Philipp o zahálce mládeže: Bezmoc a katastrofa. Modlíme se, ať to skončí

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jeho starostí je především vývoj mladých obránců ve Vítkovicích, bývalý špičkový zadák Radek Philipp kromě místního dorostu působí také u reprezentace do 17 let. Teď ale může jen smutně vyhlížet, kdy se v Česku zase rozjede amatérský sport.

Aplikace Tipsport extraligy

Aktuálně počítáte už sedmý týden bez hokeje. Jak celou situaci vnímáte coby mládežnický trenér?
Vnímám ji jako bezmoc a obrovskou katastrofu, která teď bohužel přišla. Modlím se za to, aby to co nejdřív skončilo a všichni se mohli vrátit na svoje sportoviště a zase se hýbat. Nejenom venku, kde nějakým způsobem můžou, ale i tam, kde se všichni cítí nejlépe.

Vy to ale máte z Ostravy dost blízko do Polska, kde můžete trénovat. Využíváte tuhle možnost?
Ano, máme to blízko, takže jsme to řešili. Udělali jsme to ale pouze dobrovolnou formou. Jsou dny, kdy se tam kluci můžou sklouznout, ale jsme závislí na rodičích, jestli mají čas a finanční možnosti, aby je tam přivezli. Za pomoc jim patří obrovský dík a celkově musíme poděkovat všem rodičům, že se snaží kluky v téhle situaci podporovat. Každopádně je pro ně strašně málo, pokud si zabruslí dvakrát týdně.

„Cítíme, že se kluci těší a že už je to pro ně strašně dlouhá doba. Jsou z toho smutní.“

Vidíte na hráčích, že je to hodně vzalo?
My všichni trenéři jsme s kluky v kontaktu. Ptají se nás, kdy už budou zase tréninky v Ostravě, ale my bohužel nevíme. Cítíme z toho, že se těší a že už je to pro ně strašně dlouhá doba. Jsou z toho smutní.

Dokážete si představit, že by to potkalo vás v jejich věku?
Ono se to snad ani nedá představit. Jak my trenéři, tak všichni kluci jsou zvyklí být v kolektivu, a najednou z toho vypadnou. Je to prostě smutné a já si to ani nechci představit. Je to realita a všichni se modlíme za to, aby se to co nejrychleji uklidnilo, aby se celková situace vrátila do normálu a vláda nám dovolila dělat to, co nás baví.

Štve vás stopka i kvůli tomu, že vaše mládež rozjela sezonu parádně napříč všemi kategoriemi?
Jestli je parádně rozjetá, nebo není... Ano, vyhrajete zápas, kluci z toho mají radost, ale pro mě osobně to není hlavní měřítko. Jde o to, kolik kluků naskočí v pozdějším věku do extraligy nebo obecně chlapského hokeje a bude rozdávat radost divákům.

Hádám, že u vás vidíte hráče s takovým potenciálem.
Za mě rozhodně máme v mládeži šikovné hráče. Když budu mluvit za dorost, a nechci na nikoho zapomenout, tak v obraně Šimon Bialy, Daniel Kosina, Denis Puchala, brankář Lukáš Vilém, v útoku Dominik Petr, Pavelec, Melovský, Přibyl... Vyjmenoval bych jich ale strašně moc. To jsou kluci, kteří nám dělají radost, a doufám, že budou i nadále a dostanou se do chlapského hokeje. Důležitý je každý den, kdy se ten kluk může zlepšovat a nakonec se dostat tam, kam si přejeme.

„Když se obránce snaží, je fakt aktivní a udělá chybu, tak ode mě absolutně nedostane vyčiněno, aby do druhého dne přemýšlel o tom, co udělal špatně.“

Vy samozřejmě můžete mluvit hlavně za obránce. A už nějaký ten rok máte v každé kategorii řadu silných beků, čímž se většina jiných klubů pochlubit nemůže. Nevypadá to jako náhoda...
My jsme rádi, že jim můžeme pomoct a že nám naslouchají a chtějí se zlepšovat. Jak říkáte, v obraně jsou beci, kteří chtějí hrát dopředu, neodpalují puky a jsou schopní něco vymyslet. Je to vidět i v juniorce, kde jsou Míša Bystroň, Tomáš Machů nebo Matěj Prčík, parádní obránce s potenciálem. U nás je Šimon Bialy obrovský klučina svým myšlením a hokejem. Nás trenéry to rozhodně těší.

Pracujete s obránci na tom, aby z nich nebyli odpalovači puků?
Chceme, aby kluci byli konstruktivní a podporovali útok, dokázali zakládat útoky a prosadit se jeden na jednoho. Ne aby přijeli ke kotouči a flákli ho přes plexisklo. Samozřejmě jsou ale situace, kdy je potřeba hru zjednodušit, posunout kotouč ze souboje, pomoct si při založení útoku krátkou přihrávkou o hráče a podobně. Není to tak, že by se každý kotouč musel hrát za každou cenu. Jde o to, aby kluci nehráli lajdácky: Hele, já mám pět hráčů proti sobě, tak je všechny obkličkuju a budu slavný. Chyby se stávají, chybami se člověk zlepšuje, ale měli by mít sebereflexi, jestli to bylo hokejové, anebo jestli už to bylo příliš.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Podržíte kluky, když chybují?
Já si troufám tvrdit, že dokážu rozpoznat, jestli to bylo z lajdáctví, nebo jiná chyba. Když se obránce snaží, je fakt aktivní a udělá chybu, tak ode mě absolutně nedostane vyčiněno, abych ho seřval a on do druhého dne přemýšlel o tom, co udělal špatně. Řeknu mu, jaké řešení situace mohl zvolit. To beru s klidem. Štvou mě spíš ti lajdáci, kteří nebruslí, nepodporují útok, schovávají se a zbavují se odpovědnosti.

Když jste ale mluvil o průchodu do A-týmu, za Vítkovice letos v extralize nenaskočil nikdo mladší než ročníku 1997, s výjimkou jediného startu Jana Bernovského. Může se to brzo změnit?
Já věřím, že to tam ti kluci dotlačí. Samozřejmě je to otázka na trenéry A-mužstva, kteří si ho skládají. Jestli budou kluci připraveni na mužský hokej, tak jim určitě dají šanci. Věřím, že se to změní a budeme produkovat do áčka více hráčů. Je to práce nás mládežnických trenérů.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz