Pro kluky to byla těžká čeština, směje se Hracholskij začátkům v Motoru

Foto: Kateřina Kundertová

Jehor Hracholskij je běloruský útočník, který v patnácti letech udělal velký krok z rodné země do České republiky. V Motoru odehrál už třetí sezonu, během kterých se kromě jiného naučil výborně česky.

partneři českého hokeje

Jaké byly vaše začátky v Bělorusku?
Narodil jsem se v Bělorusku, a protože v roce 2008 se v našem městě postavil zimák, začal jsem od šesti let hrát hokej. Ze začátku jsem to dělal jenom jako koníček, ale asi od třinácti let jsem si řekl, že se chci hokejem živit. A o to se pořád snažím. Ve čtrnácti letech jsem si uvědomil, že v Bělorusku je mnohem nižší hokejová úroveň než jinde.

O jakých zemích jste se rozmýšlel?
Chtěl jsem se přestěhovat do Česka, do Ruska, do Švýcarska nebo do Švédska, prostě do země, kde se hraje dobře hokej. Nakonec jsem si vybral Česko, i protože v Jindřichově Hradci bydlí strejda. S rodiči jsme o tom hodně mluvili a já nad tím dlouho přemýšlel, ale šel jsem sem s tím, že to bude nový život.

Co na to říkali rodiče?
Rodiče mě podporovali a říkali, že mě budou podporovat ve všem, co si vyberu. Řekl jsem si, že se chci hokejem dál živit, takže se budu snažit v něm něco dokázat. Domu za nimi jezdím jednou za půl roku – na Silvestra a v létě. Když jsem doma, snažím se s nimi trávit co nejvíce času.

„Ve čtrnácti letech jsem si uvědomil, že v Bělorusku je mnohem nižší hokejová úroveň než jinde.“

Co pro vás bylo v úvodu nejtěžší?
Úplně nejtěžší byl asi jazyk, protože jsem ho vůbec neuměl. V našem městě nebyli žádní učitelé, kteří by uměli česky, takže jsem uměl jenom slovíčka, jako jsou brána, puk a hokejka. To je asi všechno. Když jsem v červenci přijel, začal jsem chodit do jazykové školy, takže jsem se za měsíc a půl vlastně naučil česky a v září udělal těsty do školy. Čeština je malinko podobná běloruštině, ale nejtěžší byly háčky a měkké nebo tvrdé i. Skloňování má i běloruština, takže s tím zase takový problém nemám. Taky jsem si ale musel zvyknout na mentalitu lidí.

Kde jste se jazyk nejvíc naučil?
Bylo to tím, že jsem bydlel od začátku mezi Čechy. Bydlíme tam všichni na baráku, takže jsem se furt bavil česky. A bělorusky se bavím maximálně večer s maminkou třeba dvě až tři minuty. Jinak mám celý den v hlavě jenom češtinu, takže to šlo samo. Ani jsem nepochopil, jak se to stalo, že jsem začal mluvit česky.

Foto: Kateřina Kundertová

Naučil jste se už i přemýšlet v češtině?
Jo, jo, to byl pro mě největší problém, když jsem začal chodit do školy. Třeba první dva měsíce jsem vůbec nevěděl, co studuju. Dva měsíce jsem jenom seděl, poslouchal látku a nechápal jsem. Teď už je to ale v pohodě.

Se spoluhráči jste si rozuměli?
Mluvili jsme česky, já jsem se prostě postupně učil. Pro spoluhráče to ale byla hodně těžká čeština, aby mě pochopili. (směje se) Kluci v týmu se snažili a teď už mluvím normálně, takže si rozumíme.

„Pro spoluhráče to ale byla hodně těžká čeština, aby mě pochopili.“

Překvapilo vás něco na Česku?
Je tady úplně všechno jiné. Co se týče té mentality, lidi jsou tu klidnější a jsou inteligentnější. Ve škole je to taky úplně něco jiného, protože v Bělorusku se v šestnácti až sedmnácti letech jde na vysokou školu. Tady to trvá déle.

A co hokej?
U hokeje mě překvapila úroveň, protože i v sezoně je vidět, že může každý porazit každého. Všichni mohli DHL Pohár vyhrát. V závěru jsme z šestnáctého místa porazili první Mountfield. To se v Bělorusku nestává, protože tam už na začátku sezony je z devadesáti procent jasné, kdo má největší šanci. Je tam prostě jeden tým, který má nejlepší hráče, a je jasné, že vyhraje.

Foto: Kateřina Kundertová

Jaká pro vás byla poslední sezona?
S Motorem jsme v prvním turnaji skončili šestnáctí, v Superpoháru čtvrtí z pěti, takže to pro náš tým nebyla dobrá sezona. Teď ale přišli noví hráči z dorostu, takže doufáme, že další sezonu urveme a budeme lepší. S Pískem jsme šli ze třetího místa do play off, kde jsme ale skončili 0:3 na zápasy proti Přerovu.

Jak se vám vedlo z osobního hlediska?
Pro mě to byla mnohem lepší sezona než minulá, kdy jsem měl patnáct zápasů a nula bodů. Tuhle sezonu jsem odehrál dvacet zápasů v Písku a skoro třicet v Motoru. Celkově se mi docela dařilo, když to porovnám s předchozí sezonou, ale nebylo to úplně super.

„Některé týmy z extraligy juniorů by klidně mohly hrát i nejvyšší juniorskou soutěž.“

Nastoupil jste v turnajích nahrazujících nejvyšší soutěž a v extralize juniorů. Jak byste srovnal jejich úroveň?
Některé týmy z extraligy juniorů by klidně mohly hrát i nejvyšší juniorskou soutěž, protože by na to měly. Ale jsou tam i týmy, které jsou slabší než ostatní, to bylo vidět celou sezonu. Největší rozdíl je v tom, že v turnajích pro akademie jsou všichni na stejné úrovni.

Jak teď probíhá vaše příprava?
Protože je pandemie, jsem v Bělorusku, kde trénuju v našem městě se svým ročníkem a se staršími kluky. Když jsme tu před týdnem hráli, poznal jsem, že český hokej je třeba dvakrát rychlejší. V tom je snad největší rozdíl.

„Neříkám, že je běloruská liga hodně špatná, ale má nižší úroveň než česká extraliga.“

Jak vnímáte úroveň běloruského hokeje?
No, není to úplně ideální, ale jsou tam taky dobré týmy a dobří hráči, kteří byli draftovaní, hrají v amerických nebo kanadských ligách a jsou třeba nejlepšími střelci. Neříkám, že je běloruská liga hodně špatná, ale má nižší úroveň než česká extraliga. Bylo to vidět v Lize mistrů, kde hrál Třinec proti Minsku a doma vyhrál.

Nepřemýšlel jste o návratu?
Ne, zatím ne, ale tím neříkám, že se tam jednou nevrátím. Teď se mi ale líbí v Česku, takže tu chci hrát hokej. Potom uvidíme, jak to bude. Každý hokejista by se ale chtěl dostat do Kanady nebo do Ameriky.

Foto: Kateřina Kundertová

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz