Olomouc beru za svou, líčí student Belan. V čem je jeho tým unikátní?

Nejlepší formu v dorostenecké extralize mají aktuálně Kohouti, kteří zapsali už jedenáct vítězství v řadě bez ztráty jediného bodu. Z vyrovnaného mužstva bodově mírně vyčnívá olomoucký nováček Jakub Belan, jenž si i přes náročné cestování rychle zvykl a užívá si bitvy proti „svému“ AZetu. Šestnáctiletý útočník nezapomíná ani na vzdělání…

Kubo, jedete teď na vlně euforie?
Je to tak. Řekl bych, že se nám na začátku sezony moc nedařilo a čekalo se od nás více, ale v půlce listopadu se to zlomilo, když jsme porazili i pár favoritů. Od té doby jsme na vlně a doufám, že nám to ještě dlouho vydrží. Nesmíme se uspokojit tím, jak se nám teď daří, a musíme dál makat, aby naše forma pokračovala.

Jak moc vás mrzelo, že jste neubojovali první čtyřku?
Zpětně nás to samozřejmě velmi mrzelo, protože jsme si uvědomili, že jsme na to měli a některé týmy, které se do čtyřky probojovaly, jsme porazili. Pak jsme to ale hodili za hlavu a soustředili se jenom na druhou část, kterou chceme vyhrát.

Jakou máte atmosféru v kabině?
Nálada je teď samozřejmě velmi dobrá a každý si jenom přejeme, aby nám to vydrželo co nejdéle. Všichni se soustředíme na to, abychom se na vrcholu tabulky udrželi a dostali se do play off, ve kterém taky chceme uhrát nějaký úspěch, takže už se i ve hře snažíme soustředit na to, abychom hráli co nejkompaktněji.

Co počítáte za vaše silné stránky?
Řekl bych, že jsme unikátní v tom, že máme tým postavený na práci všech tří pětek a žádná z nich nijak nezaostává. Všechny formace aktivně pomáhají do obrany i do útoku a všechny můžou vstřelit gól. Jinak bych řekl, že hrajeme bojovný a bruslivý hokej, ze kterého těžíme.

Vám se zatím bodově hodně daří. Jste spokojený se svou hrou?
Jsem samozřejmě rád, ale vždycky se dá něco zlepšit. Každopádně bych chtěl poděkovat spoluhráčům, protože všechny body nejsou jenom moje zásluha, ale i spoluhráčů, se kterými jsme góly vstřelili jako lajna. Není to určitě tak, že bych góly vypracoval sám.

V Olomouci jste si zvykl rychle?
Celé se to odehrálo dost narychlo, první měsíce jsem si zvykal, ale řekl bych, že jsem relativně rychle zapadl do kabiny a do celého prostředí. Teď už to beru za své.

Máte ale náročné cestování, ne?
Bydlím v Moravskoslezském kraji nedaleko Frýdku-Místku, do školy chodím do Českého Těšína na gymnázium, což je asi sto kilometrů od olomouckého stadionu. To znamená, že ve škole téměř nejsem, ale chodím si tam dopsat písemky, proto tak často cestuju. Minimálně třikrát týdně jezdím do Olomouce tam a zpátky, ale naštěstí mi to zatím vychází a učitelé jsou vstřícní.

Jak trávíte dlouhé cesty?
Většinou učením, nebo si pustím nějakou muziku do sluchátek. Občas i spím, když mám po nějakém náročném tréninku.

Můžete prozradit svůj postoj ke škole?
První škola a pak hokej. Uvědomuju si, že kdyby mi nevyšel hokej, je důležité mít nějaký základ. Hlavní je, abych měl nějaké vzdělání, protože do života je to velmi důležitá stránka. Kdyby nevyšel hokej, potřebuju mít dobré vzdělání.

Nepřemýšlel jste o zámořské cestě, kde se dá univerzita spojit s velmi kvalitním hokejem?
Zatím jsem nad takovou variantou nepřemýšlel, ale vím o ní. Co mám informace od kamarádů, vím, že to takhle jde a není to vůbec špatná cesta. Uvidíme. Do budoucna je všechno možné. Uvidím, která možnost bude nejlepší a kam mě život zavede. Určitě by to ale nebyla špatná varianta.

Proč jste se vlastně rozhodl odejít z Havířova do Olomouce?
V Havířově jsem hrál od třetí třídy až po dorost a nemůžu si na nic stěžovat. Hodně mi tam dali a naučil jsem se tam hrát hokej. K přesunu došlo hlavně z toho důvodu, že jsem chtěl zlepšit tréninkové podmínky a možná se dostat k nějakým lepší tréninkům. To se mi splnilo, v Olomouci se mnou pracují velmi dobře a jsem nadmíru spokojený.

Jak prožíváte zápasy proti AZetu?
Vždycky má zápas pro mě samozřejmě odlišný náboj od ostatních zápasů, proti jiným soupeřům. Vždycky si to užívám, pošťuchujeme se s kamarády z Havířova a občas jsou tam i nějaké hecovačky a sázky. Je to ale vždycky v dobrém duchu a určitě mě tyhle zápasy baví.

Co už jste vyhrál?
Zatím proběhly jenom nějaké menší sázky, takže se jednalo o nějaké Kofoly a podobně. Zatím jsem měl to štěstí, že jsme vždycky vyhráli.

V posledním hracím týdnu jste před skalpem Havířova porazili i Přerov. Prožíváte to jako derby?
Zatím derby prožívám v tom smyslu, že je to náš nejbližší konkurent v tabulce. Dá se říct, že proti Přerovu jsou to nejvyrovnanější a nejdůležitější zápasy. Jako územní derby to zatím neberu, protože jsem si na Olomoucký kraj tolik nezvykl. Je pravda, že vždycky když hrajeme proti Přerovu, celý tým je ještě víc nahecovaný, soustředí se a těší se.

Co naposledy rozhodlo?
Na konci druhé třetiny jsme dostali gól do šatny na 0:1, i tak bych řekl, že jsme celé dvě třetiny byli lepší týmem a pouze jsme málo stříleli. O přestávce mezi druhou a třetí třetinou k nám měl trenér proslov, který nejspíš zabral. Více jsme se tlačili do střelby a do brány, což nám pomohlo vstřelit tři branky a otočit vývoj utkání. Pak už Přerov jenom dotahoval.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter