Majer o Motoru: Neřekli mi pravdu do očí. Proč si vybral Šumperk?

Foto: Martin Voltr

S velkou pompou loni přebral kormidlo mládežnické akademie v Českých Budějovicích, hned za pár měsíců se ale dostal do nejistoty a zkraje nového roku skončil. Řeč je o mladém trenérovi Lukáši Majerovi.

Majer během pěti let v Kralupech nad Vltavou „piplal“ místní mládež, aby ji přiblížil k mnohem renomovanějším klubům. Vrcholem bylo loňské prvenství v základní části druhé nejvyšší soutěže, na které dosáhli kralupští junioři.

Pro tehdy čtyřiadvacetiletého kouče přišel čas posunout se o stupeň výš. V Českých Budějovicích se postavil do čela akademie i juniorského mužstva, dostal za úkol pozvednout proces výchovy mladíků pro velký hokej. Do práce se vrhnul s obrovským nadšením.

Jenže... Aniž by to téměř do začátku jara chtěl, teď už ho nadšení pojí s novým klubem. Z Motoru poněkud překvapivě zamířil do Šumperka, kde poprvé přestoupil na kolej zvanou seniorský hokej. U místního A-týmu asistuje Martinu Janečkovi.

Povídejte, co se stalo v Budějovicích?
Když jsem dostal nabídku do Českých Budějovic, tehdejší manažer pan Liška mě upozorňoval, že se v klubu může stát, že dojde ke změně a lidé z vedení akciové společnosti se kooptují do vedení mládeže. Řekl mi, že mě s sebou tahá na strašně tenký led a je dost možné, že to prostě nedopadne dobře. Oslovila mě upřímnost jeho jednání a lákala mě vize dělat akademii s ním. Co jsem tam pod ním zažíval v dubnu, květnu a červnu, bylo fantastické. Až jsem mu každý den říkal, že to nemůže skončit dobře. Bylo mi divné, že je tam tak vysoký standard práce a já tomu mám pomáhat.

Pak ale došlo k avizované změně?
Bohužel prvního července se vedení opravdu změnilo. Stručně řečeno – lidé, kteří mě do klubu přivedli, tam skončili, respektive byli zbaveni funkce. Z manažera, pro kterého jsem pracoval, se stal nepodstatný sekretář a všechno se začalo řídit v rámci akciové společnosti.

Foto: Martin Voltr

Tím začaly vaše neshody s novým vedením?
Neshody je zmedializované slovo. Musím říct, že je úplně běžná věc, že se ve společnostech mění vedení. Já jsem to vzal tak, jak to bylo. Musím ocenit a na dálku poděkovat vedení akciové společnosti v čele s panem Bednaříkem, že jsme půl roku řešili, jakým směrem by se akademie měla ubírat, jaké bychom měli vybírat hráče, jak bychom s nimi měli pracovat a podobně. Za tu dobu jsme ale zjistili, že máme na spoustu věcí odlišný názor a v představách se úplně neshodujeme. Znovu ale podotýkám, že to beru jako naprosto normální věc, protože jsem to řešil s člověkem, který si mě nenajal.

A kdy bylo jasné, že skončíte?
V lednu mi bylo oznámeno, že nebudu pokračovat ve vedení akademie. To mně nevadilo, protože jsem cítil, že už to nedělám s těmi lidmi, za kterými jsem přišel, a chápal jsem, že klub se chce ve sportovní strategii ubírat jinou cestou. Jsem ale člověk, který nerad odchází od rozdělané práce, obzvlášť u mládeže. Tudíž jsem chtěl zůstat v pozici trenéra juniorů. Byli jsme domluvení, že si do určitého termínu řekneme, jestli se mnou klub počítá, nebo ne. Když ale bylo osmnáct dnů po termínu a stále jsem to nevěděl – už mi bylo trapné se pořád doprošovat, aby mi řekli, jaký se mnou mají plán –, tak jsem požádal o neuplatnění opce a skončil sám od sebe. Ačkoli jsme za ten rok udělali obrovské penzum práce a mně se nechtělo od rozestavěného mužstva odcházet, musel jsem tento krok udělat. Nechtěl jsem být součástí něčeho, kde mi není řečena pravda do očí. To je celý důvod.

„Když bylo osmnáct dnů po termínu a stále jsem to nevěděl – už mi bylo trapné se pořád doprošovat, aby mi řekli, jaký se mnou mají plán –, tak jsem požádal o neuplatnění opce a skončil sám od sebe.“

Řešil jste už dopředu, kam se vydáte, pokud v Budějovicích skončíte?
Celý leden, únor a část března jsem byl v nejistotě. Vedení Motoru mi neustále říkalo, ať vydržím a počkám, ale jestli mám nějaké nabídky, tak ať jednám. Bylo to pro mě strašně náročné, protože mojí prioritou bylo setrvání v Motoru. I přesto se mi ale ozvala spousta lidí, kteří vstupovali do jednání s tím, že chci zůstat v Budějovicích. Aspoň touto formou bych jim chtěl poděkovat za velmi korektní jednání, udělalo mi to strašnou radost. Do poslední chvíle jsem doufal, že budu moci v té práci pokračovat, ale potom už to bylo na můj vkus za hranou.

Takže jste si z několika nabídek vybral tu od Šumperka?
Já jsem měl i nabídky do mládeže, ale nechtěl jsem se ukvapit. Věděl jsem, že se šibeničními pravidly sestupu není čas u mládeže skočit po něčem, co nebylo předem připravené. Rozhodly dvě věci – že se v Šumperku tvořilo úplně nové mužstvo a že hlavním trenérem byl Martin Janeček, se kterým jsme v dlouhodobém kontaktu. Oslovila mě nabídka pracovat v týmu pro něj. V Šumperku se staví tým od nuly a oproti mládeži, kde nějakým způsobem budujete a vychováváte, je to tady tvrdý byznys. Bylo už celkem pozdě, a hlavně Šumperk jednal korektně a napřímo. Manažer pan Velčovský ke mně choval úctu a řekl mi věci na rovinu bez nějakého medu. Předem jsme si nastavili určité věci, byť jsou strašně těžké ke splnění. Pak už jsem ani na nabídky z mládeže nereflektoval a rozhodl jsem se jít do téhle spolupráce.

„Šumperský manažer mi představil vizi, která začínala na totální přestavbě celého týmu. Mohl jsem do toho vložit veškerou energii, a nemusel jsem řešit ty ‚porodní bolesti‘, které řešíte všude, kde začínáte u mládeže.“

Poprvé jste tedy odešel z mládeže, což je milník ve vaší rozjeté trenérské kariéře. Doufám, že to chápu správně: Řekl jste si, že ať byste šel kamkoli, tak by se tam všechno dělalo „nahonem“ s jediným cílem, aby se zachránily mládežnické extraligy? Toho jste se bál?
Přesně tak. Kluby musely sestavovat realizační týmy v návaznosti na systém soutěží, tudíž to většinou připravovaly dlouho dopředu. Přitom jsem klubům, s nimiž jsem jednal, dával najevo, že budu do poslední chvíle čekat na Budějovice. Do toho vykrystalizoval Šumperk. V Česku to nefunguje tak, jak se o to snaží některé evropské země – že byste měli trenéry se zaměřením. Tady je nastavení takové, že když trénujete áčko, tak jste asi dobrý trenér. A já si myslím, že to svým způsobem není pravda. Někde jsem o tom slyšel mluvit Michala Ježdíka, že bychom se měli dopracovat k rozdělení trenérů podle licence na danou kategorii. Abychom měli odborníky na dětský hokej, na žákovský hokej, na akademický hokej a pak na seniory. Protože tohle u nás nefunguje, já jsem vybíral z nabídek od dorostu po chlapy, a ta spolupráce v Chance lize mi dávala největší smysl. Svým způsobem znamenala „tady a teď“. Jsou tady dopředu jasně hozené karty a je to tvrdý byznys. Máme jasně daný cíl, za kterým jdeme, kdežto u mládeže musíte vnímat spoustu věcí v kontextu, spolupracovat s kategoriemi, vychovávat a rozvíjet hráče.

Dá se říct, že jste tedy zvolil něco „jednoduššího“? V tom smyslu, že to obnáší méně rizik a vnějších vlivů než funkce v mládeži.
Řekl bych to takhle: Šumperský manažer mi představil vizi, která začínala na totální přestavbě celého týmu. To znamená, že jsme s Martinem přišli a měli kompetenci skládat mužstvo od nuly podle sebe. Mohl jsem do toho vložit veškerou energii, a nemusel jsem řešit ty „porodní bolesti“, které řešíte všude, kde začínáte u mládeže. Seznamujete se se všemi trenéry, s hráči kategorií nad vámi a pod vámi… Dostával jsem často i nabídky do nějaké spolčené funkce, to znamená do řízení dvou týmů nebo celé akademie. Byl jsem přesvědčený o tom, že na to už není čas.

Foto: dracisumperk.cz

Vychází to z vaší zkušenosti, kterou jste nabral v Motoru? Jasně, už předtím jste vedl mládež v Kralupech nad Vltavou, ale zřejmě až v té velké organizaci jste poznal, co všechno ta práce obnáší a že je to dost náročné.
Nemůžu úplně souhlasit. Budějovice mně strašně otevřely oči v tom, že jsem zjistil, že celou Akademii Českého hokeje uděláte ve čtyřech, maximálně pěti pracovitých lidech. Teď nechci skákat šipky, ale je to díky přispění svazu, co dneska pro akademie dělá: Od nastavené koncepce Filipa Pešána přes komunikaci Pavla Gefferta. Dávají vám materiály, točí videa, Filip Pešán vám přináší pohledy do toho, jak vede reprezentační áčko. Myslím, že svaz nemůže dělat víc a že už to snad ani nemůže být jednodušší! V Motoru jsem se přesvědčil, že vám stačí trenéři juniorů a dorostu, jeden společný asistent, jeden kondiční trenér a jeden člověk na provoz, kteří se tomu opravdu budou věnovat. Takže bych to převrátil: Viděl jsem, jak je to jednoduché, ale jaké faktory tam mnohdy hrají roli. Do toho jsem nechtěl znovu jít. Jak se říká, že Švédové nebo Finové mnohdy nemají takovou výbavu jako my, tak to je pravda. Je to jenom a jenom o lidské práci.

Myslíte, že někdy v budoucnu byste se zase k mládeži vrátil? A třeba do podobné funkce?
Jako trenér neustále pracujete v měnících se podmínkách a musíte se vždycky přizpůsobit tomu, co trénujete. U mládeže jsem strávil krásné roky a pevně doufám, že dojmy, které naberu u A-týmu, budu moct někdy v jakékoli podobě zase věnovat mládeži.

„Budějovice mně strašně otevřely oči v tom, že jsem zjistil, že celou Akademii Českého hokeje uděláte ve čtyřech, maximálně pěti pracovitých lidech. Myslím, že svaz nemůže dělat víc a že už to snad ani nemůže být jednodušší!“

Samozřejmě jsem se chtěl zeptat, jaké to je mluvit ke svěřencům, kteří jsou starší než vy. Ovšem zrovna v šumperském týmu jich moc není…
To je další klíčová věc, proč mi Šumperk dával největší smysl. Vize manažera je mít mladý tým, postavený na pevných základech Šumperáků. S Martinem jsme si řekli, že bych se měl zaměřovat na práci s mladšími kluky a servis pro ně, jejich posouvání a práci na individuálních činnostech. Asi bych se rozhodoval jinak, kdyby tady bylo mužstvo s patnácti hráči v pětatřiceti letech. Stoprocentně hrálo roli to, jaký styl hokeje chceme produkovat a jakou typologii mají zdejší hráči. Všechno se pospojovalo.

Když jsme mluvili o různých vlivech u mládeže a o velkém zužování soutěží, musíme to pochopitelně říct i u Chance ligy. Jasně, nebudou to ty samé tlaky jako u mládeže, ale zase vás čeká obrovský tlak čistě na výsledky. Počítáte s ním?
Kdybych s ním nepočítal, nejsem tady. Třikrát týdně svým způsobem maturujete a nikdo se vás neptá, proč se to nepovedlo. Absolutně se s tím ztotožňuju. Je to obrovský závazek vůči Šumperku, vůči klubu, který má obrovskou historii. Na pozicích, kde jsme teď my s Martinem, bylo v minulosti strašně moc skvělých lidí a trenérů, a pro nás je čest na jejich práci navazovat. Hrozně si toho vážíme a budeme se snažit ze sebe vydat to nejlepší, aby i ten výsledek byl co nejlepší.

Foto: Věra Václavková, dracisumperk.cz

Cítíte z klubu správnou energii, že se opravdu ze všech pozic chce udělat všechno pro udržení soutěže?
Stoprocentně ji cítím. Zároveň ale vedení potřebuje v týmu lidi, kteří budou dělat výsledky. Takže já můžu cítit, co chci, ale pokud nebudeme hrát, tak můžeme mít energii, jakou chceme. Znovu bych chtěl zdůraznit, že se s tím plně ztotožňujeme a máme to takhle nastavené. My prostě musíme produkovat, a když produkovat nebudeme, tak tady asi nemáme co dělat.

Všichni víme, že na mnoha úrovních nás v nadcházející sezoně čeká někdy až zběsilé hraní na výsledky. Myslíte, že bude ku prospěchu českého hokeje?
Já nesouhlasím s názorem, že když se hraje na výsledky, tak není čas vychovávat. Kdyby to takhle fungovalo, tak bychom dneska měli asi daleko víc kvalitních hráčů. Podle mého názoru musejí být soutěže pod tlakem sestupu, protože v takových zápasech hráči nejvíc rostou. Myslím, že v poslední době se za to hodně schováváme: Říkáme si, jak chceme vychovávat, když máme hrozbu sestupu. Přirovnal bych to k tomu, že jakmile v práci neprodáváte a nemáte výdělek, tak asi taky nebudete úspěšný. Znovu bych řekl, že je to o produkci práce. Zároveň je ale pravda, že po sezoně, kdy se nehrálo, je to hodně razantní rozhodnutí a manažeři někdy musí dělat až zoufalé kroky. Já přeju celému českému hokeji, ať se najede na pevně daný systém soutěží, který bude fungovat. Ať se podaří vytvořit další úspěšný projekt, jako jsou třeba Pojď hrát hokej, který nám přinesl mraky dětí, nebo teď se hodně zajímavě rodící Spádové oblasti. Přeju českému hokeji, ať tyhle věci dotáhne, protože kluků, co jezdí na dvacítky a osmnáctky, je mi fakt líto. Ti za to fakt nemůžou.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz