Pištěk válí ve Švédsku: Dokážu si představit, že bych tu žil napořád

Parádní čísla letos zdobí Theodora Pištěka ve švédském Örebro – patří mu čtvrté místo v bodování celé juniorské soutěže. Český útočník odešel na sever už ve čtrnácti letech, za tak dlouhou dobu se naučil jazyk, oblíbil si zemi a aktuálně přemýšlí o švédském občanství.

Napadlo vás na začátku, že strávíte ve Švédsku tolik let?
Odešel jsem, když mi bylo čtrnáct, protože mi to v tu dobu připadalo jako nejlepší rozhodnutí. Chtěl jsem se tu co nejdéle udržet a určitě toho zpětně nelituju. Sám jsem nevěděl, na jak dlouho to bude, spíš to vyplynulo časem. Chytil jsem se, líbilo se mi tu a všechno dobře fungovalo.

Jak na své začátky vzpomínáte?
Vzpomínám na to jenom v dobrém, i když jsem neuměl vůbec jazyk – švédsky vůbec a anglicky trochu základy ze školy. Ze začátku to bylo těžké, protože jsem tu byl sám bez rodičů a bez kamarádů, ale postupem času jsem se naučil anglicky a pochytával jsem švédštinu.

A co po hokejové stránce?
V hokejové stránce byl určitě oproti Česku velký rozdíl v rychlosti i celkově kvalitou, za což jsem byl jenom rád, proto jsem taky odešel. Chtěl jsem se posouvat dál. Zapadnout do kabiny až tak těžké nebylo, kluci mě vzali úplně v pohodě, do kabiny člověk prostě zapadne, všude to je stejné.

Na co za uplynulá léta vzpomínáte nejraději?
Největší úspěch jsme tady jako tým udělali můj první rok, když jsme s mladším dorostem skončili třetí, na to se vzpomíná pěkně. A potom taky na to, jak jsem strávil celou přípravu s A-týmem, což mi taky dost pomohlo. Každá ta sezona měla něco do sebe individuálně i po týmové stránce.

Co vám pět sezon dalo?
Myslím, že mi to dalo opravdu hodně do života i do hokeje. Naučil jsem se žít sám a postarat se sám o sebe. Hokejově se určitě každý rok posouvám k lepšímu a navíc jsem se naučil brát hokej trochu vážněji. Zjistil jsem, co obnáší na ledě, mimo led a co třeba znamenají spánek a strava.

Řeší se ve Švédsku tyhle oblasti – odpočinek a jídlo – více?
Určitě. Když jsem přišel do mladšího dorostu, první mírný šok pro mě bylo, že jsme měli každý den suchou přípravu a potom led, nebo naopak. To jsem v Česku nezažil, ale myslím, že už se to teď taky posunulo. Tady se na to opravdu hodně dbá a všechno je to hodně propracované.

Neměl jsem problém si na něco zvyknout?
Problém jsem neměl. Už docela dlouho řeším stravu i odpočinek a trénink se svým osobním trenérem Josefem Žáčkem v Česku. Ze začátku byl spíš problém si sám vařit, protože jsem přišel dost mladý. Postupem času jsem se to ale naučil, snažil jsem se to dodržovat a postupem času se to zlepšovalo. Člověk se to tím časem prostě naučí, navíc to vidí i u ostatních, takže mu to pak přijde automatické.

Máte nějaké oblíbené jídlo?
Vařím si dost různě, co zrovna potřebuju a co je pro mě nejlepší. Nějaké super jídlo asi nemám, nemám ani jedno oblíbené, to vybrat nedokážu.

Pojďme ke švédštině: Kdy jste do ní pronikl?
Začal jsem tu chodit do školy a teď už jsem v posledním ročníku švédského gymnázia. Tak po roce a půl, když jsem byl v kabině každý den, jsem něco začal chytat. Rozumět je ale jednodušší než potom sám mluvit. Myslím, že plynule švédsky jsem mluvil po roce a půl, co jsem se to chtěl naučit a dal jsem tomu potřebný čas. Pak jsem zničehonic přeskočil z angličtiny na švédštinu.

Jaký to je jazyk?
Když jsem to slyšel poprvé, tak mě z toho bolela hlava. Myslel jsem, že se to nikdy nenaučím, ale je tam hodně podobných slov z němčiny i z angličtiny, takže je to obecně jednodušší jazyk než třeba čeština. Ani gramatika tu není tak složitá jako u nás. Jsou tu jenom dva pády a sloveso se tvoří přidáním „a“, což jsou ty nejzákladnější věci. Člověk si tu vystačí s menším počtem slov.

Vzhledem k tomu, že už tam jste pět let a naučil jste se i řeč, berete Švédsko jako druhý domov?
Určitě. Už jsem tu dlouho a domů do Česka se dostanu v létě a třeba na Vánoce, takže tam teď moc času nepobydu. Ve Švédsku se mi líbí, jsem tu zvyklý a dá se říct, že to beru jako druhý domov. Dokázal bych si představit, že bych tu žil napořád. Země se mi líbí, lidé tu jsou příjemní a všechno i kolem hokeje funguje na dobré podstatě. Myslím, že bych mohl uvažovat o tom, že bych tu zůstal.

Navíc i po hokejové stránce jste si vybudoval dobrou pozici…
Když jsem přišel, byl jsem v mladším dorostu a šel jsem sem s tím, že udělám všechno, co budu moct. Chtěl jsem odvádět dobré výkony a to se mi, myslím, povedlo, udělal jsem dobrý dojem na vedení i na trenéry. Tím pádem jsem dostal možnost nastoupit tady na gymnázium. Pak už jsem začal ve starším dorostu, kde jsem taky hrál dobře a trenéři mi postupně začali věřit. Postupně mě přestávali brát jako cizince, protože jsem se naučil i jazyk, díky kterému mě berou jako svého. Nikdy jsem v klubu neměl žádný problém. Přestup do juniorky jsem zvládnul taky dobře, teď chci pokračovat a pořád se zlepšovat.

V technických normách soutěže jste pořád brán jako cizinec?
Ano, jsem pořád cizinec, ale mám v plánu si žádat o švédské občanství, o které může člověk žádat po pěti letech. Pořád jsem ale brán oficiálně jako Čech, já jsem spíš mluvil o té klubové stránce. O občanství už ale nějakou dobu přemýšlím, protože ani do života by to nebylo na škodu. Bylo by to plus, kdybych tu chtěl zůstat anebo bych se sem chtěl později vrátit.

Letos se vám daří parádně, že?
Týmově se nám dařilo dobře. Rozjeli jsme se, pak jsme měli pár zápasů krizi, ale vrátili jsme se do dobré formy. Teď jsme třetí v naší skupině a máme stejně bodů jako druhý, na první Frölundu ztrácíme tři body. Než nás zastavili, vypadali jsme silně a vyhráli jsme sedm zápasů z posledních devíti, i když máme jeden z nejmladších týmů v lize. Kluci se snažili a všichni si vždycky snažíme navzájem pomáhat. Hrajeme jeden za druhého a týmově máme sezonu rozjetou dobře.

A z osobního pohledu? V devatenácti zápasech máte třicet bodů.
Po osobní stránce jsem se svojí výkonností spokojený. Snažím se plnit roli lídra, kterou jsem od trenérů dostal. Přidělili mi ji trenéři a zatím se mi ji daří plnit. Cítil jsem se na ledě velmi dobře a ve hře jsem byl sebejistý, ale bohužel nás zastavili. Jsem teď posledním rokem junior, takže s ostatními staršími kluky se snažíme mladým pomáhat a ulehčit jim hokej i situace v kabině, aby všechno dobře fungovalo. I trenéři po nás chtějí, abychom mladším klukům pomáhali a šli jim příkladem.

Soutěž u vás zastavili tento týden. Jak se to seběhlo?
Nejdřív jsme dostali informace od trenérů a vedení, že bohužel budeme muset uzavřít organizaci na jeden týden kvůli koronaviru. Potom přišla zpráva od vedení švédského hokeje, že se zruší všechny zápasy do konce kalendářního roku, protože počet nakažených šel v celé zemi hodně nahoru. Ohromně mě to mrzí, všechno šlapalo dobře týmu i mně individuálně.

Máte nějaký společný program a tušíte, co bude?
Zatím trénujeme ve skupinkách, jak na ledě, tak i ve venkovních prostorách. Časem bychom snad měli znovu začít trénovat na ledě pospolu jako celý tým. Trenéři nám řekli, že příští týden budou mít zasedání ohledně toho, jak se to bude dál vyvíjet.

Nepřemýšlel jste o návratu do České republiky?
Zatím jsem to neřešil. Škola se nám zatím nezavřela, ale uvidíme, jak se to bude všechno vyvíjet. Podle toho se se pak budu asi rozhodovat. Pevně doufám, že se věci dají co nejrychleji do normálu a budeme moci co nejdříve zatím znovu hrát.

Máte v jednání nějakou šanci mezi dospělými?
Teď jsem dělal s áčkem přípravu, ale potom podepsali nějaké útočníky, takže jich tam je asi patnáct. Šance do áčka určitě je, nechci říkat, že není, ale bude hodně těžké se tam probojovat. Po tom, co se nerozjela NHL, podepsali dva hráče, takže my mladší jsme v páté lajně. O nějakém řešení s nižší soutěží jsem uvažoval, ale ještě nejsem rozhodnutý, co budu mít za plány po téhle sezoně. Už mám v hlavě nějaké možnosti, ale zatím si je nechám pro sebe.

V čem vás příprava s áčkem posunula?
Určitě mi to otevřelo oči, už jenom to být se spoluhráči v kabině i ledě a vidět, co dělají, jak na sobě dřou a co dělají navíc. To mi určitě pomohlo a ukázalo mi to moje slabiny, na kterých musím pracovat, abych se pořád zlepšoval. Kluci nás tam přijali do skupiny parádně, vycházeli s námi a brali nás jako jednoho z nich.

Máte před sebou nějaké síle do zbytku aktuálního ročníku?
Chci, abychom s týmem podávali co nejlepší výkony, vyhrávali zápasy a dostali se co nejdál. Osobně mám rád, když se vyhrává, když do toho všichni dávají všechno a bojují za ten stejný cíl. Z individuálního pohledu bych chtěl hrát co nejlepší hokej a pomoci tím týmu jako lídr.

Zatím jste součástí reprezentace od šestnáctky. Jak teď vyhlížíte mistrovství světa dvacítek?
Když měla dvacítka první kemp, byl jsem nominovaný, ale bohužel jsem se nemohl dostat skrz tu situaci, která byla v létě a je i teď. Měl jsem suchou přípravu ve Švédsku, takže to padlo. Od té doby jsem se s nikým nebavil, takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Doufám, že si mě někdo všimne a budu se moct porvat o místo.

Na závěr úplně z jiného soudku: Co říkáte na hokejové počínání vaší sestry Terezy?
Jsem rád, že ségra taky hraje hokej. Mám radost, když jí to jde, a vím, že se jí daří. Je to jenom plus.  Zčásti asi hraje hokej i kvůli mně, protože jsme jako malí často hráli hokej před barákem. Odkoukala to ode mě, chytlo ji to a baví jí to. O hokeji se ale moc nebavíme, je dobré se bavit i o něčem jiném. Když nemá nějaké otázky, se kterými jí ale vždycky rád pomůžu, hokej neřešíme.

Nepřemýšlí, že by vás následovala na sever?
Myslím, že to v hlavě má. Ví, že bude muset odejít, pokud to bude chtít ještě někam dál posunout. Doufám, že se rozhodne dobře a udělá správný krok k tomu, aby se jí co nejlépe dařilo a dotáhla to co nejdál. Osobně bych jí Švédsko určitě doporučil.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter