Pavelec o trenéřině: Nechávám tomu absolutně volný průběh

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Nechtěl chytat jinde než v NHL, tak Ondřej Pavelec loni nečekaně ukončil kariéru. Od té doby si užívá život bez povinností. Když se ale blížil letní kemp brankářů českých mládežnických reprezentací, rozhodl se, že přiloží ruku k dílu. A mezi zkušenějšími trenéry pořádně přičichne k novému řemeslu.

Proto Pavelec vyrazil do Rokycan, kde v těchto dnech předává zkušenosti mladší generaci. „Už jsem ale trochu chodil na tréninky na Kladně a byl jsem na jednom jednodenním soustředění ve Slaném pro ročník, ze kterého je nová šestnáctka,“ vysvětluje, že pro něj nejde o úplnou premiéru.

Co vám trenéřina po prvních kontaktech říká?
(přemýšlí) Určitě je rozdíl, když trénujete chlapy, nebo když máte na starosti kluky od patnácti let. Přistupujete k nim jinak. Je to tady záběr, čtyři hodiny na ledě, dvě ráno a dvě odpoledne. Je dobré vidět to i z druhé strany a uvidíme, co se z toho vyvrbí.

Předpokládám, že zatím necháváte mluvit zkušenější kolegy v trenérském řemeslu a spíš je pozorujete.
Řekl jste to úplně přesně. Jsou tady trenéři, kteří mají zkušenosti a dělají to dobře. Jedna věc je chytat a druhá věc je to někomu vysvětlit tím způsobem, aby to pochopil a dokázal udělat. Já třeba neznám různé názvy, některé věci jsem dělal automaticky a když se mě někdo zeptá, já mu to zatím nejsem schopný vysvětlit tak, jak bych chtěl. Do mluvení se ještě moc nepouštím.

Láká vás, abyste se do toho dostal?
Já tomu nechávám absolutně volný průběh. Je to rok a půl, co jsem skončil. Hokej sice pořád sleduju, ale abych mohl s někým diskutovat, tak potřebuju vědět, o čem to je a co to obnáší. Tyhle kempy jsou pro gólmany super a stejně tak je i pro mě super, že můžu být jejich součástí. Každý je chytrý, jak by se to mělo dělat, to je stejné u hráčů i u gólmanů. Většinou po nějakém turnaji vylezou kritici a troufnu si říct, že většina vůbec neví, o čem mluví. Je super, že teď vidím, jak to funguje.

I jako gólman s takovými zkušenostmi, dozvídáte se teď nové věci?
Jak už jsem říkal, v první řadě se učím, jak všechno mladým klukům dobře podat. Měli bychom jim ukázat možnosti a každý z nich se postupem času vytříbí do svého stylu. Co je pro mě nové, to je velké hřiště, protože já jsem chytal na malém. Mezi tím je trochu rozdíl. Taky jsem se v mládežnických kategoriích vůbec nepotkal s videem, teď se kluci natočí a vidí se, což je dobře. Budeme mít mítink o psychice a věcech mimo hokej, pak přijde očař… Kluci mají obrovské možnosti, jak se posunout. Hokej se strašně vyvíjí dopředu.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

A jsou rádi, že mají na kempu takovou osobnost? Vsadím se, že řada z nich měla v pokoji vaše plakáty, a teď stojíte vedle nich.
To já nevím, musel byste se zeptat jich. Samozřejmě cítím ze začátku nějaký respekt, ale zase nejsem o tolik starší než oni. Nebo když se nad tím zamyslím, tak docela jo (usmívá se). Ale zase jsem skončil nedávno. Oni se otrkávají a bude to v pohodě.

Jak se dá popsat váš současný život? Jako odpočinek po kariéře?
Od té doby, co jsem skončil, jsem se ještě nezastavil (směje se). Dělám věci, které jsem dřív dělat nemohl. Jezdím na hokeje, na fotbaly, hraju golf. Když skončí hokejová sezona, tak se sem kluci vracejí a máme různé akce, takže moc času nezbyde. Doufám, že to takhle vydrží a budu mít co dělat. Zatím dělám věci, které jsem chtěl. Takhle jsem si to představoval.

Teď už hraje hokej jenom vaše sestra. Podporujete ji?
Ona si na tréninku přetrhala vazy v koleni, takže dlouho nebyla na ledě. Ale už je to v pohodě. Já jí říkám, ať už to zabalí, taky už má svůj věk. Přece jenom jí bude čtyřicet (usmívá se). Holky to ale dělají pro zábavu a mají super partu, takže když jí to bude bavit, tak myslím, že by končit neměla. I když si z ní občas dělám srandu.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Říkal jste, že je v Česku každý chytrý. Jaký je tedy váš pohled na úroveň a práci s našimi brankáři?
Českých gólmanů v NHL samozřejmě ubylo, máme tam prakticky dva (Petra Mrázka a Davida Ritticha, pozn. red.), pár zápasů letos odchytal ještě Michal Neuvirth. Gólmani tady ale byli a jsou. Do těch osmnácti let se s nimi podle mě pracuje správně a jsou dobří, ale pak se něco zadrhne a nepostupují tak, jak by si všichni představovali. Někde mezi těmi osmnácti a dvaceti lety se stane chyba.

Čím by to mohlo být?
Důležitá věc je, že nemáme kvalitní dorosteneckou a juniorskou soutěž. Proto gólmanům i hráčům chybí v týmech konkurence. Na tak malou zemi máme v soutěžích hrozně moc týmů, to prostě nejde obsáhnout. Kvalita se tím rozmělnila a zápasy nemají takovou úroveň, aby dokázaly kluky připravit na osmnáctky nebo další turnaje.

A vy chcete pomoct, aby se to zvedlo?
Já si léta v mládeži pamatuju. Sedmnáctky, osmnáctky, dvacítky… Vím, jak vypadal ten vývoj. Něčím jsem si prošel, zažil jsem horší i lepší časy, hodně jsem toho objezdil i v dospělém nároďáku. Jsem hrozně rád, že vím, jak se teď ti kluci cítí. Užívám si to s nimi na ledě, baví mě to. Snažím se jim vysvětlit, že to není jenom o drilu a o hokeji samotném, ale i o dalších věcech. Třeba o psychice: Dostane blbý gól a je z něj otrávený, ale těch ještě dostane… Teď je to moje první velké soustředění, na kterém můžu pomoct. Jsem mile překvapený z toho, jak to tady probíhá a jak ti gólmani vypadají.

Takže věříte, že bude líp?
Já bych neřekl, že je úplně špatně. Všechno má svůj vývoj. Před těmi deseti až patnácti lety se někde zaspalo, to je známé. Je to o nastaveném systému a o tom, jak se s hráči bude pracovat. Bude líp, ale musí se zkvalitnit dorostenecká a juniorská soutěž. Bez toho to prostě nejde.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter