to přece jenom trošku pomůže a ví, co čekat.

„Já prostě jen můžu chytat nejlíp, jak budu moct, abych jim popřípadě přidal dalšího gólmana do výběru.“

Do příštího šamponátu dvacítek zbývá deset měsíců. Dáváte si směrem k němu nějaké šance?
Samozřejmě stát se může cokoli. Myslím si, že jsem udělal dobrý krok k tomu, abych trošku hodil vidle do výběru trenérům. Výběr je na nich, já prostě jen můžu chytat nejlíp, jak budu moct, abych jim popřípadě přidal dalšího gólmana do výběru.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz