Podle kluků jsem blázen, culí se bojovník Hrádek. Cílem mistrovství

Michal Hrádek se v minulé sezoně postupnými krůčky propracoval z Vrchlabí do áčka Pardubic, se kterými zažil svoje vůbec první kariérní play off. V tom prvoligovém následně po více než dvou letech opět rozsvítil červené světlo za brankou soupeře a začal svou bitvu o nominaci na mistrovství světa dvacítek.

Michale, vnímáte poslední sezonu jako nejpovedenější v kariéře?
Byla to pro mě osobně jedna z nejlepších sezon, ve které jsem začal hrát stabilně dospělý hokej. Sezonu jsem začal v Pardubicích, kde jsem hrál přípravné zápasy v Generali Česká Cupu, pak jsem byl chvíli ve Vrchlabí a po tom, co se v Pardubicích vyměnili trenéři, jsem tam dostal šanci. Byl jsem za to hrozně rád, protože jsem mohl ukázat, co umím. Navíc jsem hrál ve svém rodném městě, takže to pro mě byla výborná sezona.

O to více, když ostatní mládežníci nehráli, viďte?
Bavil jsem se o tom s nějakými hráči z juniorky v Pardubicích a říkali, že to bylo opravdu otřesné, když chodili jenom na trénink a nic více je nečekalo. Byli rádi, že mohli alespoň nějak trénovat, ale stejně to bylo takové všelijaké. Pro mě to bylo dobré, byl jsem rád, že jsem se posunul do mužského hokeje a mohl jsem normálně hrát.

Užil jste si poslední sezonu?
Strašně moc, protože mě hokej baví a hrozně rád ho dělám. Trošku mě mrzelo, že v době, kdy jsem hrál svoji první sezonu za chlapy, nemohli na zimáky fanoušci. Bylo občas těžší se do zápasu dostat, protože fanoušci v Pardubicích dělají normálně skvělou kulisu a pomáhají v nejtěžších chvílích. Vždycky jsme se ale museli na zápas nějak připravit a dát si do hlavy, že je ostrý zápas, který chceme vyhrát.

Jak jste vnímal přechody mezi Dynamem a Vrchlabím?
Naštěstí to z Pardubic do Vrchlabí nebylo daleko, takže s cestováním nebyl problém. Navíc jsme měli všechno perfektně zařízené. Musím říct, že jsem s tím i malinko počítal, kecal bych, kdybych řekl, že ne. Osobně mi to ale nevadilo, byl jsem rád, že vůbec můžu hrát dospělý hokej, to pro mě bylo důležité. První liga je taky hrozně super, ale byl jsem rád i za extraligu, která je zase malinko výš. Bylo to hrozně zajímavé.

Působilo to na vás motivačně?
Určitě. Vždycky jsem se chtěl dotáhnout na ty nejlepší a prostě jsem chtěl hrát za svůj rodný klub, což pro mě bylo důležité. Byl jsem rád, že můžu hrát kdekoliv. Když jsem hrál třeba méně minut v Pardubicích, jel jsem pak do Vrchlabí, kde jsem odehrál dvacet minut. To pro mě bylo něco úžasného, abych v devatenácti letech odehrál v první lize tolik času. Propracovat se přes konkurenci v Pardubicích a odehrát tam dobré zápasy je pro mě v téhle sezoně velký úspěch.

Dvacet minut vám hodně pomohlo, abyste se v dospělém hokeji pořádně rozkoukal, co?
Vždycky je lepší hrát dvacet minut než odehrát tři minuty a zbytek mrznout, protože s dvaceti minutami jsem v tempu a více se do toho dostanu. Taková porce mi hrozně vyhovuje, takže jsem byl vždycky rád, že mám jet do Vrchlabí, protože jsem věděl, že mi tam dají porci minut, kterou potřebuju. Hrozně jsem si to užíval.

Jak byste zhodnotil konkurenci v obou týmech?
Ve Vrchlabí byla hrozně velká konkurence, protože jsme tam byli jako mladší kluci z Pardubic a měli jsme se tam vyhrát. Potom i v áčku byla velká konkurence, Kuba Nakládal a Honza Kolář jsou kluci, kteří nám hodně pomůžou, protože nám předávají zkušenosti, za což jsem hrozně rád. Ve Vrchlabí nám taky hodně pomáhal Tomáš Linhart.

Na konci sezony jste si užil i první vyřazovací boje…
Předkolo proti Varům bylo něco nepopsatelného a herně jsme to zvládli na výbornou. Jak se říká, že play off je jiná soutěž: Už když jsem přišel do kabiny, bylo cítit, jak tím všichni žijí a jak jsou všichni naladění. Navíc v Pardubicích to bylo play off po delší době, takže jsem se těšil. Osobně jsem ještě play off nehrál ani v juniorské kategorii, takže pro mě to bylo první play off za celou dobu, co hraju hokej. Opravdu jsem si to užíval.

Po nevydařené sérii proti Mladé Boleslavi jste se přesunul do Vrchlabí, kde jste taky vypadli. Byla to pro vás velká škoda?
Úplně se nám to proti Boleslavi nepovedlo. Byli jsme horší v koncovce, protože jsme se na gól hodně natrápili. Boleslav je hrozně bruslivý tým, hraje do těla a je celkově nepříjemný. Celou sérii nejvíce rozhodly výborný pohyb a přesilovky, které Boleslav zvládla na výbornou. Měli jsme určitě větší cíle, chtěli jsme do semifinále, abychom zabojovali o medaile. Když jsme vypadli, přesunul jsem se do Vrchlabí, kde jsem asi hned za dva dny hrál se Vsetínem. Tam taky kluci chtěli být co nejvýš, takže jsem byl rád, že jsem mohl být v týmech, kde byly velké ambice. Škoda, že s Vrchlabím ani s Pardubicemi jsme se nedostali dál.

V prvoligovém play off jde dokonce vstřelil gól po 780 dnech na tuzemské scéně. Jak na ojedinělý zásah vzpomínáte?
Ani jsem nevěděl, jak slavit. Dal jsem gól po více než dvou letech. Podíval jsem se na střídačku a viděl jsem, jak se všichni smějí, protože věděli, že už jsem dlouho nedal gól. Ani nevím, jak tam ta střela zapadla. Snažil jsem se trefit bránu, což se povedlo, takže jsem byl rád, že mi to tam spadlo. Byla to zase taková úleva.

Co pro vás vlastně gól znamená?
Hlavně pomůže týmu. Navíc jsme to v tu chvíli hodně potřebovali. Jsem rád za každý gól, ale nejsem gólový typ, jsem spíš hráč do defenzivy. Ne, že by mi nevadilo, že nedávám moc gólů, ale od toho tam jsou jiní hráči, já pomůžu více vzadu. Všichni říkají, že chtějí dávat góly. Já bych je chtěl dávat taky, ale přednosti mám jinde, takže jsem si to tak přijal. Hodně mě baví třeba oslabení, kdy se hodně blokují střely. Hodně kluků si myslí, že jsem malinko blázen, ale s tím nic neudělám. Někdo tu černou práci dělat musí.

Proč blázen?
Klekám do střel. I na tréninku se snažím, abych nedostal žádný gól. Říkají, že by do takové rány v životě neskočili a já tam skočím klidně po hlavě. To jsou moje přednosti, jsem prostě obětavý a poctivý. Myslím, že dobře čtu hru a dokážu konstruktivně rozehrát.

Závěr sezony jste si příjemně prodloužil na repre kempu s dvacítkou…
Každý hokejista chce být co nejdéle na ledě. Byl jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit dalšího kempu, kde jsme odehráli i nějaké zápasy proti Slovákům, které kvůli koronaviru předtím nemohly být, takže to nebylo čistě o trénování. Byl jsem rád, že jsem mohl být o další měsíc déle na ledě.

Ukázal jste trenérům své přednosti? Dařilo se vám?
Trenéři nás sledují celoročně a není to jenom o dvou zápasech, ale pokaždé, když jsem na nějaké podobné akci, snažím se odvádět sto procent. Doufám, že se mi to povedlo, trenéry jsem zaujal a dostanu další pozvánku do reprezentace. Osobně si ale myslím, že bych měl zlepšit bruslení, protože oproti některým hráčům ztrácím v rychlosti, a zapracovat na střelbě.

Upínáte se k mistrovství světa dvacítek?
Jedna z nejdůležitějších věcí je, abych se dostat na mistrovství, protože se odtamtud bude odvíjet další cesta a ukáže to, kam budou směřovat moje hokejové kroky. Hodně se na to soustředím. Doufám, že mi trenéři budou věřit i v téhle sezoně a budou mě hodně nasazovat, já jim to musím splatit v klubu. Pak si mě můžou trenéři v reprezentace vyhlédnout.

Jak vnímáte konkurenci v aktuálním kádru?
Na kempu jsme byli jenom ročník 2002, protože kluci narození ročníku 2003 měli ještě mistroství světa osmnáctek. Už jenom v našem ročníku je dost velká konkurence a přijdou ještě mladší kluci, takže konkurence bude obrovská. Musím udělat všechno pro to, abych se tam probojoval.

Jak trávíte letní přípravu?
Teď mám normálně suchou přípravu s áčkem v Pardubicích. Máme dvoufázové tréninky v pondělí, úterý a čtvrtek, do toho soustředění. Občas se chodíme i sklouznout na led, což nás baví, protože nejsme jenom na suchu. Jsme hokejisti, potřebujeme led. Já osobně už vyhlížím další sezonu, hrozně se těším, ať už budu hrát v první lize anebo v extralize. Už bych chtěl s týmem udělat taky nějaký větší úspěch.

Vzhledem k tomu, že čeká juniorku ostrý řez, přemýšlel jste, že byste mohl vypomáhat i tam?
Asi toho trenéři budou využívat, že ještě můžu do juniorky. Já potřebuju hrát dospělý hokej, ale určitě klukům z juniorky rád pomůžu. Kdybych měl třeba jeden den odehrát zápas za áčko a druhý den bych měl hrát za juniorku, pro mě to bude jedině dobře, protože budu hodně hrát zápasy. To je to nejdůležitější, kde se nabírají zkušenosti. Hráč díky tomu může hokejově vyspět. Já bych se na to i těšil. Jak ale znám kluky z juniorky, budou tam vysoké ambice a sestup z nejvyšší soutěže strašák nebude, jsou tam i skvělí trenéři.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter