- Hokej.cz
-
Soutěže
-
Reprezentace
Juniorské turnaje
- ELJ
- ELD
- 9. třída
- Žáci
- Zahraničí
- Dívčí hokej
- Archiv
Foto: Martin Voltr
26. června 2021, 20:44
Martin VoltrTrenérských zkušeností už má kupu, teď ale čeká Rostislava Vlacha zase nová zkušenost: Nastoupil k národnímu mužstvu do sedmnácti let. „Kategorie U17 není až tak hráčsky vyspělá, je to spíš o nadšení. Je to ještě takový tvárný věk, se kterým se dá pracovat,“ popisuje po úvodním kempu ve Velkých Popovicích.
Jaké jsou vaše první dojmy v nové pozici?
Je to trošku specifická situace, protože tento ročník loni neodehrál v reprezentaci žádný zápas a stihl jenom jeden kemp ve Zlíně, další akce se zrušily. Ti kluci neměli vytížení a porovnání s dalšími zeměmi. Proto jsme museli první kemp udělat v tomto měřítku, vybrali jsme celkem 68 hráčů a snažíme se z nich vytvořit tým pro první červencovou akci.
Dá se podle vás odhadnout, kolik toho hráči v téhle kategorii ztratili?
Teď to jde těžko posoudit. Tím, že snad všichni kluci během června trénovali na ledě, tak porovnání z hlediska kondice nebo bruslení asi nevyznívá tak špatně, ale samozřejmě schází zápasová praxe. To se ale uvidí až při samotné konfrontaci. Na druhou stranu to jsou mladí kluci, kteří by do toho mohli rychle zapadnout a asi to bude jednodušší než u dospělých.
„Možná mě trošku láká vrátit se zpátky k mužům, ale má to dvě roviny. Zaprvé musí být zájem, a zadruhé bych třeba chtěl angažmá, kde by byl vidět nějaký cíl.“
Čím je pro vás kategorie sedmnáctek specifická? Ani se neptám oproti mužům, ale třeba oproti dvacítce nebo devatenáctce, u kterých jste působil.
V devatenáctce a dvacítce už jsou hokejisté, kteří mají perspektivu se podívat do vrcholového hokeje. Kategorii U17 spíš beru jako takovou přípravu hráčů pro důležité ročníky U18 a U20, kdy se hraje mistrovství světa. Snažíme se vybrat co největší počet kvalitních hráčů, aby se mohli do osmnáctky a dvacítky prosadit v co nejlepší formě a kondici.
Šestnáctileté hráče doprovází velké nadšení a zápal, kdežto ti starší už jsou větší profíci. Tady vás čeká hodně emočních vzestupů a pádů…
Ano, kategorie U17 není až tak hráčsky vyspělá, i když jsou tady kluci, kteří mají určité předpoklady. Je to spíš o nadšení. Je to ještě takový tvárný věk, se kterým se dá pracovat. Kluci si dají říct, ještě u nich platí různé způsoby povzbuzení a jsou v uvozovkách nezkažení. Snaží se prosadit za každou cenu, což je velice správné. Někdy je to nasazení až příliš velké, ale na druhou stranu – my potřebujeme hráče, kteří mají nasazení a zaujetí, i když třeba ne až tak vrcholovou výkonnost.
A vy jste se vůbec někdy v kariéře mihnul u této kategorie?
Když jsem začínal, byl jsem u juniorky Vsetína, pak už jsem šel do mužů. Během posledních let, když jsem působil u dvacítky a devatenáctky, jsem ale trošku získal přehled o hráčích v českých soutěžích, v juniorce a dorostu. Jezdíval jsem i na výběry pro dětské olympiády, to byli mladí kluci ve čtrnácti, patnácti letech.
A nechtěl byste se zase vrátit někam do klubu? Od roku 2017 už máte dlouhou „pauzu“…
Já toho určitě nelituju, protože působení u mládežnických národních mužstev mě vždycky obohatilo. Třeba mistrovství světa dvacítek je top akce, je obrovskou zkušeností se ho už jenom zúčastnit a vidět v přímém přenosu, jak to všechno funguje, i všechny ty skoro dospělé hráče. Pro moji trenérskou kariéru je to obohacení a rád se přiučím i v jiných kategoriích. Možná mě trošku láká vrátit se zpátky k mužům, ale má to dvě roviny. Zaprvé musí být zájem, a zadruhé bych třeba chtěl angažmá, kde by byl vidět nějaký cíl. Nejít tam kvůli penězům, ale aby to mužstvo a klub měly určitou vizi. Ne že tam přijdu a odtrénuju jednu sezonu.
„Budou se hrát soutěže a kluci se do toho dostanou. Ze začátku možná budeme mít nějaký výpadek, ale myslím, že později se to srovná.“
Měl jste v uplynulých letech nabídky, o kterých jste uvažoval?
Nějaké nabídky jsem měl, ale nechci říkat, že bych je přehraboval vidlemi. Odmítl jsem je, protože mě to z hlediska trenérské práce nenaplňovalo. Jak říkám, je pro mě důležité vidět nějakou vizi, abych měl takový větší impuls k práci.
Zmiňoval jste, že v sedmnáctce budete připravovat hráče na mládežnické šampionáty. Už teď je ale čeká první velká akce – World Hockey Challenge v Kanadě. Těšíte se?
Ano, je to v tomto ročníku obrovská akce pro kluky, kteří se chtějí ukázat. Obzvlášť pro Kanadu je velmi prestižní, ale i ostatní země staví to nejlepší, co můžou. Těšíme se, ale zatím nevíme, jestli se akce bude konat, protože i přes urgence z naší strany není od kanadského svazu potvrzená. Kdyby se ale nekonala, máme příslib, že by místo toho uspořádalo nějaký turnaj Finsko.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Jinak začínáte o prázdninách dvojicí akcí ve Švýcarsku, že?
Ano, v červenci máme tři zápasy v Davosu se Švýcary, v srpnu turnaj pěti zemí ve Vispu, kam přijedou i Spojené státy. Program sedmnáctky je hodně nabitý a pro kluky to zvlášť po té covidové sezoně bude velmi dobré.
Věříte, že po té stopce budou české mládežnické reprezentace na světové scéně konkurenceschopné?
Já věřím, že ano. Pokud budou mít kluci nějakou vizi a budou se snažit, tak to zvládneme. Je to otázka určitého režimu, který dřív fungoval. Budou se hrát soutěže a kluci se do toho dostanou. Ze začátku možná budeme mít nějaký výpadek, ale myslím, že později se to srovná.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
