Postup do áčka? Jsem impulzivní, ale tam si to nemůžu dovolit, ví Dobiáš

Král juniorské produktivity a střelců v předposledním týmu soutěže. Zlínští junioři neprožili povedený ročník, což však neplatí pro kapitána Vojtěcha Dobiáše, jenž si za osobní výkony v trápícím se mužstvu vysloužil velkou šanci. Devatenáctiletý kanonýr v letní fázi zabojuje o extraligový dres Beranů.

Vojto, co vám chybělo jako týmu k lepšímu umístění?
Určitě chybělo větší nasazení v tréninku a taky nebyla úplně dobrá morálka. Co se týče hry, to je spíše otázka na trenéra, ale je to asi pořád to stejné. Ani ve hře nebylo nasazení a disciplína, byli jsme třeba desetkrát za zápas vyloučení, což není úplně správné.

Proč přicházelo tolik trestných minut?
Nestíhalo se. Nechci říct, že na to někteří kluci neměli, ale spíš na to kašlali. To se jim potom vrátilo v tom, že přestali stíhat. Jak se prohrávalo, bylo tam z naší strany hodně frustrace, takže i proto bylo tolik vyloučených.

Vy jste v turnaji O Pohár DHL nasázeli druhý nejvyšší počet gólů, ale také jste hodně dostali. Byla tedy tou slabší částí defenziva?
Útok byl víceméně super a měl velkou sílu, ale většinu gólů jsme dali my z první lajny. Když se nepřidají ostatní, je to na prd. Nejslabší stránkou týmu byla určitě obrana, protože tam to hořelo pořád, dá se říct. Kvůli zbytečným chybám v obranném pásmu jsme zápasy často ztratili.

Nezkusili jste se v kabině jednoduše seřvat a tím se nakopnout?
To jsme udělali asi desetkrát, ale nepomohlo to vůbec, jak mohli všichni vidět.

Byly špatné výsledky cítit na atmosféře v kabině?
To bylo určitě cítit, ale klukům to tam bylo víceméně jedno. Někteří tam chodí, protože musí, aby na ně rodiče nebyli naštvaní. Některým je to jedno, ale my, starší kluci, jsme se snažili na ně řvát, aby nechodili, když je to nebaví. Stejně to nepomohlo. Atmosféra v kabině nebyla úplně dobrá.

Jak to bylo těžké pro vás?
Tak těžké… Spíš se pořádně namotivovat bylo těžké. Nechci říct, že mi bylo jedno, když se prohrávalo, ale byl jsem rád, že se mi daří. Snažil jsem se nedívat na ostatní a hrát pořád to svoje. Možná díky tomu jsem podepsal smlouvu a dostal se do áčka, protože není úplně jednoduché vyhrát bodování, když se týmu nedaří.

Takže jste se svými výkony spokojený, když se vám podařilo vyhrát kanadské bodování a střelce prvního turnaje?
Spokojený celkem jsem, ale mohlo to být určitě lepší, protože to vždycky může být lepší. Taky jsem byl celkem často na trestné, což mi moc neprospělo. Mohl jsem mít bodů klidně více, ale jsem rád, že jsem konečně něco vyhrál. (culí se) Je to hezké rozloučení s juniorskou kariérou.

Čemu vděčíte za takovou produktivitu?
Převážně to bylo díky klukům, se kterými jsem hrál, díky Sebimu Fajkusovi a Matěji Seberovi, protože si výborně rozumíme na ledě i mimo něj. Chemie mezi námi fungovala skvěle. Potom mě hodně namotivovalo ve druhé půlce, když jsem dostal šanci odehrát zápas v Hradci za A-tým, což mi dodalo větší sebedůvěru. Začal jsem více makat, všechno se to sešlo, a to štěstí se potom obrátí.

Za sezonu jste prožil téměř dvacítku multibodových zápasů. Dokázal byste vybrat pro vás ten nejlepší?
Nejlepší zápas sezony byl buď na Slavii, kde jsem měl tři góly a asistenci, nebo předposlední zápas na Kometě, kde jsem dal čtyři góly a měl dvě asistence. To se mi dost povedlo a byl jsem za to rád.

Kromě toho, že jste byl jasný tahoun týmu, jste byl i kapitán. Jak jste si tuhle roli (ne)užíval?
No, přesně, má to dvě stránky. Mám rád, když můžu být vůdčí postava v týmu, ale na druhou stranu pořád se starat o kluky, kterým se nechce a flákají to, to mi radost úplně nedělá. Ale mám rád, když mi trenér věří a můžu mluvit s rozhodčími.

Jaký jste kapitán?
Jsem dost impulzivní povaha, takže mi nedělá problém v některých situacích vybouchnout. Ať už jsem na tréninku, v kabině, nebo když mluvím na ledě s rozhodčími. Někdy je to o problém, ale prostě jsem takový. Po chvíli se ale uklidním, protože každý dělá chyby, ale někdy se mi to úplně nepovede.

Takže s rozhodčími nemáte úplně dobré vztahy, že?
S některými se známe, ale někteří dělají i naschvály, protože mě nemají rádi. Když jsem byl mladší, bylo to se mnou hrozné, byl jsem hrozně impulzivní a vytočilo mě skoro cokoliv, nebyl jsem pak na rozhodčí úplně hodný, ale teď už se to trochu uklidnilo. Někteří jsou fajn a dá se s nimi mluvit úplně o všem, takže prohodíme pár slov i během zápasu.

Došla vám někdy během sezony trpělivost?
Změnil jsem k tomu celkem přístup. Když jsem naštvaný, snažím se ze sebe vydat ještě více, abych neukázal slabost proti rozhodčím anebo soupeřům. Co si budeme povídat, stalo se mi to několikrát za tuhle sezonu, protože byla z týmového pohledu hrozná.

Změnil jste přístup při příchodu do áčka?
Určitě se změnil, tam si to nemůžu dovolit.

Cítíte na sobě, že jste se uklidnil?
Určitě, pomohl mi k tomu hodně pan Schlesinger, ke kterému jsem chodil. Dá se říct, že to je psycholog a výživový poradce. Ten mi pomohl hodně, naučil mě triky, jak se uklidnit během hry, nebo potom na střídačce. Šlo o taková dýchací cvičení, kdy se musí třicet vteřin zhluboka dýchat a snažit se vyplavit tu agresi ze sebe.

Změnil jste s ním i výživu?
Jo, jo, změnil. Začal jsem jíst pořádně, takže jsem za nějakých půl roku přibral dvanáct kilo svalů, to mi pomohl opravdu hodně. Přestal jsem jíst KFC, dám si ho třeba jednou za měsíc, ale hodně jím hovězí, polévky z mořských řas a třeba tuňáka.

Jak jste vnímal takový nárůst svalové hmoty?
Měl jsem s tím trochu problém, protože jsem byl pomalejší, takže jsem potom na letní přípravě musel jít úplně na krev, abych byl v sezoně trochu konkurenceschopný v rychlosti. V soubojích mi to ale určitě pomohlo. Výšky už se v juniorce srovnaly a nebylo to jako v dorostu. Pořád jsem dost silný a svůj věk.

Zlín dá šanci juniorskému králi, další talent hlásí návrat z Finska »

Přesuňme se ke zlínskému áčku. Co pro vás znamená taková šance?
Je to super. Byl to jeden z mnoha mých cílů, abych si zahrál extraligu co nejdříve. Sice to mohlo být dříve, kdyby se nestaly určité věci, ale jsem teď za šanci strašně rád. Chci dokázat lidem, co ve mě nevěřili, že na to mám, a chci se pobojovat do základní sestavy.

Proč podle vás nepřišla šance dříve?
To netuším, ale chlapům se po příchodu pana Svobody dařilo, takže nebylo potřeba do toho nějak zasahovat. Dá se říct, že jsem mohl v klidu hrát v juniorce.

Jak teď probíhá letní příprava?
Je to dost náročné, ale je to potřeba. Jsme rozdělení na dvě skupiny – starší a mladší – a máme každý den tréninky. Před námi je ještě pět týdnů, takže to snad nějak zvládnu. Já osobně chci nejvíce zapracovat na výbušnosti, rychlosti a dynamice. A taky potřebuju shodit, protože jsem za dva měsíce nicnedělání docela dost přibral. Nechci, aby to bylo nějak moc vidět na ledě.

Bylo pro vás těžké udržovat se v úvodu nouzového stavu?
Těžké to celkem bylo. Sportoval jsem skoro každý den, nebo aspoň třikrát týdně, ale jídlo mám fakt rád. Řekl jsem si, že dva měsíce si aspoň užiju, ale nepovedlo se to úplně podle mých očekávání. Váha jde teď dolů, takže jsem spokojený.

Jak vnímáte konkurenci ve zlínské sestavě?
Já vlastně nevím, ale konkurence bude samozřejmě velká, protože kluci, kteří tam jsou, mají třeba dva roky odehrané někde v první lize. Uvidíme, jak se to vyvine. Abych si to místo vybojoval, musím rozhodně poslouchat trenéry, protože, ať se mi to líbí, nebo ne, mají pravdu. Pořád musím makat, i když se třeba nebude dařit, a jít si za svým cílem.

Těšíte se na novou sezonu?
Těším se moc, protože to bude první sezona jenom v dospělém hokeji. Sám jsem moc zvědavý.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter