Moravec šéfuje mládeži v Porubě: U dětí můžeme strašně moc ovlivnit

Foto: Miroslava Jurašková, hcporuba.cz

20. května 2019, 12:04

Martin Voltr

Několik let působil jako manažer u ženské reprezentace, teď už olympijský šampion z Nagana David Moravec začíná třetí rok v čele mládeže ostravské Poruby. Důležitý dílek do mozaiky úspěšné výchovy hokejistů přidal na jaře: S dorostem se vrátil do nejvyšší soutěže.

Porubský dorost se v předloňské sezoně poroučel z extraligy dost krutým způsobem až v posledním kole, ale v regionální lize byl hodně suverénní. Za celou sezonu prohrál jen čtyři zápasy. Postup si zajistil už po čtyřech ze šesti kol kvalifikace.

„Představa byla jasná, vrátit se do extraligy hned po roce,“ pokyvuje David Moravec – hlavní kouč dorostenců a vedoucí trenér klubové mládeže.

Bylo právě důležité, abyste se do extraligy okamžitě vrátili a nezdrželi se dole?
Vždycky je důležité vrátit se v nejkratší možné době, protože když z té mapy vypadnete na dva tři roky, je těžší se vracet. Postupně vám odcházejí hráči do extraligových klubů, a většinou to jsou ti klíčoví. My jsme je potřebovali udržet. Komunikovali jsme s nimi, že děláme všechno pro to, aby tady extraliga byla, aby neodcházeli a pokračovali v dlouhodobé koncepční práci v klubu.

Za celou sezonu jste prohráli jen čtyři zápasy. Bylo to skutečně tak snadné, jak výsledky napovídají?
Ne, bylo to náročné. Hlavně psychicky. Už jsme si místy připadali jako kapela, která jenom vyhrává, a bylo náročné kluky naladit na to, že není pokaždé samozřejmostí vyhrát. Jsme rádi, že jsme je udrželi v pozornosti na každý zápas. Pořád jsme museli vítězit, hlavně ve druhé části, ze které postupoval jenom první tým. Mohl do toho promluvit kdokoliv, postoupit mohlo i béčko Vítkovic.

Když jste dali čtrnáct gólů, co jste druhý den klukům říkal, abyste je vrátil zpátky na zem?
Že se jede dál, zapomeneme na to. Historie se neptá, jestli to bylo 14:0, nebo 1:0. Každá výhra se počítá. Samozřejmě jsme byli rádi, že jsme dali tolik gólů, ale rozdíly mezi některými týmy byly markantní. My jsme chtěli a museli, ostatní týmy si to tak nějak užívaly – když to vyjde, tak to vyjde. Proti takovým týmům se hraje daleko hůř, když nemusí nic potvrzovat.

Foto: Ondřej Dorot, hcporuba.cz

Kvalifikace je pak dost specifická, hráli jste proti týmům ze zbytku republiky. Mohli jste se na ně vůbec nějak konkrétně připravovat, nebo jste vůbec nevěděli, do čeho jdete?
Já jsem trochu telefonoval a zjišťoval, jak ty týmy vypadají. Nějaké informace jsem měl, ale žádné video. Je to ale stejné jako play off, tam už se neptáte, proti komu jdete. Zjistil jsem si klíčové hráče soupeře, případně jak hrají přesilovky, ale stejně musíte porazit každého, abyste se dostali nahoru.

Vy jste pojali kvalifikaci hodně poctivě, do Karlových Varů jste vyrazili s denním předstihem…
Nechtěli jsme nic ponechat náhodě. Hráli jsme tam ve středu a provoz může být všelijaký, mohla nás zastihnout vánice na Jihlavsku… Proto jsme jeli den dopředu, zajistili jsme si parádní ubytování a zhlédli jsme extraligový zápas Varů s Litvínovem. Bylo to se vším všudy. A když tam člověk jede den dopředu, tak s kluky daleko víc diskutuje, trošku je připraví a naladí na tu vlnu.

Byli jste v kvalifikaci prostě nejlepší?
Těžko to dovedu hodnotit. Postoupili jsme. Někdy i ten nejlepší prohrává, takže nechci tvrdit, že jsme byli nejlepší. Ale zasloužili jsme si postoupit, a to jsme splnili dvě kola před koncem.

Vy jste před utkáním v Hronově ještě předával místním mládežníkům ocenění, že?
Ano, trenéři mě tam poprosili, jestli bych jim je nepředal. Pro ně to bylo ocenění za celou sezonu, že postoupili do kvalifikace, a pak i žákovský tým vyhrál svoji skupinu. Bylo to příjemné. Šlo vidět, že tam vládne hodně rodinná atmosféra, mají perfektní stadion, postupně ho rekonstruují. Bylo to tam fajn.

Teď stavíte tým na extraligu. To už je přece jenom těžší než na regionální ligu, viďte?
Není to vůbec jednoduché. Hráči nejsou na trhu jako v mužích, že bychom si mohli ukázat a zaplatit je. Měli jsme a máme zájem o některé hráče, kteří s námi ještě nejsou, ale kostra bude z týmu, který postoupil. Je to velmi silný tým po psychické a charakterové stránce. Plánujeme ho ještě doplnit o dva tři hráče, kteří u nás dříve působili a máme o ně zájem. Jednáme ještě s jedním hráčem, který je trochu z dálky.

Foto: Miroslava Jurašková, hcporuba.cz

Hádám, že mluvíte o hráčích, kteří by měli být rozdíloví.
Jedině. Ale my je chceme na dlouhodobou práci, do našeho rozvojového programu mládeže. Nabízíme jim možnosti další výchovy. Do extraligy juniorů, potažmo do ligy akademií přes Vítkovice, až do A-mužstva Poruby a do extraligy mužů. To už je samozřejmě vzdálené, ale mají možnost se tam dostat, když na sobě budou pracovat.

V dorostu zůstávají stejné ročníky. Je pro vás trenéry výhoda, že pracujete se stejnými kluky jako loni?
Pro mě to je určitě velká výhoda. Máme kostru týmu pohromadě a kluci moc dobře vědí, na čem zase budeme stavět a jak je chceme nastavit. A když přijde někdo nový, kolektiv už si ho sám „vytvaruje“, stejně jako to fungovalo loni.

Dáváte hráčům v letní přípravě víc zabrat, když je to příprava na extraligu?
Je pravda, že tréninky jsou intenzivnější a bude jich trochu víc, ale hlavně jedeme trochu jiným stylem než klasicky. Trénujeme čtyři dny, pak máme den volno, zase čtyři dny tréninku a dva dny volno. Nerozdělujeme pondělí, pátek, víkend, ale jedeme si takový svůj cyklus.

Co do letní přípravy zapojujete?
Jednou nebo dvakrát v tom čtyřdenním mikrocyklu chodíme na led. Obránci, útočníci, nějaké souhry a takzvaná rybníková hra tři na tři a čtyři na čtyři, aby na sebe kluci vzali zodpovědnost. Hodně se u toho bruslí, takže je to náročné i na fyzičku, ale je to hodně o herních variantách a individuálních dovednostech. Na suchu nejvíc pilujeme hluboký stabilizační systém, posilování vlastní vahou a hodně běháme.

Foto: Miroslava Jurašková, hcporuba.cz

Bude vaším jediným cílem záchrana, nebo byste mohli pomýšlet i výš?
Půjdeme postupnými schůdky. Chceme se zachránit a etablovat v extralize dorostu, nechtěli bychom být rok nahoře, rok dole, rok nahoře, rok dole… Příští rok to bude o to horší, že padá hodně týmů. Musíme se na to hodně připravit a snažit se zaujmout tu správnou pozici už od začátku.

V Porubě povedete mládež třetím rokem. Co jste za tu dobu ve své funkci poznal?
Především je to velká zodpovědnost. My trenéři bychom si měli uvědomit, že u dětí můžeme strašně moc ovlivnit, a to nejenom na ledě, ale i mimo led. Učíme je i v přístupu k životu, disciplíně, aby měly pořádek v šatně, aby zdravily, děkovaly… To, co si myslím, že by měl mít každý v sobě. Potřebují disciplínu na všech frontách. A v ostatních věcech je důležité komunikovat s rodiči, aby jeli na stejné vlně jako trenéři. To je komplikované, ale dá se tak fungovat. Vždycky je to o komunikaci.

Fungujete prakticky hned vedle vítkovického klubu. Snažíte se, aby ta vaše blízkost byla výhodou, a ne nežádoucí konkurencí?
Samozřejmě. Vítkovice jsou extraligové a vždycky budou silnější po všech stránkách, ale je nesmysl, abychom byli dva kohouti na jednom smetišti. Proto jsem rád, že připravujeme smlouvu o spolupráci. Jednáme o ní víceméně půl roku, asi před měsícem jsme si dali poslední schůzi, kde jsme si to ústně potvrdili a teď dolaďujeme přesnou podobu.

Měli by u vás tedy hráči zůstávat do určitého věku a pak až pomýšlet na přestup?
Ano, až do dorostu. Pro nás je priorita, aby ti hráči – nejenom kluci, ale i holky – zůstávali ve svých klubech. Pokud se nám podaří zachovat extraligu na delší dobu, tak si bude ostravský hokej vybírat že dvou extraligových dorostů do juniorské ligy akademií. A taky extraliga juniorů bude kvalitní soutěží, protože do ní byly přesunuty čtyři extraligové kluby. Hráči budou mít možnost se realizovat.

Co dalšího by mělo být obsahem té smlouvy?
Komunikujeme o určité záměně hráčů, kdy hráči můžou fungovat v rámci bezplatného pohybu mezi kluby. Vždycky tam ale musí být dohoda obou klubových trenérů, obou šéftrenérů a poslední, který to musí stvrdit, je rodič. Pro nás je rodič významný partner. Může se stát, že ten kluk v klubu tolik nehraje a ve druhém by hrál víc. Pokud se s tím rodiče i hráč ztotožní, tak pohyb mezi kluby může přijít. Když budou děti hokej milovat, tak je v podstatě jedno, jestli budou mít ten rok dres červený, nebo modrý. Já si vzpomínám, že mi taky bylo jedno, jestli hraju za dorost, nebo za muže. Byl jsem rád, že hraju hokej. Tak nějak bych chtěl, aby to vnímali děti i rodiče.

Foto: Miroslava Jurašková, hcporuba.cz

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz