Nedostali jsme se do ideálu, mrzí Eismanna. Co říká na Benáka či odchody na sever?

22. listopadu 2022, 17:25

Martin Voltr

Prestižního turnaje World Hockey Challenge se zúčastnil počtvrté, ale na bronzové edice z minulých ročníků tentokrát trenér Václav Eismann nenavázal. Čeští mladíci ročníku 2006 pod jeho taktovkou obsadili v Kanadě poslední, sedmé místo.

V novém formátu turnaje získala česká reprezentace do sedmnácti let jediný bod z šesti utkání. Trvalo jí přesně polovinu akce, než se střelecky chytla – v prvních třech zápasech vsítila dohromady jen dva góly. Ve zbylých třech už čtrnáct, jenže pořád o něco víc branek inkasovala.

Její šance na boj o medaili definitivně pohasly v předposledním duelu se Švédy, kdy za stavu 4:4 trenéři zariskovali, odvolali brankáře a Češi inkasovali.

Štáb hlavního kouče Václava Eismanna si každopádně udělal zatím nejlepší obrázek o tom, jak náš ročník 2006 doopravdy vypadá, kolik ztrácí na světovou elitu a kteří hráči jsou největším příslibem do budoucna.

Určitě jste si už v hlavě stačil sesumírovat dojmy z Kanady. Jaké jsou?
Byla to konfrontace s naprostou světovou elitou. Pokud se na to podíváme optikou zisku bodů, tak spokojeni být nemůžeme. Pokud naopak půjdeme víc do hloubky, tak na týmu byl v průběhu turnaje znatelný herní progres. Když odmyslím zápas s Američany, kteří tam hráli trochu svůj turnaj, o čem svědčí i finálový výsledek (11:3, pozn. red.), tak jsme se v rámci našich možností soupeřům přitáhli. Bodový zisk je trochu zkreslený i tím, že jsme v zápase se Švédy hráli za vyrovnaného stavu power-play, protože jsme dělali všechno pro to, abychom měli naději postoupit do zápasu o bronz. Když jsme si analyzovali náš tým, přišli jsme na to, že přesně polovina hráčů v poli – deset – v průběhu turnaje prokázala konkurenceschopnost světové elitě a deset hráčů nám v nějakých rezervách stagnovalo.

„Když jsme si analyzovali náš tým, přišli jsme na to, že přesně polovina hráčů v poli – deset – v průběhu turnaje prokázala konkurenceschopnost světové elitě.“

Potvrdilo se to, o čem jste mluvil před turnajem – že vám chybí hráči typu Martina Ryšavého? A našli jste je postupem času aspoň trochu?
Takhle bych to řekl: Z hráčů, které v ročníku máme, se ukázalo, jak moc chybí Tomáš Galvas a Aleš Zielinski. Jejich kvality scházely ve výstavbě hry z defenzivy. Na druhou stranu musím říct, že čtyři beci zvládli turnaj opravdu výborně, měli vysoký ice time a rostli před očima. Co se týče útočníků, tak ano – podobného víc soubojového hráče, který byl na malém hřišti potřeba, jsme úplně neměli. Přestože pak někteří hráči v prvních dvou útocích, které jsme sestavili, byli se soupeři měřitelní.

Foto: Hockey Canada Images

Vaše působení na turnaji se dá rozdělit na dvě poloviny. Ta první přinesla střelecké trápení, ta druhá ofenzivní hody. Co se změnilo? Přispělo k tomu i vámi zmíněné přeskupení útoků?
Jednak jsme změnili útoky, ale taky jsme jako celý realizační tým dali spoustu energie, přesvědčování a motivace, abychom hráčům ukázali, co je na malém hřišti funkční a co je potřeba dělat pod časoprostorovým tlakem. Že musíme víc zakončovat z první a podobně. Řekl bych, že hráči to akceptovali, hru zrychlili. Dělali jsme brankářům soupeřů větší problémy než v první polovině turnaje, kdy jsme v ofenzivě měli pomalá řešení. Přineslo to ovoce, protože jsme dávali góly, ale bohužel jsme jich i hodně inkasovali.

Věřili hráči, že i za nepříznivé situace mohou turnaj otočit? A byli hodně zklamaní, když jste od Švédů dostali gól do prázdné brány?
My jsme o tom s hráči pořád mluvili, že dokud naděje žije, je naší povinností o ni bojovat. Myslím, že to se celkem povedlo. Utkání se Švédy jsme otočili z 1:2 na 4:2, bohužel jsme se pak ale nechali vyloučit, a to tyhle týmy trestají. Hráči samozřejmě byli zklamaní, ale zklamání plynulo z toho, že naše cesta měla progres a cítili jsme, že za určitých okolností nebylo úplně nereálné se do zápasu o bronz podívat. Pokud bychom tam ale měli mířit, tak se musí ideálně sejít víc věcí – od výkonu gólmana přes vyvarování se individuálních chyb po nadstandardní efektivitu v koncovce. To všechno je potřeba skloubit a do ideálu se nám to dostat nepodařilo.

Foto: Hockey Canada Images

Vy můžete osobně srovnávat mezi tím, co na turnaji předvedly jednotlivé české ročníky. Co řekl letošní výsledek o ročníku 2006? To, co jste naznačil – že máme málo hráčů, momentálně třeba těch deset, kteří jsou schopní hrát na špičkové úrovni?
Je potřeba říct, že v předchozích ročnících jsme vždy měli gólmana, který už měl spoustu mezinárodních zkušeností. Ten často udělal rozdíl, potom se to ukázalo i na draftech. Kluci, které jsme nominovali letos, se kvůli malému počtu zápasů v loňské sezoně nevyprofilovali. Jinak pevně věřím tomu, že těch hráčů máme víc než deset. Jak jsem říkal, taky chyběli ti dva kluci. A že to teď pro někoho byl vysoký level, to je realita. Na druhou stranu: My jsme s hráči mluvili tak, aby to nastavené zrcadlo vzali jenom pozitivně ke svému rozvoji. Problémem by bylo, kdyby to neudělali. Světová špička má víc kvality, hlavně bruslařské, dovednostní a v mentálním nastavení. To je realita, malovat si něco jinak by bylo falešné.

„Světová špička má víc kvality, hlavně bruslařské, dovednostní a v mentálním nastavení. To je realita, malovat si něco jinak by bylo falešné.“

Jak vás potěšil nejmladší hráč turnaje Adam Benák? Nasbíral šest bodů a na závěr si dovolil „Michigan“. Někdo si to dovolí v domácích soutěžích, ale na téhle úrovni, kde je na hráče velký tlak, už se najde málokdo i z těch nejlepších týmů světa. To asi o něčem vypovídá.
Musím říct, že jeho cesta turnajem mě mimořádně potěšila. Na začátku nehrál dobře, hrál v tendencích toho, co česká, ale i evropská soutěž odpouští. My jsme s ním několikrát mluvili a řešili jeho hru na videu. Adam je inteligentní hráč, který se dokáže přizpůsobit, a on se dokázal přizpůsobit i téhle výkladní skříni světového hokeje. Řekl bych, že ve druhé polovině turnaje byl naším nejlepším útočníkem.

Dá se globálně říct, že jste byli spokojení s hráči, kteří se umístili nahoře v týmovém bodování? Nebo by to byla špatná generalizace?
Takhle bych to úplně neřekl, ale řeknu jinou věc. Jak jsem mluvil o té desítce hráčů, kteří stačili, tak sedm z nich působí v našich klubech. Na vlastní oči jsem tam viděl a znova se mi potvrdilo, že cesta do severských klubů není zárukou zlepšení. Někteří hráči v červenci a srpnu, před odchodem do zahraničí, vypadali lépe než teď po nějakém čase stráveném na severu. Rozhodně není lékem, že hráč odejde do Švédska nebo Finska a automaticky se zlepší. Je to o mentálním nastavení hráče, o servisu klubu a o vybojování rozvojové role. Naším nejlepším hráčem byl Adam Jiříček, který má rozvojovou roli v plzeňské juniorce a je výborně mentálně nastavený. Ten kluk nemá důvod odcházet na sever, parádně se rozvíjí tady. Hráč nemůže počítat s tím, že když odejde do Švédska nebo Finska, tak se automaticky zlepší. Někdy je to právě naopak.

Na druhou stranu, teď za sebou mnozí hráči mají těžkou aklimatizaci v prvních měsících. Lze předpokládat, že po nějaké době to bude lepší, ne?
To je otázka. Chtěl bych tomu věřit, záruku asi nikdo nedá. I ty severské kluby ale mají zájem na reprezentačním rozvoji hráče a když bude náš hráč stejný jako ten místní, tak asi logicky bude hrát ten domácí. Pokud si tam náš hráč vybojuje tu roli, o které jsem mluvil, a to v klubu, který mu poskytne potřebný servis, tak potom ano, může mu to pomoci. Ale je to značně individuální záležitost.

Foto: Matthew Murnaghan / Hockey Canada Images

Pojďme ještě k jiné stránce turnaje, tedy organizační a divácké. Jak se vám z tohoto pohledu v Kanadě líbilo?
Myslím, že organizačně byl turnaj zvládnutý tradičně na skvělé úrovni. Měl jsem možnost na jaře navštívit mistrovství světa do osmnácti let v Německu a podle toho, co na vás z turnaje dýchne, bych řekl, že challenge byl z organizační stránky minimálně srovnatelný. Co se týče diváckého zájmu, tak z těch čtyř turnajů, které můžu porovnávat, byl bohužel asi nejnižší. Bylo to zřejmě dané i tím, že jsme hráli v hale, kde sídlí Vancouver Giants, takže juniorský hokej se tam hraje často. Když jsme hráli s kanadským týmem, zájem diváků byl logicky vyšší.

„Když někdo hraje juniorku uměle v několika málo střídáních, je to pro jeho rozvoj spíše kontraproduktivní.“

Co vás čeká dál? O Vánocích máte v plánu vyrazit do Finska?
Ano, sehrajeme tři utkání ve Finsku, což bude další skvělá prověrka. Finové totiž za mě byli po Američanech výkonnostně druhým nejlepším týmem, ale skončili až na třetím místě, protože jim trošku nepochopitelně utekl zápas s Kanadou White. My určitě dáme prostor početné skupině jiných hráčů, než jsme měli teď v Kanadě. Naším úkolem je hledat konkurenceschopné hráče. Jak jsem říkal, část jich máme a část jich ještě musíme najít. Současně ale budeme dál sledovat i hráče, které jsme teď měli a do nominace se třeba nedostanou.

Budete věřit, že v klubech, které postoupily do vyšší nadstavby dorostenecké extraligy, se někteří další hráči podívají do juniorky?
Když hráč dostane šanci v juniorské extralize, je to jedině dobře za podmínky, že na ni zaprvé má a zadruhé má rozvojovou roli. Když někdo hraje juniorku uměle v několika málo střídáních, je to pro jeho rozvoj spíše kontraproduktivní. Pokud má někdo roli jako zmiňovaný Adam Jiříček, nebo třeba Jiří Klíma a Lukáš Král v Hradci Králové, tak je to skvělé. To je rozvojové pro hráče, pro klub i pro reprezentaci. Pár střídání v juniorce ale nikoho neposune.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz