Oceněný brankář Suchánek: Dospěli jsme do mentality pro národní tým

Tomáš Suchánek. | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Reprezentace do šestnácti let střídala vzestupy a pády, na závěr sezony skončila na turnaji čtyř zemí v Almeťjevsku na třetím místě. Největší prostor mezi třemi tyčemi dostal přerovský Tomáš Suchánek, jenž obdržel i cenu pro nejlepšího gólmana celého turnaje!

Tomáši, jak po pár dnech hodnotíte reprezentační ročník?
Celá sezona nakonec skončila úspěchem. Na začátku, když jsme hráli se Švýcarskem, jsme nehráli vůbec dobře. Vypadalo to, že to bude příšerný. Postupně se to zlepšovalo. Už i na trojzápase s Ruskem bylo vidět, že tým má větší touhu vyhrávat a chuť bojovat za národní tým. Na turnajích čtyř už byla touha obrovská, ale bohužel ve Finsku z toho bylo jenom čtvrté místo a v Rusku se nakonec podařilo urvat místo třetí.

Myslíte si, že tým potřeboval dospět do národního dresu?
Určitě, na sto procent. Na kempu jsme byli ještě děti a vůbec jsme nebyli vyspělí. Postupem času každý dospíval a dostal se do mentality, kdy si uvědomoval, že hraje za národní tým a musí bojovat na krev.

Jak jste v průběhu ročníku vnímal své osobní výkony?
Před prvním zápasem jsem byl hodně nervózní. Pak jsem na sobě posun cítil hodně. Celkově jsem za jednu sezonu udělal největší posun za celou dobu, co hraju hokej. Na začátku to nebylo ono, ale pak se to zlepšovalo. Makal jsem na trénincích a přidával jsem si i mimo navíc. Na každý reprezentační sraz jsem se potom připravoval, co to dalo. Hlavně jsem si postupem času více věřit. Proti Švýcarům jsem byl nejistý a vůbec jsem nevěděl, co čekat. Potom proti Rusům v Jičíně se mi zápas podařil a na turnaje čtyř už jsem jel s tím, že to jsou normální zápasy.

V brankovišti šestnáctky se vystřídala desítka gólmanů. Jak vnímáte velkou konkurenci?
V naší kategorii je obrovská. Je tu tak šest gólmanů, kteří se můžou srovnávat. Do Ruska jsme jeli s Danem Králem, že si dáme každý jeden zápas. A kdo zachytá lépe, tak nastoupí do třetího. Králík je strašně super kluk, maximálně jsme si vyhověli. A to v podstatě se všemi, s kým jsem na reprezentačních akcích byl.

O to více vás asi nominace do Ruska na vrchol sezony potěšila…
Byl jsem strašně rád. Jel jsem tam s tím, že jsem ze sebe chtěl vydat úplně všechno, protože to byly poslední tři zápasy v sezoně. Každý se tam jel totálně vydat, protože teď máme volno. Měl jsem ohromnou radost.

Cesta ale příliš pozitivní nebyla, že?
Bylo to hodně složité. V pět ráno jsme přiletěli do Moskvy, kde jsme zjistili, že nám zrušili let, takže jsme tam spali na zemi a čekali, kdy a kam můžeme letět. Nakonec jsme o půl třetí letěly do Ufy, kam jsme měli letět už ráno. Tam jsme zjistili, že nám nepřiletěly věci, které nám nakonec přiletěly další den ráno. Za tuhle cestu si hlavně zaslouží obrovskou poklonu pan Ťoupal, protože ten musel zařizovat úplně všechno a bez něho bychom asi ještě hledali let z Moskvy. Aby toho nebylo málo, tak jsme přiletěli zpátky do Prahy a tam zjistili, že nám zase nepřijely věci, takže teď všichni čekáme, až nám je někdo doveze.

V Almeťjevsku jste nakonec brali bronz. Berete to jako úspěch?
Dá se to brát jako úspěch, protože ve Finsku jsme byli čtvrtí. Myslím, že jsme mohli být ještě výš, protože se Švédy jsme vedli 5:3, ale v posledních šesti minutách jsme si výsledek totálně pokazili. S Ruskem jsme hráli taky hodně vyrovnaný zápas, nakonec jsme prohráli 2:4, když nám dali gól v power-play. Měli jsme smůlu, ale naštěstí proti Finům to vyšlo a máme aspoň to třetí místo.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Co se proti Švédům stalo?
Nechytal jsem, takže nedokážu hodnotit, co se dělo na ledě. Nevím, v čem byla chyba. Možná jsme si mysleli, že za stavu 5:3 už to máme jasně vyhrané. Nevím, co se stalo, že jsme z ničeho nic dostali dva takhle rychlé góly na 5:5 a pak nám ještě dali na konci šestý. Byla to i smůla, ale je to smutné. Takhle pokazit zápas se Švédskem, to by se nemělo stávat.

Jak jste byl v Rusku spokojený s osobními výkony?
Sezona už byla dlouhá, takže jsem obrovsky spokojený, že jsem zvládl dva zápasy. Ale co předváděli kluci na ledě, to bylo neskutečné. Padali do střel, do všeho skákali a blokovali spoustu střel, za to jim patří velké díky.

Nakonec jste si odvezl i ocenění pro nejlepšího gólmana na turnaji…
To byla třešnička na dortu. Vůbec jsem to nečekal a jsem za to obrovsky rád. Ale je to odměna i pro kluky za to všechno, co schytali na ledě.

Jak velká to je pro vás motivace do další práce?
Obrovská, a to nejenom to ocenění, ale celkově být v týmu. Vytvořili jsme si skvělou partu. Je sen dostat se na každou akci. Budu pro to dál dělat maximum. V létě máknu, ať jsem co nejlépe připravený na další sezonu.

V duelu proti Rusku jste v závěru odstoupil. Co se stalo?
Chytl jsem křeč to levého lýtka. To byla obrovská bolest. Nikdy jsem takovou křeč nezažil. Navíc nechtěla vůbec povolit. Snažili jsme to protáhnout na ledě, ale nešlo to. Celý večer jsem to cítil a tahalo to. Povolilo mi to až další den ráno, takže jsem mohl jít do zápasu proti Finsku. Chtěl bych moc poděkovat panu doktorovi, který se o mně velice dobře staral. Dal jsem si pár hořčíků a na zápas s Finy už jsem byl stoprocentně připravený.

Neřeklo vám tělo, že už potřebuje prázdniny?
Asi jo. (smích) Asi už mi chtělo ukázat, že si mám dát odpočinek, ale mohlo ještě těch osm minut vydržet.

Jaké máte před sebou cíle do dalšího ročníku?
Chtěl bych co nejlépe chytat v klubu a pokusit se dostat na každý turnaj s národním týmem. Je opravdu krásné být s tou partou a hrát mezinárodní zápasy. Jsou to splněné sny. Sedmnáctku čeká neoficiální mistrovství světa a je tam i hodně turnajů pěti, kde je i Amerika. To je obrovská motivace.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter